haki34 komentáře u knih

(SPOILER) Dočteno. Můj milý Waltari...čtení jsem si vychutnávala asi tak do 2/3...poslední fáze u byla náročnější, jako by si Waltari ukousl velké sousto a chtěl putování Minuta ukončit co nejrychleji. Děj zřídl, pár větami naznačeno...a bezhlavě se řítíme k epilogu. Posledních 150 stran bylo z povinnosti. Pro něj i pro mě.

Celkově - děj mě velice bavil - shodou náhod mám zrovna rozečteného Gravesova Claudia (už ve fázi s Messalinou), takže jsem dostala úvodem jiný pohled na stejnou dobu. Minutus se dostává do Říma, kde je záhy okouzlen a stržen životem ve velkoměstě. A já sa jen začla ujišťovat, že ani teď a tehdy už vůbec bych tam žít nechtěla :D
Kultura ? umění ? zhýralost, smilstvo, dekadence na každém kroku. Za peníze můžeš vše - upravit si životopis, rodokmen, vyšvihnout se nahoru, aby se ti lépe padalo...
Minutus se postupně formuje, v Británii ještě jakž takž bere mé sympatie, (to je ještě kloučkem, kterým otřese bezdůvodné vraždění nevinných, znásilňování...) dál už během let obrací plášť tak, jak zrovna vítr fouká. Snaží si zachránit si krk, omlouvá spoustu svých skutků "milosrdenstvím a menším zlem". A i tak se brodí krví... Otřesné dějiny, až si jeden říká, že je s podivem, že tu lidstvo pořád je. A vůbec jsme se nepoučili...
V celém tomto humusu se objevuje galilejský tesař -Ježíš Nazaretský..a začíná se formovat křesťanství, které objevuje postupně i sám hlavní hrdina, postoje má značně ambivalentní, ..opatruje vzácnou relikvii po své nikdy nepoznané řecké matce, dřevěný pohár, ze kterého pil sám Kristus...a sice nevěříc, pije z něj v potřebách zázraků. A víra kolem něj krouží a krouží...

Střídání císařů, jed teče proudem, ke slovu se dostává Nero, kterému Minutus dělá sopoutníka, jednou označován za největšího zrádce, podruhé za přítele..
Ukazuje všechna Neronova zvěrstva...hořící Řím a následně začíná hon na křesťany..proč ne ? slabší byli vžd lehkou kořistí. Vylíčení nelidského divadla v cirku, hromadné bestiální popravy, kde mimo jiné zmírají Minutovi drazí - sluha a vychovatel, a také utajený syn Jugundus. Tohle mě fakt dostalo...jak mohl po tom všem dál s Nerem kamarádíčkovat ? nestačilo tohle ? otec ? Tullie ?
ať si Minutus obhajoval sám sebe, jak chtěl, u mě mu to neprošlo...pravda, z pohledu doby římské byl ještě jeden z počestnějších občanů, což vyznívá docela (nebýt hrozného podtextu) úsměvně. A jak si kdo lehne, tak taky usíná..
Lži, intriky a manipulace jedou dál. Řím se brodí v krvi, lidi jsou vražděni a nebo nuceni páchat sebevraždy, mocenské sítě a pavouky se zamotávají. Křesťané si hledají svoji cestu, lidi jsou len lidi, často místo společenství a podopory škodí sami sobě navzájem, jsou křehcí a nejednotní. Umírají jako pokorné ovečky. Přesto víra žije dál.

