HaHa11 komentáře u knih
Po přečtení V lesích jsem se vrhla na Dokonalou podobu - ale podoba obou knížek jen vzdálená. Cassie (je v tomto příběhu vypravěčkou) se za přispění svého nadřízeného pouští do těžko uvěřitelného dobrodružství. Je možné, aby si byly dvě cizí osoby tak podobné, že by ani dlouholetí nejbližší přátelé neodhalili záměnu? No budiž, ale že by to dlouhodobě fungovalo a vedlo k odhalení vraha?
Autorka se snaží čtenáře přesvědčit, že tato možnost existuje. Ale ...Na mnoha stránkách jsme následně svědky místy konverzačního dramatu, občas se děj přesune směrem k salonní komedii, jinde máte dojem, že se autorka inspirovala gotickým románem - mimochodem tady jsem se vlastně docela slušně bála. Agentka Maddoxová bloudí opuštěnou noční krajinou, v místech, kde byla nalezena oběť, a láká vraha. Největší slabina knížky - mnohomluvnost, opakování situací, které děj neposouvají (líčení života mezi přáteli zavražděné). Další knížky určitě přečtu, a uvidíme, jak obstojí dublinská parta.
Nedomnívám se, že tato kniha vznikla pouze proto, aby bylo na hypotéku a na alimenty. Koho v životě potkalo něco podobně zlomového jako autora, ví, jak je důležité znovu vrátit alespoň část toho, co dříve tvořilo jeho svět. Což je pro M.V. nepochybně psaní. Nečetla jsem jiné "pokolapsové" knihy, a proto nemohu srovnávat. Co jsem v této knize znovu nalezla je autorova schopnost jazyk použít nejen jako prostředek prostého dorozumívání, ale také si s ním pohrát, zachytit jemné nuance; prokazuje umění (sebe)ironie i nadsázky. Ovšem, Biomanžel není žádný velký Příběh, nelze jej srovnávat ani s např. Učastníky zájezdu či s Báječnými léty, ale plytká a bezbřehá nuda to rozhodně není. Sem tam autor trochu tlačí na pilu a přílišná doslovnost je na škodu ( vypravěčka se ...směje pod vousy a dodává ... "jasně, že se pravidelně depiluji, to (...) je jenom metafora"...). Velmi mě pobavilo zachycení situace, kdy se manželkou opuštěný Mojmír setkává s jednou ze zájemkyň o uvolněné místo po jeho boku - slečnou Piercingovou-Longdrinkovou (...Je možný, že s takovýma holkama dřív lezl do postele? Že se jich dotýkal? Holou rukou?..). Asi nikdo nepochybuje, že Biomanžel je autobiografie - a proto přidávám ještě jednu hvězdičku za odvahu - kdo z nás by měl tu odvahu jít takto s kůží na trh (i kdyby mu za to dejme tomu slušně zaplatili)?!
Průměrná detektivka, ani o chlup více. Zápletka nebyla špatná, ale přidávám se k těm, kteří říkají, že něco podobného už četli (Šifra mistra Leonarda byla co se týká hádanek přeci jenom lepší). Atmosféra Paříže (ani ostatních míst ve Francii) nezachycena tak, aby čtenář zatoužil místa, kam jej děj přivádí, při nejbližší příležitosti navštívit. Docela pěkně jsou vykresleny složité rodinné vztahy, ale nemohu si pomoci - titulní postava amatérského detektiva mi moc sympatická nebyla. Možná za to můžou jeho prošedivělé dlouhé vlasy, které tento svérázný padesátník, okouzlující ženy bez rozdílu věku široko daleko, nosí svázané do culíku....
Oddechové čtení, kniha, ke které se těžko budu vracet.
Pokud jste v devadesátých letech (i později) četli knihy Jackie Collins, tušíte, kde se Taylor Jenkins Reid inspirovala. Pozlátkový svět zaplnila fiktivními slavnými, bohatými a úspěšnými, vytvořila patřičné vztahové propletence, obratně se pohybuje v několika časových rovinách, rozvíjí hlavní i vedlejší dějové linie, napoví, naznačí, zamlčí ... A pak přichystá (ne)očekávané velké finále, při kterém mají padat čtenářské brady. Ta moje tedy zůstala na místě a vlastně jsem byla docela ráda, že mohu tuhle squadru opustit. Třetí hvězdu zaokrouhlím díky slunci, moři a vlnám.
