palindrom01 komentáře u knih

Za mě dobrý rozcestník pro zájemce o klasickou literaturu zabývající se tématem tabu, totemismu a rituální oběti. Palčivý problém Freudových úvah je volné zaměňování intrapersonální psychiky s psychikou kolektivní či skupinovou.
Další bias, na kterém stojí hlavní pointa díla, je eurocentrismus a hodnotící postoj k cizím kulturám na škále primitivní-vyspělé/divoké-civilizované. Freudův náhled např. na přírodní národy jako na jednoduché a divoké dále obhajuje jeho vlastní úvahy o podobnosti v myšlení dětí, neurotiků a těchto „divochů“.
Sám Freud na konci tyto problémy lehce zmiňuje a píše, že jisté chování příslušníků přírodních národů musíme pochopit a nevykládat vlastními měřítky. Sám ale z podstaty svého nahlížení na tyto národy tuto zásadu porušuje. Kromě toho si pomáhá při výkladu vývoje národů a náboženství psychopatologií jedinců.
Abych jen nehanil - kniha je to opravdu zajímavá. Nebýt výše zmíněných předpojatostí, byla by snad i větší smysl. Autor se často opakuje, ale jinak jsou myšlenky srozumitelně vysvětleny a doplněny o odkazy na další literaturu od povolanějších lidí z antropologie, než byl Freud.

09.03.2025

Pěkně zpracovaný soubor kazuistik se zajímavými postřehy a komentáři, které dávají popisované příběhy do souvislosti s teoretickými východisky psychoanalýzy. Kromě znalosti Freuda, Winnicotta, Lacana a jiných velkých jmen, dílo těží z autorčiny autentičnosti, která je pro terapeutický vztah nepostradatelná. Stejně tak by bez ní tato kniha nebyla ani zdaleka tak pestrá.
Jsou zde prezentovány zdánlivě odlišné případy, které ale více či méně spojuje motiv intimity a její ambivalence. Ať už tam tento společný jmenovatel skutečně všude je, nebo jsme si ho vykouzlili s pomocí explanační síly psychoanalýzy - to je ve hvězdách. Některé pasáže na mě působily místy tak zvláštním sentimentem, až jsem si říkal, jestli je autorka trochu “nepřibarvila v zájmu citového zaujetí čtenáře.
Zvlášť přínosné pro mě byly poznatky ohledně přenosu a protipřenosu ve vztahu terapeut - klient. Autorka se nevěnuje této problematice jen z teoretického hlediska, ale srozumitelně popisuje svou sebereflexi v případech, kdy ji klient něčím nesedí, nebo přímo znechucuje. Je osvěžující číst, že takové pocity k psychoterapeutické praxi patří a můžeme z nich čerpat.
Inspirativní je také výklad snů v párové terapii nebo otázka kulturních rozdílů mezi terapeutem a klientem. A kromě toho kniha nabízí také možnost identifikace s některými z aktérů a příležitost pitvat se v sobě, jak bývá při čtení podobných kazuistik zvykem.
Celý motiv rozporuplnosti intimity prostupuje životy mnohých nejen v interpersonálním životě, ale i na rovině individua. No a dikobrazi to prostě znají a musí s tím být v pohodě:)

