honajz komentáře u knih

Mno, těžko říct. Je to postavené opět jinak, tentokrát jde o hru kočky s myší, jen je otázkou, kdo je myš, a kdo kočka... Samozřejmě člověka potěší, že jedním z hrdinů je Čech příjmením Radek, pocházející z Brna. Ale že by v roce 1976 jeho maminka dělala posluhovačku? A československé pasy byly šedivé? Podle mne zelené. A korektor by měl také dostat přes prsty, pustil tam pár nehezkých překlepů. Jinak samozřejmě člověka zajímá, co se vlastně stalo, postupně si také spojuje jednotlivé postavy a jednotlivé dění, jenže důležité věci jsou nakonec poněkud banálně podány ("v tlačenici jsem mu vyměnil revolver", "dopisy jsme zabavili" - to zločinec fakt nepředpokládal, že se tak stane, a byl z toho posléze vykulený?, "ve dvou třech chvílích šel poslat dopisy" - tomu říkám sledovačka apod.) Navíc ty motivy mi rovněž přijdou, že chvílemi haprují. Ale jinak ano, dobře se to čte, když se člověk nezamýšlí moc hluboce, tak se těší na závěrečné odhalení (i když občas je tady Maigret fakt za pitomce), určitá psychologie postav, vykreslení prostředí i zde fungují, pořád je to nadprůměr.

08.12.2016

Nu, po Zámeckém pánovi velmi čtivě napsaný příběh, kdy Maigret sleduje jednoho nešťastníka, vlastně neví proč, zapříčiní jeho smrt, a tak mu to nedá a vyšetřuje, co za tím vším bylo. Přitom cestuje z Bruselu do Paříže, do Lutychu... Časem jde o souboj nervů. Řešení mě opět poněkud zklamalo, jak to asi bylo, to se rýsuje od samého začátku, přesto jsem čekal nějaký složitější, ne tak jednoduchý komplot. Simenon zde nadále a o něco více řeší problematiku chudých a bohatých. A jak už je jeho trade markem, vynikající, přitom úsporné popisy prostředí, lidí, situací - někdy stačí popsat jen zvuk.

01.12.2016

O otci Piovi se toho vlastně moc nedozvíme. Je to tak trochu zdlouhavě napsaná kniha, v níž je Padre Pio srovnáván s Pannou Marií, se svatým Františkem z Assisi a dalšími. Následují řady úvah, jen sem tam proložené nějakými osobními zkušenostmi lidí, kteří se s otcem Piem setkali, a sem tam nějakou citací z Piova dopisu. Ale jsou to jen takové střípky v moři úvah a přirovnávání, takže celkový dojem je pro mne osobně plytký - nedozvíme se moc ani o osobnosti otce Pia, a vlastně ani o jeho duchovních postřezích. Není to určeno tedy ani těm, kdo o Piovi něco vědí, ani těm, kteří by se o něm rádi něco dozvěděli.

19.09.2016

Mám s knihou trochu problém - někdy přijde, že ta naučení jsou poněkud umělá, nebo dokonce mimo mísu, jindy, že autor honí více "zajíců", tedy myšlenek. Samy o sobě by byly zajímavé, ale překryjí je jiné, jež autorovi přijdou související, a nakonec je z toho taková nekonzistentní směska. Někdy jsem hodně přemýšlel, co autor chtěl bajkou říci, kromě několika dílčích naučení, nebo ani to ne, spíše postřehů ze života lidí. Avšak šlo jen o drobné postřehy, nikoliv ucelenou bajku s uceleným naučením a ucelenou pointou. Jako by chtěl autor na malém prostoru říci hodně, a místo jednoduchosti propletl více myšlenek, jež nakonec nesouznějí.

