hanocri komentáře u knih
Vtipný a originální nápad. Skvělé ilustrace. Čte se samo.
Vzhledem k tomu, že o žádné jiné, obdobné publikaci nevím, tak hodnotím jako perfektní. Dle mého většina fenoménů a událostí 90. let je skvěle shrnuta v krátkých a poutavých výstřižcích. Jak autoři poznamenávají, jsou 90. léta v literatuře opomíjena, bohužel – pro historiky je moc brzo je zkoumat kvůli malému časovému odstupu, a pro žurnalisty je téma už příliš staré. Takže cítíte-li nostalgii po té jedinečné dekádě, snad nic lepšího vzít do ruky nemůžete.
Přiznávám se, že jsem ještě nedočet, ale jsem přibližně v půlce. Zajímavé postřehy o tom, jak je důležité se umět na práci soustředit a limitovat distrakce. Není to nic objevného, ale kniha jistě inspiruje k tomu, zamyslet se nad svými pracovními návyky. Koneckonců, autorovi je "teprve" 35 let, takže myslím, že nějaká více inovativní kniha teprve přijde, až získá více životních zkušeností a větší nadhled.
Když jsem si to přečetl (a že se ta kniha díky tomu, jak je čtivá) četla sama, začal jsem si Orwella jako autora o to více vážit. Zároveň se jedná o fantastickou výpověď doby a tehdejším fungování nejnižších pater společnosti.
Skvělý komiks, ale jeden z důvodů, proč mu nedávám plné hodnocení a který chci zmínit i zde ostatním je překlad.
Nevím, jestli je to chyba překladatele, korektora nebo jak to je, každopádně nemám rád míchání spisovného a nespisovného jazyka, když postavy jasně mluví nespisovně.
Když nějaká postava řekne "Kurva jsi úplně vypatlanej" (pardon za výrazy), tak to na mě nepůsobí moc věrohodně a představoval bych si místo "jsi" "seš" apod. Autor překladu je v tomto ohledu dost nekoherentní.
Další věc, která se mi příliš nelíbila, bylo občas otrocké překládání frází. Například: "Promiň za mou francouzštinu" (tj. pardon my French) se v češtině neříká. Takovýchto příkladů je bohužel napříč všemi svazky mnoho a je to škoda, protože to ruší pohroužení do děje.
Vím, že překlad není lehká práce, ale v tomho případě se mi to zdá jako spíše lajdácké chyby. Bohužel :(
Jedna z nejlepších knih u nás k metodologii sociálních věd. I když je zaměřena především na mezinárodní vztahy a politologii, lze metodologii, které autoři popisují, použít i na jiné sociálněvědní obory.
Čtenář má možnost dozvědět se o jednopřípadových studích, komparativních případových studiích, diskursivní analýze, analýze metafor, etnografii, biografii atd. Vzhledem k tomu, že formát knihy nedovoluje rozebírat jednotlivé přístupy do detailu, jedná se spíše o úvody do daných problematik. Příspěvky jsou napsány zpravidla srozumitelně a především doporučená četba na konci každé kapitoly je velmi užitečným rozcestníkem.
Mé hodnocení je bezpochyby ovlivněno tím, že se jedná o první komiks, který jsem v dospělosti přečetl (Pifa, Kačera Donalda a další skvosty z dětství ani nepočítám :-)). Nicméně Millar velmi příjemně překvapil alternativním pohledem na příběh Supermana. Jak říká popisek - namísto USA vyrůstal Superman v SSSR. Millar, pokud si dobře vzpomínám, ze Supermana vytvořil sice dobrosmýšlejícího, ale v podstatě autoritářského hrdinu, jehož autoritářský charakter spočívá v tom, že se snaží všem pomáhat do té míry, až jsou lidé svým způsobem nesvobodní. Supermanovy schopnosti se s pobytem na planetě Zemi umocňují, až se z něj nakonec stane bytost, která se stává omnipotentní, všudypřítomnou, nesmrtelnou, milosrdnou jen ne vševědoucí (i když Supermanův intelekt je samozřejmě mnohem větší než u běžných smrtelníků).
Komiksům příliš neholduji pro jejich perpetualitu, tj. preferuji uzavřené příběhy (v komiksové podobě tedy grafické novely), což v Millarův počin je.
Vskutku krátká historie mýtu, nicméně o nic méně poutavá, která pokrývá genezi mýtu a jeho vývoj od prehistorie až po současnost. Zdaleka nejzajímavější byly pro mě kapitoly čtvrtá a pátá (Raná civilizace a Axiální věk), kde Armstrongová hovoří o tom, jak mýty starověkých civilizací byly navzájem přebírány a rovněž vykládá symboliku těch nejznámnějších.
