haki34 komentáře u knih

prečítaný slovenský originál. Kúpené za 2e v Knihách pre každého, podla červených čísel z DK :D
no a na začiatku som si veru hovorila, že sa nevyplatilo.. postavy nudné, ploché, ani jeden z kamarátov ma nezaujal, nevytvorila som si k nemu hlbší vzťah a stále som čakala, čo z tejto šedi chce autor vyryžovať... nakoniec som sa kdesi v polovici knihy predsa len viac začítala, najviac ma oslovil Samov "prerod", keď sa z povaľača rozhodol konečne robiť niečo zmysluplné a odchádza študovať... zaujímavý bol aj námet zoznámenia s Evou (omyl v telefóne..). A nakoniec som si knihu celkom užila... možno nebola až tak skvelá, až tak pútavá, ale takto vlastne prežije život väčšina národa :D
p.s. na maďarské nadávky na vojenských hajzloch som použila Google translate :D
Howgh !

14 28.01.2025

z knihovny...pod ruku mi padla už na odchodu z knihovny. A až doma jsem si uvědomila, že p Palána znám z knížek o "samotářích a exotech", a p. Nevrlého z úžasných "Ptačích roků", které jsem si jako ptáčkař/birder amatér náležitě vychutnala.
Karpatské hry mě kdysi "šmrncly", ale nakonec jsem se ke čtení nikdy nedostala, měla jsem pocit, že momentálně to není poselství, mně určené (možná proto, že jsem nikdy neputovala, ne takto, vícedenně, samotářsky ani v kolektivu...spala pouze pod stanem, po chatách...toulala se lesy, ale lesy už jen okrajově divokými...a snívala s otevřenýma očima obklopená v podstatě civilizací) .

Opět jedno z překvapení, kde jsem dostala mnohem víc, než jsem čekala. Díky otázkám Aleše Palána se dovídáme o životním pohledu, filozofii a vlastně pouhém jednoduchém a nádherném žití jednoho velmi zajímavého člověka. Velmi ohrožený druh. P. Nevrlý mi připoměl (a v knize samotné i zmínil) dalšího velkého milovníka přírody Ludvíka Kunce.
Čistá duše, žijící v souladu s Bohem, lidmi, přírodou. Obrovská pokora, kde přijímá dny a minuty tak, jak jsou. Děkuje za vše, protože vše je správně a má svůj účel. Samotář, který je přátelský ,a vlastně celý život prožil obklopen spoustou lidí. Člověk přírodou žijící, splývající, toulající se, objevující. Přírodovědec a zároveň filozof.
I když se z knihy dozvídám spoustu faktů a zajímavostí, nejen o p Nevrlém, ale i o Jizerských Horách, Karpatech a podobně, (jak já bych ráda zkoumala netopýry ve štolách ! ale jaksi jsem si zvolila trochu jinou cestu :)) přeci mám pocit, že vlastně čtu jednu báseň. Ódu na radost, ódu na život.
Poetično, klid a splynutí s přírodou prolínají celou knihou a celým životním příběhem pana Miloslava.
Děkuji, že jsem aspoň takto mohla chvilku být jeho součástí.
Těsím se na další jeho tvorbu !

"Poprvé jsem si Františkova slova přečetl za horké hvězdnaté noci na Plešivecké planině v Jihoslevském krasu. Na oheň jsem přiložil poslední dřevo a plameny zavoněly něžkou vůní dřínů........... mimovolně jsem začal číst. Slova stará 3/4 tisíciletí mě začala pohlcovat. Dřřín dohoříval, oheň ztrácel svůj jas a písmena Františkovy písně pomalu tmavla. Zbývalo několi posledních veršů. Vedle spacího pytle ležela zapomenutá jalovcová větev. Položil jsem ji na skomírající oheň a suché jehličí prudce vzplanulo. A v jeh poletujících jiskrách a jasu jsem ta nádherná slova dočetl. Zdálo se mi, že svět se náhle změnil.
Od východu stoupal na nočním nebi k zenitu úplněk, nedaleko se ozývaly noční hlasy neznámých zvířat, velkých i těch úplně nepatrných. Ležel jsem na dně vesmírného oceánu, v nedohledných výšinách nade mnou nesmírně pomalu, ale nezadržitelně kroužila daleká hvězdná slunce, zdánlivě malá, ve skutečnosti obrovská a rozumem nepochopitelná.
Přestože jsem se na rozhlehlé krasové planině, kde na míle daleko nežili lidé, mohl cítit osamělý, a dokonce se bát o život, tonul jsem po přečtení Sluneční písně v blaženém bezpečí. Ze slov Františka z Assisi nejchudšíh z nejchudších, vanula jistota, že se mně nemůže nic zlého přihodit, nic, co by nebylo v řádu věcí.. .. Nedokážu samozřejmě vysvětlit, proč tomu tak bylo. Je téměř jisté, že kdybych byl té noci obklopen lidmi, nic podobného bych nezažil. Možná proto trávil František své noci o samotě..."

