palindrom01
přečtené 74
Běsi
2023,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Děsuplný, varovný zdvižený ukazovák autora – proroka. Stává se, že délka díla není úměrná množství a složitosti myšlenek, které obsahuje, nicméně mou – za začátku úmornou – několika měsíční četbu Běsů považuji za oprávněnou a touto knihou vyžadovanou. Vzhledem k obsahu se těžko hledá dobrých slov. Tato kniha je plná výplodů zla a co je děsivější, tyto výplody se s postupujícím dějem hltají čím dál snadněji a lahodněji. Mě například překvapila má fascinace postavou Kirillova (ano, i v takové knize si najdete „oblíbenou“ postavu). Není jednoduché mluvit o hlavní zápletce nebo hlavní dějové linii vůbec. Je to spíš takové mapování jednotlivých zkažených prvků, které do sebe na konci zapadnou za vytvoření jedné velké přehlídky hnusu. Čtení tedy dělá výzvou množství dílčích zápletek, ale také vzájemná neupřímnost postav, lhaní a podvádění. Proto neopakujte mou chybu a dělejte si poznámky! :) Je to obraz ducha lidu, který v touze po vyrovnání se (nebo předčení?) zbytku světa zoufale přebírá jeho křesťanské myšlenky a svýma pohanskýma rukama je transformuje k obrazu svému. Tím v destruktivní extázi vypouští démony nahromaděné „za staletí, za staletí!“, sám ty vepře vykrmuje a s chutí znovu polyká. Nad tragikomičností některých pasáží či karikovaným vystupováním postav se ale dá zasmát, když pomineme důsledky, ke kterým přetvářka v jejich životech vede. Co se týče tohoto konkrétního vydání, nemám výhrady a ilustrace si ještě určitě párkrát prolistuji. Zatím můj oblíbený kousek od Rybky, ale souhlasím s @VetDejvid, že na konci ilustrace spoiluje následující vyvrcholení děje, tak s tím počítejte:D... celý text
Lysistrata
1961,
Aristofanés
Hra vzbuzující údiv, šok, zmatení a některým čtenářům či divákům pravděpodobně i znechucení. Za mě zvláštně osvěžující zpestření mezi hysterickým bitím se do prsou a nářeky tragických postav z per jiných antických autorů. Aristofanes mistrně vyvažuje nápaditě ironické a dvojsmyslné pomrkávání na čtenáře s jistou sociálně politickou pointou, k jejímuž vyjádření se nezdráhá použít ani těch nejexplicitnějších obrazů (např. viditelná erekce postav). Původní výsměch mužům a jejich tvrdohlavé touze vrcholí ve výsměch celému diskurzu díla. Nijak zvlášť komplikovaný děj nabízí jistě více než pouhou shock value, ale místy za mě ztrácel tempo, které bych od takového příběhu čekal. Nevím, jak je to v tomto, ale mému vydání přeloženému F. Stiebitzem uděluji půl hvězdy navíc za rozhodnutí přeložit Římany do slovenštiny (slovenským pasážím se směji doteď).... celý text
