haki34 komentáře u knih
Pilátes, náboženství, a samozřejmě roztomilá želvička...i další díl Oprásků mě baví..posmála jsem se, nemělo chybu...a co na to Don Kikot ?? :D
Doporučuji !!!
já tento nekorektní dějěpis miluju :D a zmršenou češtinu (na kterou si spousta čtenářů stěžuje) taky, protože díky slovním hříčkám si to člověk lépe zapamatuje - aspoň tedy já ...doporučuji !!!
(SPOILER) mně ta série tááák baví !!! po Fajovi jsem rychle objednala právě vydanou Nastereu a vrhla se opět do sklenařského světa...a nedaalo mi to, takže jsem si pár hodnocení přečetla předem a pak čekala na prasečí řitě (a že jich bylo - jen jestli P.S. se neinspirovala "kuří řití" z Denníku Ostravaka ;)) a o co víc řití, o to míň oříškových očí -možná autorka chodí na DK a čte si tady :D :D
Abych to zhrnula - asi se budu opakovat s mnohým přede mnou - neubránila jsem se pocitu vaty. Děj sice graduje, ale je zároveň šííleně zamotaný a navozuje dojem výplně mezi díly dalšími, bohužel však mám pocit, že kdyby autorka zkrátila sérii na 3 díly, nic by se nestalo . Myslím z hlediska obsahu, protože jak už jsem se prozradila v úvodu, na sérii jsem se namotala - to mi ale nebrání pokusit se být objektivní . P.S. to také podle mě přehání se symbolikou, hádankami a propletenci, ve kterých je Ilan úplně zracená, aby ji pak náhle osvítilo, případně potkala někoho/něco, kdo jí pomůže...(a já se v tom plácám úplně stejně ;)) pětky, devítky, kruhy...geometrie, matematika, historie, zeměpis, hobiťácká říkanka..no uznejte.
CO se týká Ilaniny frackovitosti, ta mi až tak nevadila..prostě se chová jako obyčejná čtrnáctka...navíc pohybující se v tuze testosteronovém prostředí, což se projevuje, hormony se evidentně hýbou a konečně dává najevo i svoji žárlivost.
25 bojovníků je více přiblíženo, ale ne zas tolik, jak jsem nabyla dojmu z předem čtených komentů. Fascinují mě jejich jména - Amadeo mi evokuje Mozartovy koule (pro jistotu upřesním - pistáciový marcipán, čoko, nugát - znáte, ne ??? aby si to někdo blbě nevyložil, pádž v tomto díle i na náznaky lechtivých scén dojde ;)), Raven s temným tajemstvím...
Co mě mrzí - autorka nedokáže vytřískat z tématu maximum. Úvodní temná pasáž s kobkami vůbec nevyznívá dramaticky, v pár větách se odbyde Ilanino utrpení, sem tam spala, sem tam blouznila, nějaké jídlo, občas strach a šup 4 měsíce pryč...a já nedokázala najít v této pasáži, táhnoucí se pěknou řádku stránek, žádné hlubší emoce, nedokázala jsem se sžít s Ilan, cítit s ní, bát se s ní, jen mi pořád v hlavě bušilo (neodbytně, jako podzemní brány), že toto je napsané 2D...ploše, plytce, placatě, a škoda toho. Navíc Ilann sice mluvla o strachu, nejistotě, ale zároveň byla naopak docela klidná a vyrovnaná. Celkově chování moc neodpovídalo tomu, kolik let jí vlastně bylo. (brusič/nebrusič, vyvolená/nevyvolená, jednou je to malá holka a zkušenosti se superhrdinstvím pořád ještě jenom sbírá)
Do příběhu pořád přibývají nové postavy, jako by nestačilo 25 bojovníku, vynořuje se "potomek" (tu mě napadá, zda v budoucnu neplánuje P.S. Ilan postavit před rozhodování se mezi Arminem a oříškovýma očima ;)), zapojení Ilanina "zrádcovského" staršího bratra bych taky oželela. Jména Fajů a sklenařských měst si pletu a při mém rychločtení jsem se ani moc nepokusila si je zapamatovat. U madame P. a senátorky Kozlowské občas mám pocit, že autorka ještě neví přesně, jak je uchopit a jak se k nim postavit. Podobně s Nastereami a celým alter světem...jako by si ukousla moc velké sousto, rozmotávala až příliš zbytečně zamotané klubko tím, že přidává další uzly. Nakousla spoustu zajímavých věcí - třeba furt uvažuju, v čem je výjimečný Eliasz - jeho vztah se staříkem...Proměnila Ilan v pomněnku (tato přezdívka se mi fakt líbí :D), a fakt jsem zvědavá, kam se to celé řítí....
