honajz komentáře u knih

Docela se divím, že to vydali karmelitáni, neb jde o pravoslavnou literaturu a navíc v současné době oni, a po smrti P. Špidlíka dokonce ani Refugium, pravoslavnou literaturu nevydávají. Jinak pro tápající ve víře, pro ty, kteří mají pocit, že Bůh mlčí, pro ty, kteří netuší, jak dál se svou modlitbou, jak si najít čas a jak naložit se svým časem, jde o dokonalého a logického (a logicky uspořádaného) průvodce s mnoha hlubokými myšlenkami (jakože skutečně myšlenkami, jež donutí vnímavého čtenáře se zamyslet a knihu na chvíli odložit, aby si téma sám promyslel; nejde tedy o žádné prázdné a filozofující a často od reálného života odtržené floskule, jaké najdeme třeba v knihách o modlitbě od katolických autorů). Osobně jsem si záhy pořídil obyčejnou tužku a mnohé věty si začal podtrhávat pro pozdější čtení. Kniha obsahuje na konci ještě jednu stať o Panně Marii, jednu stať o starci Silvánovi a ještě rozhovor se samotným autorem o jeho životě a víře.

2 20.12.2022

Mám s touto knihou problém, že to není ani ryba ani rak. Tváří se to jako věroučný spisek s náboženským podtextem, ale spíše tyto věci využívá pro takový ten moderní příběh o všem a o ničem, s trochou červené knihovny, s trochou odtud a odtamtud - zkrátka, dal by se podle toho natočit čistě typický hollywoodský film, a možná by to šlo hned na Oscara (hrát v tom dostatečný počet černochů a LGBTQ+ herců). Vlastně mi to nedalo nic. Je zde sice spousta sesbíraných zajímavostí o různých bylinkách a lidovém léčitelství, ale nějak mě to nebralo u srdce, přišlo mi, že to stále tak nějak plave po povrchu a navzdory mnoha postavám to vůbec nejde pod kůži.

2 23.08.2022

Tohle je pro věřící - a troufám si říct, že nejen pro ně - kniha, kterou po dočtení je potřeba začít číst znovu a znovu, pořád dokola. V tuším dvaceti kapitolách jsou zde všechny podstatné chyby, na kterých nás ten zlý utáhne jak na vařené nudli, aniž bychom si to uvědomili. Sice je to psané pro protestantské prostředí, ale platnost je natolik nadčasová, že si knihu mohou vzít za svou i katolíci (a jak jsem psal, nejen věřící, ale i lidé nevěřící zde najdou mnohá zamyšlení pro to, jak žijí svůj život a jestli v něm náhodou nedělají právě ony "drobné" chyby, kdy sami sebe omlouvají, aniž by dokázali vidět chybu u sebe). Vadilo mi jen několik překlepů a pravopisných chyb, občas ne dobrá stylizace věty, ale popravdě o tom v tomto případě vůbec nejde, gró knihy leží jinde. Musím také vyzdvihnout skvělý nápad s těmi čertími packami na každé stránce knihy, přesně tam, kde knihu držíte při čtení vy - hned si čtenář uvědomuje, že on tedy rozhodně není rovněž svatý a že text knihy mluví k němu, nikoliv někomu z jeho okolí.

2 23.06.2022

Samozřejmě oceňuji erudovanost, znalosti a vzdělanost autora. Ale čtení této knihy je podobné, jako byste s někým v příjemný podvečer stáli v polích, vlasy vám jemně províval vánek, kolem švitořili ptáci, v pozadí zurčel potůček – a do toho vám začal ten někdo povídat, že ty červánky tvoří takové a makové vlny, jaké frekvence, co přesně tvoří z vědeckého pohledu klas, že vaše emoce jsou vlastně jen soubor neuronových přenosů a něco jako pocit krásy se dá vědecky nejen definovat, ale lehce navodit znovu i v laboratorních podmínkách, pokud víme, které části mozku stimulovat, a že zpěv ptáků je jen oznamování území, kde pták žije, jaké bakterie obsahuje voda... atd. Pokud je to pro vás zajímavá a přínosná představa, pak vás tato kniha bude bavit. V opačném případě se raději běžte pokochat tou přírodou. Věda totiž umí vysvětlit naprosto vše - zážitky klinicky zemřelých (i když v kapitole v této knize tomu věnované mi přišlo, že autor jen mlží), husí kůži při poslechu pěkné hudby, snad i intuici (i když o té mám pocit žádná kapitola v knize nebyla).

