hankabe komentáře u knih
Četla jsem nikoliv kvůli zraku, ale kvůli posunu někam dál. Pan Norbekov mi sedl jako člověk, tím pádem mi jeho styl, jakým podává myšlenku, naprosto vyhovoval. Dovolím si citaci, která za mě vystihuje podstatu knihy: "Prvořadým úkolem je najít v sobě a otevřít obrovskou sílu, která je ve Vás založena přírodou".
..prvořadý úkol zdá se být tím nejtěžším..
Sáí Bába byl podvodník a prznitel nejen malých dětí. Zajímalo by mě, zda po tomto zjištění zůstal autorův kolega "čistý". Už jen to zhmotňování předmětů je nanejvýš zarážející a divím se, že to autor přešel stylem jakože "proč ne"..
Čtivě zpracované lidové recepty, moje gusto.
Masírování křesťanstvím po americku.. Tady jsem šlápla vedle..
Cituji Miloše Formana: „ ..Vladimír Menšík byl génius. Patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové."
Co se týče pokusu se sušenou meruňkou (str. 91), stejného výsledku dosáhnete s obyčejnou kojeneckou vodou. Myslím, že by nebylo od věci tohle v knize uvést, protože jinak celý pokus vyznívá (teda aspoň mně) jako reklama uvedené kosmetické značky.
Mám chuť pasáž o celé slavné EU nakopírovat a roznést do schránek. To by bylo spadlých brad..
Ačkoliv pan autor v závěru uvedl, že čtenáře této knihy nechce strašit, jsem strachem téměř paralizována. Ale nemůže za to kniha, může za to fakt, že jsem se utvrdila v tom, co si už víc jak 2 roky myslím. A když tady nakouknu do záložky Diskuze, strach graduje do pocitu na zvracení. Protože vidím, a nejen tady, že lidi vidět nechtějí.
vynikající.. a rozhodně ne proto, že su taky jednó nohó ze Štatlu.
chceš se zasmát? přečti si to, tohle lidi hodně berou.
Paní autorka si mě získala ostrovtipem a uměním definovat hlubší životní myšlenky lehce a krystalicky jasně.
jen bych opakovala předchozí hodnotící.. zkrátka líbilo;)
nekomplikované a předvítalné, vhodné na léto k ledové kávičce na zahradě. můj subjektivní pocit z hlavní hrdinky je, že by dala i pošťákovi, kdyby se na ni hezky usmál.
nejdřív se smějete, pak klesnou koutky a začne se vám chvět brada, aby vám nakonec skanula slza.. ale naštěstí jen samým ulehčením.
závěr gradoval ve velké nadsázce, ale řekla bych, že jen proto, aby i ten největší ignorant dokázal číst mezi řádky.
..o tom, jak pan Formánek exceloval v souboji s Láskou, Marností a Cestou za výlohou jednoho knihkupectví.
Bylo mi 15 a nevěřila jsem, že tu velkou bichli z veřejné knihovny, obalenou upatlaným igelitem, vůbec někdy otevřu. Pamatuju si na údivem povytáhlé obočí našeho češtináře, když nahlížel do mého čtenářského deníku:)
Je to kouzelné vypravování.. přesune vás kamsi do Maconda pod mandlovník, kde můžete slyšet rytmus kladívka dědy Nicoláse, který ve své dílně vytepává své proslulé zlaté rybky.