haki34 komentáře u knih

!!! možné SPOILERY!!!
Z knihovny..autorka si u mě vylepšila reputaci :) (zatím jsem četla Zlodějku příběhů a ta mě nenadchla..)

Mám ráda knihy odehrávající se na severu, takže do noty mi kápla už severskou lokací...dále děj celkem uvěřitelný, vsadila na osvědčené prostředí pro vraždu - malá komunita v zapadlém městečku (ale i tak se mi ze začátku postavy pletly - na několika stranách jich uvedla na scénu asi 15, takže jsem se ujišťovala, jestli si nepletu Ruth s Hildou a Ellen a podobně...)..motiv pašování a vydírání - taky celkem ohrané, ale tady to i fungovalo...v minulé knize mě iritovaly jména hrdinek, tady jsem se pousmála nad norskou verzí Aničky a Marušky...

Zajímavé, že český kriminalista na dovolené byl rychlejší než norští kolegové - asi lépe vycvičen a zvyklý na jiné tempo, ale hlavně že si s kolegy sedl do noty a nepokazil mezinárodní vztahy :)

sem - tam příběh škobrtal, domácí násilí jakoby muselo být -- na severu ve většině kriminálek na nějaké dojde (aspoň mám ten pocit), zřejmě chtěla ukázat, jak lehké je stát se obětí, jak lehce se posouvají hranice mezi normou a něčím, co už je za hranou...i Bente - v jeden moment "zvrací" nad sadismem v Alexových knihách, a za chvíli už v pohodě, jak kdyby se nechumelilo..

co byla škoda - že více nepřiblížila Sámy, kdo , co , jak a tak...občas jedna věta, že se jedná o původní obyvatele zde, etnickou skupinu, ubčas přeloženo nějaké přísloví...ale třeba u Bente napsala, že byli silně věřící -- laestadiáni a dost...takže - pokud máte po ruce Google, je vám to hned jasnější...pokud ne - spokojíte se s tím, že šlo o "ortodoxní věřící, odříkající si světské radosti" nebo tak nějak, podáno v 1.větě....
Ukázala i typické severské nešvary (taky skoro v každé detektivce) jako alkohol, gambling, deprese, sebevraždy...
Postavu Katrine až zbytečně vygradovala (kleptománie - navíc nevysvětleno, jak se s nemocí poprala, nebo pere doteď ???), více bych ocenila objasnění jejího "vyloupnutí" - plastiky ?? nebo jiné řešení ??

Ale celkově se četla dobře, nenudila jsem se...jen na tu "výbornou" prostě knížka neměla...radím mezi velmi dobré oddechovky.

36 20.12.2019

(SPOILER) posloucháno, neboli čeno ušima (strašně se mi líbí tento termín) při lepení cukroví a v mezivánočním pečení a vaření...
no...v první řadě jsem vůbec nevěděla, co čeho jdu. Zaregistrovala jsem nějaký film (dosud neviděla, a po přečtení komentů se ani nehodlám) a nějakou knihu. A měla za to, že jde o nějaký "survival", něco dramatického..což o to - dramatické to bylo. A poslouchalo se to velmi dobře. Autor pěkně budoval napětí. Akorát mě od začátku vadila neuvěřitelnost celé situace - když stroskotat, tak jedině s doktorem chirurgem (proč to nebyl třeba kožař ??), který je mix McGyvera a Beara Gryllse...a když už být obětí, tak hezkou, chytrou sportovkyní, která je navíc i neskutečně statečná. Nic je nesežralo, nic je nezabilo, i když Ben umíral slabostí, vždy to nakonec dal. Zabít zvíře, rozdělat oheň, nic není problém. Navíc gentleman, slušný, zdvořilý, pečující .Sebe až na třetím místě. (po Ashley a psovi).
Také některé dialogy mi přišly úplně ujeté - už vidím ženu s nadvakrát zlomenou stehenní kostí, jak bude namlouvat poslední vzkaz pro Rachel...takhle květnatě a daného obsahu.. Nebo jak bude řešit, jestli Ben přeci jen nechce po ní něco víc, než ji jen zachránit. (špinavá, dolámaná, prakticky imobilní...)..no, neuvěřitelných pasáží tam bylo víc.
A naprosto to dorazil konec - kde Ben najednou vzal v nemocnici svoje vizitky, klíče od auta, kreditku ? jak dokázal uchránit krabičku plnou osobních věcí pilota, když po poslední lavině jim nezbylo kromě spacáku prakticky nic ? no..a pak rozuzlení story s Rachel - čekala jsem kde co, ale toto tak úplně ne...přiznám se, byly slzy. Bylo to prostě dojemné. A doplnilo chybějící dílek do skládačky, uzavřelo pohádku pro dospělé.

