Hobo komentáře u knih

Historie psaná formou deníku, což jsem shledal jako velmi dobrý způsob pro popis posledních dvou let existence Rakousko-Uherské říše. Vznikla velmi přehledná mozaika, ve které se vše plasticky rozprostře, jednotlivé osoby, místa a události získají časový rozměr.

4 18.06.2021

Je vlastně zajímavé, jak některé knihy nabývají ceny v nových dobách. O mnohých případech atentátů, o nichž píše Borovička v tomto druhém dílu, a které se uskutečnily ve 20. století, se dnes často dočtete z jiného úhlu pohledu. Takže můžete porovnat lišící se verze...
A zajímavé by bylo spočítat počet zmínek o CIA.

4 17.05.2021

S tvrzením o autochtonnosti Slovanů jsem se setkal poprvé u F. Moravičanského a nutno říct, že jsem byl poněkud překvapen z množství jmen, která jsem slyšel poprvé, později jsem ovšem obdobná tvrzení četl i u jiných autorů, a byť se v detailech lišili, základní tvrzení je podle mého zcela logické, podpořené fakty a tudíž pravdivé. V každém případě vím, že něco okamžitě zavrhnout je krok do pekla. Předestřít fakta. Předestřít domněnky. Uvažovat i nad nepravděpodobným. To jsou ty okamžiky, které vedou svět dopředu. V tom spočívá hodnota a odvaha Kapolky; plout po proudu je mnohem lehčí.

4 11.04.2021

Řídím se slovy, uvedenými před samotným textem knihy, že se nesmí považovat za neomylnou teorii, ale za něco, co by se mělo zkoumat, zvažovat, upřesňovat, potvrdit nebo zavrhnout. Prostě o nejasnostech by se mělo mluvit, diskutovat, aby byla hledána pravda. Což se bohužel v dnešní tzv. osvícené době neděje; co nezapadá do oficiálního obrazu, jako by neexistovalo.
Proto Kapolkovy knihy považuji za důležité, přestože obsahují i tvrzení, nad kterými jsem tak trochu v rozpacích. Na druhé straně jsou tam i taková, která jsou velmi zajímavá, např. oficiální tvrzení o tom, že Slované se v Evropě objevili najednou z nějakých běloruských bažin. Nebo megality - jako by existovala jenom Stonehenge; přitom jsou skutečně všude, i u nás. Nechceme snad znát, jaká byla pravda? A proč se darwinismus bere tak urputně, i když základní otázku nedokáže vysvětlit. Čeho se bojíme?

4 11.04.2021

Stojí za to nevyhýbat se klasikům. Nejsou zastaralí, nejsou nečtiví.

4 08.03.2021

Asi si budu muset od Sasinka přečíst víc prací než jen tuto stručnou publikaci. Stojí za to. Sice i nadále bezesporu mnohými řazena mezi pomýlené, ale všeho do času.

4 07.03.2021

Shakespearův život je oprávněně shrnut do několika prvních stránek, však jeho dílo vysoce přerůstá jeho individuální bytí. Celkově je publikace, jak uvedeno v anotaci, rozdělena na třetiny, z nichž první je věnována dílu, druhá pak vlivu na náš vývoj, načež po chronologii všech děl následují výňatky z Richarda III., z Hamleta a ze Sonetů (v překladu Erika A. Saudka, tehdy moderního překladatele; na něm jsem vyrostl i já a Shakespeare pro mne znamená Saudek) a citace o Shakespearovi od pozdějších slavných.

4 25.02.2021

Několikrát v životě jsem si všiml, že kniha, kterou bych si záměrně nevybral a dostala se ke mně náhodně nebo z nouze, mě zcela pohltila. Tak i tato. Prostě jsem v nemocnici nic jiného neměl, čas se vlekl, a z tamního "knihoboxu" mi sestřička přinesla toto.
Bezčasí skončilo! Krásný, plnokrevný a hluboký příběh bavorských sedláků a dalších lidí z doby několik let před 1. sv. válkou až po nástup Hitlera. Jakmile se začtete, nemůžete přestat.

4 18.01.2021

Takové detektivky mám rád. Děj se postupně rozvíjí bez nějakých komplikací a do poslední chvíle nevíte závěr.