15 26.01.2025

mám takový nejasný pocit, že 3.díl Ivy jsem přečetla v rámci série a zapoměla se vyjádřit :D no, tak znovu... i když místy mi děj nic neříkal, ísty s emi zdál povědomý... dostali jsme opět něco podobného, jako v prvních dvou dílech - šílený děj, Ivy lavíruje mezi MacGyverem, agentem 007 a oslíkem. Tempo příběhu neskutečné, na můj vkus (knížka pro děcka) tam autor docela dost likviduje postavy (víc, než bych na knížku pro děcka čekala...chladnokrevně šup ze skály a podobně..), a pointa příběhu a děje je docela mrazivá. Ivy nachází nakonec nejen matku, ale i babičku. A zrovna ta je Padouchem s velkým P. Vyvrbí se definitivně i postavy a charaktery slečen A a F, svůj kousek zahraje Dušice Vévodkyně a Ivy se povede zachránit Rebeku. A nebo ne ?
Šílená, zmatená, nelogická, a zároveň čtivá. Fakt, zastavte ji už někdo :D

12 26.01.2025

Pro sestry Brontëové mám slabost. I pro pochmurnou atmosféru blat, porostlých vřesem. Díky jejich beletrizovanému životopisu jsem se o nich opět dozvěděla víc a tak trochu si je "utřídila".
Trochu mě zklamalo, že román byl psán stylem červená knihovna, takový hodně odlehčený... no a pak to, že jsem se nedozvěděla, proč vlastně umřela Charlotta.
Bylo mi jich docela líto, holky s neskutečnou fantazií a odhodláním, a díky prostředí a imunitě, době podružné, se musely pobrat na věčnost hodně brzy. Je to vlastně takové zvláštní, velká rodina a vymřela po meči i přeslici (nevíme, nebo spíše v tomto románu se nedozvíme, jak dopadl Branwellův nemanželský potomek, zda vůbec přežil...)
Samotný Branwell, adorovaný potomek mužského pohlaví, milovaný a omlouvaný svými sestrami, propásl milión šancí i svůj život, a rovněž, jak většina rodiny, podlehl ve finále po velice divokém životě TBC neboli souchotinám. (no jo, doba maskulinity, adorace mužů, ženy povětšinou vázány k plotně, a holky to vlastně tak trochu natřely všem...)

Velmi ráda jsem si přečetla o pozadí jejich tvorby, zejména o inspiraci mé nejblíbenější ze sester Emily - o mýtech a příbězích, ze kterých Emily čerpala náměty pro Větrnou hůrku (ta je za mě nejlepší dílo Brontëovek, které jsem dosud četla, a čtu ji každoročně opakovaně :)) a také o těch, kdo tvořili předobrazy jejich hrdinů, i jak vznikali jejich jména..

texty doplnily fotografie autorky přímo z popisovaných míst, Haworthský kostel, fara alias vikářství, malebné uličky městečka Haworth a hlavně příroda - blata, vřesoviště a poetické kamenné zídky.. fotek klidně mohlo být i více.
skvělá, i když s výhradami. zájemcům o rodinku Brontëových doporučuji !

21 23.01.2025

(SPOILER) jako dobrý, no..to , co se někomu zdá výborně promyšlené, mi přijde zbytečně překomplikované. Nevím, proč autorka mrská do detektivky tolik, postav - jestli je to polívčička na vatu do dalších knih ? (rozuměj vycpat knihu osobními příběhy Eričiny rodiny, vyšetřovatelů a podobně).

Vraha jsem tušila, bonus v podobě Jacobovy nemoci - to už vůbec nemuselo být, takto je to taková "polehčující" okolnost. Měla ho nechat tak, jak byl. Mrzel mě i výsledek Jennina příběhu, tohle fakt nemusela. Aspoň nějaké šťastné konce by to chtělo, nejen u Eriky a Patrika.

