Nekonečná, téměř průzračná modř
Rjú Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81429/bmid_nekonecna-temer-pruzracna-modr-Fqz-81429.jpg
3
218
218
Oceňovaná próza japonské literární hvězdy Rjú Murakamiho popisuje život mládeže v japonském městečku ovlivněném přilehlou americkou základnou. V knize najdete sex, drogy a rokenrol po japonsku. Samotný příběh je ponurý, nihilistický, obsahuje řadu násilných scén, popis předávkování drogami i sebevraždy a vyjadřuje celkovou deziluzi mladé generace. Za tuto knihu Murakami obdržel v roce 1976 jak cenu v literární soutěži časopisu Gunzó pro nové autory, tak i prestižní literární cenu Akutagawa šó.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
Kagirinaku tómei ni čikai burú, 1976
více info...
Přidat komentář
Tenhle Murakami mě narozdíl od jmenovce vážně baví! Z knih, které jsem od japonských autorů měla možnost číst, na mne vyzařovala až příliš ona pověstná melancholie, která je příjemná, pokud člověk nemá dostatek své vlastní. Rjú Murakami sice není až takovou výjimkou, přesto jsou jeho velmi surrealistické, syrové sondy do zvrácených duší japonského podsvětí daleko výraznějším motivem. Je to síla a emocionální záhul!
Každému se určitě líbit nebude, přesto jsem přesvědčená, že stojí za přečtení. :-)
Nekonečná, téměř průzračná modř...spíš "všepohlcující černočerná tma" aneb "sex drogy a rock n roll po japonsku".Harukiho "mladší brácha" se s tím nemaže a emociálně Vás rozmázne jak rozteklé máslo:)
Chtěla jsem dát jednu * za občasné téměř filozofické odstavce, protože nic jiného v knize nemá pro mě žádný literární význam, ale za povedený závěr dávám **.
Po několika knižkách od Haruki Murakamiho, jsem se rozhodl zkusit i knížky od Rjú Murakamiho... Hned z okraje mohu říct, že spolu nemají nic společného, až na jednu, jedinou věc. Oba píšou fantasticky.
Popravdě jsem vůbec nevěděl co mám od jeho knížek čekat. Po prvních pár stránkách jsem sice byl v obraze co se týče děje. Postavy se mi však hodně pletly. Po dalších několika stránkách jsem již znal naše hrdiny. Hrdiny?
Spíše osamělé bytosti vržené do světa. Důvod proč brali drogy si můžeme jen zkoušet odhadnout. Každý z nich měl určitě nějaký důvod. My vidíme pouze "jejich vlastní svět" navozený díky drogám. Je to šílený svět.
Já osobně jsem neměl zkušenosti s těmito stavy. Až do teď. Po dočtení této knihy. Mám pocit jako bych byl "sjetý". Opravdu výborně popsaný svět a pocity zdrogovaného člověka.
Takže děkuji, pane Rjú Murakami
Celkem zklamání. Když o tom zpětně přemýšlím tak na této knize je nejlepší její název. Jinak je to pouze nesouvislý popis drogových a sexuálních parties. Děj věškerý žádný, vcelku problém identifikovat se s některou z postav, nějaký emoční dopad pouze minimální. Fetovací, násilné (zas až tolik jich není) a sexuální scény popsané naturálně, ale ve srovnání třeba s Bukowskim přesto čajíček... V roce 1976 možná extrémně šokující, a tím asi i úspěšné, ale dnes nic zvláštního. Velké plus za částé zmínky o hudbě (hlavně DOORS)... je vidět, že pro autora je důležitá a má ji spojenou s požitky nejpříjemnějšími.
Drogy, sex, násilí, naturalismus a život připomínající svým způsobem beatníky, ale je to zase úplně jiné. Něco "magického" na té knize je, to se musí nechat, ale Piercing na mne zapůsobil mnohem lépe (= po přečtení této knihy jsem v pohodě :-).
Není to obsahově nic skvostného, ale NĚCO to na člověku zanechá...
3-4 *
Souhlasím s ostatními komentáři v tom, že mě příběh dokázal vtáhnout tak, že jsem si připadala, že jsem tam s nimi a všemu tam přihlížím. Chápu autorovo ocenění za jeho výkon, ale téma mi není blízké a kniha se mi prostě celkově vůbec nelíbila. Je pravda, že ve mě něco zanechala, protože si ještě dnes po několika letech, co jsem ji četla, vybavuji některé scény, ale rozhodně ne v tom smyslu, že bych knihu otevřela a ty scény si přečetla znovu. Na mě asi až příliš vulgární a drsné, ačkoli knih s drogovou tématikou jsem se zálibou přečetla desítky.
