ibáG
komentáře u knih

Mně se ty soudničky líbily. Je to takové nenáročné a i humorné čtení. Můžete tu knihu číst, jak dlouho chcete. Příběhy jsou krátké, nenavazují. Dokážu si tuto knihu představit např. v kavárně, v knihovně lázeňského domu, kde si člověk přečte pár příběhu, a příště zase další. Já také nemám ještě úplně všechny přečteny. Je jich totiž docela dost:-). Na knihu jsem opět narazila v knihobudce.


Je to zajímavá kniha (pokud jsem dobře pochopila, psaná na objednávku), dalo by se říct někdy literatura faktu, nebo životopisné vyprávění, jindy spíš lyrické... Nevím, jak bych to charakterizovala. Svérázný styl Branaldův. Žádný ucelený beletristický příběh. Některé části se čtou dobře, jiné méně, skoro až krkolomně. Velkým plusem jsou krásné žánrové černobílé fotografie. Nejvíc mě zaujala ta historie vývoje lázeňství v 16.-19. století. Jak si původně mysleli, že je nutné ve vodě zůstat až do rozpraskání kůže a že se musí minerálních vod vypít velké množství. Pak pohled německého občana, který považuje Karlovy Vary za své město a nenávist k Čechům. Též zmínka o K. H. Frankovi, který
mel v KV malý krámeček a byl rád, že si u židovských majitelů penzionu mohl uskladnit věci. Pak s Židy po r. 1938 zatočil. Je tam dlouhé vyprávění o rodině Puppů, o Antonínu Dvořákovi, zmínky o významných návštěvnících, o výrobě porcelánu a expedici do světa, o firmě Moser... První kapitola se mi líbila, to mě navnadilo. O telefonistce v hotelu, která spojuje hovory hostům cizincům. Domnívala jsem se, že se to bude odehrávat v tomto duchu. Mám ráda Karlovy Vary, lázeňství a hotelnictví. Kniha je uspořádána do kapitol, kde se každá věnuje něčemu jinému, některé jsou formou rozhovoru... Jinak je to vyprávění bez přímé řeči, která mi chyběla. Občas jsem něco přeskočila, jinak bych to nedočetla. Leckdy jsem nechápala, kdo je vypravěčem... Každý nechť si knihu zhodnotí sám.


Nesdílím tak velké nadšení některých čtenářů, že je to skvěle napsaná kniha. Anotace je přehnaná. Styl psaní nanejvýš průměrný, vezmu-li v úvahu, že je autor povoláním scénárista a spisovatel. Úplně kroutím hlavou nad množstvím gramatických chyb, překlepů (viz např. hodnocení uživatele ddkk níže) a záměnou jmen Erik Pala/Tomáš Pala (str. 119, 204), pak Čermák/Černák (str. 94, 95)... Kniha za 400 Kč? Zralá na reklamaci. Knihy Dobrovský by se měly stydět. Jinak jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale jen kvůli faktům. Napadala mě při čtení spousta myšlenek: Jak jsou lidi ze "západu" zhýčkaní, udivení autora nad tím, že v ČR ne každý umí anglicky (Nizozemec se naučí AJ a NJ raz dva, když je nizozemština v podstatě - s trochou nadsázky - kombinace upravených slov NJ a AJ, ale např. ruštinu, francouzštinu, finštinu nebo češtinu by se asi učit nechtěl a ještě zmiňuje, že je jeho NJ chabá, to bych v jeho případě raději mlčela), pak mu připadne Staré Město jako kulisa ve filmu... Má asi málo zkušeností s krásnými historickými městy jako je Praha.
Pak mě napadala víceméně platná pověst Židů, dále hnus, hněv a smutek z toho, jak jsou lidé schopni bezostyšně okrádat druhé a ještě mají radost, kolik na druhém vydělali... pak příklad toho Lešetického, jak takticky přemluví ministra, aby se známky daly přetisknout a vytvořil tak půdu pro sebe a filatelisty, aby běžel obchod. Dále klasická věc, kdy někdo nemá ani sousto a druhý má desetitisíce, aby si kupoval známky a že jsou lidé stále hodnoceni dle ošacení (kapitola Havlíček vs. Čern/mák)... A vůbec ta sebranka lidí, kteří chtějí mít jenom prospěch a zisk a obchodují s podvodníkem... Ten Pytlíček byl pěknej hajzl. A taky mě překvapilo, že japonský filatelistický klub vůbec nereagoval na zprávy od Brama Kleina. Je však ke cti autora, že se do celé záležitosti opravdu ponořil, věnoval tomu tolik času, energie a nevzdal to a zprávu o celé záležitosti spojené s jeho otcem a historii těch dvou známek zveřejnil formou knihy. A sesumírovat všechna fakta a dát události do časové osy taky zřejmě nebylo snadné. To přeskakování v čase mi však činilo potíže. A též jsem se někdy ztrácela v množství jmen.