Minutus v lázních počítá poslední dny, léčí si neduhy, vzpomíná, píše své paměti a obhajobu pro syna, který ji zřejmě ale nikdy nečetl... Vzpomíná na konec Petra i Pavla. A z epilogu se dovídáme, že nakonec i on sám Krista přijímá.
Svědectví jedné doby, kterým nás Waltari provedl velmi šikovně fiktivním životopisem a paměťmi Minuta Manilliana. První křesťané versus pozlátko na špíně a bahně Říma. Spousta zvěrstev a úchylností, krve, bolesti. A někde tam snad byl i normální, šťastný život...
Doporučuji ! a těším se na Jeho království, které mám v merku..

skvělé komentáře witiko, Eldar80

12 14.12.2024

ale tohle já můžu ! realismus byl vždy jeden z mých literárních favoritů. dnes čteno ušima při vánočním pečení.
Hned ze startu poznáváme aktéry příběhu impulzivní Evu, která se pod tlakem okolí vrhá do manželství ani ne tak z rozumu, jako ze vzdoru...a okrajově i jejího milého Mánka. Již předem Eva varována, hormony a láska však i nadále zaslepují zrak, střízlivé myšlení jde stranou. A ani manželství, ani malá dcerka na tom nic nemění..
Eva se bouří, porušuje společenské konvence a stále věří, že i Mánek to má tak - Eva nadevše. Ale kupodivu, Mánek to tak nemá.. Mánek dělá jen to, co vyhovuje jemu. Eva se trápí, sžírá, prosí o odpuštění a kdoví, zda nakonec nalézá svůj klid ve věčnosti.
Blo by z lidského hlediska zajímavé vědět, jak by vše dopadlo, kdyby Ev a Mánkovi nebylo bráněno ve vztahu, zda by stejně vše nedopadlo blbě...
Za mě - doporučuji i jako poslech (Český rozhlas)

11 07.12.2024

nemůžu se bavit pocitu, že už jsem povídku četla. Nebo minimálně slyšela...a teď znovu, při vánočním pečení A byla to nuda. Možná autor chtěl vyvolat pocit nekončícího zmaru a děsu, nicméně můj dnešní tanec mezi hrnci, sporákem, dřezem, neustálým mytím, chystáním a odkládáním mi teda přišel daleko děsivější.
Abych teda Poeovi nekřivdila - fakt se snažil. Vidím přeživšího námořníka, jak se smrtelým potem na čele škrábe poslední řádky. Ale nedokážu se do něj vžít, víc s ním soucitit. Emoce žádné, jen šeď...čekala jsem od vzkazu víc. Pardon.

10 07.12.2024

nalezna v knihobudce..anotace zněla velmi dobře...a výsledek mého čení je úplně opačným směrem. Neskutečně (pro mě) nudná kniha...od začátku jsem se nemohla začíst do dějě. Spousta postav, zdánlivě nesouvisejících, absolutně jsem nechápala, proč je tam autor vlastně cpe. To má být ta "londýnská společnost" ? ploché, nudné, v reálném světě by se podle mě v životě spolu nebavili (ebo možná jo aa proto se o Angličanech říká, jací jsou suchaři...)
A do vší té nudy a dlouhých dialogů, uspávajících a pohrbívajících mou pozornost a zájem, pak najednou praskl nějakou větu o sexu. Týkající se některých zúčastěných... Pane Bože !!! vždyť ty jeho ploché postavy působily tak neskutečně nereálně !! odpudivě..a najednou nějaký sex ??? To děj potápělo o level níž...
Samotná vražda byla příjemným rozptýlením, i když samotná lady Ashbrooková byla docela zajímavá a snad i nejlepší postava knhy. No a vyšetřování teda bylo opět v duchu hlavní myšlenky - unudit čtenáře k smrti, aby jsme se vlastně nedobrali konce. Probírání obvinění a alibi, další mezlidské vztahy, opět ti podivní lidičkové v podivné změti vztahů... A pak konec, když sme se vlastně ničeho nedobrali.
Za mě - jeden z nejzoufalejších nálezů celé mé knihobudkové éry a jeden z mála tahů úplně, ale úplně vedle mé čtenářské kariéry.. Zřejmě jsem hodnotu a bloubku díla nepochopila, s panem Snowem jsme se teda úúúplně minuli...jen vytrvalost mi nedala knihu odložit nedčtenou.
pošlu knihobudkou dál...

