hell8939 komentáře u knih
z větší / celý části "jen" sepsaný texty Filipovejch sólovejch alb, ale u něj to nikdy neni jen.
knihu jsem dostala vod kamarádky tudíž mam k těm neskutečnejm textům ještě nostagickou přidanou hodnotu, miluju jak se v jeho a bráchovo textech ztratim a zase najdu, miluju jak měl schopnost vidět všechno tak krásně a jemně i s tou "ošklivou" částí, a třeba Viděl jsem rok nebo Sprostý pití mi svou pravdivostí a přitom krásou a přitom hnusem bere dech už tři roky v kuse
neskutečnost. snad se všema jsme se shodli že u básniček vod Hraběte brečíme a asi nic moc jinýho k tomu nedokážu napsat, kéž bych jednou měla aspoň zlomek jeho geniality a mozku na metafory který berou dech a tak poeticky smutňoučký vidění světa
Šabacha jsem si poslední dobou moc zamilovala a příběhy o alkoholickejch umělcích sou holt moje věčná srdcovka, je to eště lepší než filmová adaptace což jsem si ani nemyslela že de, bavilo mě že v jednu chvíli jsem se smála nahlas a o pár stránek dál jsem skoro brečela u popisování umělců a jejich démonů který tak často zaháněj chlastem, je to (jako vždycky u Šabacha) napsaný hodně čtivym jazykem plus to neni něak extra dlouhý takže jsem to přečetla rychle, ale teď si trošku přeju abych se nad nějakejma větama víc pozastavila a víc je prožívala, tak si to asi brzo přečtu znova
od Palahniuka jsem zatím nečetla nějak extra moc knih ale tuhle sem si zamilovala, moc mi vyhovuje ta forma krátkejch kapitol jako deníkovejch zápisků a realita vyhořelý malířky do který se bojim že se za pár desítek let až moc vcítím. na Chuckovi mam ráda že svý knihy vždycky prokládá zábavnejma faktama z určitý sféry, odtud mužu na kamarády machrovat s infem o výrobě různejch pigmentů a o grafologii a o stavitelství, a taky mě moc baví to propojení generací a obrovská konspirace o který si skoro do konce člověk neni jistej a věci co vás na malířský škole fakt nenaučí a zas jsem si třeba půlku knihy vopsala do deníku no
už navždycky budu vděčná svý patnáctiletý já že tuhle knížku čapla v knihovně i když pořádně nevěděla co čekat, na něaký povídky a věty si pořád občas vzpomenu a vidim díky týdle knížce Prahu v úplně jinym světle, doporučila jsem ju všem lidem v mym okolí co se snažej žít trochu pankově a všichni z toho stylu vyprávění byli unešený
tohle jsem četla ve dvanácti na začátku svý emo éry třeba osmkrát a hodně mě to poznamenalo a furt v každym klukovi trošilinku hledam tajemnýho Johna Askewa kterej si bude někde na vokraji čmárat do skicáku, neni to nějaká extra kvalitní literatura ale tenkrát to umocnilo mou fascinaci tajemnem a tu knížku z dětský turnovský knihovny budu mít navždycky v srdci
ta jedna chybějící hvězdička v hodnocení značí to že mi knížka připomíná že bych se chtěla naučit latinsky, jinak Jirous se mi sice díky dokumentu Poezie v podzemí z jutubka jemně znechutil tim že volnoverš nepovažuje za rovnocennou formu poezie a skládání bere jako věc co se člověk naučí a pak to strojově vopakuje, ale i tak jsem tuhle sbírku v druháku na gymplu měla mocmoc ráda a měla jsem na ni referát i jsem si ju dala do maturitní četby, protože básníci který tu za minulýho režimu zakazovali maj svý osobitý kouzlo který mi přijde že nikde jinde na světě nedovedli zachytit, nikde jinde nedovedli psát tak krásně ale vošklivě, tak dobře ale špatně, tak že tě to prostě zasáhne na několik měsíců dopředu
joa cenim že mi to dá motivaci se jednak víc vzdělávat a druhak taky psát
člověk si musí asi první tři kapitoly zvykat na hodně specifickej jazyk ale rozhodně to Stojí za to, zajímalo by mě jestli tu v devadesátkách vážně takový skupiny byly a elou knížku jsem doufala že Potok svou Sestru najde popřípadě neztratí, je to krásný vidění poničenýho světa a je to první kniha za čtyři roky u který jsem brečela (konkrétně u kapitoly Měl jsem sen) a je to vo hrozně křehký a specifický lásce a vo svrabu a o cestě a prostě chci tuhle knihu doporučit každýmu koho znam i koho neznam
tuhle mam moc ráda i když si chvílema nejsem jistá co se mělo reálně dít a co ne, ale ta tenká hranice mezi snem a halucinací a skutečností je u Jáchymovejch knih všude fascinující, a je to sice hodně negativní téma a takhle ale stejně jsem se do toho zamilovala a četla jsem to asi třikrát a části mam napsaný v deníku no
nejdřív jsem měla s toudle knížkou docela hate-love vztah ale pak mi moc přirostla k srdci a Volin mi docela chybí, rozhodně to stálo za to abych se v knihovně ptala estli mi to donesou ze skladu protože jsem se dozvěděla o slangu z Československa sedmdesátejch-osmdesátejch let a zas jsem měla možnost vidět svět očima degenerovanýho alkáče což mě velmi baví, ke konci se to krásně motalo z pohledu první a třetí osoby a ještě to přidávalo tomu všudypřítomnýmu chaosu, a několikrát se mi z tý knihy chtělo blejto což znamená že je to kvalitní literatura když vyvolala tolik pocitů
moc supr míň známá kniha o tématu drogový závislosti, když jsem si ju půjčila od kamarádky tak jsem zjistila že táta se narodil přesně v ten samej den, baví mě jak je to vcelku realistický a jak je to pro změnu ne z pohledu fetky ale z pohledu jeho zasažený rodiny, po šesti letech od prvního přečtení jsem se furt nepřenesla přes poslední stránku
knihu jsem četla sice v anglickým originále ale stejně mě moc bavila a aspoň jsem se nějaký slova přiučila, moc mě bavil Holdenův pohled na svět možná i tím jak pro mě byl jako pro člověka s psychickejma problémama relatable, a trochu mě to vracelo do doby kdy mi bylo čtrnáct a hltala jsem knihy psaný pohledem puberťáků, vcelku v topu literatura
tuhle knížku a Michala mam moc v srdci, když mam něakou depresivní epizodu sáhnu po ní, půjčovala jsem ji každýmu člověku kterýho mam ráda a s jednim jsme v ní drtili trávu, moc mě baví příběhy z týdle doby těsně před přidání pervitinu na seznam zakázanejch látek (doporučuju i dokument Piko z roku 2010), furt se mi chce brečet když si vzpomenu na konec, mam tam hodně částí podtrhanejch tužkou a prostě aaaaaaa jedna z nejmilejších