ibáG komentáře u knih

(SPOILER) Nejprve jsem se do příběhu nemohla nějak vpravit (tedy první strana rozhodla, že číst 100% budu, pak to chvilku upadalo...), potom mě to však úplně chytlo a ke konci mi bylo líto, že se budu muset s hlavními hrdiny rozloučit. Kniha ve mně stále rezonuje. Je zkrátka znát, že autor popisovanou dobu zažil na vlastní kůži a také to, že byl prostě vynikající spisovatel. Knihu bych zahrnula do rozšířeného okruhu povinné četby.

Trochu mi v příběhu rušilo to povídání hlavního hrdiny Ludvíka s Izabelou v 'blázinci', ale když to mělo na konci vyústění, tak jsem to vzala na milost. A je to zatím jediná kniha od R., u které jsem se i zasmála:-). Některé figurky byly opravdu vtipné.

Kniha je podle mě i přes (možná právě proto) popisované náročné období (hyperinflace, kurz se měnil 2x denně, chleba za miliardu marek, lidé na mizině, podhoubí pro šmelináře a obdivovatele Adolfa Hitlera...) výborná, ideální k vytvoření si představy o té době. Vnímavý a inteligentní čtenář toho hodně odhalí a dost se přiučí. Je zde mnoho výborných postřehů a myšlenek! Taky anekdota o cyklistech a Židech je vhodně zakompokovaná.

Příběh končí v podstatě pozitivně a smířlivě, Izabela (Genevieva) se uzdraví, končí hyperinflace, Ludvíkovi se poslední den v práci podaří prodat neprodatelný černý obelisk, odjíždí do Berlína pracovat do místních novin... (Ovšem sdělení v úplném závěru knihy o osudech/konci všech protagonistů příběhu je smutné i pobuřující, leč bohužel velmi realistické.)

Co následovalo reálně dál, víme... Je však dobré si uvědomit PROČ. Historie se opakuje... To je však jiné téma... A jsem ráda, že E.M.R. byl ochoten k sebereflexi (části) svého národa viz část knihy se slovem PROTOŽE... Když už jsme u toho, v Evropě dělaly a dělají problémy stále dokola tři národy/mocnosti, které se přetahují: Velká Británie, Francie a Německo...

14 31.12.2020

Průběžně si v knize čtu. Dozvídám se nové věci nebo si opakuju již pro mě známé, vzdělávám se. Nevěděla jsem, že psychopat může být člověk i v pozitivním smyslu slova.

3 10.12.2020

Dala bych asi 3,75 *. Vyprávění zajímavé, ale delší pasáže bez přímé řeči a občas zbytečně dlouhé popisy to podle mě kazí. Části, které mě bavily a ty, které byly nudnější, se celkem pravidelně střídaly. Pocit, že nevím, co z toho je reálné a co je fabulace, mi bohužel pocit z knihy narušoval (samosebou základní údaje jsou pravdivé). Přitom bych se o H. B. ráda dozvěděla něco víc. Ano, vím, důvod je ten, že se zachovalo málo informací, proto je i jeho jméno změněno. Zajímalo by mě, jak opravdu přicházel na ty potvůrky pakobolty a co se mu v hlavě odehrávalo, když je maloval, zda a ev. koho zpodobňoval. Zda se popis alespoň zčásti zakládá na pravdě. Lépe bych pak jeho obrazům porozuměla. Ať tak či onak, je (byl) jeden z nejoriginálnějších malířů na světě! Ráda čtu historické knihy, nejlépe ještě o skutečných lidech. Tak jako tak získávám informace o tehdejším světě a životě. Samozřejmě záleží na kvalitě knih, resp. autora.

3 10.12.2020

Asi bych dala 3,5 hvězdičky. Téma, zápletka a rozklíčování fikané a velmi zajímavé, ale mrzelo mě stručné pojetí. Uvítala bych rozvinutí děje a postav. Některé knihy jsou zbytečně roztahané a tady je to přesně naopak. Nedokázala jsem si vytvořit představu prostředí a postav. Trochu se mi pletla jména a též názvy obcí. Bylo to i zfilmováno, jak jsem zjistila, film jsem však zatím neviděla, ani jsem neslyšela rozhlasové zpracování s R. Hrušínským. To napravím, jsem na to zvědavá.

2 20.11.2020

Autora jsem k mé škodě neznala, ale naštěstí jsem na tuto knížku narazila ve veřejné knihovničce a jsem tomu moc ráda. Překvapila mě čtivost, zároveň však výrazivo, které přispívá k autentičnosti a důvěryhodnosti románu. Kniha se mi opravdu líbila a považuju ji za kvalitní literaturu, kdy máte možnost seznámit se s částí naší historie beletristickou formou. Mám v plánu přečíst i jiné knížky Františka Neužila z doby Přemyslovců a těším se na příběh o Záviši z Falkenštejna. Myslím, že by lidé měli znát historii své země. Též se domnívám, ze autor patří mezi ty, kteří jsou neprávem opomíjeni! Naopak je často haló kolem autorů a knih, které tak vysokou úroveň nemají.

