Nekonečná, téměř průzračná modř
Rjú Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81429/bmid_nekonecna-temer-pruzracna-modr-Fqz-81429.jpg
3
218
218
Oceňovaná próza japonské literární hvězdy Rjú Murakamiho popisuje život mládeže v japonském městečku ovlivněném přilehlou americkou základnou. V knize najdete sex, drogy a rokenrol po japonsku. Samotný příběh je ponurý, nihilistický, obsahuje řadu násilných scén, popis předávkování drogami i sebevraždy a vyjadřuje celkovou deziluzi mladé generace. Za tuto knihu Murakami obdržel v roce 1976 jak cenu v literární soutěži časopisu Gunzó pro nové autory, tak i prestižní literární cenu Akutagawa šó.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
Kagirinaku tómei ni čikai burú, 1976
více info...
Přidat komentář
to je jako když prožijete jeden večírek v totálním rauši, užíváte si a ke konci knihy prožijete pocity absťáku
Tahle kniha je skoro stejně stará jako já. Chápu, že ve své době mohla působit jako šokující senzace, ale to rozhodně dnes neobstojí.
Příběh, pokud tam nějaký vůbec je, se potácí odnikud nikam, a mix násilí, drog, explicitního sexu, a psychedelických výjevů v hlavách sjetých hrdinů ho bohužel nenahradí.
A jak jsem psal výše, rádoby šokující popis toho všeho mě v mém věku už opravdu nepřekvapí, a hlavně nenadchne.
Název knihy (možná úmyslně) evokuje dojem jemného, poeticky laděného dílka; nic však nemůže být dále od pravdy. Vlastně se tu možná náznaky poezie a básnického talentu autora najít dají – v občasných popisech světa kolem hlavního hrdiny, jeho představ a dojmů; tyhle krátké pasáže jsou ale střídány pasážemi, při nichž si vzpomenete na Houellebecqa a Welshe, i když si troufám říct, že Murakami jde co do obscénnosti ještě mnohem dál. Není to četba pro každého, občas se z ní člověku až zvedá žaludek. Není to ale ani ztracený čas – nenechá-li se čtenář znechutit způsobem podání, uvědomí si, že i tenhle Murakami psát dovede a hezky do hloubky (přinejmenším člověku pořádně naruší zažité stereotypy o spořádaných a zdvořilých Japoncích, pro které neexistuje nic jiného než práce).
No,i já se přehmátla když jsem hledala Norské dřevo. Nemá absolutně žádný děj, žádnou myšlenku, žádné vyústění. Jde jen o popisek jakési drogové atmosféry, kde všichni účastníci přežívají ze dne na den na hromadě bez ladu a skladu. Ve špíně, ve smradu, bez hlubších vztahů využívající se vzájemně k sexu nebo ke šlehnutí. Depresivní, nudné, ale asi svého času natolik skandální, že to lidi masově bavilo. O autorovi si myslím asi tohle: Prostě se nemohl nabažit zvratek..))))))))
Nenapadá mě, jak jinak to popsat než jako "drogy a nechutný sex". Není to špatná kniha, skvěle se čte, prostředí je skvěle popsané, najde se tam pár dobrých myšlenek, ale chybělo tomu to "něco navíc", co jsem našla třeba našla u "V polévce miso". V téhle knize mi byly postavy plně ukradené a vlastně celá četba byla spíše, jako bych se omylem dostala na "párty" spousty cizích lidí, kde si každý jede na něčem jiném. Knihu bych zařadila mezi díla typu Memento od Radka Johna a pokud vás tato literatura ničím nepohoršuje nebo neznechucuje, rozhodně stojí na za přečtení. Surové knihy jsou velmi potřebně ve změti přehnaně uměleckých, květnatých a na sílu tlačených filosofických témat.
Nenasytné, neuspokojitelné, smutné a bolavé...všichni jsou "za sklem"; každý za tím svým...
"..ale ty, když se upřeně zadíváš cizímu člověku do očí, zblázníš se dřív, než si to stihneš uvědomit."
Za mě docela dobrá jízda! Rjú Murakami se s ničím nepáře a jde rovnou na věc. Nechutný, surový, drogy a vynucenej sex skoro na každý stránce. Takovej japonskej Palahniuk. Tohle můžu.
kniha zanechá zvláštnu pachuť, nie je v nej tá beznádej a spoločenská izolovanosť ako to v podobných knihách býva, ale tým pádom ani žiaden posun. Postavy sú spokojné s tým čím sú a tým to pre nich hasne. Ak to mal byť bojkot japonského dedičstva tak sa minul účinku.
