haki34 komentáře u knih

Ryzí esence Máry, kterého buď milujete, nebo minimálně nevíte, co si o něm myslet. Sám jde s kůží na trh, přiznává, že knížky píše nejen proto, aby nám zprostředkoval své zážitky a myšlenky, ale i proto, aby měl chechtáky na další dobrodružství (jak s oblibou říká na přednáškách o sobě - "prodejná kurvička"). A myslete si o tom, co chcete, Mára to má sám v sobě skvěle srovnané.
Nedostaneme jen suchopárný popis posledních výkonů v Himalájích, ale naopak přehršel všeho možného - hezké obrázky (ano, to se od takovéto knížky čeká), Márovy úvahy a zamyšlení (kde je fakt dobré se pořádně soutředit, Mára má specifický styl mluvy a psaní, kde se netrplivým může stát, že podstatné přehlédnout ve spleti slovíček), popis "přetahování" s Baruší - Baruntse a Sura peakem alias Čurdou. No a když to má být tentokrát o štěstí, i velmi realistický a osobní pohled Márovy Káji na to štěstí společného života s ním. (a tohle jsou podle mě taky velice silné pasáže, které tam patří, díky Kájo !). Líbil se mi Márův pohled na strach a boj s vlastními démony, kluk to má pěkně srovnané. ale jinak to při tom, co dělá, asi ani nejde.
No a teď drobné mínusy - jelikož Mára má v tom psaní trochu nůž na krku, projevuje se to podle mě i na množství textu, velikosti písma, vatě typu komentáře z FB a ČSFD - s radostí bych oželela.
Ale jak jsem řekla, tohle je Mára a tohle je jeho styl, svět. Ber, nebo nech být. A já beru, a těším se na osobní setkání v lednu 2025 v Ostravě.
Máro, pronásleduj své sny i nadále !

"Naopak, poznání zranitelnosti i blízkosti smrti a pochopení toho, jak rychle může přijít, mi vrací pocit, výjimečnosti bytí a pomáhá mi uvědomovat si krásu života."

"..každý z těch okamžiků, kdy se na mě štěstěna usmála a šel jsem si pro ni, mi dělá radost z bytí a tvoří hlubokou pozitivní vzpomínku. Vím, že stojí za to jít si pro další."

16 29.12.2024

nejenom já by jsem po knížce na první dobrou nesáhla, jak tak čtu komentáře předemnou ;) ale dostala jsem ji na Vánoce od tchýně, dokonce s přidnou hodnotou - podpisem autorky a osobním věnováním...
Je to má první kniha od K. K. Babinské, a ačkoliv ji neznám, registruji jen okrajově z "bulváru", šla jsem do čtení bez velkých očekávání. Název dával tušit široké možnosti uchopení tématu, byla jsem celkem zvědavá, co z toho nakonec vyleze...
A autorka mile překvapila. Píše čtivě, čte se dobře. Mám pocit, že časové skoky jsou poslední dobou velice oblíbené. to mi trochu vadilo - sučasnost, hluboká minulost, do toho úplně náhodné skoky díky zápiskům v denících babičky Hermíny...bylo potřeba se soustředit.
Čarodějky, rodina se zvláštním osudem. Ženy s cítěním sil mezi nebem a zemí. Kde je ta hranice ? kde je ještě pomoc od Boha a kde už se prolínají temné síly ? I když se babička Hermína tak snažila, šlo to s nimi z kopce... dcera, vnučky, pravnučka...kdoví, jak dopadly žen před nimi.
Líbilo se mi, že díky Eleně otevřela i téma černé magie - a hlavně jak nebezečné je si s těmito věcmi zahrávat (spousta lidí to podeceňuje, a něvěří, že zlo opravdu existuje..). A ve 2/3 knihy jsem si náhle řekla, že kam to vlastně celé směřuje ? co z toho nakonec vyleze ? no a ve finále mi spadla sánka. Až tolik zla, utrpení, síly se jí tam povedlo našroubovat.
Debořina linka nám vlastně odkrývá celou minulost a rozplétá přítomnost. Zjistíme, co se stalo Eleně. Zjistíme, co byl Alex zač. A jaký byl i jeho (zřejmě) poslední pokus o manipulaci. Zjistíme, kdo byl Májin otec, a pochopíme Táňu... Místy to byla docela síla. Až moc.... Líbilo se mi, jak se Deboře nakonec podaří spoustu vyčistit. A dál už je to na ostatních zúčastněných.
Sama Debora mi přišla tak trohu zvláštní, jako kdyby autorka něvěděla, jak ji přesně uchopit. Křehká, a zároveň silná. Do toho podivné stavy slabosti, psychické i fyzické. Možná až příliš spoléhající na rituály. A pak prásk, dobíjení energie s Jakubem - to mi k ní nesedělo vůbec.
Konec..překvapil. A zároveň to vše tak nějak dávalo smysl. Snad to ta Debora opravdu očistila. A holkám z rodu čarodějek už bude jen líp...
Doporučuji !

