honajz komentáře u knih

Nevím, nakolik se tato verze odlišuje od té z roku 1947, ale přišlo mi, že se zde bijí dva styly. Jeden je velmi napínavý, s vědeckými náhledy na tehdejší znalosti fyziky, druhý je vyloženě prvoplánově akčně naivní, a třeba scény s vojáky u zámku jsou poněkud směšné. Celkově se to četlo dobře, jen mi to přišlo zbytečně natahované některými zbytečnými a postradatelnými scénami, ta naivní představa akčních scén však konečné hodnocení sráží.

27.03.2016

Začátek je kouzelně poetický - o Hubáčkově hvězdě v oušku babiččina hrnku. Dokud se drží českých reálií, je příběh zajímavý, ale jak se dostane na machometánskou půdu, přijde mi, jako by jej autor psal po vykouření dýmky opia, spíše jako taková halucinogenní záležitost. Působí to těžce exoticky, ale děj je buď zmatený, nebo celkově nevyvážený, případně žádný a jedná se jen o sled narkotických obrazů.

Začátek je kouzelně poetický - o Hubáčkově hvězdě v oušku babiččina hrnku. Dokud se drží českých reálií, je příběh zajímavý, ale jak se dostane na machometánskou půdu, přijde mi, jako by jej autor psal po vykouření dýmky opia, spíše jako taková halucinogenní záležitost. Působí to těžce exoticky, ale děj je buď zmatený, nebo celkově nevyvážený, případně žádný a jedná se jen o sled narkotických obrazů.

27.03.2016

Ať se zde jmenuje detektiv jakkoliv, stejně jsem mu soukromě říkal Marlowe – má prostě všechny jeho atributy včetně náklonnosti k osudovým ženám. Tedy kromě těch z Ruska. Zajímavě propletený příběh, rámovaný suchým, pouštním horkým větrem a v podstatě jednou nocí a jedním dnem, kdy jsem čekal poněkud jiné rozuzlení (to stávající mne poněkud zklamalo, a ta melodramatičnost konce a házení perel rackům mi přišlo Marlowa i Chandlera nehodné). Najde se zde i pár dobrých hlášek, ale jinak se mi líbí celková logická výstavba děje a skutečně do příběhu vtahující popisy.

23.02.2016

Neuvěřitelně ukecaná a nevyvážená kniha. Kde se drží fakt a vědeckých objevů, tam v podstatě nastoluje zajímavé otázky, protože ani vědci v mnoha věcech týkajících se vzniku vesmíru, Sluneční soustavy, a potažmo Slunce, Měsíce a Země. Ale také si vybírá jen sem tam zrnka . třeba v kapitole o radiovém signálu zcela chybí jakákoliv zmínka o tzv, wow signálu. Úvod o dějinách poznání lidstva je možné přeskočit, zajímavá část začíná zhruba ve čtvrtině knihy, kdy se dozvíme, jak měl skutečně Měsíc vliv na vznik života na Zemi - jak tím, že ji udržuje v úhlu 23,5 stupně, tak tím, že umožnil vznik tektonických desek, že žádná planeta nemá tak velký měsíc atd. Ve větší části knihy se pak autoři navážejí do věřících a do kreacionistů, což vyznívá směšně ve srovnání s tím, že vzápětí se pustí do obhajoby vlastní víry, totiž že Měsíc postavili mimozemšťané a nechali nám v něm číselné stopy. Různé ty vzdálenosti a poměry průměrů planet vyznívají podle autorů jako číselná zpráva. Pravda, už moc nerozebírají jiné zajímavé a číselné souvztažnosti Sluneční soustavy, třeba Titiusova posloupnost středních vzdáleností planet od Slunce nebo Fibonacciho posloupnost čísel, ty se jim nehodí do krámu, protože řeč je o Měsíci. Celkově je v knize zbytečně moc vaty, a ty vědecké problémy se dočtete rychleji kdekoliv jinde na webu.