Takže shrnu - nachytala jsem se, místo survivalu podle skutečnosti jsem dostala romantický příběh. A vymyšlený. Nelogických pasáží bylo hodně, neuvěřitelných ještě víc. Ale poslouchalo se to dobře, ty skoky mezi současostí a retrospektvní pohledy Bena do minulosti. Chtěla jsem vědět, jako to dopadne. A jak dopadne Ben a Rachel a vědět, co se vlastně stalo. A na konci koukala jak "puk" a zaslzila si. Takže slušný výkon autora, hodnotím jako velmi dobré 4* ..(za ty moje emoce hvězda navíc k běžnému trojkovému oddechovému románu pro ženy..)

35 28.12.2021

jsem mírně neobjektivní, protože pana Kunce mám strašně moc ráda...ale abych to nepřehnala, poctivě hvězda dolů za velice "rychlíkový styl" zejména v časti vyprávění hajného Müllera - jako by byl dán limit stran. Příběhy okřesané , v podstatě nám autor nabízí takovou lehce rozvitější hlavní myšlenku. Formát A6 a povídky jsou často na jednu dvě strany...občas proložené mysliveckou mluvou, kde je potřeba nějký ten výraz neznalým (přiznávám, hledala jsem grandle ;)) dohledat.
Každopádně - dozvíme se spostu zajímavého z říše zvířat..nejdéle si si budu pamatovat historku s domácím jelenem Honzou a útočným srncem - nejsou to plyšáci, to je potřeba zdůrazňovat. A pobavila "Murphyovská" historka s mladým neposlušným adjunktem a paní kněžnou ;) holt, když se štěstí chce, sedne ...
Druhá část knížky je věnovaaná vlastním zkušenostem a zážitkům pana Kunce s medvědy, vlky a něco maalinko i na rysy dojde. Opět tak trochu stručně, z rychlíka, spíše navnadí na jeho dlší knížky. Každopádně jsem ráda, že ji mám do sbírky ;)
Milovníkům zeleného světa a pana Kunce doporučuji...

35 17.05.2021

půjčená od kamarádky pro manžela, ale tak jsem si ji taky přečetla ;) plná zajímavých a pro někoho jistě i prospěšných informací. Jestli si vezmete příklad z autora, pomocí lístečků a seznamů se můžete dokopat začít fungovat ;) vše vysvětluje na hezkých jednoduchých přirovnáních ze zvířecí říše - problém "slon", strach a panikoidní reakce "křečkování"...
Co jsem si z toho vytáhla já a s čím jsem souzněla - začít...největší problém je vlastně začít...druhá věc je pak vydržet (teď nemluvím o sportu či hubnutí, ale o učení a přípravě na atestaci ;))). Mám ráda svoji vlastní cestu, takže na lístečky nepřecházím, ale utvrdila mě, že jsem na dobré cestě...
přečtěte si sami, čte se dobře, rychle..a třeba vám zrovna tato pomůže přestat prokrastinovat a žít svůj život lépe, spokojeněji a efektivněji ..já doporučuji

35 05.05.2021

výborná knížka - jen měla dvě chyby - můj výtisk z knihobudky začínal až stranou 37 a pak čas..informace, kolik jedinců se chová v které zoo, které druhy již jsou odchovávané v zajetí, případně s jakým úspěchem, už dnes můžou vypadat jinak. Každopadně jak píše i HTO - velmi obsáhlé (škoda že není i víc obrazků) a pro přehled o opicích a poloopicích vřele doporučuji. Kapitolka o yettim, včetně nadějí na brzké rozluštění jeho záhady, je takovou pikantní třešničkou na dortu :)