19.09.2016

Zpočátku se mi to líbilo, mělo to správně tajuplnou atmosféru a záhadu, ale posléze - ano, s vyprávěním dalších a dalších příběhů - se to nějak rozplizlo. Nemám nic proti příběhům v příběhu, ale měly by děj směrovat někam dál, odhalit nějaké nové skutečnosti. Že se někdo ďábelsky směje, to nepokládám za příliš důležitou skutečnost. Třeba v Ajvazových Prázdných ulicích to funguje skvěle - každý příběh je mozaikou celé skládačky, doplňuje ji a vytváří celkový obraz, kdy kniha nakonec vede k finále. Tady mi přišlo, že to nevede nikam, jen se to potácí mezi pár scénami, kam student přijde, vyslechne / přečte, na chvilku zahlédne, a jde dál. Navíc autor nám dává na odiv, kolik zná současných tehdejších autorů, nejen literárních, ale i divadelních či kritiků a filozofů, a u takových tří až pěti odkazů na jedné stránce už mi to bylo trapné za autora - podobně se občas chlubí svým citováním Viewegh. Škoda, že ta kniha nemá rozvinutější děj nebo se nedrží jednoho kopyta.

13.09.2016

Nevím, nakolik se tato verze odlišuje od té z roku 1947, ale přišlo mi, že se zde bijí dva styly. Jeden je velmi napínavý, s vědeckými náhledy na tehdejší znalosti fyziky, druhý je vyloženě prvoplánově akčně naivní, a třeba scény s vojáky u zámku jsou poněkud směšné. Celkově se to četlo dobře, jen mi to přišlo zbytečně natahované některými zbytečnými a postradatelnými scénami, ta naivní představa akčních scén však konečné hodnocení sráží.

27.03.2016

Začátek je kouzelně poetický - o Hubáčkově hvězdě v oušku babiččina hrnku. Dokud se drží českých reálií, je příběh zajímavý, ale jak se dostane na machometánskou půdu, přijde mi, jako by jej autor psal po vykouření dýmky opia, spíše jako taková halucinogenní záležitost. Působí to těžce exoticky, ale děj je buď zmatený, nebo celkově nevyvážený, případně žádný a jedná se jen o sled narkotických obrazů.

Začátek je kouzelně poetický - o Hubáčkově hvězdě v oušku babiččina hrnku. Dokud se drží českých reálií, je příběh zajímavý, ale jak se dostane na machometánskou půdu, přijde mi, jako by jej autor psal po vykouření dýmky opia, spíše jako taková halucinogenní záležitost. Působí to těžce exoticky, ale děj je buď zmatený, nebo celkově nevyvážený, případně žádný a jedná se jen o sled narkotických obrazů.

27.03.2016

Neuvěřitelně ukecaná a nevyvážená kniha. Kde se drží fakt a vědeckých objevů, tam v podstatě nastoluje zajímavé otázky, protože ani vědci v mnoha věcech týkajících se vzniku vesmíru, Sluneční soustavy, a potažmo Slunce, Měsíce a Země. Ale také si vybírá jen sem tam zrnka . třeba v kapitole o radiovém signálu zcela chybí jakákoliv zmínka o tzv, wow signálu. Úvod o dějinách poznání lidstva je možné přeskočit, zajímavá část začíná zhruba ve čtvrtině knihy, kdy se dozvíme, jak měl skutečně Měsíc vliv na vznik života na Zemi - jak tím, že ji udržuje v úhlu 23,5 stupně, tak tím, že umožnil vznik tektonických desek, že žádná planeta nemá tak velký měsíc atd. Ve větší části knihy se pak autoři navážejí do věřících a do kreacionistů, což vyznívá směšně ve srovnání s tím, že vzápětí se pustí do obhajoby vlastní víry, totiž že Měsíc postavili mimozemšťané a nechali nám v něm číselné stopy. Různé ty vzdálenosti a poměry průměrů planet vyznívají podle autorů jako číselná zpráva. Pravda, už moc nerozebírají jiné zajímavé a číselné souvztažnosti Sluneční soustavy, třeba Titiusova posloupnost středních vzdáleností planet od Slunce nebo Fibonacciho posloupnost čísel, ty se jim nehodí do krámu, protože řeč je o Měsíci. Celkově je v knize zbytečně moc vaty, a ty vědecké problémy se dočtete rychleji kdekoliv jinde na webu.

