Honza89 komentáře u knih
Dlouho jsem knížku viděl na čtyři hvězdy, nicméně nakonec jsem stránkami proplul k plnému počtu pěti. Přesvědčilo mě poctivé a krásné zpracování knihy, kdy zejména fotografie jsou opravdovým skvostem. Naopak od příběhů jsem si sliboval mnohem víc, čekal jsem hloubku života v samotě, odpovědi na otázky proč, ale většinou jsem měl pocit, že život tak dotyčným vyplynul, než že by se cíleně vyčlenili a působili svým myšlením jako inspirace. Trochu škoda, téma je skvělé.
Název knížky v tomto případě naprosto sedí, pan Cruyff vylíčil své myšlenky coby hráč i trenér. Takový styl autobiografie se mi líbí a přináší mi obohacení. Co jsem se dočetl, tak mi filozofie pana Cruyffa byla blízká a hlavně jsem rád, že aspoň prostřednictvím knihy jsem prožil jeho nevšední kariéru.
Knížka má perfektní myšlenku a celkově je velmi originální, ale bohužel ani mně nesedl styl, jakým je napsaná. Po anotaci a prvotních recenzích jsem čekal víc. Doporučuji jen ke kávě jako čistě relaxační čtení.
Medvědín představuje smyšlený příběh, ale mé vnímání je takové, že velmi přesně vystihuje dnešní společnost. Líbilo se mi, jak autor zabrouzdal do lidských charakterů a vykreslil postavy. Celkově je kniha perfektně napsaná a zasahuje dál než jen do sportu.
Běžně čítám zcela odlišné knížky, sám bych po takto zaměřeném příběhu nesáhl, ale jelikož jsem knihu dostal, tak jsem ji přelouskal. Přiznám se, že mi vadil opakovaný děj, tzn. neustálý popis toho, jak se Christiana chtěla zbavit závislosti a pokaždé to nevyšlo. Bylo to na mě zdlouhavé. Jinak jde o zajímavý náhled, člověka místy opravdu mrazí a jak je v recenzích čtenářů uváděno - kniha nutí k přemýšlení.
Kniha mě zaujala tématem a anotací, když jsem však po doručení zjistil, že příběhy jsou sepsány formou rozhovorů, byl jsem dost zklamaný. A u prvního příběhu už jsem skoro lámal hůl, protože mi připadal málo obsáhlý. Nakonec jsem ale svůj pohled přehodnotil a s knížkou byl moc spokojený. Byla originální, zábavná, rozhovory byly různorodé a výborně se četly. Stylistiku obzvlášť oceňuji, protože u rozhovorů to bývá kámen úrazu. Za mě dobrá práce a pochvala pro autorku.
Kniha nabízí dost ojedinělý příběh, ještě jsem se nesetkal s tím, aby nějaký šampion nenáviděl svůj sport. Z tohoto pohledu byla četba hodně zajímavá. Oceňuji i kvalitu zpracování, protože Agassi pitvá kariéru dopodrobna a to není nikdy snadné dát do kupy tolik informací. Zároveň ale musím říct, že mám raději motivační a inspirativní autobiografie, ve kterých aktéři předávají své myšlenky, než zpovědi postavené na pocitech a odhaleních. Chvílemi jsem u knížky ztrácel pozornost. Nic to však nemění na tom, že bylo vidět, jak je Agassi dobrosrdečný člověk, a to je ze všeho nejpodstatnější.
Knížku jsem si ze zvědavosti půjčil od kamarádky a víceméně naplnila to, co jsem očekával. Moc mě bavily pasáže, ve kterých Novak Djokovič vyprávěl svůj životní příběh, tam bych dal pět hvězdiček. Jak jsem ho zpočátku vrcholové kariéry nemusel, tak dnes je to pro mě velký sportovec i člověk. V knížce vyjadřuje moc hezky své myšlenky ze života a je zdrojem motivace. Oproti tomu část týkající se stravování jsem věděl, že mi asi nebude sedět. Nebylo to úplně špatné, našel jsem několik užitečných rad, nicméně nabádání ke změně stravy mi dost připomínalo teleshopping. Mám na některé věci jiný názor a pořádně, neomezeně se najíst mi přináší radost do života :-) Knížku však můžu doporučit.