Aale - má oblíbená věta- navzdory všem výhradám, kostrbatosti, zamotanosti, logickým dírám mě tato série strašně baví a žeru ji !!! Ilan jako hrdinka se mi fakt líbí a dokonce si představuji, jak by tento svět asi mohl vypadat na plátně...a postavy....a už teď jsem naštvaná, proč jsem ji nezačla číst až v době, kdy už ty díly budou vydané všechny, takto budu čekat kdoví do kdy...(ano, ano, to už taky zmínilo víc čtenářů předemnou) Jen aby to nedopadlo jak s Hrou o trůny ;)
Spokojenost a pěkné 4* a jdu snít o Ilanině světě...
půjčená od kamarádky pro manžela, ale tak jsem si ji taky přečetla ;) plná zajímavých a pro někoho jistě i prospěšných informací. Jestli si vezmete příklad z autora, pomocí lístečků a seznamů se můžete dokopat začít fungovat ;) vše vysvětluje na hezkých jednoduchých přirovnáních ze zvířecí říše - problém "slon", strach a panikoidní reakce "křečkování"...
Co jsem si z toho vytáhla já a s čím jsem souzněla - začít...největší problém je vlastně začít...druhá věc je pak vydržet (teď nemluvím o sportu či hubnutí, ale o učení a přípravě na atestaci ;))). Mám ráda svoji vlastní cestu, takže na lístečky nepřecházím, ale utvrdila mě, že jsem na dobré cestě...
přečtěte si sami, čte se dobře, rychle..a třeba vám zrovna tato pomůže přestat prokrastinovat a žít svůj život lépe, spokojeněji a efektivněji ..já doporučuji
(SPOILER) normálne váham, koľko hviezd... 2 ?? 3 ??a som veľmi sklamaná...knihu dostal manžel pod stromček,(nie odomňa), bolo to prekvapenie..začal čítať a veľmi rýchlo rozčarovane hlásil, že to je des...nevedela som úplne presne, čo je na nej tak hrozné, tak reku prečítam aj ja. A hneď som ju vyhľadala na DK a tu nič. Tak som doplnila a pri tom našla niekoľko hodnotení na stránkách kníhkupectiev, a tie veru tiež neboli priaznivé...
Pána Keleho som doteraz mala hlavne za šikovného horolezca a človeka, ktorý toho veľmi veľa v horách dokázal. Po tejto knihe neviem...ostáva pocit horkosti z jedného zakomplexovaného výlevu..Knihu uvádza slovami, že sa nechce opakovať a velebiť výkony, ale chce poukázať na opačnú stranu mince - horské tragédie.
No a začne hneď zostra - kritikou komerčných výprav. Akí sú to chudáci, nešportovci, aký je to hnus, nechať sa hore vytiahnuť...ruku na srdce, i keď mne samotnej sa tá komercia nepáči (a s ňou súvisiaca devastácia prírody), i keby som mala na to prachy, a teraz hneď vyrazila, predsa len, nikto ma tam na chrbte neodnesie, a i tí popsutí ľudia museli mať nějakú kondičku, prípravu...a keď chcú Himaláje takto zarábať , ja svojimi výlevmi na tom nič nezmením...
