Hebrey komentáře u knih

Velmi zajímavá kniha o velmi zajímavé osobnosti, která u nás nejpíš není příliš známá. Ačkoliv něktrá jména byla pozměněna a místy si románové zpracování pomáhá i fikcí, jedná se de facto o životopis.
Minta se svého úkolu zhostila s naprostou houževnatostí a odhodláním, přesto ji autorka popisuje jako obyčejnou lidskou hrdinku i s jejími slabostmi a chvilkami, kdy měla chuť všechno vzdát.

01.12.2024

Neměla jsem nejmenší tušení, co od knihy očekávat. Vyhledala jsem jí vlastně jen proto, že jsem se rozhodla přečíst alespoň jednu knihu od autora z každé země a hlavně z těch méně "ohraných", jako je třeba právě Angola.
O té víc mě toto dílo překvapilo. Zajímavý, čtivý styl psaní. Několik dějových linií na pozadí novodobých angolských dějin (o kterých středoevropan ví málo a jistě mu neuškodí se o nich dočíst) , které do sebe zdánlivě nezapadají, ale nakonec se ukáže, že spolu souvisí a jedna postava ovlivnila život těch druhých.

2 30.10.2024

Snad jediné, co se dá knize vytknout, je pár "kosmetických" vad, způsobených především překladem a poměrně časté opakování některých detailů.
Kniha však není jen pouhým životopisem manželky diktátora. Není ale ani strohým odsouzením Nažimije jakožto té, která zdánlivě nenápadně tahala za nitky událostí. Je nastaveným zrcadlem a objasněním událostí uvnitř Albánie, země, která se právě dílem Hodžových, uzavřela okolnímu světu. Z textu mrazí. Čtenář v něm vidí novodobé dějiny Albánie bez příkras a bez zastírání skuteností. Trochu jiným způsobem vrhá světlo nejen na Albánii, ale i na události, které zažíváme dnes - otázku Kosova nebo islamizaci v Evropě.

22.09.2024

Musím říci, že nelehký úkol sepsat životopis jedné z nejzápornějších postav nejen našich dějin, zvládl autor bravurně. Popsal Henleina takového, jaký doopravdy byl a do pozadí nezapomněl vykreslit dostatečně jasně i to, že na jeho vzestupu a de facto úspěchu jeho vizí, měli podíl často lidé, skupiny a hnutí, pro něž se to později stalo nejspíš velmi hořkou pilulkou. ... a často jen z naivity, z nerozvážnosti, z obav či pohodlnosti zkoumat Henlainovu povahu a především programy jím řízených skupin a stran více do podrobna a všímat si alarmujících detailů. Henlein vyrůstal v Čechách a jeho DNSAP a poději SHP nenápadně podkopávali československou společnost, tváříce se jako přátelé, za jejími zády chystali její ovládnutí Německem a teoreticky i zničení a útoky na další země Evropy. Trochu mě to děsí i z pohledu dneška. Kolik je - nejen u nás, ale i v jiných zemích - dnes takových "Henleinů", kteří se chovají na oko přátelsky, ba dokonce nabízejí spolupráci a pomoc, ale jakmile dostanou (či spíš už dostali) příležitost, pomohou spíše ke zkáze.

07.07.2024

Už dávno nejsem cílová skupina. Tou jsem byla zhruba v době, kdy kniha vyšla, nebo spíš tak o rok dva dřív. I přesto se dá říci, že kniha je čtivá a pro náctileté dívenky určitě zajímavá. Jediné, co bych autorovi vytkla, bylo pár nepřesností a detailů, které úplně neseděli. Ačkoliv i to je v románku adresovaném 13letým holká, celkem maličkost.

1 01.05.2024

Asi budu za burana, ale přiznávám, že od Austen jsem právě přečetla první knihu. A také se přiznávám, že jsem se trochu obávalam že to bude nuda - ptostě klasicistní román... Román to je, pravý, nefalšovaný román se vším všudy, psaný tak, že téměř každým odstavcem by příběh mohl být ukončen a nevyznělo by to divně. Občas máte pocit, že víte, jak skončí a v zápětí zaváháte, jestli to nebude jinak.

12 11.04.2024

Nějak mě nazaujala, ale třeba je to jen tím, že nejsem cílová skupina.

Nedočteno. Možná se k ní ještě vrátím. Kniha sama o sobě je nesmírně zajímavá a plná informací, které jsou nesmírně cenné. Nicméně na mě je to poněkud náročnější čtivo.

Kdo si alespoň někdy poslechne folkovou hudbu a zná písničku Jonatán od Hop Tropu, po pár řádcích pochopí, že tohle je ten samý Jonatán, o němž zpívají. John Chapman u nás není příliš známý a troufám si tvrdit, že ani jinde ve světě, ba dokonce v samotných USA hned každému nedojde, o koho kráčí, když řeknete jeho jméno. Nebyl to politik, herec, spisovatel, ani žádná jiná celebrita. Sázel jabloně. Přesto dal lidem, alespoň těm, k nimž se dostal, možná víc než prezidenti, generálové a umělci. Jonatán Jadérko nesázel jen jabloně, jeho cílem bylo přimět lidi k mírumilovnému soužití, ke tomu, aby vztahy mezi domorodci a různými skupinami přistěhovalců řešily s láskou, respektem a v míru.
Příběh útlé knížky je vyprávěný možná maličko těžkopádným stylem. Vypráví o odhodlání, o nešťastné lásce, o přátelství a o lásce a soužití mezi lidmi.