23 29.12.2024

tak som našla na polici aj druhý diel - prečítaný teda po dieli treťom :D v tomto je veľká časť venovná Oktávii (zaujímalo by ma, či naozaj bola tak presvedčenou kresťankou), smrť Agrippiny, mor v Ríme..Plautova linka je tiež dosť významná...
Pravopis mi trhal oči i uši ešte viac, ako v treťom dieli... veľa slov boli v podstate také nepodarené čechizmy a úplný top, ktorý ma iritoval snáď najviac - kapitáň... ešte jeden kapitáň a ...asi si budem musiet dať ešte jedno linecké koliesko na ukľudnenie :D (čítané v období Vianoc..).
Pasáže historické, dialógy, netýkajúce sa viery, sú jednoznačne slabšie. Kostrbaté dialógy, citové výlevy, neviem, či sa to dá ospravedlniť dobou vzniku knižky, či prekladom.
Miesta, kde autor popisuje vieru a vyznávania prvých kresťanov pôsobia omnoho silnejšie - tu je i výraznejšia výpovedná hodnota celej knihy.

"Nosila ťa pod srdcom ! Chovala ťa na rukách a bozkávala ťa ! - Ona bola tou jedinou, ktorá ťa skutočne a úprimne milovala ! - Ty, Nerone, tys bol jej chlúbou a jej jedinou radosťou! - Ona to bola, ktorá ťa učinila veľkým a mocným, ktorá ťa posadila na trón ! - Čím bys bol bez nej ? - Ona sa stala aj vražednicou, ale prečo ? Len z lásky k tebe, pretože ťa milovala ! - A jako si sa jej za to odmenil ? - Jako si splatil jej lásku ? Dal si ju zavraždiť ! Beda ti, ty matkovrah ! Meno tvoje bude prekliate na večné časy! Svet bude tebou pohŕdať, žiť budeš bez kľudu ! S ošklivosťou budú meno tvoje spomínať, ako meno Orestovo ! - Ha, vidíš ich ? - Už sa blížia Erynnie ! - traspa, - zlorečený, zatratený !"

13 29.12.2024

poklad z knižnice asi z chalupy ? kazdopdádne tématicky zapadla, akurát mám za sebou Nepřátelé lidstva od Waltariho a Gravesovu sériu "Já Claudius"... a náhodou idem okolo knižnice a pod ruku šup...tretí diel Mystéria crucis...tak som sa začítala. Pravda, štýl románu a pravopis strašný, naviac dialógy písané veľmi kostrbato, vzletne...rýchlo som pochopila 3hviezdičkové hodnocetnie. Autor sa zaoberá kresťanstvom, jeho rozvojom a prenasledovaním kresťanov cisárom Nerom. Popisuje udalosti okrajovo a menej detailne ako Waltari, zároveň je jasné, komu fandí. Vkladá svojim hrdinom do úst citáty z biblie, povznáša, velebí Boha. Je videť, že bol naozaj veriaci, žijúci živou vierou, a svoje presvedčenia odrážal práve vo svojich hrdinoch a postavách. Vzhľadom na to, kedy knihu napísal, je to fajn doplnok k ostatnému čítaniu, venovanému tejto dobe.
P.S: a asi si už fakt budem musieť zohnaž Quo Vadis ? pretože dnes už sa mi dokonca snívalo, že som našla 2 diely v knihobúdke :D
P.S: 2 : doporučujem jediný predchádzajúci komentár zipporah (uvedený pri prvom dieli :))

