happy-smile komentáře u knih
Soubor každodenních (vtipných) příhod s malými dětmi. Pokud máte rádi knihy tohoto typu, tak vřele doporučuji.
Možná je to tím, že jsem ostatní Adrianovy deníky četla před delší dobou, ale čekala jsem trochu víc. Místy jsem se zasmála, ale myslím, že na předchozí díly to nemá. I tak ale pokud se mi časem dostane do ruky nějaký další Adrianův zápisníček, tak mu určitě dám šanci.
Myslím, že Williamsonovi se podařil vystihnout Blochův styl. A nejen to, i samotná zápletka jakoby vypadla z Blochova pera. K přečtení je třeba znát jen první díl. Stylově se to ale spíše podobá spíše dalším jeho dvěma pokračováním. Takže fanoušci by měli být spokojeni. Pacienti i někteří doktoři jsou zde pěkná kvítka a později samozřejmě zjistíme, že ne vše je takové, jak to vypadá.
Trochu jsem se bála, jaké to pokračování bude, když se odehrává o nějakých 20 let později. Naštěstí zde ale byla spousta retrospektivních scén, kde se čtenář setkal se svou oblíbenou partou dětí a s jejich lumpárnami. Části ze současnosti byly taky docela zajímavé, jenom se mi nelíbilo, jak autorka najednou úplně změnila Atticusovo vnímání vůči černé části obyvatelstva. Podle mě to bylo úplně mimo a za to taky ubírám hvězdičku.
Podle mě druhý díl dosahuje naprosto stejné kvality jako ten první. Opět jsem se u toho pořádně nahlas zasmála. Opět jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí. Doufám, že má paní Kučíková dost zážitků, aby vydala ještě třetí díl.
Přesně takového úsměvné deníky mám ráda. Chvílemi jsem se opravdu řehtala nahlas jako šílená. Asi to tak nebude mít každý, spousta lidí se u toho bude asi jenom sem tam usmívat, ale to úplně stačí. Prostě pěkná odpočinková knížka, kde se nejen pobavíte, ale i zjistíte něco nového o životě v Itálii, kde hlavně v porovnání s Českem se potom člověk občas opravdu nestačí divit.
Bohužel mám dojem, že tato kniha narozdíl od předchozího dílu nebyla vůbec detektivka. Stejně jako v předchozím dílu se řešilo téma imigrantů, tím prostupuje celá kniha. Na pozadí toho se něco vyšetřovalo, ale čtenář věděl, jak se věci mají, takže byl jenom pozoroval, jak se s tím policie vyrovnává. Nějaká detektivka se vyrojila asi ve třech čtvrtinách knihy a vyústění bylo nakonec docela nezajímavé. Takže z tohoto důvodu za mě docela zklamání.
Knihu si velmi cením za vykreslení prostředí Havany v době, kdy zde byl ještě docela striktní komunismus a prostředí Kubánců a turistů bylo úplně odděleno (naštěstí dnes už to tak není). Člověk se dozví hodně zajímavých věcí. Detektivní zápletka byla docela zajímavá a autorka postupně v několika vlnách odhaluje, jak to vše vlastně bylo. Ke konci ale autorka přidává trochu moc nereálné a zašmodrchané patálie s prostitutkou Marií. Tím se uvěřitelnost celého příběhu razantně propadla. Kniha sama o sobě byla napsaná docela kostrbatě, takže nemůžu dát více než tři hvězdy.
Popis komunistického Lotyšska, které je pro Wallandera a jeho Švédské kolegy tak těžko pochopitelné. Pro mě zajímavý pohled do té doby, v kontextu toho, že i my jsme ještě tehdy byli Československo. Opět trochu rozvláčnější, ale nějak mi to nevadilo. Některé scény byly trochu hůř uvěřitelné, ale i tak, docela příjemné čtení.
Pokud máte rádi Jana Krause, tak nemůžete sáhnout vedle. Líbila se mi hlavně první část knihy, která dost brousila do soukromí - "podnikání" Janova otce a potom Jana samotného, který se snažil všemožně nějak zapojit i za komunistů. Následně se přesouváme k vývoji kariéry v televizi. Dozvěděla jsem se dost zajímavých věcí a někdy se i pobavila, doporučuji.
