Hebrey
komentáře u knih
Darwinova černá skříňka
Michael J. Behe
Pro laika je to sice trochu složitější čtení, ale chce to jen trochu odvahy a člověk se tím nějak pročte. Zamyslet se nad vznikem života z pohledu biochemie - tedy jeho úplně nejmenších a zároveň však nejpodstatnějších detailů - rozhodně není naškodu. Ba naopak, tato oblast je obvykle při běžné snaze o výklad počátků života natolik opomíjena, že je kniha svým způsobem jedinečná.
Doktorka
Ota Dub
Kdyby se dalo hodnotit půlhvězdičkami, možná by to u mne Doktorka dotáhla na 3,5. Žádné veledílo to vskutku není, v podstatě kniha z kategorie "nenadchne, ale neurazí." Zpočátku bylo čtení celkem nuda a v podstatě nemá ani později žádný zvláštní děj,spíše jednotlivé události. V knize jsou chyby faktografické, ale i dějové, postav je hrozně moc, a protože většina z nich jsou lékaři, čtenář se v nich postupně ztrácí, navíc se jim sice autor snažil dát jakousi charakteristiku, ale některé se mu místy vymkly z rukou. ... Na druhou stranu je ale kniha poměrně čtivá, některé příhody mají i zajímavý průběh. Některé drobnosti mne překvapilo, jak je vůbec autor dokázal v dané době do knihy propašovat.
Sněhurka a sedm trpaslíků a jiné pohádky
Jiří Ota Parma
Tuto knihu jsme měli po tátovi. Mám dojem, že titulní Sněhurku jsme četli nejčastěji a já jsem dlouho měla nejraději Parmovu verzi (s už Disneyovskými obrázky :) ).
O veselé mašince
Jan Čarek
To byla snad moje nejmilejší knížka, když jsem byla malá. Postupně jsem ten příběh uměla snad nazpaměť.
Zlatá léta šedesátá
Juraj Šebo
Šedesátá léta si nepamatuju, zažila jsem až dekády následující po nich. NIcméně, nějaké informace mám od svých rodičů, kteří si šedesátky užili tak nějak se vším všudy. Nebylo proto úplně špatné dovědět se také něco o tom, jak je prožívali ve východnější části tehdejšího Československa. Škoda, že kniha je psaná příliš heslovitě, dlouhé soupisy restauračních zařízení, počínaje luxusními podniky a konče nejzapadlejšími pajzly v zapadlých uličkách, stejně dlouhé seznamy kin a dalších podniků, byly tak nudné, že se přiznám, že jsem je jen tak porběhla. Daleko zábavnější už byly příběhy různých osobností, postaviček a podivínů.
Rady zkušeného ďábla
C. S. Lewis (p)
Také už je to hodně dlouho, co jsem knihu četla. Nepamatuji si každý detail, ale to, jak mne zasáhla. Člověk si při čtení prostě uvědomí, že lecjaká maličkost, která se tak ani nezdá, může být cestou do pekel, i když je často dlážděná dobrými úmysly nebo vypadá naprosto nevinně.
R.U.R.
Karel Čapek
Naprosto geniální dílo. To, že z něj pochází české slovo "robot", které se dnes používá v celém světě, je jen třešničkou na dortu. Daleko zásadnější je, co se autor snaží hrou sdělit.
Broučci
Jan Karafiát
Chtě, nechtě se holt řadím mezi ty, komu se Broučci nezalíbili. Jako dítěti mi přišel ten závěr až moc krutý, jako dospělá jsem sice asi pochopila, kam tím Karafiát směřuje, ale ani tak mi to nesedne.
Plnost Ducha svatého v životě
Dirk Hermanis Dolman
Ach jo! Vysvětlí mi někdo konečně, proč jsou křesťanské knížky, včetně těch, které jsou určené běžným věřícím, tak hrozně špatně přeložené a o korektuře se jim sotva zdá? Téhle je taková škoda! Téma je samozřejmě úzce cíleneé na křesťany. Nevěřící člověk, nebo nekřesťan by asi sotva pochopili, o co tu jde. Určitě mi něco dala, ale tuším, že mohla i víc ..., kdyby se to dalo číst.
