ibáG komentáře u knih

Stoprocentně autentické, velmi čtivé a silně varující!!! Fotografie podtrhují realitu a děsivost příběhu. Pokud to ještě není, tak zařadit do povinné školní četby! Děti a dospívající by to od experimentování s drogami mělo odradit. Já na SŠ (1991-1995) četla spíš jako protest Memento od Radka Johna, jelikož většina spolužaček četla My děti ze stanice ZOO, tudíž jsem se ke čtení odhodlala až teď, kdy byla kniha upravena (vhodnější výrazy apod.) a byla to příležitost vzít knihu do ruky. Co se drog týče, taky jsme občas kouřili trávu, ale nikdy nikoho v naší partě nenapadlo zkusit perník, háčko nebo kokain a to jsme ani tuhle knížku nepotřebovali číst. A co se týká Christiany, tu jsem měla kolikrát chuť kopnout do pr*ele za tu svoji naivitu, prolhanost vůči matce, útěky a neustále se opakující "dneska naposled"... Ale její rodiče a okolní prostředí taky rozhodně nejsou bez viny. Tohle je ta demokracie... Jak se ke všemu snadno dostali... A ty velké sociální rozdíly mezi lidmi... To všechno k tomu přispívá...

6 07.12.2018

Právě jsem dočetla. Mnoo, nějak mám pocit, že ty současné knihy nedosahují úrovně těch dřívějších. Toto je milý příběh, avšak opět se tam vkrádají takové ty "náhody" a prvoplánové záležitosti. Jako by to odpovídalo současné společnosti, která požaduje rychlé a jednoduché řešení. Kniha však je i poučením, že léta zaběhnutý stereotyp je možné v jakémkoliv věku změnit, ale též je někdy dobré některé věci nechat být a nepátrat v minulosti. Nic však není černobílé, ani jen dobré, ani jen špatné. Je to zajímavý námět s tím náramkem. Jsou tam i velmi vtipné momenty a také dobrodružné momenty, kdy jsem hrdinovi opravdu fandila, ale "Stoletý stařík, který..." je přece jen jiný (knihy jsou k sobě přirovnávány). Ta rodinná anabáze (Artur, jeho děti, po letech nastane sblížení, všichni jsou šťastní...) mi ale přijde jako totální klišé.

1 10.08.2018

Velice čtivé, což mě naprosto překvapilo, leckdy totiž mívám potíže s udržením pozornosti. Tuto knihu jsem přečetla za týden. Jinak jsem ale žádnou hlubší myšlenku nezaznamenala. Přijde mi nepatřičné, skoro drzé, hodnotit něčí práci, ale poznamenala bych, že postav bylo hodně, taky to období je dlouhé, tomu však neodpovídá počet stran. Je to pak málo propracované, leckdy velmi málo uvěřitelné, vždy náhodou někdo někoho potká a pak spolu žijí, náhodou někdo umře, aby děj mohl jít dál a postava mohla být "uzavřena", též ty časové smyčky se mi někdy pletly... (Mno, klasika je klasika, to je prostě kvalita.) Jsem však ráda, že jsem si knihu přečetla a mám tedy další představu o současných autorech a dílech... Moc chválím vyjadřování a používání košaté češtiny. Je vidět, že autorka pracuje s jazykem. Doplněk z 29.9.2019: Z knihy si nepamatuju prakticky nic. A minule jsem zapomněla napsat, že konec ála deus ex machina je takový jednoduchý a neoriginální.

4 01.08.2018

Určitě stojí za přečtení. Někdo se třeba nic nového nedozví, pro druhého to může znamenat velký objev o lidské psychice a s tím spojené pochopení, uvolnění... Jen pár věcí mi přišlo jako blbost, ale omlouvám to záměrem autora uvést příklad. Čtyři hvězdičky dávám za předání myšlenek a motiv knihy. Autorovo literární nadání není úplně špatné, ale excelentní taky rozhodně ne (můj soukromý názor, četla jsem od něj jen tuto knihu).

01.08.2018

Mně se kniha hodně líbila. Nadherná ukázka vzestupu na obchodním a společenském žebřìčku, vyhřívání se na výsluní (byť vlastní pílí zasloužené) a rochnění ve svém úspěchu, ztráta ostražitosti a zdravého rozumu, podcenění zákeřnosti a najednou pád... a lidé z horních vrstev vás neznají, nepomohou, ba naopak... A jste na dně... Jen blízká rodina Birotteaua nezradila... Příběh z prostředí pařížské měšťanské společnosti 1. pol. 19. století. Klasika francouzského kritického realismu.《Pět hvězdiček dávám jen pro mě opravdu úchvatným knihám. Zde to vidím tak na čtyři a půl:-).》Tady je důležitá hlavně ta myšlenka... Příběh, který něco opravdu sděluje, na něco apeluje.

1 23.07.2018

Tuto knihu jsem četla na střední škole (1994) a úplně mě uchvátila. Souhlasím s názorem uživatele mgeisselreiter. Mě nejvíc zaujal ten vývoj hlavních postav, kdy se z bázlivého tajemníka stane stejný dravec jako byl dříve hl. hrdina Forcheaux a ten pociťuje na vlastní kůži bezohlednost, kterou oplýval dříve on sám. A taky prostředí. Zajímalo by mě, jak bych tuto knihu hodnotila, kdybych ji znovu četla nyní:-). "Načasování" je taky dost důležité. Dřive jsem hodně četla "těžší" literaturu jako Emila Zolu, Dostojevského či Kafku. Nevím, jestli by se mi dnes chtělo číst třeba Zabijáka od Zoly nebo Zámek od Kafky:-).

2 26.01.2018

Poslouchala jsem to jako audioknihu https://audioteka.com/cz/audiobook/malevil a naprosto skvělé! V některých částech knihy jsem ani nedýchala a napjatá jak kšandy čekala, co bude dál. Souhlasím s komentáři "Kamil2" a "stju". Považuju tuto knihu za jednu z nejlépe vystavěných a napínavých. Samozřejmě s ohledem na to, co jsem já sama kdy přecetla a jaký druh literatury jsem četla. Autor byl bezpochyby velice inteligentní.

6 20.01.2018