Drogy, sex, násilí, vulgarita a to vše stále dokola....to je jediný děj této knihy, nedočetla jsem. Od knihy oceněné nejprestižnější japonskou literární cenou jsem očekávala prostě něco jiného.
Má srdcovka. Ráda bych se tu dlouze rozepisovala o tom, jak mám tuhle knížku ráda, a jak si v ní neustále listuji a čtu oblíbené pasáže, ale stejně by to asi nikdo nečetl :D Takže stručně. Tahle knížka mě hluboce zasáhla a je to má nejoblíbenější knížka od tohoto autora.
Nejoblíbenější část je, jak Rjú popisuje vnitřní svět, svůj hrad. To je prostě nádhera.
PS: nejsem promiskuitní feťák
Murakamiho prvotinu jsem přečetla jako poslední z dosud přeložených knih a líbila se mi nejméně. Řekla bych, že psaní Nekonečné, téměř průzračné modři bylo pro autora spíše terapií, zatímco v jiných dílech se už mnohem více projevuje literární styl, promyšlenost díla.
R. Murakami je jeden z mých oblíbených autorů, ale musím uznat, že toto dílo se mi moc nelíbilo, nadchla mě pouze roztříštěnost hovorů postav, protagonistovo soustředěné uvažování a zároveň všímání si dění okolo (a jeho ignorování).
"Třídy, které jsme viděli za okny, jako by se nás chystaly sežrat. Přesně vyrovnané řady lavic a židlí připomínaly hroby neznámých vojínů na společném hřbitově." (s. 66)
Zklamání. Nechala jsem se nalákat na anotaci slibující kontrast novodobé japonské generace a starých tradic - a to se tedy nekonalo. A popis života beat generation jsem četla mnohem lepší od jiných autorů.
Možná číst to v době, kdy to autor napsal - to tam byl asi v Japonsku průlom, ale nyní ....
Příběh ze života mladých lidí, kde každý spí s každým a při každé příležitosti si neváhá něco píchnout či slupnout nějakou tu pilulku,aby bylo veseleji. Prostě divočina :) Pak se ale nesmíme divit následkům - hádky, krachy vztahů, bití, blití...
PS: Kdo by se snad chtěl nad tímto stylem života pohoršovat, ať jde radši do kostela a tuto knihu ROZHODNĚ nečte!
Dlho som váhala s hodnotením tejto novely. V jednom momente som dokonca rozmýšľala kam ju vlastne zaradiť – či do kategórie s názvom brak, alebo medzi knihy s určitou literárnou hodnotou. Kniha u mňa musí spĺňať dve hlavné kritéria z hľadiska náročnosti – musí byť dobrá po stránke obsahovej i formálnej. Minimálne druhá zložka je tu zastúpená a nemám k nej výhrady, preto „Modř“ nemôžem nazvať brakom. Po umeleckej stránke je tu pár pekných náznakov, vidieť to najmä v závere knihy, ale tiež v charaktere samotnej ústrednej postavy, v tajomnom názve, v zvláštnej poetickosti textu. Neprekážali mi ani, pre niekoho možno až príliš, naturalistické opisy. Kniha celkovo sa číta veľmi dobre a ľahko. Preto je mi fakt ľúto nižšieho záverečného hodnotenia, no ak „Modř“ porovnám so svojím hodnotením Murakamiho „Čár“, musím zvoliť takéto hodnotenie, nakoľko Čáry sa mi nápaditosťou formy páčili o niečo viac. Menej príťažlivá pre mňa bola obsahová stránka. Téma mi nie je blízka, nemám osobnú skúsenosť s promiskuitou (v tomto prípade doslova každý s každým) a drogami (všetko, v akomkoľvek množstve a kombinácii), a ani poňatia o živote, problémoch, pocitoch japonskej mládeže v súčasnosti a ani v dobe, ktorú Murakami opisuje. Neiritovali ma ani tak Murakamiho postavy – ich otupenosť, nezáujem, žiaden rešpekt, nedostatok vôle v niečom vytrvať a niečo dosiahnuť, surovosť, násilné sklony a pre mňa absolútne nepochopiteľná absencia akéhokoľvek pudu sebazáchovy – ale skôr fakt, že ich správanie bolo výsledkom obyčajnej hlúpej nudy, ktorou sa všetko začalo.