A další věc - námět s únosem dívek, jejich pobyt v "krytu" či zemljance, kam za nimi přichází mučitel a vrah - tohle je mi nějaké povědomé. Tak nevím, jestli jsem podobný motiv už nečetla...snad u Deavera ? (manžel ho rád čte a spoustu jeho knih jsem díky tomu přelouskala taky...aspoň zběžně :))

Jinak - řemeslně dobře napsané, čte se fajn, autorka se zbytečně nepitvá v utrpení oběti, naznačeno je právě akorát, aby vám i tak bylo mrazivo a nevolno.
jak píše většina- Eričina linka zde trochu zbytečná , a pokud se jí nelíbí příbuzní a známí - vyhodit. Nevím, zda ve Švédsku jsou všichni tak ohleduplní ?
I když remcám, jako oddechovka dobrá. A další si asi taky přečtu :D

17 22.01.2025

(SPOILER) až teď z komentů jsem zjistila, že vlastně jde o autorův příběh. Uff. Děkuji pěkně. Jestli chcete mizérii, kde nic pěkného nečeká, žádné štěstí se neskrývá a ani nevykoukne, směle do toho. tohle je horor. že někdo takto žije a vyrůstá. Peklo na zemi. Agnes a její démoni, velmi zajímavá postava. Vlastně nešlo o příběh Shuggieho, ale obou. jeho a a Agnes.
Pracuji s alkoholiky, takže jsem předem pozbyla naděje. Já vím, no, zkusit by se to mělo. Ale ten krásný rok, a do konce knihy ještě třetina stránek - tak nějak tušíme, že Shuggieho sen neklapne.
Agnes, hlava vzhůru, když nic, máš ještě hrdost, lodičky a lak na vlasy. Navzdory všemu jsem jí fandila. Měla šanci žít svůj život jinak ? měla. Jako ženy kolem ní, které na tom byly stejně, Nebo o chlup hůř či líp. Jako smečka malých mizerů, snažicích se ze žumpy vydolovat dětství. Panelová poušť, prach, hlušina..plíseň. Topení a TV na drobné. Dávky 3x týdenně, aby se vše neutratilo najednou. A silné pouto mezi chlapcem a matkou. Kdy pud sebezáchovy nakonec aspoň u někoho zvítězí.
Bolavé čtení. A také skvěle napsané. Snad až na ten konec, ten mi přišel takový rozplizlý a zároveň "useklý", za to kousek hvězdy dolů.
Před autorem smekám, tohle je borec k inspiraci. Že se vždy dá svůj život změnit a žít jinak. Nebrečet a jít dál.
Odpočívej v pokoji, Agnes. Snad jsi toho pokoje konečně došla..A Shuggie, hodně štěstí na cestě za tvými sny ! .

P.S. možná díky této knize také lidi více pochopí zrádnost podceňované závislosti na alkoholu. "napij se, aspoň trochu, ať jsi normální.." to je přesně Eugenův pohled a věta, která definitivně Hugha připravila o matku a Agnes samou o sebe...
Doporučuji !

21 22.01.2025

(SPOILER) Ke Camille Läcbberg jsem se dosala přes audioknihu Čarodějnice, náhodu rozposlouchané a nedoposlouchané (protože Spottify se pokazilo či co...takže mám rest). A jakmile jsem se dostala letos po několika letech do knihovny, rozhodla jsem se pár jejich detektivek zkusit. Mořská panna tedy byla první dočtená ...
a nečetla se teda špatně. Z kusu předchozí už jsem tušila, že budu bombardována hlavním i vedlejším příběhem a neskutečným množstvím postav. Kromě hlavních hrdinů a jejich poněkud rozvětvených rodin se totiž docela podrobně sleduje i osobní život dalších policistů z Patrikovy party. V rámci jisté hyperkorektnosti a normalizace menšin jsou zde i dvě lesbičky, nejen ve vztahu, ale i vychovávající společné dítě.
Ale zpět k příběhu. Erika je ve vysokém stupni těhotenství, což docela ovlivní děj a Patrikovu linku. Zároveň jí to nebrání odvádět ve vyšetřování pomalu větší kus práce, než samotní policisté.
Protože jsem už slyšela kus zmíněné Čarodějnice, vím, jak dopadne situace, kterou kniha končí (bouračka a to, co jí předcházelo..), takže v tomto směru - Patrik, Erika a ještě Anna, jsem zůstala klidná.
K samotnému vyšetřování a příběhu předcházejícímu zločinům - tady autorka kombinovala, až překombinovala.. Příběh byl minimálně do poloviny skvělý, i když mám pocit, že poslední dobou jsou témata temného tajemství z mládí v partě ideálně 4 lidí docela oblíbená. A ta temnota je samozřejmě dostihne, aby se mohlo začít umírat.
Druhá linka sleduje Christianovo dětsví a navádí nás připojit minulost a současnost. Trochu děsivé, ale hlavně neskutečně smutné. I takové bývají životní osudy...co se mohlo pokazit, pokazilo se. Poslední třetina s vysvětlením a rozuzlením, zejména co se Christiana týká, byla hodně doleva. Natolik přehnaná a za mě (i díky mé pracovní praxi s lidmi s onemocněním z psychotického okruhu) nepravděpodobná, že mě zklamala a donutila ubrat v hodnocení.
Celkově však čtivé a těším se na další ze série.