a jeden citát na záver :"Volal som vtedy na teba a na všetkých , ktorí ste sa vzpierali uznať Krista a Boha : Beda ! Teraz vidíš, že sa moje slová vyplňujú na tebe. Jeho učenie premohlo teba a premože celý svet. Jeho kríž zničí tróny kráľov, ktorí mu odporujú. On založí novú ríšu, ktorá po celom svete bude rozšírenáa v nej zavládne láska a milosrdenstvo, tie čnosti, ktoré si ty nechcel znať. Preto nebudú ani k tebe milosrdnými. Nerone, Nerone, keby si ma bol poslúchol. Mohol si byť šťastným ! Teraz si na konci liet života svojho , a koniec tvoj bude smutný a pamiatka tvoja bude prekliata, meno tvoje bude s opovržením vyslovované a ty budeš v opovržení po stáročia a tisícročia. Nerone ! Nerone !"

16 24.12.2024

koupeno do rodiny jako Ježíšek...uvidíme, zda se přelouskají textem (pocestuje na Slovensko), každopádě krásné ilustrace ocení i menší dítko.
volné přebásnění pravda občas bylo trochu krkolomné, za to kousek dolů, nicméně to podstatné a hlavní myšlenka vždy vyplavala...
Jak píše předemnou marti7729, každá věková kategorie si v bajkách najde to svoje :) a já našla...

16 22.12.2024

"jestliže se na tato čísla díváme pouze jako na suché cifry, nijak nás nehromí, ale představte si za nimi skutečné lidi. Kdyby kolem me defilovalo husím pochodem veškeré římské občanstvo, a to pěkně svižným krokem, trvalo by to plné dva roky, než by přešel poslední člověk. A kdyby tak mělo kolem mne projít občanstvo celé Římské říše, to jest více než 70 000 000 lidí, když jsme teď k ní muselo počítat i Británii, Mauretánii a Palestinu, trvalo by to dvanáctkrát ttak dlouho, tedy čtyřiadvacet let, než by přešli a čtyřiadvcet let je dost času na to, aby se za tu dobu narodila celá nová generace, takže já bych mohl dřepět na místě a kolem mne by stále proudila ta nekonečná řada. Plynul by věčný, nekonečný proud a ani jediná tvář by se tam neobjevila dvakrát. Čísla jsou děsná. "

Ano Claudie, čísla jsou děsná. den za dnem, rok za rokem slunce vychází, hlavy padají, a tvůj čas je vyměřen, Čtvrtou ženou. Pozor na houby, moji milí !!! Claudius píše svůj životopis v roli císaře, ponejvíce se věnuje době s třetí ženou Valerií Messalinou. Zdůrazňuje své zvelebitelské úspěchy, stavitel a dobyvatel, historik a pisatel, zajímavé pasáže zejména z Británie (kdy mu je jeho centuriony "knižní způsob boje" s využitím léček a lstí až vyčítán) . I tak ale krev teče produdem, i když ne tak hojně, jako za jeho předchůdce a následovníka. Messalina mu i v tomto hojně pomohla. Opět jsou časté pomalu rituální sebevraždy ze "cti"., kdy vím, že vše už je ztraceno.. Na scénu pak přichází Agrippinilla a její syn Lucius Domitius, do budoucna znám jako Nero...a proroctví se naplňuje.
Robert Graves ( a samozřemě překladatel- v mém výtisku Alena Jindrová - Špilarová) si skvěle hraje se slůvky a provádí nás historií (kterou já moc ráda, akorát si nic z toho nepamatuji, souvislosti a roky plynouu lehce kolem mne, utkvějí jen fakt zajímavé sólo kousky.)
Opět skvělé čtení, pravda nikterak oddechové a lehké, docela vyžaduje soustředění. Doporučuji !