2 03.01.2022

Velmi zajímavý dokument z doby před 50 lety, který je o to zajímavější, nakolik koreluje s dnešní dobou, kdy se opět zavádějí drobné změny u mše, kdy se opět chystá jakási synoda o naslouchání a angažovanosti a zapojení místo Boha, víry a modliteb a kdy se opět bojuje proti tradiční mši svaté. Kniha sice působí poněkud neuspořádaně, nejde přímo jen o výměnu dopisů mezi Waughem a kardinálem, ale jsou zde i pastýřské listy, různé vsuvky, prohlášení apod. Celkový dojem ale působí skoro jako detektivka (ostatně i na Agathu Christie dojde), kdy dojde nakonec k nešťastnému odhalení a katarzi celého dříve nastoleného problému. Smutné katarzi vzhledem k dnešní situaci, jak už jsem se zmínil. Vůbec, ta možnost porovnat tehdejší argumenty, sliby a ujišťování s reálnou situací o 50 let později, je asi to nejzajímavější, co kniha nadčasově přináší.

2 27.12.2021

Napsané je to dokonale. Vtáhne do děje a nepustí. Věty jsou krátké, ale obsahově silné a sdělné. Občas až neuvěřitelné hry se slovy. A spousta moudrých poznámek, někdy podaných ironicky, jindy jen tak bokem, vztahujících se k tomu, že vítězové revoluce se brzy začnou požírat navzájem (povinně by to měly číst všechny strany a koalice před volbami) nebo že z ústředí vždycky posílají na okresy nepoužitelné a směšně znějící letáčky, a ještě se rozčilují, že je na okrese nedistribuují, jak by měli. Či k tomu, jak se dá prohra nazvat třeba strategickým, dopředu plánovaným ústupem. Přece jen však postupem času se začnou témata poněkud opakovat a nepřinášejí už nic nového, rovněž čtivost poněkud upadá.

2 23.11.2021

Poznámky k jednotlivým povídkám jsem napsal pod ně samotné v rubrice Část díla. Hodně mě mrzí, že čtvrtá povídka knížky - Sen o podivné zemi - nejspíše nikdy česky nevyšla. První dvě povídky mi přijdou, že tématem jsou jisté protiklady a paradoxy, očekávání, možná sny, a oproti tomu realita, třetí povídka je postapo sci-fi na sice zajímavé, ale přece jen ne až tak originální téma. Na každý pád všechny povídky nutí k určitému zamyšlení nad sebou a nad světem i nad našimi postoji k sobě samým i ke světu.

2 19.07.2021

Docela zajímavý náhled na to, odkud Slované přišli, kde se usídlili, jak bydleli, co jedli, jaké měli náboženství a jaká řemesla, až po to, co bylo asi příčinou zániku Velké Moravy. Autor postupuje chronologicky a z merita věci se občas opakuje, někdy vyslovuje domněnky a polemizuje s teoriemi Třeštíka nebo Klanicy, ale nijak agresivně, prostě v rámci uvedení možných pohledů na danou situaci z toho, co archeologicky máme k dispozici. Vadily mi občas nečeské výrazy („věrské“ představy místo věroučné či náboženské nebo duchovní) a vyložené pravopisné chyby („díže se neumívalí“ místo neumývaly), to bych u oficiální publikace muzea nečekal. Ale jinak jako prvotní přehled pro ty, které téma zajímá, hodně obsažná kniha.

2 06.05.2021

Chápu docela všechny pozitivní komentáře zde, ale z mého čistě subjektivního pohledu - i když chápu, co autor chtěl vyjádřit - mi nejen přišla kniha utahaná, ale to prolínání roviny stepi, sci-fi a legend mi přišlo neústrojné. Chvíle, kdy román skočí do sci-fi, mne poněkud vykolejila, protože do té doby plastický, až skoro filmový popis prostředí a lidí a jejich vztahů dostává najednou nádech neuvěřitelnosti, určité ideje, a opouští realistickou rovinu. Podobně zapracování oněch dvou legend, či spíše balad, které samy o sobě jsou zajímavé, bych čekal v nějakém souboru kirgizských pověstí a pohádek. Ano, beru že šlo o symboliku, podobenství a určitou kritiku často nesmyslného a hloupého chování lidí, často ve vedoucích pozicích, a oslavu "malého" života. Ale to přeskakování rovin, neustále jiná nálada a ona rozvleklost (některé myšlenky se opakují na můj vkus zbytečně často) mi další čtení jen a jen ztěžovaly.