Pro mě stejně dobré jako předchozí kniha. Opět se člověk hodně dozví o Anglii a jejích zvycích (a to včetně toho, jak různé tradice vznikly) a taky se u toho dobře zasměje. Myslím, že takovéto knihy, kde člověk srovnává kulturní prostředí jiné země s Českem, mají velký potenciál. Tedy, pokud autor umí psát, a to paní Damijo umí.
Tak po první kapitole jsem knihu málem odložila a to se mi normálně nestává. Naštěstí moje zděšení netrvalo dlouho, protože se hned vzápětí ukázalo, že se jednalo jen o jakýsi úvod knihy, o lidovou povídačku, kterou se straší místní děti. Kniha nebyla nic extra, ale ani to nebylo tak strašné, jak to zezačátku vypadalo. Takový průměrný thriller. Ale zatím se mi do autorovy další knihy nechce pouštět.
Kniha není nic extra, Luther byl podle mě o dost lepší. Na druhou stranu se jedná o docela krátkou knížečku a já sem velmi záhy překvapivě zjistila, že mám dočteno. Nejedná se o knihu, kterou bych někomu primárně doporučila, ale nakonec musím říct, že to bylo docela zajímavé a času stráveného nad touto knihou nelituji.
Zajímavé, že Peter May v této sérii opět vstupuje na pole konspiračních teorií. Opět si taky zahrajeme šachovou partii s Margaret a Lim, kde má v jedné chvíli navrch vztah a v druhé zase prohrává. Už zde není to kouzlo, které plynulo z poznávání Číny, protože tento díl se odehrává v Americe a její reálie a zvyky autor moc nepopisuje. Na druhou stranu je kniha neskutečně čtivá, a tak vám ani ta partička mezi Lim a Margaret nebude vadit, i když máte pocit, že už by je měl někdo pořádně nakopat do zadku. Doporučuju.
Čtu tady hodně rozpačitých komentářů od lidí, kteří po přečtení štítku Nejlepší švédská krimi 2016 čekali něco úplně jiného. Problém je asi v tom, že většina vlastně čeká nějakou detektivku, ale to tahle kniha opravdu není. Podle mě to bylo dobře napsané, bavilo mě to číst a byla jsem zvědavá na závěr, kde se dozvím, jak to vlastně doopravdy bylo. Takže za sebe můžu jedině doporučit.
Dobrá severská krimi, ale znám určitě i lepší, které by si spíše zasloužily označení světový bestseller. Na prvotinu je to ale velmi slušné a jsem zvědavá, co autorka napíše dál.
Příběh tak nějak poklidně plynul. Ještě ve třech čtvrtinách knihy nic nenasvědčovalo tomu, že by se detektivové měli blížit k nějakému závěru. Rozuzlení bylo zajímavé a řekla bych, že málokdo to uhodne. Není to sice nějaká bomba, ale i tak ve mně z této knihy zůstal takový pozitivní dojem. Jsem zvědavá na další díl.
Takový mysteriózní thriller o infiltrátorech a špionech. Trochu ve stylu Memento. Tento typ příběhu, kde detektiv má ztrátu paměti a postupně se rozvzpomíná kdo, co, proč a jak, je přesně to, co mě na knížku zaručeně naláká. Bohužel tady ale asi na mě bylo trochu moc toho infiltrátorství a málo mysteriózní stránky, takže to příběhově nebyl úplně ten typ knihy, co vyhledávám. I tak ale musím říct, že napsáno to bylo dobře a můžu doporučit.
Nemohla jsem si pomoct, ale celou dobu mi ten příběh přišel tak nějak neskutečný. Jako bych četla nějakou báj nebo pověst. A to nemluvím o linii před rokem 1800, ale o linii ze současnosti. Prostě mi to nepřišlo skutečné a pořád se to vznášelo v nějakém oparu. Ve výsledku knihu sice nehodnotím negativně, ale ani kladně. Takový neutrál, na který si za pár dní ani nevzpomenu... Přesto druhý díl ještě zkusím.
Skvělá knížka, můžu všem vřele doporučit, výborně jsem se u toho pobavila. Takže pokud nejste prudérní a nevadí vám trocha lechtivého humoru a naopak oceníte velkou porci fantazie, tak směle do toho. Já jsem si hned začala hledat další knihy od tohoto autora.