iam.sokol
komentáře u knih
Tajemný Etrusk
Mika Waltari
Na Tajemného Etruska jsem se vrhnul pár měsíců po přečtení Egypťana Sinuheta. Na rozdíl od jeho známějšího díla tato kniha více popisuje historii a užívá více nadpřirozených jevů. Což s ohledem na starověké prostředí děje není samozřejmě na škodu. I v tomto případě mi čtení zabralo hodně týdnů (navíc s asi měsíční pauzou), neboť jsem měl stále potřebu googlovat jednotlivá sicilská a etruská města a doplňovat si tak bokem další informace. Za mě další skvělý Waltariho počin a těším se na další jeho knihy.
Sedm katů z Mnichova
Mario Puzo
Jednoduchý, stručný a výstižný příběh. Je to vlastně takový rychlý vražedný road trip na jedno odpoledne, což v případě Maria Puza je dost nezvyklé. O to více jsem byl ale příjemně překvapen, protože stejně jako u Šťastného poutníka, ani tady si nebral žádné servítky a bez jakýchkoli okecávek a odboček šel striktně za dějem, čímž se odlišuje od svých pozdějších mafiánských příběhů. Za mě super a jak už někdo tady zmínil, docela dobře bych si tuto knihu dokázal představit jako celovečerní akční film.
Smrt na Nilu
Agatha Christie
Smrt na Nilu je jeden z nejznámějších případů Hercula Poirot, a o to více je to také jeden z nejzamotanějších příběhů s množstvím postav. Zpočátku chvíli trvalo, než jsem se zorientoval, proto je lepší číst knížku doslova na jeden zátah. Ačkoliv jsem viděl už dříve film s Davidem Suchetem, nepamatoval jsem si přesně, kdo byl skutečný vrah. A jak už u Agathy Christie bývá zvykem, člověk se to dozví opravdu až na posledních stránkách.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Už od malička mě fascinoval starověký svět, především starý Egypt (než jsem se začal více zajímat o starověký Řím). Egypťana Sinhueta jsem tak měl na wish listu hodně dlouhou řádku let, až jsem se k němu konečně dokopal nyní v rámci čtenářské výzvy. Ačkoliv má kniha cca 800 stran, četla se doslova jako pohádka (i když archaický překlad byl někdy těžší na pochopení). Normálně bych ji přelouskal za pár dní, ale tím, že jsem ke každému městu, každé navštívené říši a každé stěžejní události hledal dodatečně externí informace, zabralo mi přečtení několik týdnů. Za mě skvělý počin, díky němuž si znovu pohrávám s nápadem navštívit starověké památky Egypta. A už se těším na další Waltariho kousek, který mám na seznamu (Tajemný Etrusk).
Zámek
Franz Kafka
Absurdní zoufalost, marnost a spleť byrokratických uliček, z kterých nevede žádná cesta ven, snad se jen tomu všemu poslušně podřídit. Zámek je svým způsobem zajímavá kniha, ale čte se strašně těžko. Nemyslím si, že se k ní někdy v budoucnu vrátím.
Madeleine
Madeleine Albright
Madeleine Albrightová je z mé strany snad nejobdivovanější ženou, která je ryzím ztělesněním amerického snu. K její hlavní autobiografii jsem se dostal oklikou po přečtení Pražské zimy, kterou před několika lety propagovala i tady v ČR. Tenkrát jsem měl možnost coby student navštívit její přednášku na půdě Masarykovy univerzity v Brně a už tenkrát jsem obdivoval její energii, eleganci a neskutečnou inteligenci. Kniha jako taková je opravdovým průvodcem světových dějin 90. let a ačkoliv jsem si myslel, že její život znám poměrně dobře, dozvěděl jsem se plno nových zajímavých věcí. Oceňuji i její styl psaní, kdy vážné diplomatické události prokládá vtipnými vsuvkami a různými příhodami. Právě díky nim jsem nakonec celou knihu musel "povinně" číst nahlas, takže jsem dělal svému příteli rovnou audioknihu. Obdivuji její život a její kariéru, a jestli někdo udělal opravdu skvělé jméno Československu ve světě, je to vedle Václava Havla právě Madam Secretary.