15.02.2016

Nedokážu dát víc. Prostředí anglického venkova, zámečku, hory, jistě zajímavé. Ale postavy mi přijdou unylé, nijaké, k nějaké události dojde až zhruba po třetině knihy, a vlastně jsem měl stále větší problém to dočíst přes všechny ty zbytečné dialogy, vyšetřování o ničem, stále stejných klišé (lady Henrietta byla pořád tichá, bledá a sebevědomá, mladej Jaryn furt vykulený, Jenny pořád starostlivá, žádná změna) a závěr mne nijak nenadchnul, protože přece jen jej člověk brzy začne očekávat, protože náznaků je dost. Mám pocit, že časem se v postavách ztrácel i autor, a nejen v postavách, ale i směřování příběhu, kdy chvíli zkouší psychologickou polohu, aby najednou nasadil drsnou detektivku. Celkový pocit z knihy je pomalu se táhnoucí nuda, podobně jako pomalu a líně se táhnoucí mlha z blat, a podobně zábavná.

08.01.2016

Po Svatební cestě do Jiljí jisté zklamání. Nejenom, že chybí nosnější příběh (i cesta může být cíl, což platilo u první knihy, nikoliv zde), ale ubylo i humorného nadhledu a hry se slovy. Je to vlastně psychoterapuetická kniha, vnitřní zpověď a výpověď psychicky nemocného člověka, který se snaží bojovat a s nemocí se nějak vyrovnat. Jemné špílce a lehce humorná zamyšlení zde sice nechybějí, ale je jich jako šafránu, a často trochu mimo. Jako určitý vhled do duše nemocného, inteligentního člověka je to však zajímavé - a člověk tak zjistí, kam se hrabe jistý Viewegh se svými uplakanými novelkami o tom, jak byl těžce nemocný a přežil.

20.12.2015

Obdoba artových filmů, naštěstí v krátké verzi, ale i tak je to nuda až na půdu. Autor tady přemýšlí nad nesmrtelností brouka, tedy člověka a lidstva, nad padáním listu, prostě nad filozofickými blbostmi, jimž chybí nadhled a selský rozum. Už jen úvodní - a děsně dlouhý - prolog na výstavě, kde promítají Psycho zpomaleně, políčko po políčku, aby to vyšlo na 24 hodin (což postrádá pointu, když to nikdo nikdy neuvidí takto celé, neb se muzeum zavírá), už tento prolog je sám o sobě natolik artistně nimravý, rozebírající nepodstatné detaily Hitchcockova díla, až tomu uniká celek - tedy to, co chtěl Hitch skutečně dle svých slov natočit. Hledat symboliku tam, kde není a nikdo ji tam ani neměl potřebu dávat, je i v další části knihy signifikantní položkou, právě tou, která nudí. Velké myšlenky ve stylu Turínského koně, nípání se v exkrementech, kde každý artistní divák najde svoje, ale celkově je kniha prostě o ničem. Alespoň pro toho, kdo se skutečně umí dívat kolem sebe a svět dokáže brát z více pohledů i nadhledů.

08.12.2015

Ke knize mám pár drobných výtek - autor chvílemi působí zbytečně školometsky, a často neopomene zdůraznit vlastní výzkum, knihy a důležitost. Rovněž některá témata a již řečené věci často opakuje, omílá dokolečka, čímž si sice tyto skutečnosti člověk zapamatuje, ale vedou k pocitu jisté nudy a neobjevnosti. rovněž jeho neustálé zdůrazňování, že knihu Dana Browna má vlastně rád, mi přijde zbytečné a takové - prostě aby si nezadal, kdyby se s Brownem třeba někdy osobně setkal. Ale na druhou stranu probírá autor téma velice podrobně, fundovaně, překvapivě občas i s vtipnou poznámkou (je jich jako šafránu, ale jsou zde) a nabízí zajímavý vhled do období života Ježíše. Uvádí na pravou míru nesmysly v Brownově knize, o nichž tedy by měl vědět něco každý, kdo se skutečně historií alespoň trochu zabývá. Zajímavý byl pro mne rozbor gnostických hnutí a prvních záznamů včetně zdroje Q a Markova evangelia. Ke konci, kdy pak rozebírá ženský princip a dvě apokryfní evangelia, o něž se Dan Brown opírá, už je čtení skutečně sušší a nudnější, chybí mu ta dobrá výstavba úvodních kapitol, a dokonce i závěry jsou zde takové nemastné, neslané (tedy kromě toho, že si Dan Brown vymýšlel, ale to je myslím jasné). Celkově skvělá kniha pro lidi, kteří o tématu nic nevědí - samozřejmě není psaná tak bombastickým a senzačním stylem jako ta Brownova kniha, pro ty znalejší však obsahuje také pár málo známých historických skutečností. Po pravdě mi však třeba knížky Lee Strobela daly víc.