11 06.12.2024

posloucháno jako audiokniha při aktivitách v domácnosti (rozuměj úklid, vaření a podobně) . A dnes mi dokonce Škyťák, připravující se na svoji zkoušku dospělosti, zpříjemnil jednu nekonečnou dopravní zácpu (bouračka v odpoledním ostravském provozu). A byla to volba více než dobrá, skoro výborná :)
Dříve jsem znala animovanou verzi, ale tato knižní předloha mě teda poptěšila. Zábavné, chytré, nápadité. Nenásilně nám předloží několik různých typů a charakterů vikingských bojovníků, a je na nás, aby jsme si vybrali svého hrdinu. rovněž se to v knize hemží všemi moožnými druhy draků, a proto jsou tu i poznámky pod čarou, aby jsme se rychle zorientovali.
Bezzubka je pěkně vyčůraný dráček...a nebo ne ? a co ten Škyťák ? přeci se musí stát hrdinou ..ale jak to jen udělat ? ono, hrdinou se lehčeji stanete, když vám nic jiného nezbývá (třeba smrt v dračím chřtánu jako chutná Svačinka je velmi dobrá motivace :D)
Děcka, doporučuji ! a dospělákům jakbysmet. Ráda se pustím do dalších dílů..poctivých 4,5* !!!

12 04.12.2024

koukám že brožurka má strašně nízké hodnocení. Škoda, že ostatní hodnotící nenapsali proč. Za mě na úvod celkem postačující, vychází z reality. Čtenář se dozví jak se demence projevuje, co obnáší, hlavně že se progresivně zhoršuje. Dozví se o průvodných příznacích a vývoji nemoci. A kromě práce s nemocným dostane i praktické tipy (pečovatelská služba a podobně). Nechybí linky na stránky, věnující se této problematice.
Ideálně by měla fungovat spolupráce mezi praktikem a sociální sestrou, kde by se rodiny dozvídaly vše o možné dopomoci, od různých podpůrných dávek až po pobytové služby.
Celkově - za mě brožura fajn, popsán vzorový případ demence a řešení. Vše celkem ideálně, což v praxi úplně nebývá, ale i tak - pro orientaci lidí, kteří dosud neměli s demencí zkušenost, postačující zejména jako odrazový můstek k dalším informacím.

8 29.11.2024

ajajááááj, koukám, že jsem během těch let nenapsala komentář :) a kdy je lepší doba, než teď ? Stmívání aktuálně čte moje 14letá dcera, tak jsem si dala opáčko. A i ona se podivuje nad nelogičností Bellina chování, její frackovitostí a klackovitostí, puberta v plném proudu. Směje se nad popisy Edwarda. A zároveň připouští, že knížka je fakt čtivá. A v mém věku, s rychločtením se dá zvládnout za den.
Autorka to myslela dobře, ale možná trocho podcenila logiku náctiletých. Nejdříve Bellu vykreslí jako holku milující teplo, slunko. A mávnutím kouzelné hůlky otočí, a najde se v mokré pochmourné džungli městečka Forks. (aspoň tak podle jejich popisů Forks vypadalo - prales hned za barákem zeleno, mech, kape voda.. :))
no a pak uvidí Edwarda a začíná ta pravá soda. Jako rozjezd série to nebylo špatné. Zejména akční scény pak ale drhnou (napadení v Port Angeles, a nebo útok Victorie..).Navíc je trochu neuvěřitelné, že za celé ty roky Cullenovi nepotkali nikoho jako Bella, nikoho, s kým by takto kamarádili.
No, vzhůru d dalších dílů ! a Belle jedno velké plus za Větrnou Hůrku a autorce za čtivost a z nostalgie hvězdu navíc.