Jestliže někdo hledá hlubší pojednání o mýtu, pak musím doporučit Mýty a další skvosty od slavného mytologisty (dá-li se tak nazvat) Josepha Campbella.
Tento krátký příběh (mám na mysli pouze Kameňák) mi otevřel svět Alana Moora a absolutně mě do něj vtáhl. Velmi se mi zamlouval temný tón příběhu, což platí i pro grafické zpracování. Jokerův původ tak, jak jej prezentoval Moore, člověku téměř vyvolává husí kůži. A vzhledem k tomu, že jsem nečetl žádný jiný komiks o Batmanovi, si myslím, že není vyloženě nutné, aby do Kameňáku zabředl i více méně laik.
Bohužel jedno ze slabších děl Alana Moora. Nejsem znalec supermanovských komiksů, ale údajně tento zakončuje jednu éru Supermana. Nevím, na kolik byl Moore nucen držet se daného schématu a nakolik měl tvůrčí svobodu, ale z mého pohledu je komiks poměrně nudný, předvídatelný a chybí mu jiskra, jakou například předvedl ve Watchmenech, které napsal ve stejné době.
Dal jsem Nodlově publikaci 4/5 kvůli tomu, že jsem ji zatím nedočetl, tak nechci být příliš hrrr s absolutním verdiktem :) Navíc nejsem medievalista, takže se neodvažuji hodnotit po odborné stránce.
Nicméně Nodl píše čtivě (podle mě mnohem čtivěji než Le Goff nebo Bloch; tam to ale může být na druhou stranu zapříčiněno překladem, který určitě není snadný) a vyvrací některé mýty, které o středověku u nás pravděpodobně panují (např. že rodičovská láska k dětem nebyla tak silná jako dnes).
I když někoho zrovna středověk nepřitahuje, myslím, že Nodlova kniha má jakýsi univerzální půvab a dokáže v člověku zažehnout jiskru zvídavosti.
Nechci uplne komentovat knizku jako takovou. Mam zatim prectenou asi jen ctvrtinu a je to poutave cteni. Sice takovych knih je dnes mnoho, ale nazory Zygmunda Baumana jsou mi blizke. Ale vyhrady bych mel k prekladu. Zda se mi to nebo je skutecne tak kostrbaty? :-(
Poměrně střízlivá geopolitická prognóza světového vývoje.
Kniha, po které jsem zůstal v šoku a ukázala nejtemnější zákoutí lidské povahy. Člověk, který dokáže být pozorným otcem, je zároveň chladnokrevným masovým vrahem. Cynické, depresivní. Povinná četba, protože s tím, jak umírají poslední pamětníci války, se pomalu vytratí i naše paměť na masový teror (a to nemyslím jen otázku vyhlazovacích táborů, ale třeba i hladomory na Ukrajině atd.). Musíme tyto nejhorší okamžiky lidstva udržovat naživu, abychom je nemuseli opět zažít.
Nadčasové dílo, i když možná teorie Velkého bratra se zdá být překonanou (např. na internetu koneckonců udáváme sami sebe neustále, bez Velkého bratra). Depresivní a pravdivá sonda do hlubin lidské duše (třeba výslech Winstona a Julie). Zásadní kniha.
Kniha mě vcucla jako malinu. Těžko věřit, že Puzo neměl s podsvětím (alespoň jak se to tvrdí) nic společného. Nezapomenu někde na začátku na krvavé scény s Lucou Brasim, koňskou hlavu, zalehnutí na matrace. Jedna z největších klasik moderní literatury.
Jak zmiňuje bob0985, Špekonomie je dost nešťastný název, protože vůbec nevyjadřuje to, co název originálu. Knížka mě bavila - různé příklady z reálného života (třeba proč drogoví dealeři žijou doma u svých matek, ekonomické dopady "černošských" jmen atd.) mi přišly jako skvělé ilustrace vzájemného vztahu mezi ekonomikou a lidským chováním.
Zásadní dílo Arkadije a Borise Strugackých. Musel jsem ji přečíst několikrát, abych se dostal více pod kůži myšlenkám, které bratři Strugačtí do Stalkera zakomponovali.
Dobře napsané béčko. Je to kniha, která se ideálně hodí pro čtení na pláži nebo dovolené nebo, když si prostě chcete oddechnout. Nemohu Brownovi upřít konstrukci skvělého dramatu, ale pro mě není autorem, který by se řadil k titánům mého literárního nebe (London, Hugo, Tolstoj, Dostojevskij nebo Tolkien).
Překvapivé, originální a hloubavé. Vlastnosti, které by mělo mít každé správné sci-fi.