2 30.06.2020

Jako sorry. Nějaký chlápek - třeba proto, aby se zviditelnil - začne tvrdit, že jel Tibetem (tehdy i dnes pro Evropany i Američany populární exotické mystické místo), spadl z koně a mniši ho léčili v klášteře, a on - bez znalosti sanskrtu - si přečetl knihu, jak tam pobýval Ježíš ve svém mládí a jak se učil v Indii a že tohle je přepis té knihy. Důkazy žádné, existence knihy pochybná a lingvisty několikrát zpochybněná, všechna tvrzení jsou typu jedna paní povídala. Ověřit se to nedá, původní rukopis se nedá najít, a jméno Issa bylo v arabských a asijských zemích populární dávno před Ježíšem. Fotka nějaké prohlubně v kamenu s popiskem "Otisk nohy Ježíše" mi taky nepřijde moc důvěryhodná. Takhle z vody můžu uvařit taky knížku o tom, jak jsem v Los Angeles narazil na tajemného mnicha, který mi svěřil, že Buddha byl původně žid a žil v Jeruzalémě. Mnicha nikdo nedohledá, tvrzení nebudu mít čím podložit, ale vsadím se, že nějací lidé si stejně řeknou "A co když na tom něco je?" a začnou mne podporovat a možná o mně natočí televizní dokument.

Četl jsem to sice v originále, ale moc se mi líbilo to umné propletení dvou příběhů, kdy matka až detektivním způsobem pátrá, co se vlastně stalo její dceři a kdo za to může (jestli vůbec může), a přitom se odkrývají nejen problematika vztahu svobodné matky a její dospívající dcery, ale i uvědomování si sebe sama, svých záporných vlastností a nutnosti se s nimi vypořádat.

2 06.03.2020

Nesdílím nadšení předchozích komentujících. Kniha mi přišla psaná stylem: Zde máme uživatele jménem honajz, když se do něho řízne, teče z něho červená tekutina, pravděpodobně krev. Krev symbolizuje oběť, a tak může mít honajz něco společného s obětními obřady. V některých chvílích honajz chodí po horách. Hory symbolizují majestátnost, a tak si možná myslí, že patří k božskému pantheonu. Honajz má dvě ruce a dvě nohy, což jsou symbolická čísla vztahující se... To už je jedno k čemu. Prostě mi připadalo, jako kdybych četl záznam z pitevny, se všemi možnostmi a variantami všeho, co se našlo, ale podobně jako by nikdo neměl představu o honajzovi, těžko si udělá obecnější představu o Ódinnovi. Doporučuji k tomuto tématu spíše R. I. Page: Severské mýty.

2 16.09.2019

Nejzajímavější na knize jsou Langerovy vzpomínky, kdy a jak která sbírka vznikala a za jakých okolností - dozvíme se, že 'Arbes chodil na pivo ze Smíchova až na Vinohrady, kde měl svůj stůl, jak v Paříži mnozí čeští umělci živořili, jak se diskutovalo o malířství apod. Ve výběru jsou 3-4 povídky ze sbírek Malířské povídky, Pražské legendy, Filatelistické povídky, Předměstské povídky a pět z prvních próz. Langer si pohrává s okamžiky a chvílemi, které se snaží vidět jinak, z jiného úhlu pohledu, někdy i trochu snového, přesto mi přišly leckteré takové povrchnější, bez hloubky, někdy dokonce psané jen pro sám efekt. Asi nejvíc se mi líbila 7 hodin, 35 minut.

2 16.04.2019

V Brně zhruba té doby jsem vyrůstal, tyto lidi jako dítě a dospívající potkával a cítil tu určitou spjatost komunity, štatlu i jeho barů. Měl bych být tedy nadšený, zvláště když jsou představeny slavné osobnosti Brna, z nichž některé se skutečně proslavily. Přiznávám, že některé historky jsou veselé a vtipné a jazyk neotřelý. Ale jako u všech těch vzpomínkových věcí je asi daleko lepší podobné situace zažít, než si o nich číst. Zhruba ve třetině knihy už mi to vše přišlo na jedno brdo - pijatika, zvracení, básně, soupeření s majiteli barů, a opět nějaká ta pijatika... Mezi tím je pár postřehů z tehdejšího Brna, dnes výsostně nostalgických, protože spousta těch míst buď neexistuje, nebo jsou přetvořeny v moderní fast foody. Ale celkově mne kniha prostě nevtáhla a netáhla, a dokonce mi chvílemi všichni ti falešní hrdinové pábitelství lezli na nervy a ocenil bych někoho normálnějšího.