Okrem nadávania na nezodpovedných "pseudohorolezcov" sa púšťa i do svojich kolegov, kritizuje kde koho, s kým sa nepohodol, kto podľa neho nejednal morálne a nesadol mu do noty. Kolegov v týchto prípadoch označuje napríklad "Margarita Š. (Dina)"...keby náhodou niekto predsa nepochopil, uvedie do zátvorky prezývku, pod ktorou ju pozná celý svet...tak načo tie rádoby tajnosti a štýl písania z kriminalistických okienok...všetko veľmi expresívne (horšie ako ja tu :D ) samé 3 výkričníky, 3 otázniky...vyzdvihuje slovenské výkony, na ktoré "všetci" hodili bobek, ktoré ani Messner nespomínal (žiarlivosť) - výstup Petra Hámora, veľkú pozornosť venuje tragédii na Evereste, zmiznutiu slovenskej štvorice pri zostupe - Božík, Becík, Jaško a Just...a niekoľko kapitol venuje smrti Jozefa "Juzeka" Psotku...opäť plné úvah, včetne obvinenia z úmysleného zabitia - obvineným je na základe výpovede nakoniec šerpa Ang Rita..pritom v rozbore tejto tragédie a výpravy, v ktorej sa odohráva, veľmi silne negatívne popisuje osobu Pavla Pochylého, značujúc ho za feťáka, za niekoho, kto veľmi ohrozil celú výpravu, nespolupracoval, "len sa o tom doposiaľ nikto nezmienil"...no ja neviem, keby ten človek ešte žil, možno by sa ozval..naviac svoj súd vyriekne práve na základe svedectva zmieneného nespoľahlivého Pochylého .
Nech si myslí kto chce čo chce, na papier sa to dá dať všelijako..a tu väčšia časť knihy (mimochodom často kostrbato písaná) posobí ako výkriky urazeného prváčika, ktorému niekdo zjedol desiatu...
Autor často chváli a vyzdvihuje sám seba (včetne svojej skromnosti) a haní kolegov a rieši si verejne nejaké svoje problémy, čím celú knihu veľmi degradoval..obavujú sa aj chyby, výpadky písmenok a podobne, čo tiež nič nevylepšuje. Dosť filozofovania a úvah mimo misu. SKoky z témy na tému. A vlastne to , čo avizoval ako hlavnú myšlienku knihy, pojal iba ako jeden z mnohých podnetov k naväzujúcim vlastným výlevom.
2hviezdy teda za fotky a za pasáže, kde cituje diela iných autorov (napríklad životopis Tenzinga, výstup na Everest Hillariho slovami )a dozvedám sa tak o mnohých priekopníkoch a prvovýstupcoch, i o pekných výkonoch, o ktorých som doteraz tak detailne nečítala - ale to vlastne Kele iba odpísal z iných knižiek , takže druhá hviezda je za tento výcuc...
Možno bude mať niekto úplne opačný dojem, je to možné..a rada si prečítam iný komentár. ja a som však smutná a sklamaná...a čo s knižkou , nechám na manželovi. Za mňa aj kľudne poslať ďalej do obehu. Howgh.
výborná knížka - jen měla dvě chyby - můj výtisk z knihobudky začínal až stranou 37 a pak čas..informace, kolik jedinců se chová v které zoo, které druhy již jsou odchovávané v zajetí, případně s jakým úspěchem, už dnes můžou vypadat jinak. Každopadně jak píše i HTO - velmi obsáhlé (škoda že není i víc obrazků) a pro přehled o opicích a poloopicích vřele doporučuji. Kapitolka o yettim, včetně nadějí na brzké rozluštění jeho záhady, je takovou pikantní třešničkou na dortu :)
poctivě bych dala 4,5*, ale to nejde...takže Josko, musím ubrat. Fotky nádherné, výkony taky, ale popis velmi stručný a jaksi neosobní, že jsem se nedokázala vžít do akce. Jsou autoři, s kterými mrznu, dusím se, potím krev. A tady...trocha marastu cestou nahoru, a najednou ve dnou větách dosažen vrchol a zdárně jsme sestoupili do basecampu. A pak mě trochu iritovala úprava textu - zvýrazňování určitých slov kurzívou a předěl souvislého textu někde uprostřed na stránce naprosto bez hlubšího podtextu nějakou větou, či částí věty, vytaženou z tohoto textu...sice to bouchne do očí, když knížkou jen tak listujete, ale můj čtenářský dojem byl narušen.