35 26.04.2021

koupená v Dobrovském ve výprodeji..titul mě zaujal už před časem, a dobrá cena potěšila ;)
V podstatě se jedná o literaturu faktu, ale to, jak autor dějiny Německa našrouboval na dějiny domu u jezera, propojil s osudy rodin, které v době bydlely - povedlo se mu udělat z knížky něco víc, než jen suchý historický výčet. Vtiskl jí punc beletrie, odlehčil a celé téma podal velmi čtivě. Klidně bych ocenila více fotodokumentace, ale potěšil link na stánky domu, které zmiňuje i aralka přede mnou - www.alexanderhaus.org, kde najdete spoustu materiálů, fotek, ba i film, na který se chystám pěkně v klidu...
Na konci doplněno odkazy a vysvětlivkami, což mě trochu zaskočilo - nějak jsem indexy u jednotlivých frází a vět zřejmě přehlédla ?? nebo byli tam vůbec ?? a tady souhlasím s Patapuf - mohlo to být uvedeno vždy na konkrétní stránce pod čarou, takto jsem se kolikrát mírně ztratila, čeho že se to přesně týká a musela pátrat...
Co nejvíc zaujalo - kromě osudů Židů - nastavení celého systému, možných úlev, útěků, taky nám Harding přiblížil, že nejen Češi trpěli sovětskou invazí..ale i německé obyvatelstvo vytrpělo svoje...násilí, vraždy, znásilnění, krádeže...
Brutální byla Berlínská zeď a hranice mezi východem a západem na břehu jezera - představa, že mi na zahradě postaví plot, jezero nevidím, nesmím k němu, naopak pobíhají mi tam psi a borci se samopaly...ale lidi dokázali žít a být šťastni všude...
Klobouk dolů před Hardingem a všemi nápomocnými a zůčastněnými, udělali kus záslužné práce...aby se nezapomnělo...kolik tajemství ukrývají zdi jednoho domu.
Knížku doporučuji !!!

35 08.01.2021

posloucháno jako audiokniha s dětmi, bylo to pro mě repete po letech...a sice jsem se bavila, ale s odstupem času začínám více vnímat ty logické nesrovnalosti - škola plná odborníků, ale žije jim tam bazilišek, učitelé jsou v podstatě neschopni zajistit bezpečí dětí...
Také je zvláštní, proč (když obecně ve sportu je snaha o funkční oblečení) famfrpál probíhá v tak nepraktickém oblečení, jako jsou habity...
Zaltoslav Lockhart je pěkná karikatura, ta se autorce obzvláště povedla, i namluvený byl dobře. Taky tento díl věnuje prostor ufňukané Uršule, za což díky, pobavilo....
Nicméně ráda bych "sepsula"právě namluvení postav - nosový hlas ještě budiž,ale v tomto díle Malfoyovi nafasovali kratke zobaky a cigánský přízvuk...tak silné, že jsem čekala,kdy se ozve nějaké to "dyk"...toto fakt ne...
Také je dobré nezamýšlet se celkově nad logičností pohádky - protože další, co mě napadlo bylo,jak to, že žádný vzdělávací ústav nepostrádá děti,navštěvující čarodějnou školu...holt alternativní vzdělávání někde za sloupem v jiném časoprostoru funguje bez problémů ;)
Taky mě pořád překvapuje, že děti i po 2letech navzájem neznají své spolužáky, neví, dko patří do které koleje, nevyznají se v hradu...(Harry a Ron tápající po požití mnoholičného lektvaru...)
Každopádně , nic to nemění na mém prvním komentu, že je to čtivé a může opět přitáhnout děti ke čtení..(nebo aspoň poslechu...)
P.S. klišoidní vykecávání hlavního padoucha T.R. ve finále, místo toho, aby svou obět zneškodnil rychle,si autorka mohla odpustit a měli by jsme rychle vymalováno :P ale nééé...T.R.nám musel objasnit své trauma z dětství...

35 14.12.2020

z knihovny...ve finále přečtená za jeden den...upršený, nevlídný, ufučený a vlezlý, ideální na čtení ;) akorát téma taky bylo těžké a ubíjející, jako to dnešní počasí...
Autorka si dobře vybrala, zajímavé a možná i trochu kontroverzní téma...co je a co není na prodej ? co dítě cítí ? od kdy vnímá ?? a jak to vlastně s těmi adoptovanými je ?? myslím, že se jí povedlo do příběhu vtěsnat spoustu situací, které tyhle rodiny opravdu zažívají....(a nejen adoptované děti dnes bojují s podobnou nevyrovnaností jako emočně nestabilní Malkam kopající kolem sebe...)
Knížka v sobě nese spoustu bolesti, nepochopení, ublížení a přitom i lásky a snahy.
Do úplné spokojenosti mi ale chybělo několik dílků puzzle - z nichž nejdůležitější asi : co bylo v Petrově vzkazu Malce ?? co věděl o její matce ? a pak mě dorazil konec - drsně rozehráno s porodem, přepadením Inky, a najednou šup - a jsme v epilozích o pár let dál...a kdo byla paní Věra ??
Knížka rozhodně zaujala a pobídla k přemýšlení..ale k plné spokojenosti a tudíž plné palbě něco chybělo...ty nevyslovené střípky a ultrarychlý závěr, který mi navíc většinu postav "znesympatičtil". A také by mi vůbec nechyběli psychedelické pasáže s ní- s ním- Bohem.