18 19.01.2025

"Hyacinty vydávaly tu nejzázračnější vůni, jakou znal. Bratrova žena přinesla matce o Velikonocích hyacint a jeho vůně se promísila s vůní jídla a kávy a s pachem plesnivých tapet v předsíni a zbytků uvízlých na špinavém nádobí. Chladně půvabná vůně jarního zoufalství."

Waltariho koncert. Jak lze do poměrně útlé knížky nacpat tolik myšlenek, obrazů, pocitů. Jak několik zdánlivě nesouvisejících příběhů a osudů propojit v jeden. Mládí, stáří, láska, nenávist, zločin a trest. Děti vs. rodiče. Boj s okolím, sebou samým. Touha po životě očima umírající i dozrávajícího mladíka. Z každé témy dokáže vykřesat maximum (i z revolty Valiho Sunnily, která mě teda ze začátku nebavila, ale nakonec naprosto přesně zapadla do skládačky, i z Aarneho vzdoru..).
Vchutnávala jsem si slova, atmosféru, a dokázal krásně vystihnout i krajinu, město. Náladovka. K opakovanému pomalému čtení.
A obzvlášť děkuji za linku slečny Sunnkvistové.. Neměla chybu !
Za mě skvělé. Ráda bych měla ve své sbírce Waltariho knih...

16 19.01.2025

z knihovny...po několika letech jsem se rozhodla zapsat do knihovny ve vedlejším městě, protože mají otevírací dobu, kterou stíhám. A Hadohlavec byla jedna z prvních výpůjček. Nadšeně jsem se začetla, samozřejmě si již nepamatujíc spousty detailů z dílů předchozích, které jsem četla před mnoha lety (koukám, že Sál ohně mě celkem uchvátil - za 5* a bylo to už před 7 lety !!! 2017...díky za databázi, na tohle bych si fakt nevzpoměla).
No ale u Hadohlavce mé nadšení rychle upadalo...vlastně mě vůbec nezaujalo hlavní téma, dobrovolně bych si ho nevybrala. Konspirace, virusy, výroba biologických zbraní...ano, nejenom mě evidentně připomělo nedávnou dobu s C-19...
Margaret je zpět v USA, dostává se k případu hromadné vraždy/úmrtí čínských migrantů a otevírá se prostor pro Li Jena... Najednou jsou oba zas spolu. Nebo nejsou ? Vyskyte se zde i jeden velice sympatický vojenský patolog..jak se Margaret rozhodne ? nebo něco/někdo rozhodne za ni ?
opět spousta až nepravděpodobných zápletek, fyzických a duševních výkonů, spousta padouchů, téma migrace, rasizmu...sem-tam náznak humoru. Místy jsem se do čtení musela nutit, protože mě , přiznávám , až nudilo.
Nakonec se přeci jen dozvíme, kdo byl hlavní padouch, potečou proudy krve, bude se tříštit sklo i srdce. A konec skončí jedním velkým sladkým klišé. A nebo ne ?
P.S. Stevea Cardiffa mi bylo fakt líto. To se přeci nedělá, pane May !
P.S.2 - i když jsem chtěla mít doma celou sérii, vážně zvažuji, že jsem dobře udělala, že jsem si ji nejdříve přečetla....

