harena komentáře u knih
Tohle je jedna z knih, kterou by si měl podle mého přečíst každý a u které by bylo škoda, kdyby zapadla v tom množství knih, které vychází. Především mě v anotaci zaujalo, že kniha je o osudu korutanských Slovinců o kterých vím jen málo. Není to nijak lehké čtení, spisovatelka popisuje svůj život v malé vesničce v Korutanech a jak roky plynou, babička vzpomíná, jak to bylo za války, jak se zatýkalo, posílalo do koncentračních táborů a nikdo nevěděl, kdo koho udal. Vzpomíná ale bez jakékoliv sebelítosti a zveličování, takový byl prostě tenkrát život. Velký problém má i otec autorky, který se nemůže vyrovnat s válečným traumatem. Četla jsem už hodně knih z války i koncentráků, ale tady ta kniha je vyjímečná. Také mě zaujalo, že přímá řeč tu není v uvozovkách, ale je včleněná přímo do věty, do vyprávění.
Teď jsem četla, že až sto let po referendu, ve kterém si korutanští Slovinci odhlasovali příslušnost k Rakousku, zazněla z úst rakouského prezidenta slova omluvy za minulá příkoří ze strany státu.
Krásný romantický příběh spadající do žánru historické fikce, kdy se mladá lékařka Beatrice ocitne znenadání v Itálii, v Sieně a navíc ještě v roce 1347.
Především mě nalákalo cestování v čase, a to tady spisovatelka zvládala dobře. Naštěstí Beatrice ještě pamatuje latinu a protože se s bratrem zajímala o historii tohoto místa, nedá jí velikou práci se přizpůsobit a mluvit. Co se mi moc líbilo, byl květnatý, poetický a okouzlující jazyk, jakým mluvili lidé ve středověké Sieně. To jsem si užívala. Jinak příběh je romantický, mezi Beatricí a Gabrielem to jiskří téměř od počátku, přiměřeně napínavý, intriky, láska a morová epidemie, prostě vhodné čtení do současné doby.
Opět přečteno jedním dechem. Tento díl je ještě lepší, než minulý, ke konci přestávám napětím dýchat. Jak autoři dokáží vygradovat napětí až do poslední stránky je obdivuhodné. Celou sérii jsem četla už před dvěma lety, a užívám si ji snad ještě více i podruhé. Sebastian rozehrává tolik her a jeho život se skládá z tolika polopravd, že je obdivuhodné, jak z toho spisovatelé vykličkují. Příběh i postavy jsou výborně propracované, čtení bez hluchých míst a vyšetřovací tým se zdá být sympatický a skvělý. Ale to také může být jen zdání.
I když se na televizi téměř nedívám, jenom díky této sérii jsem si pustila švédský seriál Most, u kterého se právě Hans Rosenfeldt zúčastňuje jako scénárista i tvůrce. Ten také nemá chybu.
Minierovi se podařilo dostat do románu snad všechno, co v thrilleru může být. Vyhraje-li inteligentní psychopat, je lidstvo bezpochyby na cestě k novému věku temnot. Někdo znásilňuje a brutálně vraždí mladé dívky a zřejmě někdo jiný vraždí specialisty z počítačové firmy Ming Inc., protože jsou na stopě nebezpečnému člověku, který sabotuje práci na programu DEUS. Ten má v budoucnu pomáhat lidem, jak se správně rozhodovat, co mají dělat, aby to bylo k jejich prospěchu. Ale tento nebezpečný misantrop stvořil program, který DEUS zásobuje nejtemnějšími myšlenkami a bude-li s ním člověk v kontaktu, pomaličku změní jeho osobnost. Kdyby byl DEUS uveden na trh, asistovali bychom vlně sebeveažd, atentátů a vražd. Když specialistka Moira zločince vypátrá, je skoro pozdě, protože je s tou zrůdou zavřená téměř v samém srdci tajfunu. V tom stresu a pátrání nám spisovatel dovolí si krátce oddechnout při krátké love story, ale pak už se napětí jen stupňuje.
Je to román, který spisovatel zařazuje mezi fikci a realitu a já mu určitě dávám plných pět hvězdiček i když ty počítačové technologie byly pro mě trochu náročnější.
Ale těším se, že příště bude šestý díl Martina Servaze.
Skvělé jako vždy a ještě víc napínavé, protože tady se jedná o Mikyho parťáka Tonyho. Na Tonyho je uvalena vazba, ale Miko a ani já nevěříme, že udělal to, z čeho je obviněn. Sláva, druhý díl mám po ruce, tak hned jak to půjde, budu pokračovat ve čtení.