Pokud při čtení opakovaně uvažujete, kolika let se vlastně dožívají husy, je něco špatně. Asi nastal čas opustit Three Pines, inspektora Gamacheho i celou tu pitoreskní sešlost vystupující v této sérii. Myslím to ryze subjektivně, protože po těch mnoha letech a knihách už uvažuji, kolikrát se všichni ještě sejdou na večeři, kolikrát husa zakejhá, kolikrát inspektor provede dušezpytný vnitřní dialog, než se konečně příběh posune ke svému rozuzlení. Dvě dějové linie byly vlastně naprosto nezbytné - samostatně nosná totiž se nejevila ani ona "drogová", ani ta vracející se ke křivdám starým více než sto let. Příliš mnoho jmen, nadbytek úvah ztrácejících se kdesi mimo čtenářovu pozornost, prostě vata! Tři hvězdičky ze staré známosti ....
Po letech jsem se k tomuto dílu vrátila (škoda, že v češtině už další napsané díly nevychází!). Úžasně vystižená atmosféra místa, doby, kdy se odehrává starší dějová linie, i motiv osudového okamžiku, a znovu musím konstatovat, že se jedná o asi nejpovedenější díl z celé série!
Zatímco předcházející dva díly ze série nabídly vkusně namixované dávky tajemna, detektivna, uvěřitelna i neuvěřitelna, tohle byla prostě fantasmagorie. To si vskutku Runa, Šímová, Sumara, ba ani čtenáři nezasloužili! Zda zafungovala pořádná dávka lysohlávek nebo je na vině cokoliv jiného, netuším, ale už se nedivím, že se tento příběh nedočkal filmového zpracování. Autor se evidentně dostal do jiné tvůrčí dimenze, a bohužel i do doby, kdy veškerý tovar prezentovaly zásadně a pouze polonahé svíjející se ženy. Jak jinak si vysvětlit to, že zatímco např. Runa je představen jako (v jádru sympatický) "suchar v manšestrovém sáčku" (což mu, jak vyplyne z následujících stran, nezabrání dobývat nová území), ženské postavy jsou zde zachycovány jako svůdné nymfy, jejichž poznávacím znamením jsou "ňadra dmoucí". A pokud se nevejdou do věkového limitu, stávají se z nich "čekatelky na důchod" (s vyžilým obličejem pod nánosem šminek), aby se nakonec dočkaly titulu "stará čarodějnice"!
Tak nějak mě přešla chuť na další knihy Arnošta Vašíčka ....
Zajímavě napsaná rodinná vyvražďovačka s historickým pozadím. Koloniální Indie hluboko v 19. století děj táhla o něco více než současný skotský "midsomer"; romantický příběh okořeněný vůní dálek a dávkovaný čtenáři formou dopisů objevivších se za tajemných okolností byl také podstatně přehlednější. Méně aktérů, méně úmrtí a také méně tajných chodeb. Co říci ke scéně přinášející rozuzlení? Možná trochu zkouška toho, co ještě čtenář unese. Co mi naopak chybělo - pár stránek věnovaných dalším životním osudům Jane, oné pisatelky dopisů.
Asi jsem četla něco úplně jiného než všichni ostatní hodnotitelé?! Těžkopádná nuda, zoufalý pokus vytřískat ještě něco dalšího a dalšího z původního, nedostižně geniálního Saturnina. Jedno zasmání přiznávám - u historky o vylepování plakátů v arabském světě, a díky tomu dám tu jednu ušmoulanou hvězdičku. Jenom ať už mě proboha nikdo nedá (v dobré víře, že je to děsná sranda) další návazné a předcházející Saturniny!!!
Kniha začínala něco jako Stepfordské paničky pančované thrillerem. Postupně se rozjelo několik dějových linií - nápady tady byly, ovšem jejich (ne)dotažení považuji za značně problematické. Logika šla mnohdy stranou, závěrečných několik desítek stran se šturmovalo na všech frontách - jako by už chtěla autorka mít Jessii z krku. Ovšem jenom dočasně - vizte poslední slova knihy. Dobrý marketingový tah, a tak ohodnotím třemi hvězdami (i když jsem si poměrně jista, že se na další pokračování zlákat nenechám).