19 22.12.2024

(SPOILER) Dočteno. Můj milý Waltari...čtení jsem si vychutnávala asi tak do 2/3...poslední fáze u byla náročnější, jako by si Waltari ukousl velké sousto a chtěl putování Minuta ukončit co nejrychleji. Děj zřídl, pár větami naznačeno...a bezhlavě se řítíme k epilogu. Posledních 150 stran bylo z povinnosti. Pro něj i pro mě.

Celkově - děj mě velice bavil - shodou náhod mám zrovna rozečteného Gravesova Claudia (už ve fázi s Messalinou), takže jsem dostala úvodem jiný pohled na stejnou dobu. Minutus se dostává do Říma, kde je záhy okouzlen a stržen životem ve velkoměstě. A já sa jen začla ujišťovat, že ani teď a tehdy už vůbec bych tam žít nechtěla :D
Kultura ? umění ? zhýralost, smilstvo, dekadence na každém kroku. Za peníze můžeš vše - upravit si životopis, rodokmen, vyšvihnout se nahoru, aby se ti lépe padalo...
Minutus se postupně formuje, v Británii ještě jakž takž bere mé sympatie, (to je ještě kloučkem, kterým otřese bezdůvodné vraždění nevinných, znásilňování...) dál už během let obrací plášť tak, jak zrovna vítr fouká. Snaží si zachránit si krk, omlouvá spoustu svých skutků "milosrdenstvím a menším zlem". A i tak se brodí krví... Otřesné dějiny, až si jeden říká, že je s podivem, že tu lidstvo pořád je. A vůbec jsme se nepoučili...
V celém tomto humusu se objevuje galilejský tesař -Ježíš Nazaretský..a začíná se formovat křesťanství, které objevuje postupně i sám hlavní hrdina, postoje má značně ambivalentní, ..opatruje vzácnou relikvii po své nikdy nepoznané řecké matce, dřevěný pohár, ze kterého pil sám Kristus...a sice nevěříc, pije z něj v potřebách zázraků. A víra kolem něj krouží a krouží...

Střídání císařů, jed teče proudem, ke slovu se dostává Nero, kterému Minutus dělá sopoutníka, jednou označován za největšího zrádce, podruhé za přítele..
Ukazuje všechna Neronova zvěrstva...hořící Řím a následně začíná hon na křesťany..proč ne ? slabší byli vžd lehkou kořistí. Vylíčení nelidského divadla v cirku, hromadné bestiální popravy, kde mimo jiné zmírají Minutovi drazí - sluha a vychovatel, a také utajený syn Jugundus. Tohle mě fakt dostalo...jak mohl po tom všem dál s Nerem kamarádíčkovat ? nestačilo tohle ? otec ? Tullie ?
ať si Minutus obhajoval sám sebe, jak chtěl, u mě mu to neprošlo...pravda, z pohledu doby římské byl ještě jeden z počestnějších občanů, což vyznívá docela (nebýt hrozného podtextu) úsměvně. A jak si kdo lehne, tak taky usíná..
Lži, intriky a manipulace jedou dál. Řím se brodí v krvi, lidi jsou vražděni a nebo nuceni páchat sebevraždy, mocenské sítě a pavouky se zamotávají. Křesťané si hledají svoji cestu, lidi jsou len lidi, často místo společenství a podopory škodí sami sobě navzájem, jsou křehcí a nejednotní. Umírají jako pokorné ovečky. Přesto víra žije dál.