19 18.11.2024

knihobudková...rada som sa preniesla do cárskeho Ruska, kde mrzne, až praští a kde sú srdcia vrelejšie ako čaj zo samovaru. Autor nám trochu rozprávkovo priblížil dobu vládnutia Anny Ioannovny a jej verného nohsleda a ministra, krutého Birona. Jeho pravým opakom je hrdinský a bohatiersky Volynskoj, národovec, ako sa patrí. A kto je kňažná Lelemiko ? a prečo je tak podobná cigánke Mariole ? a stál naozaj v Petrohrade ľadový dom ??
Dvorské intrigy, zákulisné machinácie..niekedy sa mi z tých mien a vzťahov až trochu plietla hlava. Láska a nenávisť. Vrelosť, vášeň. A zima, sneh a ľad.
Doporučujem :) aspoň vyskúšať...

13 18.11.2024

moje príbuzné našli mačiatko a ujali sa ho. A v knižnici našli túto skvelú publikáciu.
nie som odborník na mačky, ale po prečítaní tejto knižočky som mala pocit, že som sa dozvedela všetko dôležité pre začiatok spolužitia s mačkou. Krátke stručné kapitolky, kde je v niekoľkých vetách zhrnutá hlavná myšlienka, ktorú nám autor chcel vštepiť. Sprevádzané vtipnými "komiksovými" ilustráciami s bublinami s textom, ktoré pomôžu si všetko podstatné lepšie zapamätať. Knižka sa dá zhltnúť behom hodiny.
Doporučujem !!! (začínajúcim chovateľom určite :))

13 18.11.2024

Rebeka...navždy si ju budem pamätať i vďaka výborne spracovanému muzikálu v NDM Ostrava (ktorý je zároveň najobľúbenejším muzikálom mojej kamošky :)).
Teraz sa mi podarilo nájsť Rebeku v knihobúdke, naviac ešte slovenské vydanie, takže som si porochnila.
Autorka sa vyžíva v popisoch..kvetnato dokáže priblížiť atmosféru útočiska Maxima a jeho novej ženy. A tak isto kvetnato nás dokáže preniesť do Manderley... (a mne v hlave stále krúžila melódia úvodnej piesne s veršami "Mně sen se zdál o Manderley...") nádherné kulisy, ale medziľudské vzťahy drhnú..mladá žena miesto romantiky a nadšenia medových týždňov prežíva úzkosť, neistotu a strach. Vynára sa súperka krásna, spoločenská, nedostižná. Rebeka. Aká bola v skutočnosti ? sú veci naozaj tak, ako vyzerajú ? Tajomstvá a mlčanie, kam sa pozrieš.
Miesto toho, aby oslovila manžela či kohoľvek z rodiny a kokolia, žije v domnienkach. A okolie tiež mlčí..Útlocitnosť ? snaha chrániť ? cesta do pekla.
A v pozadí pani Danversová..desivá Danny..
Aká bude pravda, až vyjde najavo ?
Nádherný román v štýle sestier Brönteových... ak máte radi romantiku, trochu tajomna, smelo do toho !
Doporučujem a zakladám do knižnice.

21 07.10.2024

děkuji Robe, že jsi mi umožnil nahlédnout pod pokličku. Pravdivě, citlivě. Přesně takto bych si sira Terryho představovala já - "týpek"...se spoustou netradičních koníčků. Mistr slova, milovník slovních hříček. Kouzelník s tužkou, šijící a lepící jednotlivé části v pestrobarevný svět.
Velmi mě potěšilo dozvědět se, jak knihy vznikaly. A taky, jak těžké to bylo ke konci, což se odrazilo i na těch knihách - vždy jsem měla pocit, že posledními Zeměplošskými díly proniká cosi temného, depresivního, molového..konec se prostě neúprosně blíží.
Jsem velmi ráda i za vhled do života člověka s demencí (já s nimi pracuji denně). I když to Terry možní viděl jinak, odešel nakonec důstojně, mezi svými nejbližšími. tento intimní moment jsem nezvládla bez slz. A připomělo mi to, jak mi bylo v momentě, když jsem se TO dozvěděla. Že už nikdy žádný další příběh nebude... Zeměplocha umlkla. Aby stále žila v už napsaných příbězích.