2 01.11.2018

Je mi to moc líto, ale kniha mne moc nechytila. V podstatě totiž rezignuje na vyprávění příběhu, resp. jsou zde určité úlomky a střípky různých příběhů, jenže jsou zasazeny do poměrně velké porce filozofických i životních úvah (ostatně se není co divit, když jedním z hlavních témat je rakovina), jež se časem trochu začínají opakovat (zvláště kritika současnosti a sociálních sítí - ne, že bych v mnohém nesouhlasil, ale ty poznámky na toto téma se objevovaly na můj vkus moc často). Úvodní příběh je rámován setkáním v postapo době, kde se doktor setkává s Paracelsem, ale přitom čeká na jednu dívku, „vnitřní“ příběh se vrací do nedaleké minulosti a popisuje, proč došlo k pádu civilizace. Ale jak říkám, vyprávění mne moc nechytilo, protože samotný příběh je v oněch úvahách příliš utopen a těžce se v něm pak orientuje.

2 27.12.2017

Když odhlédnu od politiky, fotky v knížce jsou skutečně velmi vydařené, a kdo má rád Vysočinu, jako třeba i já, pro toho obzvláště. Texty Miloše Zemana jsou krátké, dvě tři věty, některá zamyšlení se opakují, ale jiná mi dala podnět se zamyslet dál - třeba o geniu loci měst, jež se může rovnat i krásné krajině.

2 30.11.2017

Osobně je pro mne knížka nakonec docela zklamáním. Začátek navnadí, zdá se, že se dozvíme, co a jak u autora k té konverzi vedlo, ale on se tak nesmírně rád patlá ve svém životě a ve svých problémech a radostech. Když už asi posté čtu, jak se bojí o osud právě vysílaného pořadu, chce se mi na něho zakřičet, a dost, vrať se k tématu o své konverzi, jak tomu došlo, proč, co tě oslovilo, a co ne! Ale pán ne, pán se zabývá opět popisy sebe sama, takže víme, že má rád víno, dobré restaurace, roste mu břicho, necvičí, večer je naložený u televize, pohodička. Samotné katecheze a setkání jsou zde jakoby mimochodem, a i když některé myšlenky jsou zajímavé, celkově to k tématu knihy nemá moc co dodat. Nakonec se vlastně ani nedozvíme, co je to pravou konverzí? Chvíle, kdy si uvědomil, že je stejně ubohý jako ti ostatní ve skupince? Jenže on pak ještě nějakou dobu trpí rozladěností. Nebo když jde z garáží a najednou si řekne, že se přestane trápit? Ó jé, to je duchovní přelom jak vidle, to každému hodně pomůže. Ta jeho manželka z toho taky vychází jako pěkná fiflena, která se baví rekonstrukcemi baráku a seřváváním obyčejných dělňasů, a která se určitě bojí rozchodu, protože by přišla o slušný majeteček. Jak ji ovlivnila konverze jejího muže? V knize o tom na konci není ani slovo. Nebo že by s dcerami chodil na mše. Ne, píše jen o sobě. Moc s nadhledem psané mi to nepřišlo - spíše to bylo takové ukřivděné, ublížené, asi jako když si bohaté dítě stěžuje, že sice má na hraní zlatou lžičku, ale chtělo by ještě tu obyčejnou kovovou, jakou má Pepíček od chudých sousedů. Na otázky, které s sebou nese krize středního věku, to taky neodpovídá, protože holt ne každý z nás je finančně dobře situovaný producent. Takže celkově mám z knihy rozporuplné pocity. Přijde mi, že autor snad ani žádnou pořádnou konverzí neprošel, nebo ji bere jen jako zajímavost, nějakých bohatších a hlubších duchovních myšlenek se zde člověk nedočká, natož vhledu do nitra chlápka s krizí středního věku. Celé mi to přijde zcela povrchní, a poněkud neupřímné.

