hynzek
komentáře u knih
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Panebože, proč zas ten násilný závěr, úplně stejně nevěrohodný jako u Rybí krve?!
Únava materiálu
Marek Šindelka
Už to tu bylo komentováno: je to Cesta, ale ne otce a syna, ale dvou bratrů (každého zvlášť) a ne krajinou apokalypsy, ale současnou Evropou. I když i tady minimálně jeden z nich zemře. Zlí Evropani! "Němci u Vás v Evropě začali zabíjet Židy. Židé utekli z Evropy, vzali nám zem a zabili moje prarodiče, tak jsme utekli do Sýrie. V Sýrii se začali zabíjet všichni navzájem, tak teď utíkám do Německa, čemu na tom nerozumíte?!" Pointa na závěr: Mír najdeme ve virtuální realitě, ve skutečném světě se zabíjí doopravdy. Anebo je ten virtuální svět jen metaforou smrti, ve které už podruhé zemřít nelze. Asi jsem se v tom ztratil.
Tichá hrůza
Tomáš Korbař
Jako dítěti se mi kniha líbila víc, po letech je to takové vyvanuté, vyčpělé, bez překvapení. Dost typografických i pravopisných chyb.
Scherzo capriccioso
Josef Škvorecký
Krása vyprávění, rozkoš čtení. Povinná četba pro všechny amatérské muzikology.
Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
Obyčejné vyprávění o neobyčejné posedlosti člověka, který umanutě hledá čistotu a nevšimne si ani, že mu život tak nějak proplul mezi prsty. Optimistický konec se nekoná, z Pavla se stane v dalších desetiletích jen zatrpklý pasivní podivín bez lásky, vzdělání a práce, zato se soukromou sbírkou vltavínů.
Umina verze
Emil Hakl (p)
Popisy, procházky, dialogy, nálady, vypointované odstavce, jedinečný styl i jazyk, všechno jako vždycky za pět hvězd. Ale jakmile to má mít nějaký děj, je to v pytli. Hakl bohužel neumí fabulovat, román ani novela není žánr pro něj. Někdo holt umí psát jen o sobě (to není urážka ani výčitka, Pravidla směšného chování nebo Hovězí kostky skvělé). Tohle oživení o prvky sci-fi bohužel stejně slabé jako Skutečná událost nebo Let čarodějnice.
Výpravy opačným směrem
Josef Nesvadba
Některé povídky brilantní (Ztracená tvář, Anděl posledního soudu, Výprava opačným směrem), jiné slabší, příliš psychologizující. Opakující se motivy: předurčení, tajné vynálezy, emigranti. Traktát o vlastnostech člověka napsaný formou sci-fi.
Nulté číslo
Umberto Eco
Vida, jak odlehčenou knížku dokáže Eco napsat. Ale stejně z toho na sto honů čiší elitářství a intelektuální snobismus, „prostě taková běžná záležitost typu de minimis non curat praetor“. „Takže kdo si chtěl přečíst román, musel si u bukinistů sehnat pár svazků dějin výtvarného umění a pořádně je prostudovat.“ Debatě o výslovnosti „youtube“ vedené v roce 1992 (str. 38) jsem taky neporozuměl.
Krev
Rudolf Sloboda
Knížku jsem slyšel jako četbu na Vltavě a moc mě zaujala. V tištěné podobě už to taková sláva není: popis určitě ne jednoduchého a šťastného života. Hlavní hrdina už dávno ví, že život pro něj není a nejlepší by bylo se oběsit, ale zatím stále přežívá mezi (polo)šílenými ženami, svým oportunismem a ježčími blechami. Smutné, nesympatické, podivné a slibovanou hloubku jsem ve vnitřních monolozích bohužel nenašel.