Nekonečná...nuda! Rjú Murakami omílá dokola stále stejná témata sexu, násilí a drog.
I když mu neodpírám odvahu šokovat, nenašla jsem v knize žádný hlubší smysl, bez kterého to na mě působí jen jako křik dítěte, které na sebe chce za každou cenu strhnout pozornost.
Tohle opravdu není můj šálek čaje. Na každé stránce jen šok, hrůza a hnus. Autor si prostě vybral tak ošemetné téma, že ani není divu.
Murakami zde opět šokuje násilím, sexem a velkou spoustou drog. Avšak na rozdíl od dalších knih, které jsem od něj četla, za onou snahou šokovat nic dalšího není. Žádný příběh, žádné poselství, nic co by mě donutilo se zamyslet nad současnou společností. To, co jinde funguje jako kulisy, postavil v této knize autor do role herců a ono to překvapivě moc nefunguje.
Oceňované to mohlo být ve své době, kdy byl asi na trhu nedostatek knih s podobnou tematikou. Dnes už je to ztráta času se touhle knihou zabývat.
Narovinu přiznávám, že jsem se do Murakamiho pustil, protože mám přečtené všechny česky vydané knihy jeho jmenovce a mého velkého oblíbence Harukiho a zastesklo se mi po něčem japonském. Ostatně, kdybych od něj měl co číst i nadále, pravděpodobně bych se do žádné Rjúovy knihy nepouštěl, neboť mě popisem žádná nijak zvlášť nezaujala. Na druhou stranu, je tu vždycky ta zvědavost, jaký ten 'druhý Murakami' je. Do četby jsem šel s čistým štítem, nic jsem neočekával.
A právě toho se mi dostalo. Nekonečná, téměř průzračná modř je autorova prvotina, text rozsahu novely. Poprvé vyšel v roce 1976, kdy bylo autorovi čtyřiadvacet let, jen o málo více než postavám příběhu. O čem je? O sexu, o drogách, o sexu, o drogách, o sexu, o sexu a ještě jednou, o sexu. Když se nad tím zamýšlím, drog v knize o nic méně než sexu není, doplňuji tedy: Nekonečná, téměř průzračná noc je o drogách, je o drogách, o drogách. V jednoduchém příběhu jde prakticky o jedno, zfetovat se a následně vyspat s kýmkoliv, kdo je poblíž. A nejlépe, když vám k tomu hraje ta správná hudba; The Doors, Led Zeppelin či Rolling Stones. Osobně nemám problém s podobnými tématy a nevadí mi naturalisticky popsané scény zvracení, násilí, rozmačkavání švábů, fetování, perverze a podobně. Něco bylo popsáno věrohodně a zdařile, na druhou stranu, je-li kniha jen o tomto, kolik stránek vás to ještě bude bavit? Aby mě kniha zaujala více, musela by kromě syrových scén obsahovat i něco navíc, především kompaktnější příběh, který mi chyběl. Takhle je to jen porno-sonda do mladé generace Japonců začátku sedmdesátých let, popsána díky autorovým zkušenost opravdu věrohodně, ale co víc? Mimochodem, nejednou jsem si vzpomněl na prózu Hitomi Kaneharové (Japonka, která debutovala podobně laděnou novelou již ve dvaceti).
Rjú Murakami nepřekvapil, neurazil, nenadchnul. 'Průzračná modř' je přibližně taková, jak anotace hlásají, oproti výše zmíněné knize Kaneharové (Hadi a náušnice) je však z Murakamiho prvotiny cítit o dost více literárního talentu. Vzhledem k tempu, kterým Odeon knihy Harukiho Murakamiho vydává, nebude tohle mé poslední setkání s autorem.
(19. září 2012 - 21. září 2012)
Autorovy další knížky
| 2008 |  V polévce miso |
| 2009 | Čáry |
| 2011 | Nekonečná, téměř průzračná modř |
| 2012 | Piercing |
Syrová próza o mládeži propadlé drogám, kde jakákoliv snaha o únik je předem odsouzena k neúspěchu. Jedná se o debut a kapitoly sice na sebe navazují, ale příběh je lehce roztříštěn na sérii několika drogových party a následujících dní, kdy účinky odeznívají. Drsný jazyk i nekompromisní chování hrdinů možná ledaskoho vyděsí, ale autor se pouze snaží o autentičnost a většinou se mu to daří.