15 17.01.2025

nalezena (jak jinak :D) v knihobudce... znala jsem seriál (no znala, spíše matně registrovala - frčel v době, kdy jsem byla příliš malá na to, abych ho mohla beztrestně sledovat )... a tak jsem se ráda pustila do knižní předlohy. Bylo to trošku na škodu, postavy rázem měli tváře herců, kteří navíc figurují i na obalu mého vydání.
Ptáci v trní zavání romantikou a červenou knihovnou. A přitom, jak píší čtenáří předemnou, je to docela mnohovrstevný román, ba místy i psychologická sonda.
Kronika vystěhovalectví, kolonizace a sídlování Nového Zélandu a Austrálie. Historie boje za život a štěstí v suchých pustinách, kde i 10let nezaprší. Kde je tráva vyšisovaná do stříbra a ovečky dávají merino...kde je (neumím si a nechci si ani představit !!) je úmorné horko, až 46°C, a mouchy a prach. Klobouk dolů, smekám ...
Do toho se míchají lidské osudy. Rodina Clearyových, Fiona se svým tajemstvím, Paddy (kterého osud mě dojal snad nejvíc...), zástup synů a jediná dcera.
Jedovitá Mary Carsonová, a na scénu přichází Ralph de Bricassart. Kněz ? Láska k Bohu ? tu jsem mu teda vůbec, ani trochu nevěřila. A pak se Clearyovi stěhují k tetičce, a Ralph potkává Meggie... okouzlení ? osud ? byl ten vztah vůbec někdy normální ? co je vlastně k sobě táhlo ? tak nádherná změť citů, od nenávisti k lásce. Vnitřní boje, zrání... u všech hrdinů knihy, a že jich je požehnaně. Rodinné spletence, opakující se vzorce. Fiona snad nachází cestu k Meggie až ve chvíli, kd se stává babičkou. Otevírá srdce a stává se jednou z nejlepších postav.
Zástup kluků dozrává (až přezraje) a dorůstá, dvojčata si vyžerou druhou světovou válku...léta běží, svět se točí, cesty Ralpha a Meggie se protínají neustále. Aby zakusili lásku, štěsí i bolest. A kdoví, zda došli klidu a spokojenosti....
Nakonec spletitý příběh velké rodiny končí jedinou nadějí na pokračování - Justinou O´Neillovou...
Mimochodem, překvapilo mne, jak někteří zúčastnění lehce cestovali ty obrovské vzdálenosti - mezi Austrálií a zbytkem světa...možná tím, že když si chcete zatancovat, 250 km navečer není žádná vzdálenost (a ještě samozřejmě 250km domů..)

Velmi se mi také líbí, že autorka čerpala ze své rodinné historie a tudíž podklady jsou fakt reálné. Zajímalo by mě, jaké byly skutečné osudy autorčiných předků. A velmi děkuji za tento příběh či ságu. Bylo to, jak ráda říkám, plnotučné čtení. Ještě se ve mně melou dojmy a pocity. Před očima jedou jednotlivé linky a osudy , živě vidím kulisy divoké svobodné přírody.
Žádná levná slaďárna přátelé, ale život. Syrový, no krásný.
Doporučuji !

25 16.01.2025

knihobudková (mimochodem, jedna z knihobudkových "stálic" - skoro v každé potkám nějaký výtisk Faraa)...potkávali jsme se, až jsem si našla čas. A vzpomínám, že tajemný název Farao na mě hleděl i z knihovny u babičky. (i autor - Boleslav Prus - zněl dětským uším zvláštně :)))

po dlouhé době jsem se vrhla do starověkého Egypta...mezi spalující vedro, vítr, do míst, kde sviští hole kněží a hřbet se sklání v těžké práci. Na scéně mladý Farao, který chce revoluci, podpořit prostý lid, sebrat kněžím moc a mamon...zvládne to ?
V pozadí se mezitím intrikuje, válčí, miluje, opíjí...národy se melou mezi sebou - Féničané, Asijci, Núbijci, Lybijci, sem tam nějaký Hyksós, Syřané (potažmo Asyřané...). Kněží rovněž, kdo zatahá za správné nitky ? pošepne správné slovo ? a co třeba když nastane zatmění slunce ? Mluví bohové, nebo si jen někdo ošklivě hraje ? a co ukrývá Labyrint ?
Nádherná sonda, pečlivě připravená, velmi se mi líbily i citáty a zpěvy kněží... a A Ramsesův boj je aktuální v každé době.

malinko rozvláčné, místy i trochu únavné, rozhodně však kniha, která stojí za přečtení. Škoda, že vysvětlivky jsou ukryty vzadu za doslovem a komentářem, a vlastně nic čtenáře nenavádí k hledání, žádné odkazy na samotných stránkách, takže jsem je vlastně objevila náhodou během čtení :D moje chyba a varování budoucím čtenářům... Doporučuji