35 13.10.2020

Myslím, že mé první setkání s panem Marlowem ..dle doporučení zde z DK. A vůbec to nebylo špatné setkání. Většinu času mě doprovázel na rehabilitacích (zápěstí, brusle, tematicky se to hodilo k většinu času potlučenému detektivovi, ale zpět ke knížce ;)) Pravda celou dobu mě trošku iritoval Philův "povznesený" styl, něco mezi sarkasmem, ironií, procítěnou frajeřinou, divadlem, statečností a přímočarou logikou. Úplně to nebylo moje kafe.
Celkově jsem se bavila dobře, zápletku jsem odhadla hned ze startu a výsledný propletenec taky nebyl neočekávaný. Raymond Chandler své postavy napsal velmi živě, takže jsem si s chutí prožila příběh jak kolem Koloušího jezera, tak ve světlech velkoměsta (až jsem si stírala pot z tváře a nechávala se kolébat hlukem rachotícího L.A., chladila boule a modřiny). Mezi pátráním a tvrdými střety s pěstmi i realitou spousta poezie, oku i uchu lahodící popisy krajiny jako milé překvapení. A jestli bude příležitost, určitě se ještě s Philem Marlowem setkám ;)
P.S. velmi pěkný doslov Josefa Škvoreckého..doporučuji !!!

"Jel jsem dál mezi žulovými masivy a mezi loukami porostlými hrubou trávou, kde se pásly krávy. Všude stejně křiklavé pantalóny, kratičké šortky a veselé šátky jako včera, stejný hebký vánek, zlaté slunce a vymetená modrá obloha, stejná vůně borovicového jehličí, stejné lahodné, chladivé horské léto. Ale od včerejška už uplynulo sto let, v čase něco vykrystalizovalo jako moucha v jantaru."

35 09.10.2020

" Fixnamol, co se to tady.." sípal v úžasu. Kouř střelnéh prachu se v chodbě převaloval jako bledě modrá mlha. Pronikavě to tam smrdělo. Zachrisson se zvedl a popleteně zíral. "Na co jsi mířil ?" vztekle drtil mezi zuby Gunvald Larsson. "Na nohy.." "Moje ??"

další příběh mé čím dál oblíbenější party...nejvíc jsem byla zvědavá, cože je to "pomo"..a ...čekala jsem kde co, než !!! SPOILER !! dětskou zkomoleninu...která umožnila zapojit do dějě naše oblíbené nešiky a tragédy - tipujete správně - Kristianssona a Kvanta. Příběh tentokrát nebyl nějak extra napínavý, spíše zahrál na sociální strunu. Nabízel znechucení biznismeny, politikou zapletenou do podnikání, levotou, mytím rukou navzájem..znechucení nad profesionálními sekretářkami, manželkami, nad lhaním v osobním i profesním životě...a samozřejmě rozhořčení nad osudem, drtícím ty malé.. Pak stačí náhoda, pohled do správného okna, ale... vlastně náhody neexistují ;)
Tým Martina Becka případ opět celkem slušně rozluštil, potěšilo seznámení se ségrou Gustava Larssona, jakožto důležitou svědkyní. Mravnostní okénko oživilo krimi scénu. Zapojení Asy Torellové se mi zdá trochu tlačením na pilu, ale když to autorské chce, proč ne...scéna v hotelu napsaná celkem tak akorát..zbytečně nerozmazává a naznačí mnoho.
Byla to taková poklidná detektivka, ale s kvalitami odpovídajícími autorské dvojici, takže - nenudila jsem se. A 3,5* by asi bylo méně, než si zaslouží, takže zaokrouhluji nahoru, na 4*. A zakládám do sbírky...

35 22.09.2020

" SIlná srdce - nežebrají o slitování. SIlná srdce - se zničí sama."

Mika Waltari se pomalu v průběhu let dostal mezi moje oblíbence..a Velkou iluzí to jen potvrdil. Dost komentujících zmínilo jeho věk..a o to víc třeba já ho zas chápu. V 19letech jsem spoustu věcí cítila a prožívala jako redaktor Hart...jako Hellas..i jako Caritas. Knížka vřela jejich city. Probublávala myšlenkami. Pokud člověk přijal pozvání, s hrdiny si vychutnával tajemnou noc, příslib soumraku, rozčarování , ideály blednoucí v rodícím se ránu..cítil jaro ve vzduchu. Cítil smutek, radost, lásku, zmar. Prožil s nimi příběh naplno. Lyrický i epický zároveň. Až do konce..hořkého ? ne...přesně takový je život. A na jeho Velkou iluzi nám často zůstávají vzpomínky, které až s odstupem času hodnotíme jako ty důležité a dokonce i krásné...
Díky MW za tento zážitek !! Ráda si přečtu znovu !!!