13.08.2023

Námět knihy nebyl špatný a v dnešní "ekologické" době by si mohl najít novodobé čtenáře. Moc jsem nepochopila, proč si autor vymyslel fiktivní zemi s reálnou svahilštinou. Snad se tím pokusil nějak literárně sloučit oblast kolem Viktoriina jezera. Mnohé zápletky vyzněly poměrně nevěrohodně. Přesto kniha - jak se říká - neurazí.

1 13.08.2023

Musím se přiznat, že jsem od slavného Maye čekala asi něco víc. Snad to bylo tím, že nejsem cílová skupina, ale přeci jen mě trošičku zklamal. Na druhou stranu úplná nuda to také nebyla.

13.08.2023

Kniha by měla být, podobně jako ostatní brožurky ze své edice, stručným ale věcným výkladem dějin daného státu s několika praktickými informacemi pro jeho případné návštěvníky. Dá se říci, že v zásadě tento svůj úkol splňuje.
Autor však knihu pojal spíš jako svou vlastní úvahu o Ghaně a Afričanech obecně. Chápu, že historický vývoj jednotlivých částí někdejšího Zlatého pobřeží a jejich přerod v samostatné státy, nelze popisovat bez kontextu jednoho s druhým a nelze vždycky opomenout ani zásadní události týkající se kolonistických velmocí. Na můj vkus ale autor přeci jen často zabíhal do souvislostí až příliš širokých, které ve stručné brožurce možná zabrali místo detailnějším ale pro Ghanu zásadnějším událostem uvnitř území.
Kniha je víc než stručnou historií Ghany jakousi filozofickou úvahou pana Klímy. Autor je historik a jako diplomat v Ghaně nějakou dobu strávil. O to víc mě překvapuje jistý sklon k zobecňování a zároveň odstup až despekt k domorodým obyvatelům. Ty povětšinou nazývá Afričany, což v úzký historických souvislostech nevadí, v těch širších týkajících se větší plochy Zlatého pobřeží případně Afriky obecně, je to závádějící. Jen zřídkakdy je rozlišuje na jednotlivé národy a kmeny. Často hodnotí, co "Afričané" dělali, udělali, dělají špatně, jak moc jsou "nevyzrálí" na to či ono, a kolik tam toho kolonisté přinesli. Jak sám tvrdí, těžko říci, jak by oblast Zlatého pobřeží dnes vypadala, kdyby nebylo kolonií. Některé starověké a středověké africké říše byly mnohem vyspělejší, než se u nás říká.

27.05.2023

Nedávno jsem od Backmana přečetla Úzkosti a jejich lidé a ty mě nadchly natolik, že jsem vlastně díky nim sáhla v knihkupectví po další autorově knize. Tady autor zabrousil trochu do fantasy, i když příběh fantasy vlastně vůbec není - no, asi typický Backman, kousek ode všeho, co se k sobě zdánlivě skoro nehodí, ale setkané dohromady tak, že to tvoří mistrovsou mozaiku.
Přeto mi přišlo, že se začátek přeci jen trochu víc táhnul, než se začalo opravdu něco dít. Konec byl zase naopak trochu moc dramatický až drastický. Zkrátka, krásná kniha, autor nezklamal, ale na pět hvězd to u mě není.

9 07.05.2023

Tak nevím, ale kdyby nebylo toho trochu křečovitě doplněného tragického konce, měla jsem z knihy dojem, že je to vlastně takový druh "červené knihovny" pro pány. Asi tak jako harlekýnky podsouvají ženám ideální romantické příběhy, jaké dozajista oblaží jejich mysl, tohle je vlastně stejně laciná storry šitá na míru mužskému způsobu myšlení.
Další, co mi vadilo, bylo trochu nepovedené kombinování spisovné a nespisovné až vulgární češtiny a to nejen v přímé řeči, ale i v samotném vyprávění, ba dokonce v rámci jednotlivých vět.
Jednu hvězdičku dávám za to, že přeci jen díky zápletkám a určité dějové linii se knížka dala dočíst.

4 01.05.2023

Puškin opět nezklamal. Kdysi jsem přečetla Oněgina (v originále). Tehdy jsem se bále, že mě román ve verších nebude bavit. Mýlila jsem se, byl skvělý. Když se mi dostala do rukou tato drobná povídka, těšila jsem se a ne nadarmo.