Velké trápení
Helena Šmahelová
Když mi bylo kolem těch 12, byla to moje nejoblíbenější knížka. Přečetla jsem ji několikrát.
Skrytá tvář českých dějin: Mýty a realita osudových okamžiků
Jan Bauer
Neotřelý a velmi zajímavý pohled na některé události našich dějin.
Zapomenuté jehňátko
Kate Davies
Z celé série nutno říci, že byla tato knížka lepší o to, že příběh je přeci jen malilinko jiný.
Pohádka máje
Vilém Mrštík
Ten stařičký film jsem viděla, možná i víc než jednou. Kniha mě oproti němu zklamala. Jako romantický snímek, navíc z dob, kdy byl natočen to jde. Ale kniha je tak nějak o ničem a zdlouhavé popisy všeho možného, počínaje krajinou a konče dušeními rozpoloženími, ve stylu impersionismu "příběhu" moc nedodaly. Jediný impresionistický znak, který se panu Mrštíkovi opravdu vydařil, je personifikace Svědomí a celý její poslední dialog.
Sabotér z Osvětimi
Colin Rushton
Kniha nabízí trochu jiný, v podstatě neohraný, úhel pohledu na holocaust, z pozice britského zajatce. Muselo být naprosto zničující žít (či spíše přežívat) v prostředí, kde člověk nevěděl, zda se dožije zítřka a ještě být očitým svědkem brutálních zvěrstev a vraždění jiných nevinných lidí. Nejhorší musela být ta bezmoc, pocit, že vlastně není jak pomoci. Každopádně knihu vřele doporučuji. Není to hezké čtení, ale rozhodně je poučné a je třeba na tyto věci prostě nezapomenout.
Deník Anny Frankové
Anne Frank
Tohle je hodně silné čtivo. Přesně v tom, co SydBarrett vnímá jako negativum, v tom já vidím sílu celého deníku. V tom, že je autentický, nepopisuje válku jako historickou událost. Není to někým vymyšlený deník, psaný proto, že ho někdo jednou bude číst, ale deník dospívající dívky, tak jak by ho napsala kterákoliv jiná holka v jejím věku, píše, co prožívá, tak jak tyto věci vnímá většina v jejím věku, prožívá nějak fakt, že musí žít v úkrytu a nepohodlí, ale neví to, co víme my, že pár dní od posledního zápisu v deníku jejich úkryt odhalí, a pro ni to bude znamenat de facto konec. O to silnější tahle kniha je.
Svatý Pavel - Apoštol pohanů
John Pollock
Psát životopis člověka, který žil v 1. století, díky čemuž se o něm, krom biblických textů, dochovalo jen málo zpráv, asi není příliš lehké. Na mnoha místech je více méně jasné, že si autor situaci a hlavně mnohé detaily, myšlenky, nálady jednotlivých osob a další věci, prostě domýšlí a dokresluje. Nutno ale uznat, že tak dělá s ohromnou citlivostí pro dobu a oblast, kdy a kde se Pavel pohyboval. Pavla tak velmi zdařile představuje nikoliv jako nějakého nadpřirozeného světce, ale jako člověka se všemi jeho dobrými i špatnými vlastnostmi a emocemi.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Harry Potterovi jsem se dlouho vyhýbala. Jednak mne příliš nelákal už svým pojetím a hrál v tom roli i fakt, že jako oficiálně dětská knížka poprvé vyšel v době, kdy už jsem nebyla dítě. Ačkoliv jej v mém okolí četli i dospělí, mne to prostě nelákalo. Nakonec jsem ho loni "přečetla" poněkud vynuceně a neobvyklým způsobem... Spíše vyposlechla než přečetla. Syn měl knihu jako povinnou četbu ve 4. třídě a musel jí číst nahlas. Protože pak odpovídal na otázky, musela jsem poslouchat pozorně :) Nutno říci, že to nebylo tak zlé. Třeba se někdy, dokopu i k dalším dílům (ty už asi budu muset opravdu přečíst:) )
Příběhy Joky-Joka, staré želvy
Josef Kopernický
Pohádky jsou poněkud neobvyklé, ale to neznamená, že jsou špatné. Naopak, jako koneckonců ve většině pohádek, je v nich dost moudrosti a ponaučení.