happy-smile komentáře u knih
Důvod k Harryho návratu byl vymyšlen dobře a nenásilně (teda nenásilně pro čtenáře). Zápletka byla zajímavá a pravdu o vrahovi se dozvídáme naněkolikrát. Sice je to trochu překombinované, ale na druhou stranou jsem se opravdu nenudila, takže jsem to Nesbovi odpustila. Dalším dílům bych se rozhodně nebránila.
V průběhu čtení už mě některé věci spíše nudily a říkala jsem si, že jsou zbytečně natahované a neustálým omíláním dokola otravné (Jackův bratr, věznění rodiny). Teď ale musím říct, že autorka přece jenom věděla, co dělá. Nakonec to bylo tak napínavé, že jsem myslela, že to ani nezvládnu dočíst. :-) Čtenář v nějaké poslední čtvrtině knihu skoro nemůže odložit z ruky. Ale jinak musím říct, Mo, ty jsi teda ale zvrácený šílenec, kde ty na to chodíš?
Autor změnil styl. Tentokrát nestřídal v rychlém sledu linie ze současnosti a z minulosti. Naopak se spíše více zaměřil na příběh z období války a tomuto příběhu věnoval vždy najednou několik desítek stran. Tato vyprávění spojoval krátkými vsuvkami ze současnosti. Nemůžu říct, že by mi styl první knihy vadil, ale tento se asi osvědčil líp, protože mi příběh přišel uvěřitelnější a neměla jsem s ním stejný problém jako u prvního dílu. Byla jsem zvědavá, jak to s hlavními postavami dopadlo a konec byl docela zajímavý. Ráda bych si přečetla i nějaký další díl.
PS: Knížka mi nápadně připomína knihu/film Philomena. Jakoby autor záměrně zvolil stejné jméno hlavní hrdinky a snažil se popsat obdobný příběh, jenom z druhé strany - dítě hledá matku?
Nemohla jsem si pomoct, ale celou dobu mi ten příběh přišel tak nějak neskutečný. Jako bych četla nějakou báj nebo pověst. A to nemluvím o linii před rokem 1800, ale o linii ze současnosti. Prostě mi to nepřišlo skutečné a pořád se to vznášelo v nějakém oparu. Ve výsledku knihu sice nehodnotím negativně, ale ani kladně. Takový neutrál, na který si za pár dní ani nevzpomenu... Přesto druhý díl ještě zkusím.
Perfektní zábava a navíc se to čte samo. Za mě o hodně lepší než Deníček moderního fotra, protože Čeňkův řev a podělaný plínky už po pár kapitolách působily dost stereotypně, a tak přestaly čtenáře časem bavit a snažil se prokousat k zajímavějším částem. Tady se díváme na seznámení a soužití takového klasického páru, a to jak z jeho, tak z její strany. Sice je to bráno s velkou nadsázkou, na druhou stranu autoři věděli, kde přesně si ji můžou dovolit, a tak ve vší kráse vyzdvihli všechny mužské i ženské neduhy. Bridget Jonesová, kterou jsem četla nedávno, se může jít bodnout. Tohle je teprve pravý zábavný deníček!
Nenadchne ani neurazí. Jedná se o nenáročnou detektivku, která rozhodně díru do světa neudělá. Pokud už máte Akta Enzo rozečtena, tak si tento díl přečtěte. Doplníte si tak obrázek o životě Enza. Nudit se nebudete, ale na zadek si z toho taky nesednete. Pokud jste zatím zkoušeli jiné Mayovo dílo nebo s ním chcete teprve začít, držte se od této série dál. Jinak byste se mohli tak trochu divit, čím si Peter May zasloužil pověst tak dobrého spisovatele.
Při čtení jsem si několikrát říkala, proč je Mo tak vyzdvihována/lynčována za použitou brutalitu. Něco se v knize objevilo, ale nic takového, aby to člověk musel vytahovat. Až na konci jsem pochopila, protože to byla opravdu jatka. Určitě ještě zkusím nějaké další díly s Jackem Cafferym, ale zatím si nejsem díky aktuální široké nabídce detektivek úplně jistá, jestli se tento detektiv dostane do mých top. Momentálně ho vidím s otazníkem a jsem zvědavá, jestli se mi díky dalším knihám dostane pod kůži.
Na Bridgetin deník jsem se chystala už hodně dlouho a teď musím říct, že jsem vlastně o nic nepřicházela. Několikrát se pousmějete, několikrát si zaklepete na hlavu, ale to je tak všechno. Nějaké extra zajímavé situace, humorem nabité scénky nebo snad emocemi překypující chvíle (když už to má být ten román pro ženy), se nekonaly. Takže ani u mě se nějaké velké nadšení nepřišlo. Na druhou stranu jako taková oddechovka se to určitě hodí. Kniha nenadchne, ani neurazí, a tak zatím nemám v plánu číst i další díly.