15.02.2016

Nedokážu dát víc. Prostředí anglického venkova, zámečku, hory, jistě zajímavé. Ale postavy mi přijdou unylé, nijaké, k nějaké události dojde až zhruba po třetině knihy, a vlastně jsem měl stále větší problém to dočíst přes všechny ty zbytečné dialogy, vyšetřování o ničem, stále stejných klišé (lady Henrietta byla pořád tichá, bledá a sebevědomá, mladej Jaryn furt vykulený, Jenny pořád starostlivá, žádná změna) a závěr mne nijak nenadchnul, protože přece jen jej člověk brzy začne očekávat, protože náznaků je dost. Mám pocit, že časem se v postavách ztrácel i autor, a nejen v postavách, ale i směřování příběhu, kdy chvíli zkouší psychologickou polohu, aby najednou nasadil drsnou detektivku. Celkový pocit z knihy je pomalu se táhnoucí nuda, podobně jako pomalu a líně se táhnoucí mlha z blat, a podobně zábavná.

08.01.2016

Po Svatební cestě do Jiljí jisté zklamání. Nejenom, že chybí nosnější příběh (i cesta může být cíl, což platilo u první knihy, nikoliv zde), ale ubylo i humorného nadhledu a hry se slovy. Je to vlastně psychoterapuetická kniha, vnitřní zpověď a výpověď psychicky nemocného člověka, který se snaží bojovat a s nemocí se nějak vyrovnat. Jemné špílce a lehce humorná zamyšlení zde sice nechybějí, ale je jich jako šafránu, a často trochu mimo. Jako určitý vhled do duše nemocného, inteligentního člověka je to však zajímavé - a člověk tak zjistí, kam se hrabe jistý Viewegh se svými uplakanými novelkami o tom, jak byl těžce nemocný a přežil.

20.12.2015

Obdoba artových filmů, naštěstí v krátké verzi, ale i tak je to nuda až na půdu. Autor tady přemýšlí nad nesmrtelností brouka, tedy člověka a lidstva, nad padáním listu, prostě nad filozofickými blbostmi, jimž chybí nadhled a selský rozum. Už jen úvodní - a děsně dlouhý - prolog na výstavě, kde promítají Psycho zpomaleně, políčko po políčku, aby to vyšlo na 24 hodin (což postrádá pointu, když to nikdo nikdy neuvidí takto celé, neb se muzeum zavírá), už tento prolog je sám o sobě natolik artistně nimravý, rozebírající nepodstatné detaily Hitchcockova díla, až tomu uniká celek - tedy to, co chtěl Hitch skutečně dle svých slov natočit. Hledat symboliku tam, kde není a nikdo ji tam ani neměl potřebu dávat, je i v další části knihy signifikantní položkou, právě tou, která nudí. Velké myšlenky ve stylu Turínského koně, nípání se v exkrementech, kde každý artistní divák najde svoje, ale celkově je kniha prostě o ničem. Alespoň pro toho, kdo se skutečně umí dívat kolem sebe a svět dokáže brát z více pohledů i nadhledů.

08.12.2015

Ke knize mám pár drobných výtek - autor chvílemi působí zbytečně školometsky, a často neopomene zdůraznit vlastní výzkum, knihy a důležitost. Rovněž některá témata a již řečené věci často opakuje, omílá dokolečka, čímž si sice tyto skutečnosti člověk zapamatuje, ale vedou k pocitu jisté nudy a neobjevnosti. rovněž jeho neustálé zdůrazňování, že knihu Dana Browna má vlastně rád, mi přijde zbytečné a takové - prostě aby si nezadal, kdyby se s Brownem třeba někdy osobně setkal. Ale na druhou stranu probírá autor téma velice podrobně, fundovaně, překvapivě občas i s vtipnou poznámkou (je jich jako šafránu, ale jsou zde) a nabízí zajímavý vhled do období života Ježíše. Uvádí na pravou míru nesmysly v Brownově knize, o nichž tedy by měl vědět něco každý, kdo se skutečně historií alespoň trochu zabývá. Zajímavý byl pro mne rozbor gnostických hnutí a prvních záznamů včetně zdroje Q a Markova evangelia. Ke konci, kdy pak rozebírá ženský princip a dvě apokryfní evangelia, o něž se Dan Brown opírá, už je čtení skutečně sušší a nudnější, chybí mu ta dobrá výstavba úvodních kapitol, a dokonce i závěry jsou zde takové nemastné, neslané (tedy kromě toho, že si Dan Brown vymýšlel, ale to je myslím jasné). Celkově skvělá kniha pro lidi, kteří o tématu nic nevědí - samozřejmě není psaná tak bombastickým a senzačním stylem jako ta Brownova kniha, pro ty znalejší však obsahuje také pár málo známých historických skutečností. Po pravdě mi však třeba knížky Lee Strobela daly víc.