I moje cesta k Terrymu a jeho dílům nebyla snadná - až napodruhé mě uchvátil a pak to byla láska na celý život a plné police v knihovně. jestli vám nesedl napoprvé, nezoufejte ! já zkoušela tuším Čarodějky na cestách a nic. A pak na druhý pokus tuším Stráže, stráže !!! které se staly mojí nejmilejší. A pak už to jelo, jedna za druhou, a čarodějky vystoupaly na mém žebříčku vysoko převysoko a zpětně jsem pak nechápavě kroutila hlavou, jak jsem se jen s nimi mohla napoprvé tak trestuhodně minout.
Mimo Zeměplošské série mě pak zaujal Národ...a ten mi leží v hlavě doteď.

Děkuji Terry. A ráda se k tobě budu nadále vracet.
Děkuji Robe za napsání životopisu a přiblížení sira Terryho nám všem ještě blíž.
Doporučuji !

22 23.09.2024

knihobudková..zaujal název. Příběh/y už méně. Dobrodružství Tomáše byly docela přitažené za vlasy, spíše vysněné, než reálně se odehrávající... Jak případ z první povídky, tak koncert v třetí povídce. A salátová historie - to už bylo hodně psychedelické i na mě :D Možná už jsem jenom na ty "dětské" knihy přistará. Náš výtisk zaujal úplně něčím jiným - co 3-5 strana byl vložený sušený čtyřlístek... tolik čtyřlístků sušených jsem snad v životě nepotkala ...teď třeba přinesou štěstí dalšímu čtenáři, co je najde v knihobudce.

13 23.09.2024

tak jsem byla hrozně zvědavá na jednu z knížek, které pravidelně nacházím v knihobudkách, až jsem si jednu ulovila i pro sebe. Přiznám se , byl to pro mě tak trochu gladiátorský zápas - dějiny mám moc ráda, ale moje paměť ne a ne si je zapamatovat :D
navíc tady proloženo spoustou jmen, která byla tak stejná !!! sám Tiberius, samá Julie, Augustové, Claudiové, i Nerů bylo víc....pravidelně jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo, i když jsem si stránku s rodokmenem poctivě označila lepítkem a pravidelně se k ní vracela :D
Claudius nám s humorem a zároveň smyslem pro čest a pravdu líčí dějiny Říma. Dějiny zkažené, nemravné, krvavé, bolestné...si říkám že není divu, že Řím skončil jak skončil. Všichni proti všem, aliance, intriky, beztak se tady inspiroval R.R. Martin při psaní Hry o trůny (Claudius mi pořád připomínal Tyriona - "I read and I know things").
No každopádně - milý Claudius to vše přežil a tak se zdárně vrhám na pokračování s Messalinou. (ano i tu jsem ulovila v knihobudce :D)

21 09.09.2024

docela fajn způsob, jak se něco (aspoň teoreticky) naučit o první pomoci. Záchranář Vít Samek se snaží přiblížit svoji práci a poskytnout stručně nejdůležitější body, jak postupovat při první pomoci u všech možných případů (nebo jak se v knize říká - fallů).
No a ten "vtipný" jazyk či forma, kterou to bylo psané, mi nakonec vadili nejvíc. Až přimnoho slangových slov, přimnoho rádobyvtipných zkratek, slovíček..prostě na můj vkus až moc. Ocenila bych více normální spisovné češtiny (a to nejsem žádný suchar prosím...).
Dále autor trochu zprofanoval svůj obor, to chápu. Akorát v té praxi to občas vypadá s komunikací se záchranáři ne až tak růžově, ochotně a vstřícně, jak to popsal. (něco, jak píše Kubikuli ;)) Ne každý den je neděle prostě. To je ale jen omáčka.
Podstatou je dostat první pomoc do povědomí lidí, za což mu dík, a jestli jeho počin přispějě alespoň k jednomu úspěšnému zapojení laika, tak je to skvělé.