4 10.01.2021

Co k tomuto dílu dodat? Snad jen tolik, že jsem si četbu vysloveně užil a jsem opravdu rád, že jsem se toho dožil. Požitek.
V mém povědomí byl Stašek takový právem pozapomenutý autor, o kterého jsem celkem neprojevoval zájem; jediný záblesk zájmu o něm bylo vědomí, že píše o mém rodném kraji, ale nikdy mě to nepohnulo k tomu, abych po knize zapátral. No a vidíte, pak přijde covidová vánočně-novoroční hospitalizace a když se trochu vzpamatujete a sháníte v tom nudném bezčasí cokoli k četbě, najednou se dostanete k něčemu, co jste celý život hledal, aniž to věděl.
Pojizeří a zejména povodí Kamenice se před mnou začíná míhat, střídají se známá nebo alespoň povědomá místa (už dlouho, dlouho žiju jinde) a já se vracím do dnů mládí... Nutno podotknout, že nejde jen o rodnou krajinu (kde je dodnes, kdy tam přijedu, vzduch úplně jiný), ale především o neobyčejně dobře vykreslené charakteristiky postav, podané natolik realisticky, že je přímo prožíváte, tak jsou věrné a životné.
Skutečně plnokrevná literatura, šťavnatá a propracovaná.
Mimochodem, při četbě se mi vybavovala i obdobná literatura, kterou jsem četl, např. Teréza Nováková, Klostermann, ale bez podcenění musím osobně konstatovat, že ten nádech rodného kraje má svůj význam, Šumava či Vysočina jsou mi cizinou. Jména těch krajů nezní mi tak jako Spálov, Zásada, Vysoké. Tož tak.
Hlavně, že jsem zdravý.

4 08.01.2021

To jsou přesně ty jednoduché pravdy, které vedou lidstvo do zkázy.

Dobrý příklad toho, jak upřednostnit vlastní nahlížení. Vlastní skutky se zveličí či umenší podle potřeby, u druhých se to udělá přesně naopak. Jenom pro příklad: Hned před samotným textem autor vypočítává, co vše se prý nemělo stát: šovinismus v čele s Palackým, úsilí čs. vlády o asimilaci, charakter a chyby E. Beneše atd. O šovinismu Němců ani ťuk, o snaze o asimilaci Čechů ani ťuk. Nebo stačí jen porovnat názvy 2 podkapitol: Návrat Čechů do vnitrozemí 1938 vs. Zabíjení a vyhnání Němců.
Nicméně právě z tohoto důvodu stojí za přečtení tyto velmi subjektivní vzpomínky, zejména když jde o dětství, na které se vždycky díváme zkresleně, s určitou nostalgií. A každý se díváme na sebe a dění kolem nás zkresleně a subjektivně. Takže nakonec nám stejně nezbývá jiná volba než nějak spolu vyjít.
Otázka zůstává: co se stane s dnešními Němci? A co s námi?

4 04.12.2020

Čtivá historiografie psaná archeologem. Soustřeďující soudobé poznatky o národě, konkurujícímu starému Řecku i Římu. Z knihy vyplývá i poznatek, že by mohlo jít i o protoslovanskou společnost, i když této otázce se nevěnuje.

4 18.11.2020

Poměrně zajímavá publikace o milostech, poskytnutých Václavem Havlem. Naštěstí toto období dobře pamatuji a musím podotknout, že o věci informuje věcně, přesvědčivě, se znalostí a pravdivě, ačkoliv k V. Havlovi mám jinak dost výhrad. V postoji k institutu milostí měl určitě lepší a zodpovědnější postoj než následující prezidenti. Mediální kampaně kolem nich byly ve většině ostudné.

4 04.11.2020

Čteno po druhé a s úplně jinými pocity než tehdy kdysi v rozpuku mládí. Vlastní zkušenosti a klopýtání holt přinášejí i nová pochopení.
Ve své době sice Tolstoj řešil poněkud jiné okolnosti, ale základní problém zůstává a jistě zůstane k potýkání všem mužům a ženám navždy.
Musím dodat, že na rozdíl od mnoha jiných doslovů shledal jsem napadnutým i doslov (k vydání, které mám ve své knihovně - z r. 1967) a který napsal Pavel Nešpor. Obvykle tyto doslovy neoplývají myšlenkami a nestojí za věnovaný čas.

4 27.10.2020

Poněkud zvláštní satirická fantasy o boji amerických dělníků za sociální spravedlnost, která se v jistém okamžiku mění v budovatelsky optimistickou sci-fi při přenesení děje do Sovětského svazu. Vzhledem k době vzniku, kdy začal časopisecky vycházet v r. 1924, tedy v době rozvratu Ruska, kdy se těžce vzpamatovávalo z hladu po občanské válce, představuje děj i optimistické představy o budoucnosti.

4 25.10.2020

Tak nějak cítím potřebu napsat, že kdyby naši vládci chtěli napsat něco, co potvrzuje jejich ideologii a co přitom zaujme, napsali by něco takového. Nesplnily tím úkol naše tajné služby?