04.11.2015

Mno, nejde psát a vymýšlet několik let na každý den strip a neopakovat se. V této sbírce je ale těch opakovaných vtipů na můj vkus už moc, opakují se situace, hodně stripů je o tom, že Garfield nějak zmlátí Jona, jeden strip je dokonce o tom, že Garfield jej celý prospí a nic se nestane. Poněkud zklamání.

17.09.2015

Garfield ve svém nejlepším období - většinou zde není hluché místo, podpříběhy skvěle šlapou, dokonce se objeví pokusy o nové podpříběhy (útulek, toulky po městě, víc prostoru má Arlena).

17.09.2015

Nějak nevím, jestli je to překladem nebo výběrem příběhů, ale Enšpígl mně neuvěřitelně lezl na nervy. Vlastně je to nemakačenko, lenoch a opilec, který s.ere lidi tím, že dělá a bere věci doslova. Řeknete mu „skoč na pivo“ a on si na zem položí sud nebo sklenici piva a na tu skočí. Ha ha. Problém je, že takto často uškodí a udělá škodu spoustě lidí, chudé nevyjímaje, takže žádný Robin Hood to není. Krade pro sebe, nerozdělí se, nepomůže, jde mu jen o vlastní žaludek a chlast.

17.09.2015

Garfieldovy začátky a jako vždy, když se hledá to správné nastavení a ingredience, chvilku to trvá. Některé stripy ani nejsou moc vtipné, Odie teprve přijde na scénu a teprve v závěru se objeví veterinářka. Některé atributy Garfielda ještě chybějí.

10.09.2015

Ve své době v podstatě jediný veřejnější a komerční zdroj informací o českých (československých) filmech, kde velkou roli hraje rejstřík, dělení podle roku natočení, seznamy tvůrců a částečně herců, případně pár perliček z archivu ohledně natáčení. Málokdo měl šanci všechny ty filmy vidět, leckdy jsou ztracené, tehdy třeba nebyl ještě objeven snímek Milenky starého kriminálníka s Vlastou Burianem, a tak je jasné, že často bylo nutno čerpat u druhotných zdrojů a z nich knihu sestavit.

18.08.2015

Zatím nedočteno. Oněch prvních deset stran je geniálních, jak špičkováním mezi Marlowem a jeho ženou, tak dalšími suchými hláškami ve městě. Žel, ten kvalitativní skok, i skok ve stylu vyprávění, je od chvíle, kdy to převzal Parker, hodně veliký. Takže si dám pauzu, a až budu naladěn přečíst si parkerovku, dočtu to ne jako Marlowa, ale parkerovku.

Nevím, asi už jsem tomu humoru odrostl. Neříkám, že jsem se nepobavil, ale často mi přišlo, že Barry vaří z vody, jen aby byl fejeton pro fejeton. Myslím, že jeho nejlepší knihou navždy zůstane Dave Barry v kyberprostoru a že ostatní už se jen vezlo na vlně zájmu, a tak musel něco vypotit. Neříkám, že píše špatně nebo to není humorné, ale mně ten humor častokrát přišel chtěný, chvílemi trapný a čekat třeba dvě tři stránky na něco skutečně chytrého humoru, se mi moc nechtělo.

11.07.2015

Některé texty týkající se Boha, Bible a víry mi přišly zbytečně zdlouhavě a popisně psané, ale možná je to proto, že neobsahují žádné hlubší pravdy, ale spíše takové ty kontaktní, jež člověk, zabývající se touto tematikou, již zná jako své boty. Na druhou stranu tam, kde dojde na vědecké texty, objevy, srovnání, podrobnosti, je to "nářez" a jedna myšlenka stíhá druhou - dlouho jsem neměl takovou myšlenkovou potravu, kdy mi docházela spousta věcí, jež jsem dříve vlastně viděl, věděl, ale neuvědomil. Takže i když mi občas styl přišel zmatený a někdy že se skákalo z tématu na téma až moc rychle, celkově je kniha skutečně velmi zajímavá a nutí minimálně k zamyšlení. Vlastně, když člověk dočte, tak si řekne, že kdyby svět skutečně vznikl náhodou, nemají dnes vědci co zkoumat nebo dokonce dekódovat.