Určtě doporučuji k přečtení, když nechcete omáčku, na konci každé kapitolky je stručný návod jak bod po bodu postupovat a dovést svůj zásah ke zdárnému konci. Jsem zvědavá, co na to řekne i rodina, které jsem knížku nenápadně podstrčila :)

Howgh !

13 09.09.2024

i když (skoro)nekriticky miluji Waltariho, Bosá královna mě až tak neuchvátila. Psaná poeticky, Karinka, ptáčatko, dcera Luny...nicméně nečetla se mi úplně dobře. (nebo naopak - jen dobře). Waltari zachytil život a konec Erika XIV. z rodu Vasů a jeho prosté manželky Karin. Dvorské intriky, aliance, násilí všudypřítomné. Děsivé. Nezlomná Karin, která přežila ztrátu dětí, milovaného muže. Ztrátu své životní lásky. A podle všeho zůstala celý život milující, čistá, dobrosrdečná a pomáhající.
Donutila mě zapátrat v historii, jak to s nimi bylo doopravdy. A jak to bylo s Gustavem a Sigrid, jejich dětmi.
Díky za přečtení, ale poctivě bych dala 3,5*. Něco tomu chybělo. I Mistři kdysi začínali a je to poznat. I tak se oplatí zkusit přečíst.

14 02.09.2024

no já snad z fleku podepíšu Dave_Jame a nemusím psát už nic.. Jakože spoustu "modrých" knížek jsem úplně sezřala a vylepšila hodnocení, ale tohle fakt sedí.
Jak kdyby Petře Neomillnerové došla šťáva.. začátek ještě budiž - na scéně se objeví Enno a docela nechutně dá zabrat našim zaklínačům, i když podle všeho jeho síly dávno nejsou, co byly... Autorka v tomto díle preferuje zejména anální sex, do popředí se dostane znásilňování mužů (já nevím, proč to tam tak cpe - nějaká fáze vývoje ? nebo v životě neměla poblém s hemoroidy či anální trhlinou ? ). Takže zpět - první kapitola . ještě se o Lotu bojím... a dál se pak začínám bát víc a víc, protože se nám to zvrhlo v jednu velkou frašku - problém upírů s lidmi (tak nějak uměle vyvolaný), problém upírů mezi sebou navzájem. A pak jako bonus Enno, z kterého se jdou všichni po*rat.
Enno si zatím dělá , co chce. Zbytek party ho hledá (nerozumím - vždyť upíři byli schopni slyšet krev soukmenovců i lidí, tak co jim tak trvalo ???), aby si pak nechal opět provést nějakou zhovadilost. Enno předvede pár nechutných scének s vesničany, koření to královskou svatbou a nakonec si zařádí na Uriášovi, aby to hoši ukončili filozofováním a málem bratřením se s hlubokým souzněním.
Lota se nám propadá do role silikonové panny na opakované použití...pomalu nic jiného nedělá, než že roztahuje nohy, do toho furt bečí "za domovem", a nimrá se ve svých pocitech. Ona, taková necitlivá, to jí máme věřit ? aby z toho vylezla pomalu láska k Ennovi... blééé. Teď už fakt nevím, co si o tom myslet.
Aby jsme se nenudili, autorka zapojí do dějě asi 20 dalších upírů, kteří jsou v podstatě jen jmény, není šance blíže je poznat či si k nim vytvořit vztah. (A sorry - jméno Doro mi bude snad navždy evokovat pouze Doro Pesch a ne nějakého upírského holobrádka...). Nic se nedozvíme ani o hlavních postavách - něco víc, co byla Silke vlastně zač, co Enno a Aino lovili v dřívějších dobách, jaká byla Aino, v čem spočívá upírova síla (vypadá to, že jen v síle řevu a pak schopnosti rychle někoho natrhat na kousky...). Ze Sorena se vyklubal neschopný egoista.
Všichni úpíři rádoby kují pletichy, mluví furt o ničem, místo činu si jdou odpočinout a zdřímnout, nedává to vůbec smysl.
Z neznámých důvodů se autorka rozhodla přidat toho sexu ještě víc než obvykle a zmydlit všechny mezi sebou. Takže vznike několik upírsko-zaklínačských dvojic. Proč, když doteď se nenáviděli ? Lovili navzájem ? a najedou toto ??
Z knihy nám zbývá chaotický pokus o jakousi dějovou linku a pak jeden velký grupáč, který je ze všeho nejvíc navzdory přemíře násilí směšný. A ze všech zúčastněných se nám pomalu stávají upíři, nebo aspoň cosi na pomezí. Fakt to bylo potřeba ???
Těšila jsem se na "zakončení", ale z tohoto je mi smutno. Promarněná příležitost a shození Loty na úroveň bezduchého silikonu.
A přidávám se k čtenářům, postrádajícím temné elfy...taky bych se ráda dozvěděla víc o nich. Ale netuším, jestli autorka plánuje tímto směrem do Lotiny série ještě vůbec hrábnout. Jsem ráda, že jsem dočetla do konce. Hořkého konce, který končil jako nějaká Disney happyend slátanina.
Howgh. Z nostalgie, a protože čtení odsýpá, a taky mě pár krát i rozesmálo, dávám 3*.