"Caritas teď upoutala veškerou pozornost na sebe.. Byla krásná - snad krásnější než kdy dřív, v očích měla onu záři, již zrodí neopětovaná něha. Byl to jediný tanec mého života. Říkám to proto, že jsem toho mnoho nenatančil - a po tomto tanci už rozhodně nenatančím. Chtěl bych si uchovat tuto vzpomínku a ničím ji nepřekrýt - rozhodně ne nějakými neohrabanými, šátravými kroky s cizí ženou."

"Poslouchal jsem..Mým osudem bylo vždyck poslouchat. Vzrušující a šťastné opojení životem se mě nikdy nedotklo, jen jsem o něm poslouchal.
Chladná noc, v níž se nedá spát - oranžové světlo a zářící špička cigarety. Její velké, podivuhodné oči, v nichž byla zeleň i čerň, její rty, po nichž se mi stýskalo. A tak jako pomalu dopadne bílý popel z cigarety do popelníku, zbořila se i má životní iluze o štěstí a lásce. - Velká prázdnota se přibližovala k mé duši, mrazila a ničila mé představy jako ranní chlad."

"Odsud už musím jít sám.- Zanechám tam tvoji adresu tak, aby ji snadno našli. Snad se obrátí nejdřív na tebe. - A teď budeme rozvážní a odvážní, ano. A už žádnou sentimentalizu. Přece nejsme staré báby. -Tak , ahoj! Nazdar! A to ti povídám, pozdravuj Bratříčka." Skrýval se v tom obrovský smutek všech rozloučení. Bolestný, toužebný, hořký."

35 07.09.2020

pokračuji v Paynových dílech dál..po plavkách Brenda...a bavila jsem se o chlup víc..pravda, Brenda byla takový Nick, snažící se uvažovat jako holka ( nebo jak píše o komenty níže SBH - dívat se na Brendu jako na 16letou puberťačku s mozkem 60letého chlapa ;) to je ono !!!.
Brenda je sice tlustá holka., ale také ještě velmi vtipná a chytrá. Její špičkování s Dylanem a sarkasmus vylepšují mé celkové hodnocení z 3,5* nahoru ke 4*.
Pointa knihy byla uspokojivá, překvapení s Marií jsem nečekala. Kamarádění holek s pochybnými existencemi typu Iiliwi a Brick mi přišlo trochu "nahraně", ale v 16 se člověk zřejmě nedívá, co je bezpečné a co ne...(představa že moje dcera lítá někde po bažině a shání bezdomovce, i když liliputa, by mě moc neuklidnila :P)
Nápad s akordeonisty byl fajn, rovněž tajná sesterstva -- úkony k přijetí byly v pohodě, žádná trapárna, líbila se mi Chloeina vynalézavost.
Za mě dobrá oddechovka.

35 01.09.2020

nalezena tuším v knihobudce...takový poklad !!! a dokonce jsem měla tu čest i osobně - potkala jsem paní Dinu na křtu knihy "Navždy první", které je taky součástí...a přišla mi v tom mumraji fanoušků, žádajících o fotku či autogram, trochu ztracená...po přečtení Čo Oju jsem pochopila. Skromná, přímá žena s duší poetky. Než v chumlu lidí - raději ztracená mezi ledem, sněhem, sluncem a oblohou...tam, kde krkavci dávají dobrou noc.
Kromě náročného výstupu a detailního popisu cesty nejen na Čo Oju, ale k vysokohorskému lezení celkově, nám dokázala DIna podat komplexní zprávu o Himalájské flóře, fauně a obyvatelích...okořeněno často až básnickými obraty, a musím říct, že zrovna u ní mi košatý styl vůbec nevadil.
S oběmi lezkyněmi jsem si dokázala výstup pořádně užít...a také nejen výkon, ale i kontrast v porovnání obvyklé velikosti himalájských výprav - a tady ? 2 odhodlané ženy a 2 šerpové...kterým okolí hází klacky pod nohy a ony o to odhodlaněji ostupují metr za meterem za svým snem.
Dina navíc se škaredou bronchitidou...a kromě toho (neumím si to vůbec představit makačka jak sviňa a ještě zánět průdušek jako bonus...) proti původnímu plánu i výstup bez kyslíku - to je tak, když kupujete kyslíkové bomby z druhé ruky ;)))
Velmi pěkně napsané svědectví o kráse hor, velikost přírody a odhodlání. A také připomínka vysokohorského lezení v 90tých letech...můžeme srovnat styl, vybavení a materály s těmi dnešnímu ultra...jedno je však stejné - láska k dobrodružství a k horám.
Rozhodně doporučuji !!!