Jsem fanoušek seriálu, a tak jsem si tento knižní prequel nemohla nechat ujít. Musím říct, že z mojí strany naprostá spokojenost. Ráda bych si přečetla i nějaké další Lutherovy případy, snad Cross ještě něco dalšího vydá.
Kniha z trochu jiného prostředí než jsme od Miniera zvyklí. Někoho by to, že se příběh odehrává mezi náctiletými, mohlo i odradit, já sama jsem měla ze začátku trochu problém se začíst. Jinak je ale kniha jako obvykle čtivá. Proč takovýto název knihy nám odhaluje až úplný závěr - ten byl sice docela přitažený za vlasy, na druhou stranu jsem to opravdu nečekala a tak to mezi těmi dnešními detektivkami hodnotím spíše kladně.
Sice mám ráda šílený až absurdní humor, ale toto asi není nic pro mě. Podle mě je to až moc a ve výsledku to vlastně ani není vtipné. Takže bych to klasifikovala tak, že se jedná o knihu pro otrlé (nebo otrkané) humoristy...
Skvělá knížka, za mě sto procent. Při čtení jsem měla na tváři neustále přiblblý úsměv. Bavila jsem se od začátku do konce a Donovi jsem celou dobu fandila. Graeme Simsion má podle mě ohromný talent a doufám, že od něj vyjde ještě něco dalšího.
Jsem moc ráda, že jsem si před přečtením knihy přečetla zdejší komentáře, díky čemuž jsem věděla, že se jedná o Nesboovo slabší dílo. A je to opravdu tak, na této detektivce nebylo nic výjimečného. Kdybych nevěděla, že můžu v dalších dílech čekat více, tak bych se do nich asi po tomto dílu nepouštěla. Každopádně se ale vyplatí tuto knihu přečíst, protože ve dvojce se na ni potom autor odkazuje, takže díky tomu budete v obrazu. A taky se tady dozvíte, jak číst správně Harryho příjmení. ;-)
Tato kniha mě hned zaujala. Řeší se zde odložené případy, což se v tolika detektivkách nevidí, a tak je to opravdu příjemná změna. A co teprve vyšetřovací tým, ten se taky jen tak nevidí. Nevrlý Carl a tajemný Asad, ze kterých se stane komická dvojka k popukání. Jasně, to zní na detektivku docela jako totální zabiják napětí, ale nebojte, naopak je to skvělá jiskra, která dodá knize to správné koření.
Tak jo, zkusila jsem to do třetice a zjistila jsem, že toto opravdu není můj styl. Už se konečně nemotáme kolem katolické církve a tak můžu čestně říct, že ten pocit nudy není vybraným tématem, ale zřejmě zvoleným stylem. Je mi to líto, ale tuto sérii už zřejmě nedočtu.
Ajaj, byla jsem zvědavá na další díl - ten minulý mě moc nebavil, protože se tam řešila katolická církve, což není zrovna můj šalek čaje. Jenže ouha, ono se to ale řeší i tady. A zase z toho mám stejný pocit, spíše nuda. Může za to téma nebo autorčin styl? Zkusit ještě další díl, aby se člověk přesvědčil, kde je pravda? Jenomže když už měla dva díly o církvi, nebude o ní i třetí? No tato spisovatelka pro mě zůstává zatím záhadou...
Trochu mě to zklamalo, protože narozdíl od jiných severských knížek mě tato moc nebavila. Ale je možné, že to nebylo ani tak spisovatelčiným (ne)uměním, ale spíše tím, že téma katolické církve mi není moc blízké a pasáže týkající se tohoto mě spíše nudily.. No uvidíme, co přinese další díl, mělo by to ještě dostat šanci..
Od C.D. Payna jsem kdysi četla celou sérii Mládí v hajzlu, a tak jsem se těšila na další náklad humoru. Bohužel jsem z toho byla nakonec spíše rozpačitá. Dobré scény tam sice byly, ale ve výsledku mě to spíše nudilo. Teď mi z toho vrtá hlavou, jestli už jsem ze C.D.ho stylu vyrostla nebo mi prostě jenom nesedla tato konkrétní kniha... Budu muset vyzkoušet ještě nějakou jeho další tvorbu..
Další super díl o doktorovi Proktorovi. Komu se líbil první díl, tak si tento rozhodně nemůže nechat ujít, je to stejná jízda plná humoru a fantazie, tentokrát časojízda. :-)
O žádnou detektivku se rozhodně nejedná. Vražda je jen prostředek k tomu, jak dostat Fina na ostrov a nechat jej znovu prožít svou minulost. Případ se potom celou knihu vlastně neřeší, až na konci díky vhledu do minulosti dojde k jeho vyřešení... Jedná se o román, kde dostanete naservírováno, jak je těžký život na těchto ostrovech, jaké je to vyrůstat tady, jaká jsou dětská přátelství, jaká je soudržnost mezi přáteli, první láska, boj o ni. Je to velmi poutavé čtení, jenom musíte vědět, do čeho jdete, ať nejste zklamaní.