a taky končit všechny texty větou "A pak že to nejde" - až jsem s divila, že takto nenazvali samotnou knížku.
CO se mi líbilo - samotné zážitky. Obdivuji paměť autora, že si všechno dokáže i po letech poměrně do detailu vybavit. Opětovně vyzdvihnu fotografickou složku. A kromě svých výkonů Josef Rakoncaj nezapomíná vyzdvihnout i týmového ducha, společné výkony, výkony svých spolulezců, připomíná velké postavy horolezectví. Vytahuje z rukávu i netradiční historky - jak se na vrchol Aconcaguy vypravil s oslíkem ;)
A jedna citace z výstupu na K2: "korunu tomu nasadil Švýcar Fuster, který mě kousek pod vrškem dohnal. Pouštěl jsem ho před sebe, ale on povídá : "běž, ty to tady znáš." Ta slova do smrti nezapomenu. Pamatoval jsem si ledovou věž, stojící pár metrů pod vrcholem, protože nedaleko od ní jsme před 3 lety s Agostinem bivakovali. Ty emoce se nedají popsat, máš všeho po krk, ale náhle v tom cizím světě poznáváš místo, kde jsi byl..."
navzdory mým drobným výhradám rozhodně doporučuji ;) nesmí chybět v knihovně milovníků hor...howgh !!!
(SPOILER) nalezena v knihobudce jako vyřazená z knihovny. Začetla jsem se...hned první kapitola začla slibně, poměrně dramaticky, líčící obraz skázy na palubě Anastázie...a pak už to celé jen klesalo ke dnu.
Jako by se autorka nevěděla rozhodnout, zda píše thriller (pasáže s unesenou Grétou), detektivku ( pátrání kuchaře Pistouxe), červenou knihovnu (tajemná slečna rejdařová a neohrožený kuchař) nebo gastronomickou příručku - opět Pistoux a francouzské menu v akci... a aby těch námětů a linek nebylo málo, zapojila i vydírání, incestní vztah a pornografii. Jaksi však nedokázala pořádně rozvinout ani jedno. Unesená dívka naštěstí u únosce moc netrpěla, její předchozí osud zmíněn jen v náznacích. Na násilí a týrání v knížkách si fakt neppotrpím, takže toto potěšilo. Ale celková zápletka kulhala...jakto, že její únosce--zachránce se jako jediný motal po palubě, jakto že mezi 200mrtvolami ju našel celkem jistě ?? motiv únosu taky nic moc a Grétin útěk bez větších komplikací. Linka s kuchařem nebyla špatná, ale jak už jsem zmínila - kolísá mezi labžníkem - odborníkem, turistickým průvodcem, amatérským detektivem a neohroženým milovníkem. Tajemná dcera rejdaře G. - kráska s duševními problémy, nestálá, impulzivní..a co sám nechutný tatínek - podnikatel, který neváhá loď Anastázii, jakožto nevhodný důkaz jeho zdírání cestujících, trápených v nevyhovujících podmínkách, potopit ?? určitě nebude jen průměrný padouch, ale rovnou mega padouch ;)
Pistoux tedy kromě mistrovství v kuchyni předvede i výkon hodný Poirota a vše končí happy endem opět na lodi...
Nepotěší, neurazí, možná si zapamatuji osud kapitána Anastázie, Grétu prchající z vězení...a možná ani to.