Minutus v lázních počítá poslední dny, léčí si neduhy, vzpomíná, píše své paměti a obhajobu pro syna, který ji zřejmě ale nikdy nečetl... Vzpomíná na konec Petra i Pavla. A z epilogu se dovídáme, že nakonec i on sám Krista přijímá.
Svědectví jedné doby, kterým nás Waltari provedl velmi šikovně fiktivním životopisem a paměťmi Minuta Manilliana. První křesťané versus pozlátko na špíně a bahně Říma. Spousta zvěrstev a úchylností, krve, bolesti. A někde tam snad byl i normální, šťastný život...
Doporučuji ! a těším se na Jeho království, které mám v merku..

skvělé komentáře witiko, Eldar80

20 14.12.2024

ale tohle já můžu ! realismus byl vždy jeden z mých literárních favoritů. dnes čteno ušima při vánočním pečení.
Hned ze startu poznáváme aktéry příběhu impulzivní Evu, která se pod tlakem okolí vrhá do manželství ani ne tak z rozumu, jako ze vzdoru...a okrajově i jejího milého Mánka. Již předem Eva varována, hormony a láska však i nadále zaslepují zrak, střízlivé myšlení jde stranou. A ani manželství, ani malá dcerka na tom nic nemění..
Eva se bouří, porušuje společenské konvence a stále věří, že i Mánek to má tak - Eva nadevše. Ale kupodivu, Mánek to tak nemá.. Mánek dělá jen to, co vyhovuje jemu. Eva se trápí, sžírá, prosí o odpuštění a kdoví, zda nakonec nalézá svůj klid ve věčnosti.
Blo by z lidského hlediska zajímavé vědět, jak by vše dopadlo, kdyby Ev a Mánkovi nebylo bráněno ve vztahu, zda by stejně vše nedopadlo blbě...
Za mě - doporučuji i jako poslech (Český rozhlas)

20 07.12.2024

nemůžu se bavit pocitu, že už jsem povídku četla. Nebo minimálně slyšela...a teď znovu, při vánočním pečení A byla to nuda. Možná autor chtěl vyvolat pocit nekončícího zmaru a děsu, nicméně můj dnešní tanec mezi hrnci, sporákem, dřezem, neustálým mytím, chystáním a odkládáním mi teda přišel daleko děsivější.
Abych teda Poeovi nekřivdila - fakt se snažil. Vidím přeživšího námořníka, jak se smrtelým potem na čele škrábe poslední řádky. Ale nedokážu se do něj vžít, víc s ním soucitit. Emoce žádné, jen šeď...čekala jsem od vzkazu víc. Pardon.

14 07.12.2024

nalezna v knihobudce..anotace zněla velmi dobře...a výsledek mého čení je úplně opačným směrem. Neskutečně (pro mě) nudná kniha...od začátku jsem se nemohla začíst do dějě. Spousta postav, zdánlivě nesouvisejících, absolutně jsem nechápala, proč je tam autor vlastně cpe. To má být ta "londýnská společnost" ? ploché, nudné, v reálném světě by se podle mě v životě spolu nebavili (ebo možná jo aa proto se o Angličanech říká, jací jsou suchaři...)
A do vší té nudy a dlouhých dialogů, uspávajících a pohrbívajících mou pozornost a zájem, pak najednou praskl nějakou větu o sexu. Týkající se některých zúčastěných... Pane Bože !!! vždyť ty jeho ploché postavy působily tak neskutečně nereálně !! odpudivě..a najednou nějaký sex ??? To děj potápělo o level níž...
Samotná vražda byla příjemným rozptýlením, i když samotná lady Ashbrooková byla docela zajímavá a snad i nejlepší postava knhy. No a vyšetřování teda bylo opět v duchu hlavní myšlenky - unudit čtenáře k smrti, aby jsme se vlastně nedobrali konce. Probírání obvinění a alibi, další mezlidské vztahy, opět ti podivní lidičkové v podivné změti vztahů... A pak konec, když sme se vlastně ničeho nedobrali.
Za mě - jeden z nejzoufalejších nálezů celé mé knihobudkové éry a jeden z mála tahů úplně, ale úplně vedle mé čtenářské kariéry.. Zřejmě jsem hodnotu a bloubku díla nepochopila, s panem Snowem jsme se teda úúúplně minuli...jen vytrvalost mi nedala knihu odložit nedčtenou.
pošlu knihobudkou dál...