Kouzelný poetický příběh, ve kterém se každý trochu najde. Potěší krásným slohem, bohatou slovní zásobou a zajímavým příběhem, který plyne poklidně sám. Také jsem si čtení nechávala jen na večer, abych si užila ten hřejivý pocit, který ve mně zanechávala. Určitě se k ní ještě vrátím. V Kateřině Dubské jsem objevila další naši spisovatelku, kterou si dávám do oblíbených. M. j. má kniha opravdu krásný přebal.
Poetické vyprávění pomalu plynoucí, japonská kavárnička s úžasnou atmosférou a čtyři příběhy, které vás zcela pohltí. Stačí se jen pohodlně posadit do křesla s horkou, dobrou kávou a číst.
str. 135
"Voda teče z vyšších míst na místa níže položená. To je způsobeno gravitací. V lidském srdci také existuje něco jako gravitace. Nedokážeme lhát lidem, které uznáváme a kterým důvěřujeme. Odhalíme jim své skutečné pocity, zvlášť když se snažíme skrýt smutek nebo nějakou slabinu. V takové situaci je snazší mít před sebou někoho, s kým nemáme tak blízký vztah. Pro Hirai byla Kei partner, kterému se mohla úplně otevřít. Měla silnou emoční gravitaci."
EMOČNÍ GRAVITACE - to se mi fakt líbilo.
Je dobré cestovat do minulosti, i když tím nezměníme přítomnost, ale někdy díky tomu můžeme trochu změnit naše myšlení v budoucnosti.
Kouzelná kniha, překrásná grafika a k dokonalosti je tu záložka ve tvaru kouře, který stoupá vzhůru z horké kávy.
Milé, laskavé a emotivní.
Dívčí román, který jsem četla před mnoha a mnoha leta, ale v rámci čtenářské výzvy jsem si knihu půjčila teď, znovu přečetla a přenesla se desetiletími zpět do mého mládí. Je to pěkný román o první lásce, kamarádství, drobné konflikty s rodiči a připomenutí, že se dříve vychovávalo jinak, než dnes. Moc příjemné a milé čtení i s troškou humoru, vždyť dívčí romány pana spisovatele patřily k nejlepším.
Další severská detektivka, kde se řeší dvě vraždy. Jedna se stala před dvaceti lety a jedna v současnosti. Nesedl mi styl psaní, krátké věty, přeskakování mezi liniemi vyšetřování a z jedné postavy na druhou, ale závěr se povedl a překvapil. Za mě "dobrý".
Mám ráda detektivky s policejní náčelnicí Kate, která i v tomto příběhu vyšetřuje vraždy u Amišů. Nejen že se kniha dobře čte, dozvíme se i zajímavosti o životě Amišů a jako v každém předešlém díle nasadí spisovatelka ke konci tak rychlé tempo, že jsme za chvilku na konci a spokojeni. Moje třináctá kniha od Lindy a ráda si přečtu další.
Povedená prvotina britské autorky. Hlavní hrdinkou je asistentka Cassie, která pracuje v pitevně , snaží se vypátrat, jestli se jedná o vraždu nebo nešťastnou náhodu a sama se ocitá v nebezpečí života. K zemřelým se chová s úctou a díky své empatii se do nich i dokáže vcítit ažse zdá, že čte myšlenky. Napínavé, má to spád a ta trošku tajemna tomu dodává zajímavost. Povedený thriller.
Domácí násilí, odehrávající se v jedné rodině, vyprávěné pohledem matky, devítileté dcery a otce. Drsné čtení a určitě reálné, také jsem se s podobným případem setkala a nevěřila, že je možné se takto chovat. Příběh má spád, nechybí emoce a snad proto přečteno za chvilku.
Silný a strhující příběh plný bolesti a smutku, ale také plný mateřské a sourozenecké lásky. Hlavně i příběh byl pro mě uvěřitelný, říkala jsem si, že spisovatelka snad musela podobné rodinné drama prožít. Ale jsou tu i vtipné pasáže a příběh nutí člověka číst dál a dál. Přečtu si i další autorčinu knihu.
Jedna z nejkrásnějších knížek pro děti, která je doplněná překrásnými ilustracemi Zdeňka Milera. Ta knížka nezestárla, četla jsem ji já, četla jsem ji mým dětem a teď jsem zkusila číst i mým vnoučatům a sláva, i u nich měla veliký úspěch. Jak králíček s kuřátkem ošidili lišku nebo o lakomém vrabčákovi jsem musela číst dvakrát. V knížce budeme pokračovat, až zase děti přijdou a já z toho mám velikou radost.