Celkem výživné čtení, dobře popisující nedostatky naší doby. Autor předkládá řešení, jež nazývá "nadčasový humanismus". Věru nelze mít námitky; však dokud autor kriticky popisuje, v čem naše civilizace selhává, je naprosto bezchybný. Horší je to s popisem řešení, tedy s jeho nadčasovým humanismem, neboť v této části se dílo mění v takovou moderní utopii. Cestu, jak změny dosáhnout, autor prostě nezná. Však co si myslet o podobných větách, jako je tato: "Proto musí být státní organizace založeny především na morálce svých zaměstnanců." Tak to ví každý, ale jde pouze o apel na morálku, který neříká nic. Ano, musíme být morální. Pak ovšem nebude co řešit. Tady mi právě přicházely na mysl takové knihy jako Wellsova "Moderní utopie".
Jinak jsem nalezl pouze dvě rozporná tvrzení. Na jednom místě (str. 118) píše: "Čeští humanisté si byli vědomi špatné nebo nízké angažovanosti lidí spočívající na nedostatku ctností v lidech a řešení viděli ve zvyšování vzdělání. Já se nedomnívám, a zkušenosti to ukazují, že by vzdělání zvýšilo angažovanost v občanské společnosti. Lidskou společnost nelze změnit vzděláním." O několik stránek dál ovšem narazíme na větu: "Protože nadčasová společnost bude především »společností vědění«, založená na kvalitních středních školách a celoživotním vzdělávání..." No budiž...
K první větě bych se rád vyjádřil. Taky jsem občas kolísal v oblasti nutnosti vzdělání. Dnes si myslím, že zavedení všeobecného vzdělávání mělo určující vliv na vývoj společnosti, a to přestože se začalo triviem. Do té doby většina obyvatel byla prostě negramotná a výuka trivia měla určující význam pro budoucnost. Ovšem zajímavé je, že zavedení všeobecného školství nevycházelo z nějakých morálních důvodů, ale prostě z potřeb hospodářství a nezavedli ho jacísi humanisté, ale feudálové... Humanisté už se pak omezili podle svého zvyku hlavně na kritiku... Osobně považuji úroveň školství za určující, ovšem záleží na jeho obsahu. K tomu je velmi inspirativní kniha "Potrebujeme inú školu", kterou možno legálně zdarma stáhnout z internetu.
Velmi se mi zato líbí termín "mateřský feminismus", který autor definuje takto: "...bojuje za uznání mateřství jako nejdůležitější součásti lidstva a postavení ženy matky ve společnosti jako uznávané a společensky prestižní." Také hlavní poslání knihy dané již názvem a prolínající celým textem nelze jinak než přijmout.

4 08.10.2020

Silné zklamání. Povrchně popsané nevyjasněné záhady světových dějin, od takových otázek jako Byla či nebyla potopa světa či Byla či nebyla Atlantida, přičemž prostor, který jim byl věnován, byl tak malý, že v podstatě nemohl být opravdu rozebrán. Sbírka všeobecně známých historických příběhů, které nepřinesou nic nového a vlastně nakonec většinou přitakávají tradované verzi nebo konstatují, že nevíme (a už se nedovíme). S narůstajícími stránkami se jen stupňuje nuda. Vlastně jediná legenda, o které jsem nic nevěděl, byl mýtus, že úředním jazykem USA mohla být němčina, což vychází samozřejmě z toho, že autor pochází z německého prostředí. Nic opravdu zajímavého na tomto mýtu jsem však neshledal, neboť i sám autor to brzy shodil se stolu. A čím více se popisovaná událost týkala blízké minulosti (Kubánská krize, vražda Kennedyho, přistání na Měsíci, rozpad Jugoslávie...), tím více autor brání oficiální verzi...
A nechápu ani vydavatele, který na obálku umístil obrázek Akropolis, aniž by se o ní cokoliv psalo.

4 17.09.2020

Obávám se, že od doby napsání díla čas příliš pokročil a my máme k dispozici již i jiná vysvětlení událostí roku 1989. Tomu, že změnu režimu mají na triku studenti s herci už snad nevěří nikdo. L. Holý tak v knize šíří novodobý mýtus, nikoliv skutečnost. Neodsuzuji ho, tehdy jsem nebyl jiný, ale jen ukazuji, že na obdobná díla je třeba se dívat s odstupem a patřičnou relativitou. To ovšem bývá osud většiny sociologických knih.
Nikterak to nesnižuje prezentovaná fakta, citace nejrůznějších slov z novin a obdobných zdrojů. Ovšem jakýkoliv sběr jednotlivých mýtů od jednotlivých lidí nevytvoří nic jiného než mýtus. Domnívám se, že takto je třeba dílo číst. Navíc si v paměti obnovíte tehdejší dění prvních tří let po listopadu 1989.
Souhlasím s tvrzením, že v knize jsou mnohé postřehy, které jsou aktuální i dnes.

4 10.09.2020