1984
George Orwell (p)
K 1984 jsem se po letech vrátil v rámci čtenářské výzvy a jako před lety, i nyní po přečtení cítím, že na mě jde deprese a úzkost. Mistrovské a zároveň děsivé dílo, které nutí přemýšlet, jak asi vypadaly předchozí totalitní režimy, a zda by se něco podobného mohlo stát i nám v budoucnu (ačkoliv nemám iluze, že v některých státech "odlehčenější" verze Strany jedou na plný výkon).
Včera, dnes a zítra
Sophia Loren
Sophia Loren. Už když jsem jako náctiletý poprvé viděl její herecký koncert s Marcellem Mastroiannim ve filmu Včera, dnes a zítra, okamžitě si mě získala svou osobností. Právě díky ní a jejímu talentu jsem si postupně vypěstoval lásku k Itálii, italské specifické kinematografii, italštině a jejím dialektům, k nejlepší kuchyni na světě, k italským městečkům a vesničkám v nejzapadlejších koutech provincií, k Italům jako národu a k jejich zvykům. Když nad tím tak přemýšlím, nikdo jiný z oblasti kultury neměl na mě takový vliv jako právě Sophia Loren. Děkuji ji za to, že svůj pestrý život shrnula v této autobiografii a dovolila nám tak nahlédnout do nitra svého soukromí, ať už se jednalo o šťastné či smutné zážitky, nebo úspěchy i pády. Je živoucím důkazem toho, že každý sen se nám může splnit nehledě na okolnosti a podmínky, z kterých pocházíme. Přečetl jsem už hodně biografií, ovšem tato má speciální místo nejen v mé knihovně, ale především v mém srdci. Grazie, Sophia.
Šťastný poutník
Mario Puzo
Po prokousání se prvními několika kapitolami nabízí Mario Puzo v jedné ze svých prvotin opravdu kvalitní realistický pohled na život italských přistěhovalců, kteří v předválečném období hledali svůj americký sen. Mám za sebou především až Puzova pozdější díla z mafiánského prostředí a upřímně jsem příjemně překvapen touto knihou, tím jak věcně a surově popisuje drsné osudy chudé vrstvy obyvatel a jejich cestu za lepší budoucností. Za mě velmi silné 4 hvězdy, a to jen kvůli těžkopádnému začátku.
Omerta
Mario Puzo
Kniha, ke které se vracím každý rok co rok. Rodina Dona Aprila je mi blízká stejně tak jako rodina Dona Corleona, což je možná způsobeno i tím, že jsem ji četl mj. během letní dovolené na Sicílii (což si vysloužilo i pár pohledů kolemjdoucích na pláži při pohledu na obálku knihy). Poslední dílo plně dokončené Mariem Puzem má u mě speciální místo a už se těším na léto, až ji znovu otevřu.
Děti Duny
Frank Herbert
Třetí díl Duny je zase o něco jinačí než oba předchozí. Tentokrát Herbert přidal více děje, ovšem ne na úkor myšlenek o filozofii a náboženství, kterých je v této knize opět požehnaně. Po přečtení Dětí Duny už mohu naplno prohlásit, že jsem celé této sérii bezmezně propadl a už teď vím, že ji rozhodně nečtu naposledy.
Karty na stole
Agatha Christie
Opravdu perfektní kniha, v níž Agatha Christie dokonale skloubila hned vícero svých detektivních hrdinů, kteří rozplétají vraždu bez důkazů. Až do samotného konce člověk netuší, kdo je ve skutečnosti vrah. A když už tušíte, kdo by to mohl být, nastane další a další zvrat. Agatha tohle prostě umí dokonale.
Andykódy
Andy Bureš
S radostí jsem přispěl na knižní vydání této unikátní sbírky dadaistických básní všeschopného A.B., neboť se domnívám, že tento literární úkaz bude jednou bořit rekordy v aukčních síních. Nikdo nám totiž neuvěří, že něco takového tady opravdu proběhlo.