29.06.2015

Útlá knížka pár vzpomínek českého světoběžníka, který se v 90. letech nakonec usadil v Itálii, právě o Toskánsku a okolí. Žel, kniha předpokládá, že autora známe, protože to nejzajímavější o jeho životě je jen naťuknuto. Povídky samotné jsou spíše zápisy drobných příhod, někdy jen nálad, ani jako fejetony bych je neoznačil. Osobně mi přišly poměrně povrchní a nenápaditě podané - nic, co bych si nedokázal představit, když se řekne magické slovo Itálie nebo Toskánsko. Jsou zde dobrá vína, krásné ženy, zpěv, výlet na lodi, nečekaně dojde i na soutěž kajaků, ale nic podrobnějšího, nic trvalejšího, nic, co by mne nutilo knihu otevřít časem znovu. Jistě, prostředí je celkově milé, ale přece jen jsem čekal něco víc, nějaký hlubší vhled nebo podrobnější zajímavosti.

17.06.2015

Souhlas s Viki9. Čte se to dobře, příběh jede, i když časem člověk zjistí, že ty pozemské problémy a postavy mu přijdou nezajímavé a jen čeká na další sezení s protem. Největší problém mi však přijde v samotném utopistickém světě. Vážně by někoho bavilo žít ve světě bez rodičů, příbuzných, bratrů a sester? Kde jsou nějaké rodinné vazby zbytečné a každý si žije jen sám za sebe? Svět, kde se baští zelenina, sex nikoho nebaví, protože bolí, a co člověk chce, to si prostě někde vezme - takový reálný socialismus v praxi. On si ten popis často i odporuje - lidé na K-PAX odpočívají, spí, jedí, cestují, tak kurnik, kde se tam vzaly a kdo je spravuje ty knihovny a různá další místa, kam lze zajít a vzdělávat se? Zkrátka mi ten svět časem přestal připadat nějak soudržný, a skutečně mne jeho popis stále více otravoval. Na světelném paprsku už jsem nečetl.

13.04.2015

Vražda v hotelu… – Mno ano, Ajvaz si zkoušel rozsah svého rejstříku, a podobně jako u každé takové zkoušky jsou zde velmi dobře zvládnuté pasáže, které se střídají s utlumenými. Celá výstavba hodně připomíná Neviditelná města Itala Calvina, možná jimi i Ajvaz byl ovlivněn. Vlastně nejvíce mne zaujala jen Pařížská třída, kde navíc vyvstává reálný prvek, že jde o bulvár odnikud nikam…

Návrat starého… – Chvilku mi to trvalo, než mi došlo, že jde vlastně o eseje na současná společenská témata. Skutečně. Jsou sice ozvláštněna Ajvazovým surrealistickým a mystickým pohledem na svět, ale každá povídka má nějaké téma, které mi po rozluštění přišlo hodně zajímavé – čímž vlastně dostala každá povídka ještě druhý rozměr – nutila mne o tématu přemýšlet, tentokrát v intencích normálních a nemystických pojmů. Jak moc jsme nevšímaví ke zvláštnostem světa kolem nás? (U Pavouka) Jak moc toužíme po něčem, o čemž ani nevíme, k čemu nám bude? (Brouk) Proč si nedokážeme říct na rovinu, že současní čeští herci neumějí hrát? (Ještěři) Proč s sebou stále vláčíme problémy, kterých by se dalo zbavit? (Medvídě) Jak moc jsme netolerantní k odlišnosti druhých? (Chobot)… Je však pravda, že některé povídky jsou takové nijaké, jiné jen zachycené abstraktní nápady, které se naplno rozvinuly až v Prázdných ulicích a Druhém městě.

01.04.2015