Vracím do knihobudky..
(SPOILER) Mně tato série baví !!! navzdory všem výhradám, zmiňovaným v komentech předemnou (ano, oříškové oči kapitána :D :D), mně baví. Pravda, četla jsem s delším odstupem od prvního dílu, tak jsem se ze začátku ztrácela v pojmech..Ilan se pohybuje s 25kou na obou stranách skáry. Poznává počátky sklenařského otroctví, dostává se blíže k tajemství sklenitu a opět až příliš blízko k nastereám. Být mi náct, budu nekriticky nadšená. Překousnu ty oči, vysvětlovací systém otázka - odpověď. Nebudu se pozastavovat nad změnou vztahu otrok - majitel. 25ka má Ilan jako domácího mazlíčka, kterého všichni ochraňují, zbožňují...Prostě to, co bylo vyčteno čtenáři předemnou, opravdu platí.
Nelze nevidět insipraci jinými autory - třeba básnička o pěti fajích silně připoměla Tolkienovskou "jeden prsten vládne všem...", ale ve finále to vůbec nevadí , minimálně mně. Faja mě navnadila k dalšímu čtení, takže asi začnu stříhat metr k Nasterei. Jsem opravdu zvědavá, kterým směrem autorka děj povede. A jak se nakonec vyvine vztah Ilan a Joela ;) (větřím, větřím kulišárnu...)
(SPOILER) Pardubickou celkem sleduji a Váňa je fenomén. Tak proč o něm nezjistit víc ? ?kniha Martina Haška je psaná formou rozhovorů, kde Josef Váňa odpovídá na dotazy. Upřímně, místy tak, že jsem byla trochu ztracená v tématu. Na konci knihy je slovníček, který určitě využijete, asi i proto je kniha vybavena dvěmi textilními záložkami. Sem tam se vloudila i chybička , vypadlé písmeno a podobně. Potěšila celkem bohatá fotodokumentace. Sice jsem postrádala více informací třeba z rodinného prostředí, ale celkově jsem se dozvěděla o životě Josefa Váni docela dost..samorost, svéráz, tvrdý chlapík, který nejde pro hrubší slovo daleko. Až neskutečně působily jeho reference o svém životě - úspěšný lyžař, vlekař, žokej..zlámaná snad každá kost v těle. Spoléhá nejen na sebe, ale i na pyramidy, léčitele. A má úspěch. Nejlepší přečíst a udělat si obrázek sami ;)
(SPOILER) co očekávat od takovéto knížky ? já myslím, že se podíváte na obal a je to jasné..žádná velká literatura, nic hlubokého..a přeci to nebudu číst proto, abych pak dala odpad, ne ??
Můj žánr to není, většina, co čte moje komenty to už asi zjistila ;) ale doba covidová si hraje i s námi a když jsem v tom mém depresivním útlumu na ni narazila náhodně na vlakové staničce v Heřmánkách v knihobudce, volba byla jasná. Říkám si že tohle bude přesně "oddechovka", bez namáhání mozku, s happyendem, slaďárna, kde nepotřebujete přemýšlet..a jestli na tom budu hodně špatně, můžu se zasnít :D
No..abych to zhrnula - četlo se to dobře..mám asi milión výhrad - nevím sice, do které doby autorka přesně román lokalizovala (středověk ??), ale tak přehnaná hygiena, neustále zdůrazňované společné koupání (asi aby si pak mohli dopřávat zcela hygienicky i jiné než klasické verze sexu :D :D) - spíše spadalo do kategorie sci-fi. Všichni byli strašně milí, osvícení, ze široké Gillyny rodiny až křičela prvoplánovitá pohoda, radost, soudržnost, a spousta dalších postav, vhodných pro rozvětvení řady série..