18 16.01.2025

posloucháno jako audiokniha. Film jsem viděla několikrát, takže jsem byla trošku ochuzena o představy, neustále se mi tam (navzdory odlišnému popisu vzezření) "cpala" Merryl Streep a Clint Eastwood, kteří se filmových rolí zhostili báječně - jako by byla kniha, potažmo scénář, napsány přímo pro ně.
Hluboký příběh, pro někoho romatická sladárna, pro někoho promrhaná životní šance a možná i tragedie. Já si to užila po všech směrech.
Popisy krajiny a lenivého letního horka byly tak živé, že člověk viděl zlatou hodinku na mostech, slyšel bzučení hmyzu na lučních květech, cítil Francesčin parfém, vychutnával si s hrdiny pivo, cigaretu či jídlo...
Příběh, který se možná doopravdy stal. A možná je to jen sen, pohádka. Každopádně nám dává nahlédnout do vlastního nitra, zda jsme spokojeni my sami. Občasné úvahy posledího kovboje Robera Kincaida bych klidně oželela, ba on sám místy působil až nereálně a neskutečně - citlivého gentlemana, který navíc disponuje dobrým vzhledem a fyzickou kondicí, zároveň je chytrý, inteligentní - aby jeden pohledal. V příběhu však nepůsobil vůbec rušivě. Závěr knihy, kdy nám starý jazzový saxofonista v podstatě vypoví Robertův příběh a přiblíží, co se dělo poté, co odjel od Francescy, na mě zprvu působil trošku rušivě, přilepeně. Nicméně nakonec vše zapadlo do skládačky přesně tak, jak by mělo, a autorovi jsem se v duchu omluvila.
Francesca byla velmi zajímavá žena, a jak moc jsem jí rozuměla a chápala ji ! její vnitřní boj, rozhodnutí. A umím si i představit, jaký šok to musel být pro její děi, procházet deníky, pozůstalost...dozvědět se konečně pravdu.
Krásná kniha, krásný příběh. Vím, že jsem neposlouchala a neviděla naposledy. doporučuji. a chystám se i na pokračování..

26 12.01.2025

(SPOILER) vyzerá to tak, že Krajina ľadu je prvá tohoročná...nuž, bola som namaškrtená Dcérou snehu. A úplne som nedostala, čo som čakala.
Celá kniha sa nečítala vyslovene zle, ale príbeh strašne skákal. Pomaly čo 3-4 strana skok, prípadne i zmena fontu...niečo citácia z kníh, niečo z dobovej tlače, niečo píše do denníčka Sophie, niečo jej manžel Allan..no a potom sa rozvinie konverzácia Josha z múzea v Alpine a potomka Forresterovcov - Walta. Sem tam obrázok, fotka či ilustrácia ( tých mohlo byť kľudne oveľa viac)..veľký chaos.
Autorka sa rozhodla do knihy napchať dobrodružný príbeh, veľkú laásku, rany osudu, povodných obyvateľov Aljašky a indiánsku mytológiu a mala som z toho celého pocit, ako by psíček s mačičkou piekli tortu.. Veľa tém príbehu skor uškodilo. Ani k jednej postave som si nevedela vytvoriť bližsí vzťah (a to navzdory tomu, že Sophie sa venuje mojmu veľkému koníčku - pozorovanie a fotenie vtákov). Nedokázala som sa vžiť do útrap cestovateľov, Sophiina "nuda" a boj s malomeštiactvom ma tiež dostatočne nevtiahli. Bolo snáď iba pár strán niekde v oblasti stretnutia s kmeňom náčelníka Ceeha, keď som príbeh viac hltala, a čítanie si užívala.
Dobré postavy - Tillmann, Samuelsson, Natty.. Celú dobu som čakala, čo sa vyvinie zo starého Eyaka, toho, čo lieta na čiernych krídlach.. (mimochodom, podľa všetkého to nakoniec ukončil sám, pretože taký vykuk si myslím by chybu neurobil..)
Samotný koniec - nie že by som im ho nedopriala, ale posobilo to tak prvoplánovito.
Minimálne hviezdu si zaslúžia popisy fotografovania a vyvolávania fotiek, za to klobúk dole !

A samotná linka - konverzácia medzi Joshom a Waltom, keď sa riešia i populárne minoritné otázky LGBTQ, ako by to už muselo byť všade...
Z knihy cítim premrhaný potenciál. Ale ako vidieť, 100 ľudí, 100 chutí... Neostáva, než vyskúšať. Keď nič iné, po dlhej dobe som si užila čítanie v slovenčine :)
....ak autorka ešte niečo vydá, asi opäť skúsim ;) Faina nastavila latku vysoko...