"Dino, ty jsi ale vážně cvok, máš bujnou fantazii," zchladila Věra můj rozlet. Nevím, bude mít asi pravdu, ale přesto mi nejde z hlavy utkvělá představa, že ten starý krkavec s lysinou jediný ví, kde mají mrtvé horolezkyně z roku 1959 svůj hrob. Není to nejhezčí představa ! Obzvláště ne, když si vzpomenu na osud jaka s prosícími žebry v trhlině pod Nangpa La !"

"ve stanu se motáme jeden přes druhého a s krajní námahou na sebe natahujeme všechn svršky. Nejhorší jsou boty a návlekové kamaše, zdá se mi, že je nikdy nepřetáhnu přes patu. Jen zázrakem udržím s nechutí spolykanou stravu, kde je její místo. Kousek zmrzlého salámu, šetřeného pro tuto chvíli, na kámen ztvrdlou čokoládu a dávku vitamínů. Chvíle tolikrát prožitá v představách a s hrdiny knížek a ve skutečnosti přece trochu jiná...."

p.s. do knihobudky rozhodně nevrátím...a ukládám na čestné místo v regálu lezeckém...

35 18.08.2020

O sestře Angelice jsem doposud nic bližšího nevěděla..a možná ani to, že existuje...a dokonce pátrám ve své přeplněné a zahlcené paměti, jestli si vybavuji nějaké boromejky v souvislosti s Václavem Havlem...a fakt si nejsem jistá...
Ale ona si ke mně cestu našla...knížka upoutala na knižním veletrhu...chodila jsem kolem ní asi 2-3 kolečka a pak jsem si ji koupila...a dostalo se mi vrchovatě informací, které jsem potřebovala...
Jak žít s Bohem ? žiju,..nebo snažím se...a Angelika nádherně a inspirativně předkládá svůj vlastní příběh. Takový spontánní..neřešit, neanalyzovat, ale žít. Být jako dítě, hrát si. Společně s Janem XXIII. "žít radostně už na této zemi". Udělat si čas na sebe. Umět odpočívat, udělat si denně radost....vždyť jaký byl Ježíš ? skoro úplně normální chlap, který se účastnil svateb, oslav, neměl problém dát si víno, pobavit se s lidmi..s jakýmikoliv lidmi. Neodsuzovat, neškatulkovat..nikdy nevíme, co se ukrývá v člověku, co stojí proti nám, dokud ho nepoznáme....je fajn si to znovu připomenout.
Je fajn si připomenout, jak důležité je věci přijímat...i to, co se nám nelíbí...rotože možná ty zavřené dveře nám otevřou 10dalších. Vše je prostě vždy tak, jak má být, jen my to možná doceníme až s odstupem...
a taky jsem se dozvěděla, jak to vlastně je - být řeholnou sestrou :) že to jsou v podstatě taky úplně normální ženské - které třeba zajdou i na módní přehlídku..a jak je důležité je taky neškatulkovat, ale dopřát jim tu pestrost obyčejného života, kterou ony žijí, ale my kolikrát nevnímáme...

děkuji sestro Angeliko za tuhle knížku .... určitě se k ní budu vracet.. (a Angeliku si vyhledám v médiích ;))

35 23.04.2020

"Tahle ryba odhaluje náš zvláštní ruský masochismus : milujeme ji, protože jíst ji je hotové utrpení. Nejprve se s ní divoce práská do stolu, aby se uvolnila kůže, pak se horečně stahuje tuhé maso z páteře. Běžná jsou i zranění - tu ulomený zub, tu proděravělá dáseň - a to všechno proto, aby ysi člověk vychutnal ten pronikavě slaný proužek sovětské páté chutě umami. Vobla byla to poslední, co máma jedla, než ji odvezli do porodnice číslo čtyři. Nejspíš se tím vysvětluje, proč s radostí vyměním všechny Hemingwayovy hlemýždě a Proustovy madlenky za proužek tvrdého rybího masa."

Ta kniha je boží :D tolik jsem se nepobavila už dlouho...první kapitola mi sice přišla trochu zmatená, ale jak šel čas s ruskou gastronomií více a více dvacátým stoletím, vše už pak pěkně zapadalo, bylo souvislejší...Autorka nám servíruje koktejl historie, vlastních vzpomínek a to vše podmalované vůněmi a chutěmi včetně bonusových receptů na pravé ruské a socialistické pochoutky...(salát Olivier - vždyť to je skoro náš bramborový salát - samozřejmě s trochou obměn v surovinách..)
a ty historky :
" po prvním panáku tesař Dmitrij vždycky vyprávěl o svém bratrovi. Jak bratr onemocněl s ledvinami, měl smrt na jazyku a jak se Dmitrij Fedorovič láskyplně vplížil do nemocnice s "medicínou" : četvertinkou (čtvrtlitrem) a velikou nacucanou naloženou okurkou, Nemocný to snědl, vypil a umřel. "a kdž si pomyslím, že bych se tam nedostal včas a on by umřel střízlivý..." vzlykal tesař a slzy mu adaly do sklenice s vodkou. Jeho sobutilnici plakali s ním. Umřít střízlivý. Mohl by snad ruského muže potkat hrozivější konec ?"