14 06.12.2024

posloucháno jako audiokniha při aktivitách v domácnosti (rozuměj úklid, vaření a podobně) . A dnes mi dokonce Škyťák, připravující se na svoji zkoušku dospělosti, zpříjemnil jednu nekonečnou dopravní zácpu (bouračka v odpoledním ostravském provozu). A byla to volba více než dobrá, skoro výborná :)
Dříve jsem znala animovanou verzi, ale tato knižní předloha mě teda poptěšila. Zábavné, chytré, nápadité. Nenásilně nám předloží několik různých typů a charakterů vikingských bojovníků, a je na nás, aby jsme si vybrali svého hrdinu. rovněž se to v knize hemží všemi moožnými druhy draků, a proto jsou tu i poznámky pod čarou, aby jsme se rychle zorientovali.
Bezzubka je pěkně vyčůraný dráček...a nebo ne ? a co ten Škyťák ? přeci se musí stát hrdinou ..ale jak to jen udělat ? ono, hrdinou se lehčeji stanete, když vám nic jiného nezbývá (třeba smrt v dračím chřtánu jako chutná Svačinka je velmi dobrá motivace :D)
Děcka, doporučuji ! a dospělákům jakbysmet. Ráda se pustím do dalších dílů..poctivých 4,5* !!!

14 04.12.2024

koukám že brožurka má strašně nízké hodnocení. Škoda, že ostatní hodnotící nenapsali proč. Za mě na úvod celkem postačující, vychází z reality. Čtenář se dozví jak se demence projevuje, co obnáší, hlavně že se progresivně zhoršuje. Dozví se o průvodných příznacích a vývoji nemoci. A kromě práce s nemocným dostane i praktické tipy (pečovatelská služba a podobně). Nechybí linky na stránky, věnující se této problematice.
Ideálně by měla fungovat spolupráce mezi praktikem a sociální sestrou, kde by se rodiny dozvídaly vše o možné dopomoci, od různých podpůrných dávek až po pobytové služby.
Celkově - za mě brožura fajn, popsán vzorový případ demence a řešení. Vše celkem ideálně, což v praxi úplně nebývá, ale i tak - pro orientaci lidí, kteří dosud neměli s demencí zkušenost, postačující zejména jako odrazový můstek k dalším informacím.

9 29.11.2024

ajajááááj, koukám, že jsem během těch let nenapsala komentář :) a kdy je lepší doba, než teď ? Stmívání aktuálně čte moje 14letá dcera, tak jsem si dala opáčko. A i ona se podivuje nad nelogičností Bellina chování, její frackovitostí a klackovitostí, puberta v plném proudu. Směje se nad popisy Edwarda. A zároveň připouští, že knížka je fakt čtivá. A v mém věku, s rychločtením se dá zvládnout za den.
Autorka to myslela dobře, ale možná trocho podcenila logiku náctiletých. Nejdříve Bellu vykreslí jako holku milující teplo, slunko. A mávnutím kouzelné hůlky otočí, a najde se v mokré pochmourné džungli městečka Forks. (aspoň tak podle jejich popisů Forks vypadalo - prales hned za barákem zeleno, mech, kape voda.. :))
no a pak uvidí Edwarda a začíná ta pravá soda. Jako rozjezd série to nebylo špatné. Zejména akční scény pak ale drhnou (napadení v Port Angeles, a nebo útok Victorie..).Navíc je trochu neuvěřitelné, že za celé ty roky Cullenovi nepotkali nikoho jako Bella, nikoho, s kým by takto kamarádili.
No, vzhůru d dalších dílů ! a Belle jedno velké plus za Větrnou Hůrku a autorce za čtivost a z nostalgie hvězdu navíc.