Pražská zima
Madeleine Albright
Pražská zima není úplně klasická autobiografie, jako spíše mozaika složená ze vzpomínek a nově nalezených informací o rodině Korbelových, které jsou zasazené do historického kontextu druhé světové války a období po ní. Velký respekt především zasluhuje rozsáhlá příprava podkladů a rešerše, při níž Madeleine Albrightová postupně odkrývala veškeré detaily o původu a osudu její rodiny, což samo o sobě muselo být psychicky náročné. O to více si cením toho, že se rozhodla celý příběh publikovat veřejně. Za to jí patří velký dík a můj obdiv. Z celého obsahu knihy se spolu neshodneme na jedné jediné kauze, a to je role Emila Háchy v době Protektorátu, ovšem to beru - jakožto rodák z Trhových Svinů - jako jen čistě subjektivní záležitost.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Vzpomínám si, jak mi taťka vyprávěl, že Psa Baskervilského četl jako puberťák na chalupě u prababičky, sám v sednici při jedné žárovce u postele, a pak se bál usnout, protože po půdě běhala kuna. Mně je sice skoro 30 let a knihu jsem četl ve městě za sychravého počasí, nicméně obavy ze spánku jsem měl také (především že mě zakousne náš malý kavalír). Sir Doyle napsal vskutku působivý příběh, při jehož čtení pracuje představivost na plné obrátky. Je to první Holmesův příběh, který jsem četl (když nepočítám množství zhléduntých filmů/seriálů) a těším se, až postupně do své knihotéky a především do přečtených knih budu přidávat další Doylova díla.
Někdo mě má rád
Dominik Landsman
Za mě velmi povedeně napsaný hanopis, po svých výměnách názorů s Jiřím Ovčáčkem si i troufám tvrdit, že leccos je z toho skutečně realita. Stylem mi to trochu připomíná Jonassonova Stoletého staříka, což vlastě není vůbec na škodu. Já jsem se velmi pobavil a ačkoliv považuji Ovčáčka za jednu z nejjedovatějších osob veřejného života, lidsky je mi ho líto, protože se obávám, že ho skutečně nikdo nemá rád.
Spasitel Duny
Frank Herbert
Jestli jsem u prvního dílu Duny psal, že Herbert dokonale zkombinoval naší pozemskou filozofii a náboženství, tak u tohoto dílu to platí dvojnásob (možná spíše trojnásob). Absence jasně plynoucího děje sice znamená, že se tato kniha čte mnohem hůře, ale pokud je člověk ve správném rozpoložení, uteče to velmi rychle. Rozhodně tohle není četba na čtvrthodinovou jízdu v tramvaji, jako spíše na klid domova. Už se těším, až se vrhnu na třetí díl.
Pandemie
Michal Kubal
Přečteno doslova jedním dechem, kdy člověku zpětně postupně dochází, jak všechna rozhodnutí a opomenutí do sebe zapadají v kontextu jarních událostí kolem koronaviru. Tajně doufám, že Michal Kubal s Vojtěchem Gibišem už připravují druhý díl, který bude bezesporu ještě výživnější a snad vysvětlí chování některých hlavních aktérů během léta a především podzimu s nástupem druhé vlny.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Naaah. Námět je opravdu originální a zajímavý, ovšem zpracování s každou přečtenou stránkou čím dál víc vázlo. První třetina byla velmi čtivá, ale s každým novým setkáním dalšího "staničního národa" jsem už opravdu jen odpočítával kolik stránek mě ještě čeká. Druhou polovinu jsem už jen přemýšlel, zda knihu odložit. Za mě moc překombinované, chápu teda, že sci-fi, kor postapo sci-fi je surreálné, ale všeho moc škodí a v případě Metra jsem se modlil, abych už byl u konce. Do zbytku trilogie se budu asi hodně přemlouvat a to je v případě tohoto žánru co říct.
Duna
Frank Herbert
K Duně jsem se tak nějak oklikou po mnoha a mnoha letech vrátil v souvislosti s novým připravovaným celovečerním snímkem. Po traileru mi vyvstaly vzpomínky z dětství na seriál a ještě starší film, proto jsem si řekl, že bych si mohl knižní předlohu přečíst. První díl této ságy je doslova epický. Herbert skvěle zkombinoval naší pozemskou filozofii a náboženství, které obohatil o své prvky a zasadil do vzdálené budoucnosti. Není to tradiční akční sci-fi, ale rozsáhlý svět, který člověka nutí přemýšlet. Těším se na další díly.