04.11.2015

Mno, nejde psát a vymýšlet několik let na každý den strip a neopakovat se. V této sbírce je ale těch opakovaných vtipů na můj vkus už moc, opakují se situace, hodně stripů je o tom, že Garfield nějak zmlátí Jona, jeden strip je dokonce o tom, že Garfield jej celý prospí a nic se nestane. Poněkud zklamání.

17.09.2015

Garfield ve svém nejlepším období - většinou zde není hluché místo, podpříběhy skvěle šlapou, dokonce se objeví pokusy o nové podpříběhy (útulek, toulky po městě, víc prostoru má Arlena).

17.09.2015

Nějak nevím, jestli je to překladem nebo výběrem příběhů, ale Enšpígl mně neuvěřitelně lezl na nervy. Vlastně je to nemakačenko, lenoch a opilec, který s.ere lidi tím, že dělá a bere věci doslova. Řeknete mu „skoč na pivo“ a on si na zem položí sud nebo sklenici piva a na tu skočí. Ha ha. Problém je, že takto často uškodí a udělá škodu spoustě lidí, chudé nevyjímaje, takže žádný Robin Hood to není. Krade pro sebe, nerozdělí se, nepomůže, jde mu jen o vlastní žaludek a chlast.

17.09.2015

Garfieldovy začátky a jako vždy, když se hledá to správné nastavení a ingredience, chvilku to trvá. Některé stripy ani nejsou moc vtipné, Odie teprve přijde na scénu a teprve v závěru se objeví veterinářka. Některé atributy Garfielda ještě chybějí.

10.09.2015

Ve své době v podstatě jediný veřejnější a komerční zdroj informací o českých (československých) filmech, kde velkou roli hraje rejstřík, dělení podle roku natočení, seznamy tvůrců a částečně herců, případně pár perliček z archivu ohledně natáčení. Málokdo měl šanci všechny ty filmy vidět, leckdy jsou ztracené, tehdy třeba nebyl ještě objeven snímek Milenky starého kriminálníka s Vlastou Burianem, a tak je jasné, že často bylo nutno čerpat u druhotných zdrojů a z nich knihu sestavit.

18.08.2015

Zatím nedočteno. Oněch prvních deset stran je geniálních, jak špičkováním mezi Marlowem a jeho ženou, tak dalšími suchými hláškami ve městě. Žel, ten kvalitativní skok, i skok ve stylu vyprávění, je od chvíle, kdy to převzal Parker, hodně veliký. Takže si dám pauzu, a až budu naladěn přečíst si parkerovku, dočtu to ne jako Marlowa, ale parkerovku.

Nevím, asi už jsem tomu humoru odrostl. Neříkám, že jsem se nepobavil, ale často mi přišlo, že Barry vaří z vody, jen aby byl fejeton pro fejeton. Myslím, že jeho nejlepší knihou navždy zůstane Dave Barry v kyberprostoru a že ostatní už se jen vezlo na vlně zájmu, a tak musel něco vypotit. Neříkám, že píše špatně nebo to není humorné, ale mně ten humor častokrát přišel chtěný, chvílemi trapný a čekat třeba dvě tři stránky na něco skutečně chytrého humoru, se mi moc nechtělo.

11.07.2015