21 18.11.2024

knihobudková...rada som sa preniesla do cárskeho Ruska, kde mrzne, až praští a kde sú srdcia vrelejšie ako čaj zo samovaru. Autor nám trochu rozprávkovo priblížil dobu vládnutia Anny Ioannovny a jej verného nohsleda a ministra, krutého Birona. Jeho pravým opakom je hrdinský a bohatiersky Volynskoj, národovec, ako sa patrí. A kto je kňažná Lelemiko ? a prečo je tak podobná cigánke Mariole ? a stál naozaj v Petrohrade ľadový dom ??
Dvorské intrigy, zákulisné machinácie..niekedy sa mi z tých mien a vzťahov až trochu plietla hlava. Láska a nenávisť. Vrelosť, vášeň. A zima, sneh a ľad.
Doporučujem :) aspoň vyskúšať...

13 18.11.2024

moje príbuzné našli mačiatko a ujali sa ho. A v knižnici našli túto skvelú publikáciu.
nie som odborník na mačky, ale po prečítaní tejto knižočky som mala pocit, že som sa dozvedela všetko dôležité pre začiatok spolužitia s mačkou. Krátke stručné kapitolky, kde je v niekoľkých vetách zhrnutá hlavná myšlienka, ktorú nám autor chcel vštepiť. Sprevádzané vtipnými "komiksovými" ilustráciami s bublinami s textom, ktoré pomôžu si všetko podstatné lepšie zapamätať. Knižka sa dá zhltnúť behom hodiny.
Doporučujem !!! (začínajúcim chovateľom určite :))

13 18.11.2024

Rebeka...navždy si ju budem pamätať i vďaka výborne spracovanému muzikálu v NDM Ostrava (ktorý je zároveň najobľúbenejším muzikálom mojej kamošky :)).
Teraz sa mi podarilo nájsť Rebeku v knihobúdke, naviac ešte slovenské vydanie, takže som si porochnila.
Autorka sa vyžíva v popisoch..kvetnato dokáže priblížiť atmosféru útočiska Maxima a jeho novej ženy. A tak isto kvetnato nás dokáže preniesť do Manderley... (a mne v hlave stále krúžila melódia úvodnej piesne s veršami "Mně sen se zdál o Manderley...") nádherné kulisy, ale medziľudské vzťahy drhnú..mladá žena miesto romantiky a nadšenia medových týždňov prežíva úzkosť, neistotu a strach. Vynára sa súperka krásna, spoločenská, nedostižná. Rebeka. Aká bola v skutočnosti ? sú veci naozaj tak, ako vyzerajú ? Tajomstvá a mlčanie, kam sa pozrieš.
Miesto toho, aby oslovila manžela či kohoľvek z rodiny a kokolia, žije v domnienkach. A okolie tiež mlčí..Útlocitnosť ? snaha chrániť ? cesta do pekla.
A v pozadí pani Danversová..desivá Danny..
Aká bude pravda, až vyjde najavo ?
Nádherný román v štýle sestier Brönteových... ak máte radi romantiku, trochu tajomna, smelo do toho !
Doporučujem a zakladám do knižnice.

23 07.10.2024

děkuji Robe, že jsi mi umožnil nahlédnout pod pokličku. Pravdivě, citlivě. Přesně takto bych si sira Terryho představovala já - "týpek"...se spoustou netradičních koníčků. Mistr slova, milovník slovních hříček. Kouzelník s tužkou, šijící a lepící jednotlivé části v pestrobarevný svět.
Velmi mě potěšilo dozvědět se, jak knihy vznikaly. A taky, jak těžké to bylo ke konci, což se odrazilo i na těch knihách - vždy jsem měla pocit, že posledními Zeměplošskými díly proniká cosi temného, depresivního, molového..konec se prostě neúprosně blíží.
Jsem velmi ráda i za vhled do života člověka s demencí (já s nimi pracuji denně). I když to Terry možní viděl jinak, odešel nakonec důstojně, mezi svými nejbližšími. tento intimní moment jsem nezvládla bez slz. A připomělo mi to, jak mi bylo v momentě, když jsem se TO dozvěděla. Že už nikdy žádný další příběh nebude... Zeměplocha umlkla. Aby stále žila v už napsaných příbězích.