12.02.2025

Hned jak se začtete do Básní noci, opije vás absintová víla avantgardy a poetismu. Velmi zajímavé je ale také pozorovat Nezvalovu skepsi k poetistickým ideálům a vyrovnávání se s rozporem poetizace všedního, hořkého života a zevšednění krásné, rozkošné poezie. Kromě sociální problematiky zabředá Nezval do existenciální úzkosti, pomíjivosti života, nenaplněné či neopětované lásky, kritiky náboženského fanatismu, sebevraždy, vše prostupující a všemocné vůle k tvoření a toho všeho je schopný v jedné strofě. Díky řetězcům asociací na sebe nabaluje a vzájemně provazuje autobiografické obrazy s obecnými prožitky a myšlenkami.
Sbírka umožňuje nahlédnout vývoj jeho básnického jazyka, hláskové instrumentace, rýmu, používání figur a trop nebo rytmu. Mezi skladbami se pohybujeme od verše volného přes smíšený až k dokonalému vázanému verši s precizní kompozicí. Jak zmiňuje například Sgallová (1998), forma u Nezvala často skrývá i sémantickou stránku, kterou je radost prozkoumávat. Ať už si libujete v asonancích, anaforách, refrénech a gradacích, máte rádi (jen na první pohled) jednoduchý melodický rým, čtení pěkných slov, nebo si přejete pitvat metrum a rozplývat se nad genialitou autora, Nezval je ta správná volba.
Ale pozor na verzi z roku 1952, která je značně poznamenána politickým kontextem doby a mnohé důležité prvky (náboženské, existenciální aj.) prošly autocenzurou.

1 15.01.2025

Děsuplný, varovný zdvižený ukazovák autora – proroka. Stává se, že délka díla není úměrná množství a složitosti myšlenek, které obsahuje, nicméně mou – za začátku úmornou – několika měsíční četbu Běsů považuji za oprávněnou a touto knihou vyžadovanou. Vzhledem k obsahu se těžko hledá dobrých slov. Tato kniha je plná výplodů zla a co je děsivější, tyto výplody se s postupujícím dějem hltají čím dál snadněji a lahodněji. Mě například překvapila má fascinace postavou Kirillova (ano, i v takové knize si najdete „oblíbenou“ postavu).
Není jednoduché mluvit o hlavní zápletce nebo hlavní dějové linii vůbec. Je to spíš takové mapování jednotlivých zkažených prvků, které do sebe na konci zapadnou za vytvoření jedné velké přehlídky hnusu. Čtení tedy dělá výzvou množství dílčích zápletek, ale také vzájemná neupřímnost postav, lhaní a podvádění. Proto neopakujte mou chybu a dělejte si poznámky! :)
Je to obraz ducha lidu, který v touze po vyrovnání se (nebo předčení?) zbytku světa zoufale přebírá jeho křesťanské myšlenky a svýma pohanskýma rukama je transformuje k obrazu svému. Tím v destruktivní extázi vypouští démony nahromaděné „za staletí, za staletí!“, sám ty vepře vykrmuje a s chutí znovu polyká.
Nad tragikomičností některých pasáží či karikovaným vystupováním postav se ale dá zasmát, když pomineme důsledky, ke kterým přetvářka v jejich životech vede.
Co se týče tohoto konkrétního vydání, nemám výhrady a ilustrace si ještě určitě párkrát prolistuji. Zatím můj oblíbený kousek od Rybky, ale souhlasím s @VetDejvid, že na konci ilustrace spoiluje následující vyvrcholení děje, tak s tím počítejte:D

6 27.12.2024

Hra vzbuzující údiv, šok, zmatení a některým čtenářům či divákům pravděpodobně i znechucení. Za mě zvláštně osvěžující zpestření mezi hysterickým bitím se do prsou a nářeky tragických postav z per jiných antických autorů. Aristofanes mistrně vyvažuje nápaditě ironické a dvojsmyslné pomrkávání na čtenáře s jistou sociálně politickou pointou, k jejímuž vyjádření se nezdráhá použít ani těch nejexplicitnějších obrazů (např. viditelná erekce postav).
Původní výsměch mužům a jejich tvrdohlavé touze vrcholí ve výsměch celému diskurzu díla. Nijak zvlášť komplikovaný děj nabízí jistě více než pouhou shock value, ale místy za mě ztrácel tempo, které bych od takového příběhu čekal.
Nevím, jak je to v tomto, ale mému vydání přeloženému F. Stiebitzem uděluji půl hvězdy navíc za rozhodnutí přeložit Římany do slovenštiny (slovenským pasážím se směji doteď).

1 26.12.2024