Některé jsem nedočetla. Buď byl předvídatelný konec jako u J. K. Šlejhara Pohřeb a jen se to vleklo (i když se mě téma hodně dotklo), a nebo to bylo tak trochu k nečtení mj. kvůli zdlouhavým popisům jako příběh od A. Jiráska. Nejvíc na mě zapůsobily balady od K. Klostermana Mrtví se nevracejí, Jaroslava Havlíčka Amorek smrti a Zikmunda Wintera Dvě košile. Tentokrát mě nenadchnul K. Čapek. Úplně jsem tomu neporozumněla. Téměř všechny balady spojuje sociální tematika a utrpení poddaných, chudých lidí a nebo jako v baladě Šlejhara tematika ženství a nemanželského dítěte, kdy je za to žena trestána. Též je časté téma lásky. Líbily se mi ilustrace. V dnešních knihách mi chybějí.


Tato knížečka se mi hned zalíbila. Mám totiž ráda obrazy Oldřicha Blažíčka (stejně jako jiných našich malířů 2. pol. 19. stol. a 1. pol. 20. stol.). Byť černobílé reprodukce, ale přece jen v té malé knize jsou. Jeho vyprávění o dětství, klukovských hrách, několikerém stěhování, životě na vesnici, o celkem přísné výchově a nedostatku i občasném blahobytu, o dospívání, o tom, jak si dokázal vážit věcí, o kreslení, malování, o studiu na měšťance, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, o práci v ateliéru u Jakuba Schikanedera... Pak přestoupil na pražskou Akademii a studoval u prof. Hanuše Schweigera, Vojtěcha Hynaise, Maxmiliána Pirnera... Pomáhal kreslit v kanceláři architekta Richarda Klenky... Jeho starší bratr Vincenc byl též malíř. Sochař Jan Štursa byl jeho krajan a kamarád. Byl současníkem např. Antonína Slavíčka, v ročníku byl mj. s Josefem Ladou a Janem Zrzavým. Jeho poutavě psané vzpomínky se mi moc líbily a jsem ráda, že jsem se jeho očima mohla něco dozvědět o tehdejší době, o lidech kolem a o jeho prostředí. Dala bych tak 4,5 *. Přece jen 5 * už je hodně vysoká meta.


Naprosto perfektní. Našla jsem tuto knihu v knihobudce a jelikož úzkostmi trpím, s velkým zájmem jsem si ji přečetla a pomohlo mi to odhalit věci a souvislosti, které mě dosud nenapadly a v kombinaci s psychoterapií, kterou podstupuju, se to doplňuje nebo překrývá a je to podrobně vysvětlené. Je to mnohem lépe napsané než moderní knihy. Je skvěle vysvětlena podstata. A velice prospěšné jsou příklady (příběhy pacientů). Překvapily mě pokusy s psychotropními látkami, vzpomněla jsem si pak, že o tom běžel pořad v TV.


Určitě stojí za přečtení. Někdo se třeba nic nového nedozví, pro druhého to může znamenat velký objev o lidské psychice a s tím spojené pochopení, uvolnění... Jen pár věcí mi přišlo jako blbost, ale omlouvám to záměrem autora uvést příklad. Čtyři hvězdičky dávám za předání myšlenek a motiv knihy. Autorovo literární nadání není úplně špatné, ale excelentní taky rozhodně ne (můj soukromý názor, četla jsem od něj jen tuto knihu).
