Hrabovo komentáře u knih
Autorka si ukousla převeliké sousto. Vyprávět umí, téma je zajímavé, zvláště pak pro ty z nás, kteří neznáme ani krajinu, ani historii ani hornickou profesi. Sága ale právě pro svou širokou rozkročenost chvílemi ztrácí dech a pokračuje kodrcavě. Některé scény jsou popsány tak, že s aktéry zcela soucítíme a se zatajeným dechem sledujeme děj, jindy - třeba milostná scéna mezi mladým doktorem a Julkou - je vylíčena tak suše, že by bylo lepší, kdyby nebyla. Velmi nerovnoměrné tempo a dynamika vyprávění pak zanechávají poněkud rozpačitý celkový dojem. Rozhodně se však jedná o ojedinělý záslužný počin a kniha svými kvalitami určitě převyšuje běžnou současnou nabídku.
Bombastická reklama tak jak to bývá vyvolala velké očekávání, které lze těžko naplnit. Kniha nabízí zajímavou fantazii o tom, co by mohlo následovat, kdyby Listopad nedopadl tak jak dopadl. Vyprávění ale chvílemi ztrácí dynamiku, ale v poslední třetině dochází ke zvratům, které vrcholí skutečně nečekanými událostmi a které dílo v celkovém hodnocení povyšují. Líbí se mi u autorky opakované zprostředkování osudových záležitostí - člověk míní...
Mám za sebou 200 stran a stále se nedokážu začíst. Mám podezření, že rozsah knihy tvoří zejména rozvleklé popisy miriády přítomných osob, které se pouze octly na místě, třeba na hostině, aniž by děj posouvaly či rozšiřovaly jeho porozumění. Zatímco v předchozích svých knihách autor slova váží a drží sepjatost děje, zde jako by trpěl slovním průjmem, jako by nebylo rozlišování mezi důležitým a nepodstatným, mezi podstatou a detailem. Nalistuji povídání o zrcadlech a sáhnu po jiné knize...
První kniha autora, se kterou jsem se setkala, a taky poslední, Děj, který má být děsivý, je vyprávěn tak naivně, že vše důležité uhodneme předem. Chybí také nějaká vedlejší odlehčující linie, humor, trochu psychologie (která autorovi tak leze na nervy). Zklamání.
Červená knihovna, nuda. nuda, nuda, perseverování popisu hlavní hrdinky měl být asi umělecký záměr, ale mě jen vytáčel, knihy jsem se hned zbavila. Důrazně nedoporučuji!
Fuks byl velký vypravěč, a tak i velmi nezáživný životopis se čte dobře navzdory tomu, že jak už bylo mnohokrát řečeno, o jeho prožitcích, pocitech a vztazích se nedozvíme zhola nic. Zde - podobně jako ve Vévodkyni a kuchařce - jako by nerozlišoval co je podstatné a co nikoli v a je jen dobře, že spoluautor Tušl vypustil další nudné části ( mluví o libretech oblíbených oper apod.). Nechápu ovšem, proč životopis, ve kterém není přítomen, vůbec psal, ten největší tajnůstkář české literatury.
Pochopila jsem, proč je to světová literatura a musím s hanbou přiznat, že mě to překvapilo. Vydání, které jsem četla, přetéká velkou spoustou nádherných ilustrací od pana Lieslera.