hellena1523 komentáře u knih
Literárně nejde sice o žádný velký zázrak, ale příběh sám o sobě je natolik silný, že nemohu hodnotit jako průměrnou knihu. Je nepopsatelně hrůzné, co se může dít za zavřenými dveřmi, aniž by to kdokoliv věděl a mohl nějak řešit. A je vážně k pláči, jací lidé se mohou dostat na posty sociálních pracovníků.
POZOR: Nezapomeňte si přečíst autorčinu předmluvu...myslím, že je velmi důležitá...
Měla jsem ji ráda jako dítě...po letech jsem se k této sbírce vrátila a jsem dojatá...Vzpomínám, že jako dítě jsem ocenila především krásné ilustrace a básně, které se hezky pamatovaly...Dnes, "o pár let starší" si daleko více uvědomuji hloubku Seifertových veršů. A jsem neskutečně vděčná, že své mamince pořád můžu nosit kytičky fialek a poslouchat ji, jak láteří, že nemám utrácet...
Od tohoto autora zbožňuji povídky s ilustracemi Kat Menschik, ale delší útvary opravdu nejsou šálek mého earl greye...Norské dřevo přesto bylo jedno z děl, které jsem chtěla zkusit (na základě hodnocení a doporučení). Využila jsem tedy možnost poslechnout si ho jako audioknihu. A bohužel musím říct, že mi ani tak Murakami nesedí a jsem přesvědčená o tom, že je to jen další z řady přeceňovaných autorů. Kdyby audiokniha nebyla tak příjemně namluvená a já neměla příležitost (večerní cestování, kdy u knihy bolí oči), jsem si jistá, že bych si příběh, který se mi po většinu času zdál o ničem, ani nedoposlechla. Pár myšlenek se mi líbilo, několik momentů mě přimělo k zamyšlení, ale na "současného nejvýznamnějšího japonského spisovatele" je to zoufale málo.
Hezká YA fantasy. Velmi pěkně se četla a kdo by mohl nemilovat psa Gabriela?! Sice už pomalu tomuhle žánru odrůstám, ale jako oddechovka je to příjemný průměr. :-)
Nestává se mi to často, ale knihu jsem nedočetla. Styl mi absolutně nevyhovoval, byl naprosto nevyrovnaný (jako by knihu psalo víc lidí a zapomněli se dohodnout, v jakém čase a duchu budou příběh vyprávět), hlavní postava protivná, ostatní tak zoufale nepropracované, že jsem nebyla schopná si je ani pořádně zapamatovat, protože mě zkrátka vůbec nezajímaly. Do čtení jsem se většinu času musela nutit.
Možná jsem udělala chybu, že jsem ten odpor nepřekonala, ale momentálně mám pocit, že pro mě šlo o jedno velké šlápnutí vedle.
Jednu * dávám za obálku, která mě dostala (a pořád mi připadá moc hezká) a druhou * za pár světlých momentů, kdy jsem si pomyslela "Hm! :-)", kterých sice bylo jako šafránu, ale aspoň něco...Je mi líto, za mě zklamání :-(
Zaujal mě trailler v kině, přesto jsem to nechala víc než rok uležet...No, říkám si, jestli nejsem trubka, když jsem tak dlouho otálela!
Kniha se četla úplně sama, příběh se příjemně rozvíjel, postavy byly perfektně propracované, takže veškeré jejich motivace v celém kontextu seděly a naprosto dávaly smysl.
Příběh o lidech na okraji společnosti a všechna ta špína kolem v kontrastu s náznaky nevinnosti vytvořili atmosféru, která mě dokonale pohltila tak, že jsem se ve svém skromném, čerstvě vymalovaném pokoji cítila téměř provinile, že si žiju jako princezna.
Přestože jsem byla spokojená s postavami, stylem vyprávění i atmosférou, byl vývoj většiny událostí velmi předvídatelný. Zkrátka mi chyběl aspoň jeden "wow moment", proto nedávám plný počet hvězdiček. Knihu ale přesto vřele doporučuji, zejména pak třeba těm, kteří se v žánru teprve rozkoukávají :-)
Konec byl přibližně od půlky dost předvídatelný, a tak je dobře, že ho autoři trochu zamotali. Jako čtenář si říkám, že vlastně právě až na konci vyvstalo množství zajímavých otázek, na něž bych ráda znala odpovědi.
Místy je na stylu psaní lehce znát, že se nejedná o dílo jednoho autora, ale že by mi to zas až tolik vadilo, to říct nemůžu.
Pod označením thriller si sice představuji asi trochu větší "nářez", takže bych řekla, že série je spíš taková běžná detektivka, ale velmi dobře se čte.
I když mi postavy příliš nepřirostly k srdci a o většině z nich můžu říct, že jsou buď protivné, nebo - na můj vkus - nedostatečně propracované, s největší pravděpodobností se pustím i do ostatních dílů. Tak nějak věřím, že to, co schází hlavním postavám, v prvním díle série je zkrátka na úkor toho, že je potřeba představit prostředí a nastínit zápletku, takže očekávám, že v dalších dílech to bude lepší. :-)
Milé překvapení! :-) Měla jsem trochu vítr z pana Voltaira a knihy vydané v polovině 18. století, ale zbytečně. Je velmi čtivá a musím říct, že jsem se opravdu bavila. Myslím si, že se k ní určitě někdy vrátím.
Kniha rozhodně není určena pro ledajakého čtenáře. Řekla bych, že ji v prvé řadě (a nejvíce) docení ten, kdo byl někdy hluboce nešťastně zamilovaný. Také ten, kdo rád hloubá o nesmrtelnosti chrousta i současných ohniscích konfliktů, nebo prostě jen o životě.