6 14.11.2020

Kdo se o tuto tématiku zajímá, tak je to pro něj dobrý zdroj informací, jak byly různé jednotky vybaveny. Obrázky a fotografie jsou velké a přehledné.

1 26.10.2020

Ke knize jsem se dostala opět díky veřejné knihovničce. Je zajímavé, kolik existuje knih a autorů, kteří nejsou tolik známí a leckdy neprávem. Kniha je v podstatě neorealistní. Jde o sociální témata Sardiňanů, kteří jsou zasaženi i tím, že byly často v područí jiných mocností a byli pro ně kolonií. Příběh hl. hrdiny Angela Urase se odvíjí od půlky 19. st. po 1. sv. válku, sledujeme ho od chlapeckých let až po sklonek života. Kniha na mě působila tak, že chtěl autor čtenáři zprostředkovat nejen běžný život ostrovanů, ale především ukázat sociální problematiku (kapitalismus, vykořisťování, sociální rozdíly, maloměšťáctví, stávku, vraždu...). Také to, že člověk může být slušný, chtít pomáhat lidem z pozice starosty města, ale to nestačí. Určitě doporučuji přečíst si doslov a informace o autorovi, jeho dalších knihách a o neorealismu. Hodně jsem si z toho poskládala. Dala bych 3,5 *.

3 17.10.2020

Mně se tato knížečka (kabelkový rozměr) moc líbí. Jednoduchá, nezabíhavá, žádné americké bláboly. Jednotlivé kapitolky přehledně členěné a doplněné afirmacemi. Doporučuju!

Hodně zajímavé. Četla jsem v době, kdy jsem tyto knihy hltala. To už je hooodně let... Měla jsem potřebu toto téma sledovat, analyzovat... Připadáte si doslova jako v jiném světě. A taky jste. Hodně věcí si díky tomuto výletu můžete uvědomit. A zda tomu člověk věří, a nebo ne, je jen na něm.

13.10.2020

Během víkendu přečteno. Člověk neví, co si o tom myslet. Je to vůbec možné? Asi když něco přesahuje lidské chápání, považuje to člověk za nemožné. Knížka se četla úplně sama. Žádné dlouhé zbytečné popisování. Rozhodně zajímavé a ojedinělé. To podstatné bylo asi řečeno. Vzpomínky končí rokem 1954. Kniha obsahuje fotografie důležitých osob. Jsou zde i herbářové ilustrace několika bylin. Na vnitřní straně přebalu jsou životopisné údaje. Zajímavý je též doslov a pak poznámka jednoho lékaře, jak se na to dívá on. Ze vzpomínek na mě dýchalo to, že pan Mikolášek byl člověk skromný, intuitivní, čestný a střídmý s velkou pokorou k přírodě. V knize se dozvíte, jak se naučil svému "řemeslu" léčitele. Profesí byl zahradník a květiny, byliny, stromy a přírodu vůbec opravdu miloval. Nabádal ke správnému životu v souladu s přírodou a ke zdravému životnímu stylu.

Vzpomínky mohly být vydány až po revoluci, dříve tomu nebylo přáno. Pan Mikolášek požádal svého přítele Jeronyma Lévyho, aby vzpomínky vydal. Žádný diktaturní režim tomuto nepřeje (ze zřejmých důvodů), však to na vlastní kůži pan Mikolášek poznal, ať za protektorátu nebo pak za komoušů poté, co zemřel jeho ochránce Antonín Zápotocký, kterému Mikolášek svým léčením (jako mnoha jiným lidem) zachránil život.

2 13.10.2020

Zajímavé, hodně jsem se toho dozvěděla z jiného úhlu pohledu. Mám ráda historii a zajímám se o ni. Někdy to bylo zdlouhavé, občas jsem něco přeskočila, to se přiznám. V hlavě mi však zůstal mějaký ucelený vjem. Dala bych tak 3,5 hvězdičky.

07.10.2020

Pěkné, mám doma.

07.10.2020

Pro ty, kteří se o to zajímají, je to bezva. My např. jezdíme rádi na ukázky různých bitev z rozličných údobí a tato publikace je dobrý pomocník!

02.10.2020

Mně se ty soudničky líbily. Je to takové nenáročné a i humorné čtení. Můžete tu knihu číst, jak dlouho chcete. Příběhy jsou krátké, nenavazují. Dokážu si tuto knihu představit např. v kavárně, v knihovně lázeňského domu, kde si člověk přečte pár příběhu, a příště zase další. Já také nemám ještě úplně všechny přečteny. Je jich totiž docela dost:-). Na knihu jsem opět narazila v knihobudce.