2 06.06.2017

Knihu asi nejvíc ocení novináři, kteří kdy dělali v nějaké redakci. Eco záměrně příběh situuje do roku 1992, aby byl politicky krytý, že nezveřejňuje nějaké tajnosti, ale mluví o věcech, jež se již stihly veřejně profláknout. V jedné - a podle mne pro Eca hlavní - rovině jde o popis všech možných taktik a hraní se slovíčky, jež novináři používají, a jako takový překladový slovník obecně novináři používaných frází a co tyto skutečně znamenají, je to vynikající. Jenže pak jsou zde ještě konspirační teorie, odkazy na prorůstání politiky a zločinu, nostalgie po starých časech, kdy uličky města měly ducha a atmosféru, a kdy lidé věděli, kdo to byl Garibaldi, a nejen ten. Samy o sobě, jako fragmenty, jsou tyto úvahy také velmi dobré a zajímavé, jenže pořád jsou to fragmenty a vystačily by tak na nějakou esej, jaké vyšly v Krabičkách od sirek. A podobně jako u Foucaltova kyvadla a dalších knih, i zde vlastně chybí pořádný příběh, a opět nejsou dodrženy zásady beletrie, kdy třeba expozice trvá asi dvě třetiny knihy. Naštěstí se pan Eco tentokrát nesnaží blýsknout kdejakou svou znalostí a všemi podrobnými detaily (zvláště milánských uliček a jejich obyvatel, včetně historických), takže kniha není příliš dlouhá. Začal jsem ji číst docela s nadšením, ty postřehy se mi líbily, ale časem se to četlo stále hůř, vyprávění se rozpadá na tři často nijak zajímavé roviny (Maia, kolega z práce s konspirační teorií, porady), a měl jsem problém knihu vůbec dočíst.

2 24.01.2016

Koukám, že zase budu proti proudu. Pořád jsem čekal, kdy mi kniha nabídne něco víc, než třeba Oškliví od Westerfielda. Tak nějak se to snažilo tvářit a klamat tělem, že to opět nebude bojovka teenagerů proti dospělým a jejich korporacím, ale byla. Štvaly mne tam průběžné nesmysly - autor evidentně umí používat Google Maps a Street View, což je sice hezké, ale mně je tak nějak jedno, jestli lidé zahýbají vlevo nebo vpravo a jaké obchody jsou v ulici, nehledě na to, že měl poněkud staré mapy, neb v době psaní už tam ty obchody nebyly. Také jsem si říkal, když holka nechala všechny věci v hotelu, za co jezdila vlakama po Evropě, než se dostala ke skrýši (a jako z udělání plné věcí, jež potřebovala, i když není moc lidí, kteří by ji doplnili). Takawa se hned první den přihlásí do supertajné sítě, a nikde nikomu to nepošle hlášení? Takawy se počítač ptá na každou odchylku na jeho trase, ale Takawa si změní dovolenou a jede do Paříže, kde se setká s Harlekýnem, a všem těm zlým supertechnikům z Tabuly je to u pérdele? A to nemluvím o mnoha náhodách, když se děj přesune do Ameriky. Postavy jsou nakonec všechny ploché - nemyslím kolem hrudního košíčku, ale charakterově (Maja je věčně naštvaná, Viki udivená, Gabriel drsný mladík na super motorce /co by za to holky čtenářky daly/...). Přijde mi, že kniha má takový ohlas jak pro tu hezkou PR historku o tajemném spisovateli mimo Síť (haha) a celou tou svou konspirační paranoidní teorií, která v sobě navíc mixuje křesťanství, judaismus, spiritismus, kabalu a mnohé další, až se Dan Brown musí červenat, že jeho Langdon na podobná zvěrstva nepřišel. Knížka se sice čte lehce, klouže, ale je posléze ukecaná, zdlouhavá (tak od půlky můžete zkusit domyslet si, co se bude dít, přeskočit pár stran, a zjistíte, že se to skutečně stalo), bez nadhledu, taková úporná, na sílu napsaná.

2 05.12.2015

Zvláštní kniha. Autor řeší hned několik věcí, často vzájemně nesouvisejících, ale nějakým záhadným způsobem se mu daří je poskládat smysluplně a docela čtivě dohromady, včetně filozofických pasáží. Řeší zde mladou lásku a odplynulé sny, jež se nevracejí, řeší zde velké ekonomické téma, co by se dělo, kdyby nadnárodní výrobní korporace přišly o svou moc díky levné konkurenci a odchodu dělníků, řeší se zde i paralelní světy a směřování lidstva, snaha o jakousi teorii míru (zde vyjádřenou jakousi zemědělsko-loveckou komunitou v čisté přírodě). Je zde hodně zajímavých myšlenek a nápadů, vedle nich i myšlenky naivnější. Ale nejvíce mne zaujalo, že přes rok svého vzniku je právě dnes hodně aktuální.

2 24.11.2015