Jedná se o jednu z těch autobiografií, které jsou náročnější na čtení, nicméně v tomto případě musím dílo jednoznačně ocenit. Vyprávění úspěšného basketbalového trenéra je precizní, originální, zajímavé i obohacující. Udělalo na mě dojem, že pan Jackson doplňoval vlastní myšlenky úryvky z jiných knih. Prokázal, kolik má načteno, a jen tím podtrhl svou nevšední osobnost. Líbilo se mi taky povídání o největších hvězdách NBA. Celkově jsem si knihu rád přečetl, protože i když mám na basket výšku, tak jsem se o něj nikdy nezajímal. Teď asi začnu o něco víc :-)
Vzhledem k nelichotivým recenzím jsem od autobiografie Pavla Nedvěda nic neočekával, o to příjemnější bylo moje překvapení. Knížku jsem s nadšením přečetl za dva dny. Moc se mi líbilo pojetí autobiografie: decentní vyprávění, avšak velmi věcné a zajímavé. Je moc dobře, že se legendární český fotbalista zaměřil na svůj přístup k fotbalu a k životu, protože tím předal cennou inspiraci. Jediné, co jsem nepochopil, tak proč kromě EURO 1996 nepopsal i další reprezentační šampionáty, především EURO 2004. Každopádně knížku vřele doporučuji.
Hezky zpracovaná autobiografie, ve které jsem některé kapitoly hltal s otevřenou pusou, u jiných jsem trochu ztrácel pozornost, ale pokaždé jsem oceňoval upřímnost a otevřenost Petra Koukala. Nabídl svůj reálný pohled a neřešil, že místy může působit nesympaticky. Prostě odkryl karty a nechal na každém, ať si udělá názor. Já osobně mám raději trochu jiné typy sportovců, neimponuje mi například touha po popularitě, nicméně to není podstatné. Důležitější je, že se Petr Koukal popral s nemocí a ocenit musím také dřinu, kterou podstoupil ve svém sportu.
Po přečtení knihy jsem měl velmi rozporuplné pocity. Pana Bukače jsem si moc oblíbil, MS 1996 ve Vídni, které jsem jako malý kluk poprvé vnímal, dodnes zůstává mým jedinečným sportovním zážitkem. Uznával jsem pana Bukače za trenérské schopnosti, za vzdělanost a hlavně za to, jakým byl člověkem. Takhle slušných a kvalitních lidí by naše společnost potřebovala víc. Skoro se tedy až stydím, že mám napsat kritické dojmy na jeho dílo. Bohužel mi však knížka nesedla. Z mého pohledu bylo vyprávění příběhu nevhodně proloženo teoretickými kapitolami. Tyto kapitoly jsou pro laika a lidi bez filozofického vzdělání nečitelné a narušují spád knihy. Viděl bych je spíš v příloze nebo v samostatném vydání. Celkově mě kniha chytla asi až na posledních 80 stranách. Vycházím i z určitého porovnání s autobiografiemi Miroslava Fryčera a Bobbyho Orra, které jsem přelouskal předtím. Byly to taky seriózní knihy, ale pro čtenáře poutavější. Nicméně pan Bukač dal na vědomí složitost čtení, cestu náročnějších memoárů si vybral cíleně, takže zpracování nelze úplně rozporovat. Najdou se i čtenáři, kteří budou nadšení.
