hell8939 komentáře u knih
tematiku drog mam v knihách obecně moc rád, a tady je zpracovaná problematika pervitinu v Česku vážně zevrubně- od začátků s Pavlem Gregorem apod., přes rozhovory se závislejma ve všech různejch institucích a životních situacích, až po zamyšlení nad tím, proč jsou ve společnosti závislý lidi. baví mě zpracování s ilustracemi a částmi rapových songů, baví mě styl vyprávění i fakt, že to nebere závislost jako stereotypní charakterovou vadu s jedním typem řešení, obecně mě tahle kniha stoprocentně nadchla a už tři lidi v okolí maj slíbený, že si ji půjčí, tak snad nadchne i přítele, kamaráda a mou babičku:) (update: babičce se líbí)
pecka, nečekal jsem že to bude lepší než Kapitalistický realismus ale bylo, díky poznámkám pod čarou a Fisherovým zmínkám mam zase seznam knih co si chci sehnat, a teď budu nějakou dobu smutnej že nevyšla ta kniha Acid communism
vážně mě to bavilo, všechny ty souvislosti a že to je vážně děj a ne jednotlivý etapy co jsou od sebe odstřižený, trvalo mi to teda dočíst přes rok ale užíval jsem si každou stránku a každou ilustraci. a mám zvláštní místo v srdíčku pro rozkládací ilustrace:D
bavilo mě to, super styl humoru co mi připomíná Váchala, vobčas překvapivě dobrý a praktický rady
hodně čtivý, dává podněty na filmy na který koukat, jakože nějaký věty jsem četl třikrát ale na to jsem už u politický / filozofický literatury zvyklej a tady jich bylo značně míň, zábavně prokládaný historkama z učitelství, za mě hodně dobrá levicová literatura co předkládá hodně novejch teorií. a to že nikdo nevidí alternativu ke kapitalismu prosimvas problém je, milí komentátoři, protože když nemáme možnost volby a ani nám prakticky není dovoleno představovat si jinou budoucnost, tak to moc krásnej a vysněnej systém neni, zvlášť s přihlédnutím na třeba klimatickou krizi ze který by se Fisher pojebal když vo ní už v roce 2009 psal naléhavě. nemusej to bejt alternativy co v historii selhaly, to autor doslova píše na pár posledních stránkách:D
tohle mě teda bavilo extrémně a rozhodně se ke knize budu vracet, z několika důvodů- skvěle popsány západoafrický náboženství, výborně zpracovaná problematika trans identity v těle s DID (které autor*ka vážně má takže to celému vyprávění dodávalo kouzlo)... pecka, sice to je částmi náročný číst, zvládá když za sebou taky máte traumata a psychický trable, ale pecka
šíleně dobrý, moc mě baví knihy co v sobě mají několik dějových linek a vypravěčů zároveň, knihy co ti u čtení dávají i zábavný fakty z náhodný sféry, dřívější pojetí "hysterie"... pokud to dobře chápu tak ta Blanche teda nikdy neexistovala, ale je to moc krásný a budu se k tomu vracet
bomba, ke dvěma ze tří jsem teda přistupoval s tim že příběh už znam a četl jsem tu povídlu Kain jak inspirovala Ostře sledované vlaky, ale i tak to předčilo očekávání, akorát už mi Hrabal po čtyřech knihách začíná připadat trošku repetitivní, ale ve většině případů to ani není na škodu a užívam si stejnej symbol v jinym kontextu. jo a doslov je taky pecka
Hrabal je čím dál skvělejší, čím víc jeho knih čtu, na tomhle bylo znát takový pozastavování a rozmýšlení asi typický pro starší lidi, a třeba u Autíčka mě to ne že nebavilo ale překvapovalo. nepůsobilo to negativně zdlouhavě, ale rozvláčně a vlekle jo, což tomu neubíralo na kvalitě teda. a Pepina i Vladimíra i spiritualitu propojenou s pozemskostí na Hrabalovi miluju celym srdcem, takže o hvězdičku míň jen za tu zdánlivou nekonečnost Autíčka, která byla zároveň skvělá i trochu odrazující