"Díky," dávat najevo dojetí se nesluší, ale vampýrka ho teď potlačí jen stěží, "zdá se , že se časy hodně mění, kdž mi duchovní útěchu poskytuje zfetovaný půlelf."

15 29.08.2024

Indridason jak ho známe. Série se nám profiluje, evokuje seriál Odložené případy (či jak se to jmenovalo, kdy se řešily případy z minulosti) a ještě kombinovaný s Médiem (kdy Patricia Arquett pomáhala řešit krimi podobně jako Eygló mimosmyslovým vnímáním...). Ale může být. Linka z minulosti a současná linka má společné téma - násilí na dětech, holkách. Zenužívání nejhrubšího zrna. Zahlazení stop. Proč zemřela Nanna v rybníku ? jakou roli hraje panenka ? A co s tím má společné fetačka Danni z dobré rodiny ? Indridason opět ždímá z pochmurného Islandu, co může.
Dále běží vzpomínky Konráda na otce, řešení jeho úmrtí se stále neposunulo, ale asi naznačuje, že snad jenou někdy...
Za mě výborná, zvyklá kvalitní autorova práce. Jsem spokojená a těším se na další.

13 28.08.2024

návrat k Lotě po pár letech (takže jsem si místy i zaklínačku Lotu oteřela a listovala, abych si osvěžila souvislosti...třeba jak to bylo s tím jejím původem a podobně..).
Opravdová řež, spousta krve, násilí, sexu, a všechno pořád dokola a dohromady. A taky zima. A hlad. A špína a beznaděj. A kupodivu i pasáže, kde jsem se fakt zasmála. A jestlo mě to kbavilo ? tak to si pište, a to natolik, že jsem fakt musela dočíst. Fakt. Těch 30 stran do rána nepočkalo, i když budík už ukazoval 2:00 :D

Upíři jsou vykresleni jako docela zženštilá sebranka, která je přitom ale mocná a téměř nepřemožitelná. A jsou mezi nimi zvláštní týpci.
Líbila se mi Urianova matka a její odhození "maškarády". Nelíbilo se mi, že Lota je čím dál víc jiná...
Děj s kožoměnci byl dobrý, od sociálního pozadí a zoufalství, až po realitu - nedomyslenost a selhání celé akce, kdy to opět nejvíce odnesli nejslabší. Opět dostává hodně prostoru mistr Torge, vracíme se i do Školy. A jak už psal někdo předemnou - více než upíry bych ocenila zapojení Temných elfů...
Hurá do dalších řádků. Nebo ne ? (občas totiž Petra Neomillnerová nakládala svým hrdinům víc, než by se mi líbilo...i když člověk čaasem otrne, asi jako ta Lota :))


"Co je s tím chlapem ?" Urian nejistě obchází Klugeno.
"to je správce," vysvětlí mu Lota.
"Vzpomínám si, ale je mrtvý, milovaná ". Urian se sice raduje, že Lotu i Torgeho našel celé, ale přítomnost oživlé mrtvoly poněkud kazí romantické setkání.