17 07.01.2025

tak toto bolo pohladenie po duši. Realizmus môžem, a Kukučína radím medzi mojich obľúbencov.
Dielku nemožno prieť istú dávku naivity a šablónovitosti, obaja hlavní hrdinovia (obzvlášť Ferko Putoris) pôsobia trochu neskutočne...týmto štúdijným typom som nikdy neverila ...
celkovo je to však milá pripomienka minulých časov. Úcta k rodičom, rešpekt ich názoru - neviem, ako by sa na to dívali dnešní mládežníci - pasáž, kde Ferkovi vyčiní otec listom je teda i dnes drsná.. A čo on na to ? sklopí hlavu ako správny syn a poslúchne..
Návšteva u v podstate neznámych ľudí na veľkonočné prázdniny, kde obaja študáci ( v podstate 3. a 4. ročník gymnázia), dostanú ako poctu úlohu - predniesť v kostole kázeň...viete si to predstaviť dnes ?? fúúú..

So študentmi zažívame prvé úspechy, štúdiá, plánovanie životnej cesty a samozrejme prvú lásku, okolo ktorej sa to vlastne celé točí. zatancujeme si na majálese, bále, podučíme sa čo to o zvykoch, etikete, študentskom živote..a otvorený koniec necháva priestor predstavám, akože to nakoniec celé dopadlo, ktorým smerom sa chlapci vybrali a nedozvieme sa, koho a či vôbec, si vybrala Elena...
Oddychové, krásne čítanie, poľahoba pre dušu. Doporučujem..

a pretože tam bolo i veľa vtipných pasáží - jeden citátik : "Predo dvermi stál vysoký, telnatý muž, držiac nad hlavou lampu, ako obor pri Rhode. Svetlo lampy ostro odrážalo sa od bielej steny domu.
"Koľkože ich vezieš, mixtúra moja ?" ozval sa muž spopod steny. "Čítam vás, čítam - a tu o jedného viac. Veď si ty celé gymnázium spľundrovala !"
"Čo bolo na dačo, všetko som zobrala," riekla pani, idúc na podstenu..."

19 31.12.2024

opožděný vánoční dárek, takže šup šup rychle přečíst, než budu v nejbližsích dnech doručovat :) a čte se dobře, což o to, zhltla jsem ji v podstatě během 24hod. Samozřejmě, spěchala jsem kvůli dárku a tak jsem si nemohla patřičně vychutnat listování mezi stránkami - vysvětlivky různých pojmů a historických souvislostí jsou až na konci celé knihy.. takže buď se na to vykašlete a jste ochuzeni, a nebo statečně listujete.

Autor je drsoň. Sever, historická freska s jedním zločinem. Pardon, jedním hlavním zločinem a spoustou menších. Tam snad nebyl nikdo normální !!! všichni chlastali (no jo, voda asi velmi nesplňovala hygienická kritériá), mydlili se mezi sebou - muž ženu, žena muže, ochmelkové v hospodě, rodiče děti... kromě zvyklých rvaček sexuální násilí a zneužívání. a do toho zima, všude samé bláto, hlad a hnus. Hygiena nijaká, paraziti všude..a v tomto podhoubí rostlo zlo. Jeden z dvojice hlavních hrdinů je donucen zaplavat si ve velice nehygienickém jezeře, aby vyylovil mrtvlu člověka..nebo to, co z něj zbylo... čekala jsem, zda to odnese jako Mažňák starší po honbě za ježkem, ale Švédi mají zřejmě tuhý kořínek...
Chce přijít tajemnému umučenému mrtvému na kloub a tak potkáváme jeho komplice. Ve dvou se to lépe táhne.
No...rozdáme s hrdiny spoustu rn a také spoustu utržíme. Brodíme se bahnem morálním i tím opravdickým. Děj je vykládán třemi vypravěči, aby nás nakonec dovedli k vrahvi i jeho oběti, a všechny linky se spojily v jednu.