Spíše než k literárním kvalitám se vyjádřím ke svým pocitům z knihy. Přemýšlím, kolik tam vystupovalo psychicky narušených jedinců, jaký byl jejich poměr k těm, které je možno po této stránce považovat za normální. Nakolik se literární fikce rozchází s možnou skutečností, realitou. Kde se stala chyba, kdy nastal bod zlomu. Existuje-ji východisko, naděje. A spousta dalších otázek, na které jsem v knize nenašla ani náznak odpovědi.
Hluboce depresivní čtení. Ne, nic takového číst nechci. Hvězdy neuděluji.
Po přečtení této knihy mi nebylo dobře po duši. Prázdninová ostrovní idyla v době vrcholícího švédského léta postavená do kontrastu se vzpomínkami jedné z postav na dobu stalinského teroru v bývalém Sovětském svazu. Kruté ohlédnutí, a proto jsem tento příběh v podstatě ani jako detektivku nevnímala.
Dočetla jsem, ale hodnotit nebudu.
Zase trochu duchařina, ale proč ne? Příjemné odpočinkové čtení, i když přiznávám, že první knihy ze série mě zaujaly více. Čtenářsky atraktivní prostředí ostrova pořád boduje, a proto mírně přidávám a hodnotím čtyřmi hvězdami.
Ke knize mne přitáhl povedený stejnojmenný seriál. Zatímco netflixové Unorthodox sází na silný netradiční příběh, kniha je jiná. Nabízí vskutku detailní pohled nejen do samotné židovské komunity, ale především do duše dívky a později mladé ženy, která v tomto prostředí prožila prvních třiadvacet let svého života. Doporučuji určitě oboje a je vlastně jedno, v jakém pořadí.
Případy inspektora AF jsou čím dál tím víc temnější, a nevím, zda se mi to zamlouvá?! Po stránce literární nelze příběhu nic zásadního vytknout - čtivé, napínavé, nepředvídatelné, ale tak moc a moc kruté a depresivní! Jiskřička naděje na posledních stránkách to nezachrání. Další knihy Cary Hunter zatím do češtiny přeloženy nebyly, stejně teď potřebuji něco radostnějšího.
Shrnula bych to takto - komisařce Výrové & spol. sluší románový žánr více, ale ani tohle nebylo marné čtení. Podrobněji v recenzi.
Inspektorka Lottie Parkerová - další vyšetřovatelka, která má trochu zamotané rodinné vztahy, nepříliš uspokojivý osobní život, a ani ti nadřízení jí příliš na ruku nejdou! Taktéž zápletka originalitou nevyniká - máslo na hlavě katolické církve bývá literárně zpracované poměrně často. Suma sumárum - jen mírně nadprůměrné krimičtení, takové nic proti ničemu, stopu nezanechávajíc. Třeba se časem k Lottii vrátím, zatím jí uděluji dobrou dobrou.
Až půjdete k vodě, celý den bude déšť bubnovat na okna nebo vám bude dlouhá chvíle na cestách.
Přečetla jsem - zapochybovala jsem o konci - a zapomněla jsem. Letní plážová průměrnost.
Další z řady severských krimi, které se snaží jít s dobou. Rasismus, neonacismus, přistěhovalci - to všechno dost nevěrohodně promíchané, okořeněné návratem do 70. let a rozmotáním tehdejších zločinů. Tom je zcela jistě zajímavá postava, u některých dalších jsem měla dojem, že sehrávají úlohu vycpávky, aby stránky přibývaly. Série má bohužel spíše sestupnou tendenci ......
Spoiler! - to pátrání po zbytku kostry jsem tedy nepochopila - že by kriminalisté až tak odflákli svoji práci?!
Někdy se prostě stane, že si kniha a čtenář nesednou - a to se možná týká mě a tohoto titulu. Autor sáhl po námětu vysoce atraktivním, často zpracovávaném - zmizení dítětě. Co očekávat dál? Psychodrama, thriller, detektivku? V tomto případu mám ale pocit, že sázka na prvně uvedenou možnost nevyšla. Protagonisté vesměs nevěrohodní, motivy jejich činů taktéž, a vlastně to byl takový slepenec všech možných prohřešků, přečinů a zločinů, které mě brzy přestaly zajímat. Dolistovala jsem, na závěr ještě naposled zakroutila hlavou, a hodnotit raději nebudu - jak jsem říkala - třeba je chyba ve mně?!