30.08.2020

Zajímavé, někdy poučné. Dozvěděla jsem se informace, které jsem nevěděla. Kde je nejvýše položené mezinárodní letiště na světě, proč bylo přesunuto hl. město Brazílie z Rio de Janiera do nově vytvořeného města ve vnitrozemí brazilským prezidentem českého původu, jak vznikl název Rio de Janiero, uvědomila jsem si, jak upozornil autor, že Indiánům nerostou vousy.... Jižní a Střední Ameriku vč. Mexika a Kuby navštívil v rámci státní delegace v r. 1962. Chvilkami to bylo poutavé a přenesla jsem se do popisovaných oblastí. Občas z knihy sálala komunistická nálada. (Však byl A. H. komunista. Po r. 1970 ho však zbavili členství, ztratil iluze po srpnu '68...). Taky byly zajímavé zmínky o jiných umělcích. Hemingway, Picasso... A. Hoffmeistera jsem měla někde v podvědomí, ale že byl tak všestranný, jsem nevěděla. Možná si přečtu i jeho jiné cestopisy.

2 20.08.2020

Tahle knížka mě teda opravdu překvapila a autora považuju za vynikajícího vypravěče. Velkou roli zde hraje jistě i překladatelka. Dlouho jsem nečetla tak napínavý a perfektně vystavěný román, kde jsou postavy jako živé, jako by opravdu existovaly. Kolikrát, jako kdyby byly vyjádřeny mé myšlenky, pocity (především Marie). To psychologické vykreslení je excelentní. Přitom děj ubíhá skvěle, slov je tak akorát, vše je na svém místě. Vývoj nebyl většinou předvídatelný, naopak mě překvapil. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Mám problém s koncentrací, okolí a myšlenky mě často rozptylují, ale tahle kniha mě dokázala natolik pohltit, že jsem okolí leckdy vůbec nevnímala. Někdo tady zmiňuje, že původní překlad byl pod názvem Tyran. Mně se víc líbí současný název, protože není tak napovídající. Román jsem našla v knihobudce, ostatně jako už spoustu jiných zajímavých knih. Jinak bych se k této knize asi nedostala. Autora jsem vůbec neznala. Je to ohromná škoda, že není více v povědomí veřejnosti. Je hodně autorů a knih, o kterých se mluví, a přitom někteří absolutně nedosahují takové kvality - myslím především současné. Bohužel mají lepší "píárko". Od Cronina si určitě přečtu i jiné knížky.

4 24.07.2020

Krásné. Víc k tomu asi není co říct.

1 08.07.2020

Tahle knížka mě okamžitě vtáhla do děje. Půjčovala jsem ji v knihovně pro staršího bratra (to byl rok cca 1990, bylo mi 14), doma jsem do ni nakoukla a během 2-3 dnů jsem ji doslova zhltla. Moc se mi autentický příběh a styl líbil. Jednoznačně 5 *.

7 26.06.2020

Kniha se mi vcelku líbila, avšak Na západní frontě klid nebo Tři kamarádi se mi líbily víc. Trochu se mi občas pletly ty postavy a časová osa. K dobru bych přičetla nápad, jak je čtenáři zprostředkován příběh a je zřejmá znalost a zkušenost autora s emigrací. K tíži bych přičetla trochu klišé příběhu jako takového a to, že některé 'náhody' byly poněkud okaté. Takže vcelku dobré, ale za srdce mě to nechytilo, příběh mě nepohltil. Myslím, že není od věci vzít v potaz, kdo kolik knih přečetl a s jakými knihami může srovnávat. Myslím však, že třeba pro mladé lidi je dobré si to přečíst, aby si udělali představu, jaká byla ta doba a co se v Evropě odehrávalo. Při čtení této knížky se dá udělat velmi dobrá rámcová představa.

8 23.06.2020

Je to zajímavá kniha (pokud jsem dobře pochopila, psaná na objednávku), dalo by se říct někdy literatura faktu, nebo životopisné vyprávění, jindy spíš lyrické... Nevím, jak bych to charakterizovala. Svérázný styl Branaldův. Žádný ucelený beletristický příběh. Některé části se čtou dobře, jiné méně, skoro až krkolomně. Velkým plusem jsou krásné žánrové černobílé fotografie. Nejvíc mě zaujala ta historie vývoje lázeňství v 16.-19. století. Jak si původně mysleli, že je nutné ve vodě zůstat až do rozpraskání kůže a že se musí minerálních vod vypít velké množství. Pak pohled německého občana, který považuje Karlovy Vary za své město a nenávist k Čechům. Též zmínka o K. H. Frankovi, který
mel v KV malý krámeček a byl rád, že si u židovských majitelů penzionu mohl uskladnit věci. Pak s Židy po r. 1938 zatočil. Je tam dlouhé vyprávění o rodině Puppů, o Antonínu Dvořákovi, zmínky o významných návštěvnících, o výrobě porcelánu a expedici do světa, o firmě Moser... První kapitola se mi líbila, to mě navnadilo. O telefonistce v hotelu, která spojuje hovory hostům cizincům. Domnívala jsem se, že se to bude odehrávat v tomto duchu. Mám ráda Karlovy Vary, lázeňství a hotelnictví. Kniha je uspořádána do kapitol, kde se každá věnuje něčemu jinému, některé jsou formou rozhovoru... Jinak je to vyprávění bez přímé řeči, která mi chyběla. Občas jsem něco přeskočila, jinak bych to nedočetla. Leckdy jsem nechápala, kdo je vypravěčem... Každý nechť si knihu zhodnotí sám.

01.06.2020