Byť jsem Bobbyho Orra nezažil jako hokejistu, po přečtení působivé knížky si dovedu představit a odůvodnit jeho výjimečnost. Bylo krásně poznat, jakou měl vášeň pro hru, skromnost, pokoru, vítěznou mentalitu, a také jakým byl profíkem. Vlastnosti šampiona i skvělého člověka přirozeně vynikly. Důležitou roli hraje z mého pohledu výchova rodičů a moc se mi líbilo, že Bobby Orr věnoval rodině rozsáhlou kapitolu. Autobiografie je celkově pojata nezvykle. Bobby Orr vypráví hloubku svého příběhu, oceňuje lidi kolem sebe a osobní úspěchy jako by se ho ani netýkaly. Tento způsob a nefalšovaný projev skromnosti jsou mi blízké. Perfektní je především první polovina knihy, pak je četba trochu náročnější, ale kvalitu to má. Škoda jen místy nesrozumitelného překladu.
Kniha přináší obrovskou hodnotu. Musím se přiznat, že o řadě uvedených sportovců jsem v životě neslyšel, nebo jen velmi málo. Přitom se v mnoha případech jednalo o medailisty a jejich příběhy byly neskutečné (např. cyklista Ladislav Fouček). V první řadě proto oceňuji obohacující aspekt, kdy se dozvíte spoustu zajímavých informací o našich skvělých sportovcích v minulosti. Ohromující je také síla jednotlivých příběhů. Je pro mě nepředstavitelné, že na základě politiky končili (resp. měli končit) výteční reprezentanti země místo s fanfárami ve vězení apod. Hodně jsem se tedy nad knihou i zamýšlel. A co se týče poutí sportovců za svobodou, stali se pro mě naprostými hrdiny. Stejně tak je hrdinou autor Petr Feldstein, který osudy poskládal dohromady a kvalitně je interpretoval.
Před těmito memoáry nezbývá nic jiného než smeknout. Vysoké ohodnocení jsem pochopil už během čtení a je zcela oprávněné! Miroslav Fryčer vypráví svůj životní, a především sportovní příběh tak, že vše prožíváte s ním a jste naprosto ohromeni. Byť za svou velkou jízdu málem zaplatil životem ve 40 letech, říkal jsem si, že se musel cítit krásně naplněný. Dělal to, co miloval, zaznamenal obdivuhodné výsledky, načerpal jedinečné zážitky a užil si spoustu zábavy. Po kritickém okamžiku svého života zase ukázal bezvadný nadhled a krásně zformuloval vnímání života. Velmi jsem s ním souzněl. Celkově je kniha napsána způsobem, jakým si autobiografii představuji - žádný zbytečný bulvár, ale příjemná otevřenost a upřímnost, lidskost, zábava a zdroj obohacení. Doporučil bych ji i těm, co jsou sportem nepolíbení.
Francie je mou srdeční záležitostí a touto knihou jsem si připomněl prožitky, které mi v zemi způsobovaly stejnou spokojenost jako autorovi. V řádcích zaměřených na krásnou Provence rozdal Peter Mayle radost ze života a naservíroval pěkné, oddechové čtení. Zároveň může jít o inspirující odkaz pro ty, kteří by chtěli změnit hektický styl žití a víc si užívat nádher kolem sebe.
Knihu jsem získal jako cenu na šachovém turnaji a díky tomu jsem zabrouzdal do žánru, který běžně nečtu. Jsem za to rád, fenomén Nesbo mě oslovil. Knížku jsem chtěl číst pořád dál, čili pro čtenáře je nesmírně atraktivní, a to považuji za měřítko nejvyšší kvality. Myslím, že sáhnu ještě po nějakém dílu autora.
Výjimečná kniha, která poskytuje exkluzivní náhled za oponu fotbalového velkoklubu i samotného manažera Alexe Fergusona. Doporučuji!
Typický Švanci, plný vtípků a ojedinělých historek, takže člověk se náramně pobaví. Nicméně trochu mi vadí biografie formou rozhovoru, nemám to úplně za hodnotu knihy, navíc místy je struktura otázek dost neurovnaná. Dovedl bych si představit kvalitnější zpracování.
Kniha je velmi příjemná na čtení. Jen si myslím, že tyto životopisy a profily sportovců by měly vycházet až po ukončení kariéry, aby bylo zahrnuto vše.