Hella komentáře u knih

Poprvé v životě přemýšlím, jestli bych si neměla od "špionážovek a akčňovek" dát chvíli pauzu.... Ta megadlouhá akční vypjatá scéna uprostřed města.... to už chtělo dopřát zdravému rozumu přestávku. To už prostě bylo moc. Stejně jako miniponorka a šíp a tak. A ano - korunu tomu nasazovala slepice Ellen.
Takže mám pauzu :-).

3/4 knihy byly pecka! Rozuzlení - pro mě velmi nevěrohodné - mě pak celkem zklamalo.

Za mě průměrné čtení s několika nepříliš věrohodnými momenty.

Nenazvala bych to thrillerem. Psychologické drama, to mnohem spíš. A doufám, že nic moc neprozradím, když se vyznám z antipatií snad k úplně každé postavě. A ano, ten konec byl dlouho dopředu předvídatelný.

(SPOILER) První polovinu knihy jsem byla skoro nadšená a podivovala se nad poměrně nízkým dosavadním hodnocením čtenářů (76%). V polovině šla skvělá úroveň knihy do kopru a do příběhu přibyly hlasy, dojmy, sny nebo spíše realita a přiznám se bez mučení, to rozuzlení jsem moc nepochopila. Tak byl ten zloduch mrtvej, pže ho zabila další postava, nebo nebyl? Nebo jsem z toho blázen?!

Asi jsem čekala víc. Nového poťouchlého prevíta Sebastiana Bergmana. A ono spousty jmen a příběhů, které mě tak nějak zahltily a tolik nebavily. Nicméně druhou šanci Hannah ještě určitě dám.

Taková akční přehnaná slátaninka, kdy je hlavní hrdina nesmrtelný a neomylný. Ano, to čtenářsky atraktivní prostředí Antarktidy je za bod navíc, ale v podstatě celému tomu příběhu moc nevěříte, stejně jako chabému vysvětlení, proč Luka není doma se synem, ale zachraňuje pro něj svět zrovna odtamtud.

Vidím to asi takto: Začátek průměr, prostředek, resp. celý pobyt v táboře, zdlouhavý a nezábavný podprůměr a akce na konec - budiž, jakžtakž. Hlavně však nemůžu pobrat, že tohle je ten PAN autor, který dokonale sepsal pár prvních úžasných dílů s Lincolnem Rhymem (záměrně říkám pár!, neboť ty poslední už nejsou taky nic moc).

Totálně předvídatelné a sebevražda matky od malého dítěte? Ne, opravdu neuvěřím.

Na jednu stranu říkám, že průměr, na druhou stranu to ale něco do sebe mělo. Minimálně pro letní relax jako dělané.

Nechce se mi skoro věřit, že na splnění téhle rezervace jsem natěšeně čekala od zimy. To tedy bylo šlápnutí vedle. Mělo mi napovědět už to, když na prvních 40 stránkách autor/autorka asi tak pětkrát velmi nápadně a rušivě zdůrazní, jak jsou si zavražděné oběti dokonale podobné s naší hrdinkou Kate..... Jo, obě (do cca str. 40-50) byly tmavovlasé a okaté a měly v sobě něco...ehm...jak že to bylo.... z irských kořenů? No do hájíčka, tomu říkám "jako vejce vejci". Kdyby se o údajné podobě tolik nemluvilo, tak mi možná kniha nebude tak nesympatická a nevzdám jí po 70 stranách. Takhle ale vážně otráveně končím.

Já vám nevím. Podle hodnocení (89%) jsem čekala ohromující příběh a on byl spíše takový průměrný. Na místě hrdinky bych měla hodně velký problém uvěřit, kdyby takovou "práci" někdo nabídl mně, bez ohledu na to, v jak velké finanční nouzi bych byla. A iritovala mě ještě jedna věc: To na 12-patrovou budovu mají opravdu jen jeden jediný osobní výtah, kam se vejdou všehovšudy dva lidé?

Mám výhrady k postavě Marni a jejího syna Alexe, neb jsou mi oba krajně nesympatičtí a to mi příběh trochu kazí, ale i přesto je kniha objektivně velmi čtivá a zajímavá. Ještě bych ale do příštího pokračování prosila, aby si inspektor Sullivan v práci trošku bouchnul do stolu a udělal pořádek :-).

Jéje, to mě to nebavilo. Do půlky jsem doufala, od půlky už jen přetrpěla.

Jak mám ráda většinu příběhů ze série s Armandem Gamachem, tak tohle mi - při vší úctě - přišlo jako rozvleklý a nevěrohodný blábol.

Nemůžu hodnotit jinak, než že pouhý průměr. Nějak mě nenadchl závěr, přišel mi slabý, neuspokojivý a divný.

Tak tohle byla jízda! Sympatická Nikki mě vážně "dostala". Jasně, že je to z kategorie pohádek pro dospělé, ale i tak to byla moc prima počtení - svižné, odsýpající, gradující.

Jéjeje, nijak extra nebavilo. Takové...neslané nemastné, zvláštní. Další díly myslím nepotřebuji.

Vědět, že půjde o duchařinu, tak knihu nečtu. A to i přesto, že autorka psát umí víc než poutavě. Jenže mně prostě to nadpřirozeno nesedí.

Na můj vkus byla kniha příliš roztahaná a hlavní hrdinka Holly pro mě velmi nesympatická. I když uznávám, že v tom může být i moje neochota uznat, že i kluci si mají hrát s panenkami, nebo fakt, že chudák kluk nesměl sladkosti, ale musel povinně jíst samé zdravé věci. Ani Hollyin vztah k synovi nebyl podle mého názoru zrovna zdravý....raději se ho nezeptá, aby se ho nedotkla? No, ne.