1 31.01.2023

Kniha se žánrově pohybuje někde mezi klasickou detektivkou, severskou krimi a thrillerem, navíc zasazené do českého prostředí. Ačkoliv šlo o poměrně odvážnou kombinaci, dá se říci, že se docala zadařilo. Za sebe mohu říci, že ačkoliv tento žánr není úplně můj šálek kávy, příběh mě zaujal a četlo se mi poměrně plynule a snadno.
Bohužel musím souhlasit s komentářem pode mnou od KnihovniceVS. To pojetí češtiny není úplně to pravé ořechové- nejen v přímé řeči, kam jistý slang vzledem k prostředí patří - ale často i v samotném vyprávění. také mi přišlo, že některé "kategorie" postav jsou jako podle šablony. Takhle vypadá, žije a uvažuje prostitutka, takto lesbička, takto policista, takto podezřelý, tak novinář.

2 31.01.2023

Řadu knih pod názvem Stručná historie států jsem si oblíbila. Zatím všechny, které jsem přečetla byly stručné, věcné, plné zajímavých informací a zároveň čtivé. Botswana není výjimkou. Navíc tato africká země, jak se koneckonců v knize zmiňuje, je svým způsobem poměrně jedinečná a bylo zajímavé se o ní dovědět něco víc.

1 26.01.2023

Některé povídky se čít daly, jiné jsem musela jen tak "prolétnout". Celkové kniha moc čtivá nebyla a vlastně jsem ji celou ani nedočetla.

22.01.2023

Kniha, přesněji řečeno. její česká verze bohužel utrpěla stejný problém jako většina přeložené křesťanské literatury, tj. naprosto mizerný překlad, který z ní udělal nesrozumitelnou.

03.01.2023

Když se, tuším loni, ve výzvě objevilo téma "kniha z žebříčku nejhůře hodnocených knih" stoupla čtenost tohoto elaborátu opravdu vysoko. Také jsem si na ní dělala zálusk, ale nesehnala jsem jí. Letos na mě vykoukla v jedné knihobudce. No, neberte to, že.

Ono, kdyby člověk netušil, kdo je autorem a na obálce na vás nekoukal "náš" nejznámější politik poslední doby, vyzněl by celý text jako takové laskavé, více méně neškodné, naivní sci-fi. Což, napsané je to celé pěkně. Něco jako moderní sci-fi pohádka pro děti.
Kdyby ten politik nebyl tak známý a neměli bychom za sebou notných pár let jeho panování a byl by to jen nějaký začínající kandidát, co ještě neví, jak to ve vysoké politice chodí, možná by "kniha" vyzněla jako popis něčí nezkušené vize a plánů, které dotyčný nedomyslel, ale asi mohl by je mínit i vážně.
Jenže on z té obálky kouká, a i kdyby někdo snad zapochyboval nebo získal výtisk bez obálky, všude je jeho jméno. Knihu napsal a sám si jí vydal, na vlastní náklady.
Od Andreje Babiše celý text nezní jako dobře míněná naivní představa. Kniha vyšla v roce 2017. V tom roce působil jako místopředseda vlády, do té doby jako ministr financí, a v prosinci téhož roku usedl do premiérského křesla. Já osobně nejsem moc fanynka nadpoužívání digitálních a jiných podobných technologií, ale spoustě lidem se taková vize jistě zamlouvá. A co si budeme nalhávat, taková revize našeho zdravotnictví a zkostnatělého škoství, by také neškodila. Babiš měl tedy minimálně 4 roky na to, aby zrealizoval své vize a začal budovat ten svůj "ráj na Zemi". Jediné, co se mu za tu dobu podařilo, bylo ještě za ministrování EET, jehož funkce se ovšem ani v nejmenším neshoduje s popsanou vizí. Rozhodně vám nespočítá příjmy, výdaje, neodešle za vás DP; to si musíte beztak vyplnit sami, jen hlídá, protože co kdyby se náhodou někdo pokusil obrat stát o pár stovek. Miliony ve velkých firmách (zvlášť některých) hlídat netřeba. V době covidového šílenství ještě stihl vytáhnout eso v podobě aplikace Tečka. Ta ale vstup do kina, do restaurace a do jiných míst moc neusnadnila, spíš naopak. O tom, že by měla usnadnit komunikaci s úřady a institucemi se ani neuvažovalo. :D
Některé autorovy sny zní skvěle, ovšem kulturní atrakce od kin, přes divadla, zoologické zahrady zámky až po galerie, nejenže neudělal nic proto, aby mohly být zdarma, ale v důsledku mnohých jeho kroků musely zdražit. Mnozí drobní podnikatelé, kteří ještě zvládli skousnout EET, nepřežili karantény a omezení v minulých dvou letech. I jinde se zavíralo, v některých zemích byly lockdowny sice kratší ale mnoehm přísnější. Jakto že v Německu, které si Babiš v knize tolik bere za příklad, to většina zvládla? Že by si malých podniků Němci více vážili a jejich vláda nějak chápala, že to nejsou příživníci a darmožrouti, jak dával často najevo náš tehdejší premiér? Jakto že dnes chodí Babiš podporovat demonstrace, kde lidé dávají mimo jné najevo svůj nesouhlas s některými trendy současnosti, které ovšem v knize popisuje jako součást své vize?
Samotný fakt, že vymýšlí, jak zatočit s korupčníky, daňovými a dotačními podvodníky všeho druhu a sebe jaksi delikátně přelédl, mě tak moc nepřekvapil.