líbí se mi prolínání historických faktů a autorčiných myšlenek (nebo myšlenek jiných lidí, podle úvodu soudím, že je to spíš kolektiv autorů). cením, že v poznámkách člověk najde hodně navazující literatury o specifickejch tématech. stručně fakt super věc co mně jako začínajícímu áčkaři objasnila hodně věcí co mi zatím nebyly zcela jasný a vzbudilo to ve mně zájem vo další studium, což je super, akorát mam prostě averzi k tomu když jspu poznámky na konci knihy a ne pod čarou, čistě proto ta hvězdička dolů
druhá věc co jsem četl vod Hrabala a snad každá ta věc mě dostala ale každá jinym způsobem, ve Starym Wertherovi jsem se ztrácel ve větách na tři stránky, cokoliv zmiňující Kaina je moje srdcovka, postava jeho strejdy je super stresující a komická zároveň a samotné Schizofrenické evangelium je taky věc který se nedá asi vubec nic vytknout
mně je blbý k tomu něco psát s přihlédnutím na to jak je to dechberoucí a jak se vám před očima fakt ty obrazy tvořej, ve zkratce skvělost a po Nezvalově Edisonovi snad nejlepší česká báseň
je to spíš populárně-naučná věc, ale je v tom dost témat o kterejch si chci v budoucnu víc najít, plus to hodně oceňuju z výtvarnýho hlediska jako sbírku krásnejch obrazů napříč historií a světem s podobnym tématem
pohlazení pro mý vnitřní dítě, a doslov má pár fakt banger myšlenek, overall dobrá politická "oddechovka", ale znáte to- žádná kniha o politický teorii se nemá brát vážně úplně stoprocentně bez výhrad, toe kontraproduktivní:D každopádně miloučký
tohle mě hodně bavilo, když to člověk nebere moc vážně tak je to skvělá blbost, a miluju Váchalův smysl pro humor (nemohl život psa, tak ho šatil; neuměla španělsky, i když jen týden předtím prodělala španělskou chřipku...) i to jak se prakticky vkládá do děje a mluví o tom jak tu knihu jakože vydávali, fakt šílenec ten typek ale v dobrym
jak psal už ten člověk přede mnou, taky jsem se smál nahlas, a jakoby v tom že moc dlouhá pracovní doba lidi spíš kazí má tady Marxův zeť pravdu ngl, ze začátku mi asi dvě stránky trvalo si zvyknout na ten jazyk ale pak to bylo i celkem čtivý když se člověk "adaptuje"
todle mě moc nadchlo, něak víc nevim co k tomu fascinujícímu zkoumání vztahu lásky a revoluce napsat ale rozhodně si to přečtěte taky no
hrozná šílenost která je ovšem napsaná tak uvěřitelně že se to beztak v dalších desítkách let potvrdí, první kapitoly o šamanství a schizofrenii mam skoro celý podtrhaný, sice jsem tomu chvilema nerozumělx ale i bez znalosti biologie a cizích slov (kterejch bylo v anglický verzi kurva požehnaně) z toho člověk dostane obecnej obrázek o teorii času spojený snad se vším existujícím
překvapilo mě že je Kropotkin vážně i po adi 120 letech srozumitelnej a čtivej, akorát se mi občas chtělo psát Zádruze jestli nepotřebujou editora protože překlepy a asi dva opakující se odstavce, ale i tak to nezkazilo celkovej pozitivní dojem z knihy btw se skvělou předmluvou i doslovem
bylo to napůl filozoficko-politologický zamyšlení a napůl jenom prochlastaný storky fyzicky i psychicky nemocnýho pražskýho frajera, což byla kombinace která mi teda naprosto učarovala