I moje cesta k Terrymu a jeho dílům nebyla snadná - až napodruhé mě uchvátil a pak to byla láska na celý život a plné police v knihovně. jestli vám nesedl napoprvé, nezoufejte ! já zkoušela tuším Čarodějky na cestách a nic. A pak na druhý pokus tuším Stráže, stráže !!! které se staly mojí nejmilejší. A pak už to jelo, jedna za druhou, a čarodějky vystoupaly na mém žebříčku vysoko převysoko a zpětně jsem pak nechápavě kroutila hlavou, jak jsem se jen s nimi mohla napoprvé tak trestuhodně minout.
Mimo Zeměplošské série mě pak zaujal Národ...a ten mi leží v hlavě doteď.

Děkuji Terry. A ráda se k tobě budu nadále vracet.
Děkuji Robe za napsání životopisu a přiblížení sira Terryho nám všem ještě blíž.
Doporučuji !

23 23.09.2024

knihobudková..zaujal název. Příběh/y už méně. Dobrodružství Tomáše byly docela přitažené za vlasy, spíše vysněné, než reálně se odehrávající... Jak případ z první povídky, tak koncert v třetí povídce. A salátová historie - to už bylo hodně psychedelické i na mě :D Možná už jsem jenom na ty "dětské" knihy přistará. Náš výtisk zaujal úplně něčím jiným - co 3-5 strana byl vložený sušený čtyřlístek... tolik čtyřlístků sušených jsem snad v životě nepotkala ...teď třeba přinesou štěstí dalšímu čtenáři, co je najde v knihobudce.

13 23.09.2024

tak jsem byla hrozně zvědavá na jednu z knížek, které pravidelně nacházím v knihobudkách, až jsem si jednu ulovila i pro sebe. Přiznám se , byl to pro mě tak trochu gladiátorský zápas - dějiny mám moc ráda, ale moje paměť ne a ne si je zapamatovat :D
navíc tady proloženo spoustou jmen, která byla tak stejná !!! sám Tiberius, samá Julie, Augustové, Claudiové, i Nerů bylo víc....pravidelně jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo, i když jsem si stránku s rodokmenem poctivě označila lepítkem a pravidelně se k ní vracela :D
Claudius nám s humorem a zároveň smyslem pro čest a pravdu líčí dějiny Říma. Dějiny zkažené, nemravné, krvavé, bolestné...si říkám že není divu, že Řím skončil jak skončil. Všichni proti všem, aliance, intriky, beztak se tady inspiroval R.R. Martin při psaní Hry o trůny (Claudius mi pořád připomínal Tyriona - "I read and I know things").
No každopádně - milý Claudius to vše přežil a tak se zdárně vrhám na pokračování s Messalinou. (ano i tu jsem ulovila v knihobudce :D)

22 09.09.2024

docela fajn způsob, jak se něco (aspoň teoreticky) naučit o první pomoci. Záchranář Vít Samek se snaží přiblížit svoji práci a poskytnout stručně nejdůležitější body, jak postupovat při první pomoci u všech možných případů (nebo jak se v knize říká - fallů).
No a ten "vtipný" jazyk či forma, kterou to bylo psané, mi nakonec vadili nejvíc. Až přimnoho slangových slov, přimnoho rádobyvtipných zkratek, slovíček..prostě na můj vkus až moc. Ocenila bych více normální spisovné češtiny (a to nejsem žádný suchar prosím...).
Dále autor trochu zprofanoval svůj obor, to chápu. Akorát v té praxi to občas vypadá s komunikací se záchranáři ne až tak růžově, ochotně a vstřícně, jak to popsal. (něco, jak píše Kubikuli ;)) Ne každý den je neděle prostě. To je ale jen omáčka.
Podstatou je dostat první pomoc do povědomí lidí, za což mu dík, a jestli jeho počin přispějě alespoň k jednomu úspěšnému zapojení laika, tak je to skvělé.

Určtě doporučuji k přečtení, když nechcete omáčku, na konci každé kapitolky je stručný návod jak bod po bodu postupovat a dovést svůj zásah ke zdárnému konci. Jsem zvědavá, co na to řekne i rodina, které jsem knížku nenápadně podstrčila :)

Howgh !

13 09.09.2024