10 27.08.2024

to teda bylo... sbírka nesympatických, sjetých, ožralých, unuděných blbek, které čekají na koho ? no na své kriminálníky.. Protože je co ? milují ?. Skvělá sonda do hlavy Karin. Zda takový život v "luxusu" za to stojí. A je to vlastně luxus ? zlatá klec ?
A jaký je ten její vyvolený ? Těžko říct, Johna vlastě nespoznáme .Máme k dispozici jen její úvahy, přesvědčování sama sebe, jak svobodně si vybrala. Nechybí odpor vůči rodině, klackovitost. Kdo Karin zbývá ? hlavně ona sama... a z nouze cnost - ostatní "manželky" a přítelkyně.
Autorce 4 hvězdy hlavně za vyprávěčský styl, za tu mizérii...skoro jsem se s Karin unudila a zbláznila. Takové lidi v životě nepochopím. A zjevně nechápou ani oni sami... což autorka skvěle zachytila, zajímavá sonda.
Mám trochu nevýhodu protože druhý díl jsem četla jako první, takže jsem trochu postrádala souvislosti - doporučuji číst popořádku.
A druhá linka - prostřihy na Karen a Henryho se mi moc líbily. Dodaly tu správnou šťávu a prostor pro srovnání...
Ještě bych si ráda přečetla, co vlastně bylo mezi rvním a druhým dílem...jak Karin ke svému "Snu" přišla...

11 27.08.2024

tak tohle byl Indridason v nejlepší formě, jak ho známe... prolínají se vlastně 2 případy, které se ve finále spojí v jedno. Umírá starý muž,, a my zjistíme, že to byl náš stArý známý vyšetřovatel Thorsen..co se dozvěděl ? na co přišel po letech ? zároveň se na scénu dostává Konrád a parta kolem něj. Takže vlastně takový "prequel" ke Konrádovské sérii, dá se říct. Opětově se vracíme do doby, kdy Island byl plný vojáků z britských a amerckých základen. Kdy se navazovaly vztahy, vznikaly nechtěné děti, těhotenství. A kdy Island byl stále plný pověr a mýtů, což některé zrůdy dokázaly zneužít.
Na světlo se opět dostává Konrádův otec, opět jeho kámoš - médium, objevuje se Eygló..kapka napřirozena..strach. Temnota a násilí, a nám je jasné, že to nejkrutější na Islandu je člověk. Opět se taky objevuje stará známá postava - Vigga. (pracuji se starými lidmi a demencemi, o to víc mě udivuje, že to Konrád zkoušel, vydržel a něco málo i s velkou dávkou štěstí zjistil..)
Konrád naváže na Thorsenovo pátrání a povede se mu všechny linky rozluštit. (navzdory často docela nevýtěžným výslechům, jak mám neustále pocit..)
Jak jinak. Po Thorsenovi mi bude smutno. Jemu, i Flóventovi bych dopřála jiný konec. Ve finále jsem si i tyhle kluky iNDridasonovské oblíbila...
Skvělé čtení, zajímavé pátrání, náhled do myytologie. Spokojenost a poctivých 5*.

"Ta žena poznala tu dívku, co byla s tím vojákem"
"vážně ?"
"prý ji učila. Je to učitelka z gymnázia."
"Zdá se mi, že to není moc náročná práce," prohodil Thorson a přitáhl si kabát blíž k tělu.
"co ?"
"Být policistou v Reykjavíku".
"To je možné, " připustli Flóvent. "já teď zavolám fotografa. Potřebujeme fotografie z místa činu."

"nebyl na to sice hrdý, ale jako obvykle ani ničeho nelitoval."

10 26.08.2024