I přesto, že jsem si některé myšlenky musela (pro jistotu) přečíst dvakrát, abych se ujistila, že je chápu správně (nebo si je interpretuji, jak mi to vyhovuje), knihu jsem přečetla doslova jedním dechem během pozdního odpoledne.
Příběh je v podstatě banální, avšak to zpracování...nevšední čtenářský zážitek! Určitě jde o knihu, která opravdu zanechá hlubší dojem. Za mě rozhodně plný počet *
J. R. R. Tolkiena uznávám jako velkého spisovatele, ale buď narážím na špatné překlady, nebo mi zkrátka jeho styl vyprávění vůbec nesedí. Nemůžu dát víc hvězdiček, protože jsem měla co dělat, abych knihu dočetla. A dokonce musím říct, že film (resp. série) mě bavil daleko víc. Příběh hezký, ale ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci.
Prvních pár kapitol mě velmi namlsalo. Svižný styl, opravdu jsem se dost smála (zřejmě máme s autorem podobný styl humoru), hlavní hrdina mi byl sympatický a Smrt? Tak tu jsem si ihned zamilovala (jo...přestože jsem byla od dětství poněkud morbidní, tahle myšlenka nepatrně vyvádí z míry i mne).
Nicméně...zpočátku se kniha opravdu tvářila jako velmi humorná oddychovka, avšak v průběhu se člověk tak nějak dostal k vážnějším úvahám. (Třeba o tom, jak dnes - oproti dávným dobám - vytěsňujeme smrt ze života a automaticky ji považujeme za něco velmi špatného, přestože ::MINI SPOILER:: způsobuje pokrok lidstva!)
Zatím si nejsem jistá, jestli se k titulu ještě někdy vrátím (to spíš podle nálady), ale zcela jistě vím to, že jsem byla spokojená (a místy se opravdu nahlas smála).
Místy poněkud absurdní, ale velmi příjemné literární osvěžení. Jako čtenář jsem byla v podstatě spokojená, zasmála jsem se, přesto to není na plný počet hvězdiček. Ale ty 4 si ode mě určitě zaslouží. :-)
Upoutala mě obálka a název, protože všechno, co jen nepatrně "zavání" Paříží, mě zaručeně upoutá (Paříži, miluji Tě!), anotace vypadala docela slibně, ale přišlo jedno velké zklamání. Nezáživný a naprosto nevěrohodný příběh, který se vleče, aby se dovlekl až do nepřekvapivého, nudného konce. Dvě stovky stran čekání na "to ono", které se nedostavilo. A Paříž...prakticky jen na obálce... :-/
Postavy byly pitomé, děj o ničem a jazyková forma zoufalá. 2* jen za obálku :-(
Zaujala mne obálka, která je kouzelná! Anotace vypadala velmi dobře, ale styl mi nakonec příliš nesedl.
Tenhle Murakami mě narozdíl od jmenovce vážně baví! Z knih, které jsem od japonských autorů měla možnost číst, na mne vyzařovala až příliš ona pověstná melancholie, která je příjemná, pokud člověk nemá dostatek své vlastní. Rjú Murakami sice není až takovou výjimkou, přesto jsou jeho velmi surrealistické, syrové sondy do zvrácených duší japonského podsvětí daleko výraznějším motivem. Je to síla a emocionální záhul!
Každému se určitě líbit nebude, přesto jsem přesvědčená, že stojí za přečtení. :-)
Velmi intimní, silná kniha. Četla jsem ji cca v 16 letech a velmi mě ovlivnila. Ráda se k ní čas od času vracím...Za mě plný počet a ještě pár hvězd navíc za filmové zpracování, které se velmi povedlo.
Brown se asi nestane mým oblíbencem. Kniha mi vůbec nesedla, nebavila mě, táhlo se to, napětí jsem nenašla a do čtení jsem se spíš nutila... :-(
Mám ráda biografie, které vám naservírují osobnost tak nějak (alespoň částečně) objektivně. Autor představuje Barbru coby ženu, která si jako dítě užila svoje, kariéru si vybudovala tvrdou dřinou, ale zároveň se nebojí na mnoha příkladech ukázat, že člověk s její osobností může pro lidi kolem sebe představovat pěkný stres. Žít bych s ní určitě nechtěla, ale Barbra je pro mne inspirativní a velmi obdivuji její pracovitost, píli a vlastně i tu její umíněnost.
Banální pravdy zabalené do průhledného nezajímavého příběhu, který by mohl být zajímavý, kdyby nebyl tak blbě napsaný a prodchnutý právě těmi banálními pravdami. Jsem ráda, že jsem knihu měla půjčenou z knihovny a neinvestovala do ní peníze, protože mi přečtení nedalo nic víc, než pocit, že jsem u ní ztratila čas...
Jediná kniha od tohoto autora, kterou jsem dočetla bez problému. Mělo to myšlenku a to NĚCO, co by mělo člověka nakopnout. Ale je to daleko míň křečovité, než u jeho ostatních. Z Alchymisty se mi chtělo zvracet, Veroniku jsem si koupila a koupě nelituji. Rozhodně ale Coelho není autor pro každého. A člověk na něj musí mít náladu a musí být dostatečně tolerantní vůči POCITU, že autor je poslední spravedlivý, proto prostřednictvím svých knih káže lidu, jak žít (neříkám, že to tak je, ale ten pocit z jeho knih zkrátka mám).