Tahle kniha šla totálně mimo mne. Asi bych k jejímu pochopení musel pořádně sjetej. Silně nedoporučuji.
Je to zajímavé, působivé a většinu času hnusné nebo nechutné. Ale docela dobře se to čte a díky tomu, že je to krátké, tak se to ani nestihne omrzet.
Jako i v jiných případech byla kniha zapůjčena ze zvědavosti. Ale to co v sobě skrývá opravdu nestojí za čtení, příběh celkově i postavy je úplně mimo, což je vzhledem k tématu velká škoda.
I já, jakožto fanoušek Haruki Murakamiho, jsem vzala knihu omylem. Rjú je vážně ostřejší autor. Rozhodně si od něj přečtu víc, ale k téhle knize se vracet nepotřebuju. Feťáky, jejich stavy, flashbacky a absťáky nemusím. Místy mi ta agresivita připomínala Mechanický pomeranč, ztracenost a bezvýchodnost sjetých zoufalců zase Narkopolis. Jdu si přečíst nějakého Pratchetta na spravení nálady;)
Knihu jsem si půjčila vlastně omylem, když jsem v knihovně sáhla do regálu pro Murakamiho, ale nepodívala se na křestní jméno. To jsem teda pak zírala :-) Kdo nemá rád feťácké a nihilistické knihy, ať to nečte nebo si pak nestěžuje. Není to opravdu žádné jemně vykreslené povídání o japonské mládeži, ale syrový nářez, který změnil můj osobní pohled na japonskou společnost. Nějak mi nedošlo, že tam taky žijí podobně ztracené děcka...
Knihu jsem si půjčila ze zvědavosti, už samotný popis na přebalu mě zaujal. Ale bohužel jsem očekávala něco jiného. Místy mě bavila, místy ne. Murakami však píše velmi živě, až máte pocit, že jste součástí příběhu a vůbec s ničím se nepáře. Přesto na mě kniha velký dojem neudělala...
V určitých částech se mi kniha líbila, nelíbila se mi však pornografická linka, tu si mohl autor odpustit a v mých očích to snižovalo kvalitu knihy.
Upřímně řečeno jsem si knihu půjčil omylem z knihovny. Domníval jsem se, že se jedná o knihu, kterou napsal HARUKI MURAKAMI, ale bohužel jsem se spletl. Když už jsem měl tuto knihu doma, tak jsem se začetl.
Keďže mám rada feťácke a niekedy priam nechutné jazdy, táto kniha bola pre mňa zaujímavých počítaníčkom, ktoré ma bavilo. Áno je to surové, detailné ale má to v sebe neočakávanú silu, ktorá ma opantala a nedovolila mi od knihy odtrhnúť oči.
Ačkoliv mám Rjú Murokamiho rád, tak tohle je jeden z jeho slabších počinů. Možná i proto, že to byla jeho první vydaná knížka, i když myslím, že za ní získal nějakou cenu. Z mého pohledu je tahle knížka nudná a o ničem. Oproti knížkám jako "V polévce miso" a "Piercing" je to jak nebe a dudy.
Autorovy další knížky
| 2008 |  V polévce miso |
| 2009 | Čáry |
| 2011 | Nekonečná, téměř průzračná modř |
| 2012 | Piercing |
Na knihu Nekonečná, témě průzračná modř, jejímž autorem je Rjú Murakami jsem se velmi těšila, název zní poeticky, ale opak je pravdou..Je sice tenká, ale skrývá v sobě poměrně silný, dekadentní, děj. Ten se točí mj. kolem drogově závislých, prostitutek a násilí. Právě násilné scény při setkání party kamarádů jsou detailní a už už chcete, aby skončily. Mládež, se kterou se setkáváme, je také ovlivněna americkou základnou, která se nachází nedaleko. Celý příběh má vyjadřovat jakousi deziluzi mladé japonské generace. Autor za tento debut získal prestižní Akutagowovou literární cenu. Kniha však není pro každého, chápu, že někoho může znechucovat a proto ji ani nedočte. Byl to jednoznačně zážitek!