Hakenův styl psaní detektivek je naprosto odlišný od toho, jak jsou psané jiné, akční a napínavé detektivky. Kdo má rád rychlé akce, tak tady je nenajde. Příběh je psaný podmanivým jazykem, a proto si čtení užíváte, a naprosto nevadí, že neletí dopředu.
Navíc všude nestříká krev, vyšetřování postupuje plynule k závěru a je tu i troška příjemného humoru.
Lehce a s vtipem napsaná knížka, jen škoda, že jsem začala čtvrtým dílem, tak se mi osoby občas pletly. Nevadí, rozhodně mě příběh příjemně naladil a já začnu číst sérii pěkně od prvního dílu.
Levá strana světa, stejně jako spisovatelčina první kniha "Ještě jsem to já", ve mně probouzela spoustu emocí. Jaký je to život, když mozek nevnímá levou stranu světa? Kolikrát nás musí život srazit na kolena, abychom objevili, že existuje i jiný směr života? Při takových příbězích si člověk znovu uvědomuje křehkost žití a možná i přehodnocuje priority.
Velice poučné a výborně zpracované téma o skutečném neurologickém problému, které jsem četla jako nejnapínavější román. Krůček po krůčku sledujeme boj Sáry, která neupadá do pasivity a zoufalství, ale tvrdě na sobě pracuje, protože chce zpátky svůj život. Ale chce opravdu ten samý?
Kniha je velmi sugestivně napsaná, všechno prožívám se Sárou a držím jí palce. Když přehlédnu pár maličkostí, nepřesností ke konci knihy, tak dávám plný počet, protože určitě patří ke knihám, na které dlouho nezapomenu. A sláva, sláva, vidím, že už vyšla další kniha spisovatelky s názvem "Poslední věta".
Moc pěkný román, kde nás na příběhu jedné německé rodiny spisovatelka provede událostmi v Evropě. Na počátku 1. světové války žije naše rodina ve východním Prusku naprosto v pohodě, selanka, žádné starosti. Seznamujeme se podrobně se všemi členy rodiny, nejvíc poznáváme aktivní a sebevědomou Felicii, která rozhodně nebyla stvořená ke klidnému a nudnému životu na venkově. Ale klid končí, ruská armáda je v několika dnech ve východním Prusku, začíná také revoluce v Rusku, demonstrace v Berlíně a starost o rozsáhlou rodinu spočívá právě na Felicii. Zpočátku jsem měla obavu, že se ztratím v množství jmen, ale nebyl to problém. Musím poděkovat svým přátelům v databázi, protože jsem spisovatelku ještě neznala a proto mě překvapilo, jak opravdu poutavým způsobem píše, jakou má fantazii a jak dokáže propojit osudy jednotlivých hrdinů a navíc přesvědčivě vylíčit osudné udílosti v Evropě. Čteno jedním dechem. Druhý díl je prý ještě lepší, těším se.
Velmi emotivně napsaný příběh, který mě nečekaně úplně rozhodil. A to jsem si myslela, že si beru oddychové čtení. Nepamatuji se, kdy mi naposledy u knížky tekly slzy po tváři. Začala jsem číst s tím, že když to bude moc červená romanťárna, příběh jen rychle přelétnu, možná, že ho i po pár stránkách odložím. Ale Sinéad Moriarty dokáže chytit za srdce a drží, drží a nepustí. Možná to není dokonale napsané, ale je tu tolik lásky, bolesti, vzájemného pochopení, ohledů, soucitu a navíc všechny hlavní postavy jsou tak uvěřitelné ve svém jednání, že je to u mě určitě za 5*.
Kratinká a smutná novela, kde se střídají čtyři ústřední postavy: dva dvanáctiletí kluci, učitelka Hélene se vzpomínkami na své kruté dětství a Cecile - matka jednoho z hochů, která právě zjistila, že manžel žije paralelním životem, v kterém je úplně jiným, odporným člověkem. Na pouhých 150 stránkách je úsporně a výstižně popsaný život v rozpadlé rodině, vzpomínky na domácí násilí, chování mladého, nejspíš nemocného teenagera, který se raději chce upít alkoholem k smrti, a všech 150 stran je nabitých silnými emocemi.
Pouta se mi líbila, úžasně psané, ale "Vděk" se mi líbil přece jen víc.