přesně tak..dovíme se (skoro) vše...jak to ruský člověk má..s vodkou, s chlebem, s kukuřicí..a vzpomínkami na Stalina, Lenina, Gorbačova....a jak se vzpomíná v Americe a jaké jsou návraty do dnešní Moskvy...myslím, že kniha celkově se Anyi hodně povedla, bavila jsem se královsky...a asi mrknu i po nějaké její receptové !! doporučuji !!!

(p.s. jediný nešvar k vytknutí, dnes hojně oblíbený - tlustý papír, velká písmenka - hodně stran..ou a ještě jeden puntík - Anya sice popisuje i nouzi, ale tu ona sama a celá její rodina vlastně moc nezažila...ani ten hlad, díky dobrým zaměstnáním dědečka i tatínka - kaviár ve školce děti nebaštily běžně - nicméně čerpá i ze vzpomínek jiných pamětníků a snaží se nahlížet na historii objektivně..)

pěkný komentář od milary !

35 28.01.2020

!!! SPOILERY !!!
zachráněná z vyřazených knih z knihovny...(a protože máme doma Aninku taky :)) a sama si ji vybrala...)

opět milý příběh Ondřeje Sekory, který dětem přiblížil poměrně "opomíjený" hmyz - čmeláka...i já jsem se dozvěděla spoustu nového - třeba jak probíhá stavba hnízda, organizace čmeléčí rodiny...dobré byly i "odborné" vsuvky v podání výkladu pana učitele a na konci i ředitele Krále - což předcházelo smutné epizodě s vymíráním čmeláčího rodu před zimou...ale ono to tak je a k životu to patří....(naštěstí právě Králova přednáška dokázala na situaci připravit, takže pak se ta realita u našich kamarádů z knížky přijala lépe..)
Akorát pasáže s vytrestáním a pobodáním 3 výlupků vosami, sršni a čmeláky to už bylo trochu moc - aby to proběhlo jen tak v pohodě, pouze s vizuálním efektem - já už jsem viděla anafylaktický šok a jiné následky :D

já tedy spokojenost, čmeláci stoupli v mých očích z neznámého hmyzáka (který jednou ošklivě bodl moji matku, když ho omylem v létě zalehla) na hmyz mně omnoho bližší a uvidíme co děti :) a doporučuji ! nejen milovníkům hmyzu

EDIT : už přečetla 10letá dcera, jmenovkyně Aninky a moc se jí líbila..chrlí moudra ohledně čmeláků a i když sice prý konec byl smutný, zas jí to tolik nevadilo..A těší se s čmeláky na novou generaci Aninek :) takže vše OK !

35 18.12.2019

čistá poezie...ve slovech a ještě více v obrazech (pro mně lepší ty na levých stránkách knížky :))
myslím, že v této knížce autor zhmotnil a zvěčnil své dětské představy, touhy a sny..

"..jen jednou večer, když tudy pospíchal domů,
mu připadalo, že břečťanem zarostlá branka
je malinko pootevřena.
Zůstal stát.
V té chvíli se lucerna rozsvítila a zahalila zákoutí
přízračným zelenavým závojem.
Františkovii z ničeho nic přeběhl mráz po zádech.
Otočil se a utekl.
Mnohokrát pak svého strachu litoval.
Branku už nikdy otevřenou nenašel,
ani lucerna se víckrát nerozsvítila.
A po nějakém čase už měl pocit,
že se mu to všechno snad jen zdálo."

...další z malých uměleckých dílek..
Pavla Čecha jsem si oblíbila díky pavouku Čendovi a dobrodružství malého Františka nezklamalo..vždyť většina z nás měla své sny, skleněnky a tajnou zahradu...a kdyby jsme se jednou vrátili zpátky do uliček dětství, bude TO KOUZLO ještě tam ? najdeme ztracená a zapomenutá místa ? Pavel Čech dává prostor snům, vzpomínkám,návratům a úvahám...ale hlavně těm nádherně poetickým snům...tak jim pojďme pootevřenou brankou vstříc !