Gilly se sice zamiluje, ale pořád řeší, že by jí měl i manžel vyblít city, a čeká na to i celá její rodina..pobavilo mě taky, jak jí matka pokládala velice důležité 3 otázky...jak někoho ve fertilním věku, kór tehdy, vůbec nenapadne, že sex má i vedlejší důsledky typu těhotenství ?? a fakt i králova válečníka sira Erika zajímalo, jestli zeťák řekl dceři, že ji miluje ???
Osvícení muži ze dvora, kteří se po jednom proslovu hradní paní vzdávají milenek, jediný padouch - strýc - odhalen, pomstychtivá milenka dojde trestu...už jen západ slunce a americká vlajka...
Gillyna schopnost "vcítit" se do druhých a odhadovat jejich nálady mě moc neoslovila. Také hned na začátku oslí můstek s dospělostí, vlastním panstvím, svobodou, vedoucí k nesvobodě - sice si vyber sama, ale vdej se, ať majetky okamžitě připadnou sousedům jakožto věno. Manžela si chtěla vybrat, nakonec byla donucena, i když se vůbec nezdálo, že by jí to nějak vadilo (kulantně však označeno jako řešení mírové - jak předejít válce...). A vůbec se nemluvilo o tom, že sňatek z donucení vlastně může být zrušen ??? aže pak by šlo i věno do kytek ?, tato informace se jako blesk z jasného nebe objeví někde v polovině příběhu v souvislosti se seznamováním s Gillynou rodinou...
Úplná topka věta Gillyna muže Camerona a jeho dvou švagrů (manželů sestřenic) asi v tomot znění : "máme hodně společného, všichni se jmenujeme na C a všichni jsme dobří milenci.." - to jako fakt ?? takto by se bavili středověcí válečníci ??
Atakdále...atakdále...Všechno děleno 20.
Ale bylo to napsáno tak mile, tak jsem si u toho odpočinula a ty inesmysly a logické nedostatky mě kupodivu vůůůbec nerozčilovali, ale bavili...jako pohádka na dobrou noc, nebo k odpolednímu kafíčku ideální..
takže - nemyslet, zavřít oči a hurááá na klan Murrayů !!
A pokud nepomřeli, užívají si neskutečný (a samozřejmě hlasitý) sex až dodnes...:D
nalezena v knihobuce..jako milovník pana Heckela jsem ji tam samozřejmě nenechala..a včera po těžkém dni jsem se začetla a hlavně zakoukala do jeho fotografií. Průřez tvorbou i životem mistra Heckela.
Opravdu se mu dařilo zachytávat ducha místa, ať už šlo o "jen zasněžený kopec", kus mrtvého dřeva, a nebo o živé pakistánské tržiště, uličky z Korsiky či podtatranský svět.
Doporučuji !! (a do knihobudky nevrátím :))
knihobudková...sice stručná, ale dozvěděla jsem se podstatné fakty z Vincentova života. Autor se pak podrobněji věnuje rozboru van Goghovy tvorby. Nechybí kopie jeho děl. Na seznámení s autorem výborná. Dporučuji a minimáně nějakou dobu do knihobudky nevrátím ;)
taková zkrácená verze té knižní...opětovně přečtené před pár dny..hezky rozebral Ivan Kučera. Kdybych předtím nečetla knížku, asi by mi unikali souvislosti. Kresba trochu ponurá, krása Jezerní kotliny nejde nakreslit...Ludva a červánky, taky chyběla poetika okamihu. A již zmíněná otrava nikotinem - to si autor nemohl vymyslet nic lepšího ??
Každopádně, pořád kombinace detektivky, dobrodružství,, nostalgie...ať laskavý čtenář posoudí sám...
Knihobudková... četla jsem ji velmi dlouho, protože se nečetla nejlépe. Respektive - vědu lze popularizovat i jednodušeji, Stručněji, navíc, když se podobně jako autor věnujeme věcem, o kterých vlastně nevíme, jak doopravdy jsou...