čtení drsné, možná i zbytečně kruté (jak už psal kdosi předemnou - nechce s emi věřit, že to tam bylo až tak nechutně pekelné..). Barvitě popsány hrůzy, jež musel mrtvý zažít, a taky zvěrstva z domu Madame Sachsové...no, neusínalo se mi dobře. Románu nemůžu upřít čtivost a potěšily také historické reálie a základy celého díla.
Zda půjdu i do druhého dílu, ještě nevím ;) (no, někdy bývám trochu útlocitná...a...velice dobře chápu i hlavního hrdinu a jeho paniky :))

22 31.12.2024

skvělá přehledná příručka - aneb vše o demenci, co jste nevěděli a báli jste se zeptat. Dozvíte se, co demence je, jaké jsou projevy, příznaky, jak k nemocnému postupovat, tipy pro úpravu domácnosti, jak o nemoci mluvit v rodině (třeba i s dětmi), okolí, jak se kolektivně do péče zapojit. Tipy pro samotné nemocné - pomůcky k ulehčení orientace, komunikace. A také tipy, kam se obrátit o pomoc - třeba stránky České Alzheimerovské společnosti, akorát vzpominkovi.cz už jaksi nefunguje., Co se tréningu paměti týká, lze doporučit třeba mentem.cz, nebo nově aplikaci Terrapino, kde jsou i informace o demenci a další doporučení , články a odkazy.
Jako první bod při čerstvém záchytu demence super. Doporučuji !

15 31.12.2024

útlá knižečka, nalezena u tchýně na polici. Docela to ušlo, akorát naprosto nerozumím anotaci, humor aby pohledal. Možná 2x mi cuklo koutky úst - když zabušila na dveře sousedka v černém plášti s kapucí a pak tuším ještě jednou. Spíše jsem celou dobu žasla - týpek si vybere pozemek na naprosto nedostupném místě, navíc drahnou dobu tam jezdí kombinovanou dopravou (MHD, bus, následně pěšky hodinu do kopce...) a manželka to celé bere ! Klobouk dolů :D pak trochu chaoticky popisuje své začátky, hazí jmény sousedů, jako by jsme je znali i my. Popisuje peripetie typu soužití se stádem jaalovic za barákem a poobně, některé až srašidelné historky - nahlížení v zimě v noci do baráku za svitu baterky, tajemného návstěvníka navíc nevypátrali. Pak epizodka, kdy na chalupě zrealizuje pobyt svých studentů, s kterými zažije perné chvilky v mrazivém lese. No a nakonec pátrání po opuštěných staveních, parcelách a obnova starých studánek. Oddechová jednohubka, jen nečekejte vtip a smích. Každopádně smekám za odvahu celého tohoto projektu a věřím, že příroda a výhledy museli být z Kozího Hřbetu skvělé...

14 29.12.2024

nalezena u tchýně, milovnice a chovatelky koček. Jelikož si jedo kotě pořídila i mamka se sestrou, pustila jsem se směle do ní. Velice obsáhlá, zachytává široké spektrum témat. Začíná motivací, výběrem, zda kočka či kotě, zda klasická "domácí směs", nebo výhody slechtěných plemen, kde jsou známé povahové rysy plemene a dá se více tušit, co od kočky očekávat. Následuje průvodce životem kočky, co vse je potřeba, jak kočku "vychovávat" - rozuměj naučit slušnému chování ve společné domácnosti. Etapy života kočky, puberta, námluvy, březost, porody... nemoci, které můžou vášho kočičího kamaráda potkat. Následuje kapitola věnovaná barvám, barevným mutacím. A pak konkrétně jednotlivá plemena. Velice obsáhlá, myslím že poskytuje potřebné informace začínajícím i stávajícím chovatelům.

16 29.12.2024

nalezen na poličce u tchýně. Docela obsáhlý přehled savců, malý formát knižečky umožňuje brát ji s sebou i do terénu. U jednotlivých savců podrobné popisky, ilustrace (třeba u myší ale docela podobné, jednotlivé netopýry podle ilustrací asi také těžko poznat, a ondatra tam chyběla úplně..), znázorněná lebka, stopy... třeba trus je znázorněn úvodem kapitolky, ocenila bych přímo u jednotlivých druhů - zjevně ale nevycházelo místem.
Celkově velmi slušné, doporučuji !

15 29.12.2024

parádní knížka, k opakovanému čtení, nahlížení, používání. Vše podstatné, co k pozorování ptáků potřebujete vědět, od prvních kroků, výběru místa, techniky, literatury až k pomůckám typu snadno zaměnitelné druhy a jak je poznat .
Jinak doporučuji také přečist recenze :) (obzvláště TGC alias Tomáš Grim...)
více nemám co dodat a knížku nejen všem milovníkům ptactva a ptáčkařům doporučuji !

18 29.12.2024