P.S. knížku mám pro našeho Františka...tak snad se mu bude taky líbit tak jako mně :)

35 23.05.2019

sympatický Cadfael tentokrát cestuje do Walesu, aby zde v kulisách nádherné středověké nezničené přírody a v kruhu zajímavých welšanů (holky hezké, chlapi většinou také, a minimálně i zdatní pracanti, odvážní bojovnící a čestní lidé...) vyřešil pár zázraků, přání jedné světice a samozřejmě i vraždu,. a pomohl ujasnit si volbu životního povolání bratru Janovi. Uff. Vše se nakonec rozlouskne, vše dopadne ke spokojenosti zůčastněných. Vyplouvají na povrch charakterové vady jak některých klášterních bratrů, (hamižmost a manipulace přetrvávají věky..) tak některých zamilovaných mladíků... Jak to ale Cadfael dokázal takhle pěkně zaranžovat a vymyslet, to mu teda tleskám :)
Krásné 4*, protože i když mám Cadfaela ráda, přeci jen mi u jeho dobrodružství něco malinko chybí, aby mě to strhlo, spadla mi čelist a já písmenka hltala hlava nehlava, den či noc...každopádně doporučuji. A ráda bych se na ty místa zajela podívat osobně :) musí tam být nádherně...

35 15.04.2019

asi po 6rokoch prehodnocujem (dávam o hviezdu viac i za ten pretrvávajúci dojem po rokoch...) a píšem ďalší komentár..
prečo ? pod stromčekom som našla Svedectvá a rozhodla som sa poriadne si osviežiť dej...Príbeh služobnice som kedysi dávno na gymnáziu ? výške ? našla tiež pod stromčekom...a vyrazil mi dych. V dobe, keď o nejakom seriáli nebolo ani chyrovať...striedavo som sa desila a držala palce Fredovej...a potom si príbeh prečítala ešte minimálne raz a včera som sa pomaly po 20 rokoch vrátila do Gileádu..ako by som ani nikdy neodišla..a návrat bol možno o to viac desivý, keď si v aktuálnom kontexte svetového diania uvedomíme, že nič nie je nemožné...
Akurát mi nie je jasné, ako mohla Fredova za 3 roky veľa vecí zabudnúť..nechať si vziať...veľa vydržala a udržala, ale predsa..systém vymývania postavený na pilieroch diktatúry a "náboženstva" potiahol vpred presne tých, ktorí tam nikdy nemali byť. Je vôbec táto nová spoločnosť udržateľná ? a ako dlho ?
Nolite te bastardes carborundorum...
Čo sa stalo s Fredovej dcérkou ? a s Lukom ? a kam zmizla Moira ? otvorený koniec dal možnosť vlastnej tvorby...a dnes sa teším, že sa snáď dozviem viac. Knihu som si vychutnávala, riadok po riadku.. a uvedomovala si čím ďalej viac, ako ľahko je strhnúť masy. Ako ľahko je nájsť ten správny nátlakový systém na spoločnosť i jednotlivcov. Násilie a strach fungujú zaručene...zobrať možnosť komunikácie a zobrať ľudskosť...
Ale niektorí stále držia hlavy hore...Fredova, počuješ ?

Strašné a zároveň strhujúce...i po rokoch nestratila nič zo svojho kúzla. Seriál som do dneška nevidela ani nechcem. A vrhám sa na Svedectvá...

P.s. sú to maličkosti, ale dodnes si na Fredovu spomeniem, keď napríklad pečiem a ruky mám celé do masla...ako pleťový krém nič moc ted...

34 28.01.2022

(SPOILER) Mně tato série baví !!! navzdory všem výhradám, zmiňovaným v komentech předemnou (ano, oříškové oči kapitána :D :D), mně baví. Pravda, četla jsem s delším odstupem od prvního dílu, tak jsem se ze začátku ztrácela v pojmech..Ilan se pohybuje s 25kou na obou stranách skáry. Poznává počátky sklenařského otroctví, dostává se blíže k tajemství sklenitu a opět až příliš blízko k nastereám. Být mi náct, budu nekriticky nadšená. Překousnu ty oči, vysvětlovací systém otázka - odpověď. Nebudu se pozastavovat nad změnou vztahu otrok - majitel. 25ka má Ilan jako domácího mazlíčka, kterého všichni ochraňují, zbožňují...Prostě to, co bylo vyčteno čtenáři předemnou, opravdu platí.
Nelze nevidět insipraci jinými autory - třeba básnička o pěti fajích silně připoměla Tolkienovskou "jeden prsten vládne všem...", ale ve finále to vůbec nevadí , minimálně mně. Faja mě navnadila k dalšímu čtení, takže asi začnu stříhat metr k Nasterei. Jsem opravdu zvědavá, kterým směrem autorka děj povede. A jak se nakonec vyvine vztah Ilan a Joela ;) (větřím, větřím kulišárnu...)

34 19.04.2021