To bylo na tom nejhorší i, uvědomit si, že spíše než neobjasněné záhady čtu v podstatě historickou literaturu - jak vědci přemýšleli a zkoumali (opět často za pomoci mrzačení pokusných objektů - třeba jak nejlépe zjistit, zda se orientuje zrakem ?? Oslepime...)..protože dnes, po 40letech, je spousta věcí jinak..ptáci opravdu nespoléhají jen na zrak a podobně...
Netvrdím že kniha je k zatracení, ale než by mi přinesla hodně, spíše zanechala hořkou pachuť..a dobře mi tak, měla jsem si uvědomit, že za 40 let se spousta věcí změní...a že když čtu o něčem neobjasněném, tak se odpověď nedivím ...
mea culpa ;)
výborné a po lopatě podané vysvětlení podstaty, průběhu a léčby panické poruchy..respektive i různých jiných dg., kterých se panika týká (fobie, OCD a podobně)..má co řít laikům i odborníkům, pravda, lépe je stavět na odborných základech...
jediné, vůči čemuž jsem měla trochu výhrady, byl finální příběh/kazustika paní či slečny, která vlastními slovy popsala svůj 3letý boj s panikou..někteří by mohli po přečtení nabít dojmu, že je standardem psychiatra být svému pacientovi 24 denně k dispozici na telefonu... - lidi brzděte !! až tak to úplně není, většinou je v noci nutné řešit pohotovost ;)
také slečna sice popisovala, jak dlouho trvalo, než se z toho jakž takž vyyhrabala, ale víceméně jen zdůraznila prášky po hrstech, psychoterapii spíše okrajově, a nic moc bližšího..jen naznačila, že příčina panik mohla být v přílišném opečovávání a závislosti na rodičích...
každopádně doporučuji, lidé, čtěte :)
posloucháno jako audiokniha...autor s láskou vzpomíná na dětství, rodný kraj, rodiče, studentská léta...vše Klostermannovskou pěknou češtinou, poklidné tempo, ideální do dnešní všelijaké a nervózní doby...nahlédnout, jak se žilo (nejen) na Šumavě před skoro 200lety, v druhé polovině 19.století...
stává se ze mne milovník Klostermanna :)
posloucháno jako audiokniha...autor s láskou vzpomíná na dětství, rodný kraj, rodiče, studentská léta...vše Klostermannovskou pěknou češtinou, poklidné tempo, ideální do dnešní všelijaké a nervózní doby...
posloucháno jako audiokniha, kde kromě povídky Na cestě k domovu jich bylo vícero..
Výborné vykreslení atmosféry, počasí i těžkého života malých lidiček na Šumavě. Karel Klostermann vládne krásnou češtinou a umí si pohrát se slovy...neopomíná ani nářečí...lidem dopřává, nejspíše dle reality, docela výživné osudy..někdy bych i lepší konce brala..někdy však naopak třeba v boji s příridou člověk vyjde vítězně.
Doporučuji !!!
(i tu audioknihu - Na cestě k domovu - audiokniha obsahuje celkem jedenáct vybraných a pravděpodobně nejznámějších příběhů, které spisovatel zadumané Šumavy, Karel Klostermann, zařadil do různých povídkových knih. Čte Jiří Hanák. Obsahuje povídky 1. Na cestě k domovu, 2. Vánice, 3. To byl špás!, 4. Šupák, 5. Vídni třeba se postavit, 6. Pan radní, 7. Potrestán, 8. Nioba z Malče, 9. V tísni, 10. Červené srdce, 11. Schovanec )
knihobudková...pár zajímavostí by tam bylo, docela obsáhlou část autor věnuje delfínům a ptákům. Obávám se však, že nic z toho mi neutkví hloubějí...navíc, i když kniha byla napsaná před lety, kdy se v rámci výzkumu šlo i drsně, mě docela děsily popisy některých pokusů na zvířatech ( včetně oslepení, ucpávání zvukovodů, výměny mláďat a podobně)..posílám dál, doporučuji nezatracovat, ale ani nečekat nic extra.