hrdlickova_61 komentáře u knih
Když se tenhle pořad objevil v TV, lekla jsem se, že to zase budou nějaké další senzace ve stylu časopisu Blesk. Ale ukázalo se, že je pěkný a stálo by za to jej sledovat, mít na to dost času. Je myslím dobře, že vyšly i knížky, a tak si člověk může doplnit, co neviděl.
Nejvíc se mi líbila kapitola, jejímž hrdinou je Johnny Appleseed (Jonatan Chapman), misionář, který před dvěma sty lety procházel krajinou v povodí Ohia, sázel jabloně, přespával u lidí a četl jim z Bible, byl všem milý a mohl se pohybovat ve válečných letech mezi oběma nepřátelskými stranami, aniž by mu někdo ublížil. Jde o skutečný příběh, jeden z nejhezčích, jaké znám : o)
Dvě z malých dramat jsme měli kdysi v čítance. O balónku a o dvou zahradnících. Obě jsem četla pořád dokola a pak jsem si sehnala i celou knížku. Dnes už by asi připadala lidem zastaralá, ale mně se líbí pořád a hlavně právě ty dvě kapitolky z čítanky, jedna o střídmosti a fantazii, druhá o tom, že až když člověk v něčem objeví krásu, uvědomí si i to ostatní, co je potřeba, jako je pochopení pro tu věc a péče o ni.
Paní Frejkovou jsem původně vůbec neznala, ale viděla jsem dva její výborné koncerty v rámci Židovských dnů a pak ještě asi po roce besedu. Bohužel jsem na všech těchto akcích byla takřka jedinou veřejností, jinak se hrálo jen pro organizátory, a byla to škoda. Stejně tak knížka Divný kořeny není asi moc známá, i když by si to rozhodně zasloužila.
Když jsem název téhle knížky proklikla na obrazovce a objevila se obálka, byl to stejný pocit, jako když na mě zamává a usměje se někdo doopravdy, nejen na fotce. Tím se jen potvrzuje, že vnímám knížky jako živé přátele, ne jako věci. A zrovna tuhle mám ráda opravdu moc a moc.
Knihu jsem v dětství slyšela předčítat v rozhlase, velmi se mi to (jako většina takových čtení) líbilo, a tak jsem se k ní ráda vrátila a sehnala jsem si i jiné autorovy knihy.
Autor napsal o lidech, s kterými se osobně znal, jejichž dobrou a pracovitou povahu obdivoval a jejichž osobitý svět zažil v době, kdy už začal být na ústupu. Stejně jako jeho krajan a přítel Jindřich Šimon Baar měl J. F. Hruška snahu ještě na poslední chvíli zaznamenat to, co oba pokládali za velmi cenné a z čeho dodnes čerpáme i my, aniž by si to většina z nás uvědomovala. Knížky obou autorů vřele doporučuji každému, kdo má snahu hledat naše kořeny a nacházet v nich inspiraci pro naše dnešní životy.
Knížka podle všeho popisuje osud malé Sadako trochu jinak, než se ve skutečnosti odehrál, ale to vlastně nehraje roli, protože takových dětí bylo mnoho a jednotlivé rodinné tragédie jsou jako kamínky ve výsledné mozaice. Když jsme se o jaderných útocích učili ve škole, neuměla jsem si představit podrobnosti z doby, která následovala. Například skupinky lidí žijících na spáleništi, hledajících vše, co bylo ještě k použití, bojujících mezi sebou a očekávajících, co všechno horšího může ještě přijít. Když jsem si v den 70. výročí svržení bomby na Hirošimu přečetla v novinách zprávu začínající slovy "Japonci si připomínají...", zatrnulo mi z toho, že tam nebylo "Celý svět" - a o to víc si cením snahy pana Brucknera na příkladu nemocné dívenky ukázat zrůdnost těch událostí. Do knihy zároveň zapracoval i pohled "z druhé strany", a ať už tato knížka je, nebo není tendenční (asi je tak na ni nahlíženo, ale za sebe to tak neberu), je myslím škoda, že není dnes už běžně dostupná.
Velmi příjemná knížka. Pro současného čtenáře je asi nejzajímavější kapitola o životě v rodině F. L. Čelakovského (z níž L. Tůma pocházel). Moc ráda bych si přečetla i další autorova díla, kdyby bylo kde si je půjčit.
Pro mě snad vůbec jedna z nejlepších knížek, co se mi kdy dostaly do ruky.
Knížka je podle mého soudu velmi výstižná a dobře napsaná. Pomáhá pochopit mentalitu lidí od cirkusu, jejich lásku k němu, ale i problémy, které jsou s ním spojené. Vyprávění Karla Kludského je citlivě zaznamenáno Václavem Cibulou. Četla jsem tuhle knížku několikrát v dětství a nedávno jsem se k ní vrátila ještě jednou. Znovu mě to vše velmi zaujalo. Zároveň ale zastávám názor, že v dnešní době by bylo nanejvýš žádoucí postupně cirkusy přeměnit tak, aby v nich už nevystupovala zvířata.
Knížku jsem četla jedním dechem. Je plná užitečných informací, vše je navíc podáno velmi čtivým stylem. Pamatuju si, jak jsem se během čtení nemohla dočkat večera, tak jsem si ji otevřela i na dvoře, kde si moje malé děti hrály na písku. Musela jsem si na sebe dávat velký pozor, abych se nezačetla až příliš a abych vnímala současně i děti. Hned druhý den jsem si ji šla koupit ještě jednou, abych ji mohla půjčovat kamarádkám. Jim se pak knížka líbila podobně jako mně.
Knížku jsem dostala k 15. narozeninám. Rádi jsme se s rodiči dívali na filmy pro pamětníky, a tak je napadlo, že vyprávění o hercích z nich by se mi mohlo líbit. Hned tehdy jsem byla čtením této knížky nadšená a mám ji moc ráda doteď. Stejně tak tu další - Adaptace není legrace. A snad ještě více než text B. Bezoušky obdivuji obrázky Miloše Nesvadby. Mám je ráda i v jiných knihách a v těchto dvou obzvlášť. Později jsem si ještě koupila vynikající LP.
Na knížku mě navedla animovaná groteska Miroslava Štěpánka. Líbilo se mi jak filmové zpracování, tak potom i knižní podoba.
Knížku mi doporučila paní učitelka, která ji s velkým úspěchem předčítala svým čtvrťákům. Až na pár detailů se líbila i mně a jsem ráda, že ji i dnešní děti tak dobře přijaly.
Knížka se podle mojí zkušenosti výborně hodí nejen pro všechny, kdo chtějí zhubnout, ale i pro štíhlé a zdravé - a to díky zajímavému příběhu autorky v úvodu, díky jejímu čtivému stylu a spoustě všeobecně platných a použitelných tipů pro zdravý způsob života.