Hella komentáře u knih
Nesnáším knihy, které se nejdřív tváří seriózně a realisticky a pak - bum, najednou a zničehonic je tam příšera z jinýho světa... To je tak příšernej podvod na čtenáře!
3. díl série a zase povedenější než ten předchozí! Vynikající série, čte se jedním dechem a já už se těším na další, volně navazující díl...!
Co si budeme povídat? Holt opravdu nic moc.... A co teprve ten divný, nepravděpodobný a naprosto ujetý závěr....???? Jakým řízením osudu byla kniha vyhlášená nejlepší finskou detektivkou roku 2011, ví jen bůh....
Mnohem, mnohem lepší než rané příběhy Harryho Holea....! Nemohla jsem se odtrhnout!
Opět jsem si potvrdila, že tendence kvality a čtivosti je stoupající - tedy nutno číst tak, jak díly mají po sobě navazovat, nikoliv tak, jak jsou vydávány. Pro mě nejslabší Netopýr, o něco lepší Švábi, Červenka o další kus lepší; nicméně nejlepší je pro mě pořád Levhart, Sněhulák a Spasitel. A ne, nemyslím si, že by překlad Červenky byl slabý, to určitě ne!
Napínací :-) - to bezesporu. Ale chvílemi taky těžko pochopitelné zápletky (např. pochopit v kontextu význam sousloví kopie kopií nebo si zavařit mozek přemítáním nad tím, jestli je to pravé nebo fake mi dalo zabrat :-) a o tom, kdo je padouch a kdo hrdina ani nemluvě :-) . Ale i tak se už těším na Bubble.
Jsem asi divná, ale mně se to moc nelíbilo. Chvílemi mi to přišlo vysloveně divné, jasně - chvílemi mě to i bavilo. Ale každopádně mi nade vše pila krev hlavní hrdinka - naivní, až neuvěřitelně hloupá. Třeba to, jak táhla tu svoji holčičku v noci po horách a jak neuvěřitelně spoléhala na toho ještě více nepochopitelnějšího Dana... no skoro bez mozku. Pardon :-)
Přečetla jsem od Deavera v češtině vše, co vyšlo. A na nového Lincolna jsem se těšila jako malé dítě, i přesto, že mě předchozí Hořící drát ani Rozbité okno zas tolik nenadchly. Jenže ani Pokoj smrti mě bohužel nebavil tolik jako třeba Hodinář, Tanečník nebo Iluze. Chvílemi mám pocit, že autor vykrádá sám sebe, např. to nečekané odhalení na úplný závěr (Hodinář?). A taky mi přišlo, že sloh (nebo překlad???) už není tak brilantní, jak býval - některé slovní obraty byly vcelku nešikovné a vůbec mi nešly do "oka".... Ale jistě - i tak jde o čtivý příběh, který si jistě najde spoustu obdivovatelů.
Moc pěkný, čtivý a silný český příběh. Doslova jsem ho neodložila, dokud jsem ho po půldni celý nedočetla a stále ve mně přetrvávají pocity z jeho četby - pocit bezmoci a beznaději lidí z pěti jihočeských vesniček (a že bychom takových lidských dramat našli jen po Čechách a Moravě mnohem víc).
Přečetla jsem všechny autorčiny knihy a ačkoliv jsem byla ze začátku naprosto nadšená, tak bohužel můj aktuální pocit je, že tendence je klesající. Už u Kriminálníka jsem měla pocit, že mě to tolik nebaví a teď znovu...
Velice zajímavý příběh, velmi doporučuji!
Čtivé, poutavé a hned vás chytne a vtáhne do děje. K tomu se rozvíjejí soukromé příběhy hrdinů a jednoduše to nemá chybu.
Napínavé, poutavé, více linií záplek a vyšetřování najednou.... no prostě velmi a velmi pěkná detektivka.
Uf....no, čekala jsem víc. Po brilantním Prázdném místu jsem zřejmě měla příliš přehnaná očekávání. Je to typická, klasická detektivka s (pře)dlouhými výslechy svědků a pracným skládáním detailů a moc to (pro mě) neodsejpá. Příjemnými momenty byly dialogy Cormorana a Robin a užívala jsem si i stylisticky bohatého jazyka, ale podruhé? ... spíš ne.
Perfektní příběh, čtivý, poutavý, originální. O to víc mě deptá ten nejednoznačný konec.... Ale budiž to autorce odpuštěno :-) , pokud bude i nadále psát takovéhle knihy :-)
Právě jsem si opět ha-ha-ha potrvdila, že jsem zcela jistě chytřejší než všichni vyšetřovatelé v příběhu dohromady. Netušit od cca 3. kapitoly jasného pachatele je docela umění.... Ale jinak joo, docela to šlo, resp. taková oddychovka, která člověku intelektuálně absolutně nic nedá, nicméně se to od ní ani nečeká.
Budu asi výjimka, ale mě to přišlo .... normální. Nic extra. Na můj vkus zkrátka hodně, hodně literárna a duchovna...ač si uvědomuji, že to zní hodně povrchně. Jistě, velké plus je v tom, že autor je "normální" člověk, žádný namachrovaný, svého času permanentně popíjející Viewegh, to připouštím. Zároveň je ale taky faktem zmiňovaná pravda, že Vieweghovy deníky byly mnohem zábavnější...jakkoliv je Viewegh diskutabilní autor (a člověk).
První půlka přečtena rychle, při druhé mi to tak snadno nešlo. Hlavně mi připadalo, že buď jsem blázen já (protože tomu závěru prostě moc nerozumím), nebo že je blázen spisovatel (protože to nemá moc pod kontrolou).... :-) Každopádně na Metro 2033 to nemá, i když snaha byla.
Není špatné, ale oproti předchozím dvěma titulům přece jenom o fousek slabší. Každopádně i tak je to nadprůměrná kniha.