iceVS komentáře u knih
Ufff...
Vesmír je pěna. Bublinka vedle bublinky. Vesmír vedle vesmíru. Život vedle života.
Fantazie autorky je bezbřehá. Na rozdíl od té mojí. Má nekreativní (leč systematická) duše by potřebovala na to množství životů a postav nejspíš nějaký hodně přehledný graf.
Vzdala jsem snahu ději porozumět a chápat, kde právě jsem a zhruba tak 7/8 děje už jsem se jen vezla.
Nicméně si nemyslím, že bych se pouštěla do další knihy této autorky.
Já jsem se moc bavila. Sice čtu stylem díl jedna a pak hned díl tři, takže mi chybí velká část Aniččina života, ale to s chutí doladím.
Líbilo se mi, jak Anička nerozpitvává vztah s přítelem, když na něj dojde řeč, vždy je to stylem "on řekl, on vymyslel, on udělal". Žádný zbytečný detaily, žádná zbytečná romantika.
Přiznávám, fakt jsem byla náramně zvědavá, jak to celé dopadne. Takže si musím přiznat i to, že mě kniha bavila.
Prostě léto a lásky :-)
Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Štvaly mě faktické chyby v reáliích, byť chápu, že to není přísně životopisný příběh.
Ale konec mě dost pobavil, takže jo. A jdu objednat druhý díl :-)
Pavlína se pokouší přesvědčit sebe samu, že je O.K.
Dobrá tedy, pokud jí to pomohlo, pak mně to neublížilo.
Ale z mého pohledu je čirý nerozum trávit s touhle knihou čas.
Dlouho, dlouho se svět snažil, abych si přečetla nějakého toho Žambocha. A já se tiše bránila.
Krásný kompromis, tohle téma beru :-)
A umím si představit situaci, kdy bych tomu i věřila ;-)
Mám neodbytný pocit, že pokud jsem neabsolvovala mejdan pořádaný Mackem, nežila jsem.
To bylo absolutně bóóóóží čtení...
Jediná piha na kráse byla "klepýtka". Zřejmě podle vzoru kopýtka :-D
Když už nevím, co čtenáři nabídnout, sáhnu po Pattersonovi. Byť jsem doposud nepřečetla jediného. Takže nastal čas ochutnávky.
A i když jsem neomylně sáhla po knize, která je o tom, co bytostně nesnáším (únosy a násilí na dětech), tak přiznávám, že mě knížka náramně bavila. Takže určitě poslední nebyla.
Ale opravdu bych nechtěla být Alenou Zatloukalovou, podepsanou pod redakční úpravou. Parádní ostuda. Hrubky, překlepy, grafické prohřešky. Nechápu.
Musím říct, že hodně dobrý. A kdyby tam nebylo to hodně nedůstojný rádoby mysteriózno, tak dávám plnej. Takhle to bylo takový dětský.
Srdcovka...
Půl roku jsem si ji schovávala, jen abych dostála svému letnímu rituálu :-)
Příběhy super, překlad taky (byť jednou se někdo seknul a místo šesti týdnů bylo šest měsíců), jen ten kníratý dědek na přebalu knihy se mi vůbec nelíbí :-D
Společensko-politická dystopie není zrovna čtení na prosluněnou neděli, chtěla jsem knihu odložit, ale nakonec mi to nedalo.
Měla bych nějaké ty výhrady k leckterým nedořešeným detailům, bez kterých se úplně nelze pohnout dál, ale budiž.
A i když to není kniha, ke které bych se chtěla kdy vracet, měla něco do sebe.
Jistou znepokojivost. Nemám na mysli tu primární, o kterou jde, ta mi přijde poněkud vybájená a účelová, spíš vtáhnutí do děje; to se autorce povedlo.
Prostě miluju Brubakera...
Baví mě na pár hodin se ponořit do úplně jinýho světa a být hrozně špatná a zlá holka :-D
Sama o sobě bych tuhle knihu asi minula, do ruky jsem ji vzala na doporučení.
A asi i proto nemám pocit, že bych se už s podobným motivem setkala.
Bylo to milý, pohodový, chvílemi předvídatelný, chvílemi překvapivý. Konec předvídatelný byl a byla to slaďárna, ale jinam to prostě směřovat nemohlo :-)
Celý to zkrátka hladilo a já to zrovna potřebovala.
Pro mě byla Diana ikonou, měla jsem ji ráda.
Kniha je napsaná velmi poutavě, čtenář musí mít pocit, že je v srdci dění. Překvapilo mě, že je autorka tak mladá, kniha je fakt líbivá.
Jen zas těch nezbytných pár gramatických trapasů kazí mé nadšení, škoda, škoda.
Některé malby jsou zajímavé, jiné vtipné, další znepokojující až burcující, jiné prostě nádherné.
Ti streetarteři jsou fakt šikovní, radost se pokoukat :-)
Já tedy rozhodně hvězd pět, na rozdíl od předchozího komentáře :-)
Sedím si ve svém oblíbeném parku, pejsek si venčení obstarává sám a já si můžu číst. A při Smrtonošovi jsem vychechtanější než parta studentů šperkárny (co sedí opodál), kteří si k úsměvu pomáhají kdečím dostupným.
Mohla - a chtěla - bych chválit až do aleluja, zdůraznit věci, které mě bavily či rozesmály, ale to by bylo na dlouho...
Prostě moc mě to bavilo. Já celou dobu věděla, že tuhle knihu náramně moc potřebuju :-)))
Jupí, konečně rozeznám hondu od hyundai :-)
Poučné i pro staré dámy :-D
Příjemně naservírované vzpomínky a poutavý rozhovor se synem. Útržky vzpomínek vnuka.
Nejvíc mě bavila část s Vladimírem mladším. Nicméně setkat bych se s ním nechtěla :-D
Radši jsem zdravá :-)
Jen tak pod čarou. Přispěvatelem (druhým autorem) je, tedy alespoň podle souborného katalogu, Vladimír Beneš nejstarší. Děd, nikoliv vnuk.
Přemýšlím, zda bylo nutné zajít do takových detailů... Víc než životopis bohužel ta kniha působí víc jako bulvár.
A celkově - ač se autoři velmi snažili - platí, že méně je někdy více. Opravdu je nezbytná úplně každá fotografie, úplně každý rozhovor, úplně každá zmínčička, každý žebříček úspěšnosti, které kdy kde vyšly?
A jako bonus - každých pár stránek reklama. Tak to opravdu do knihy nepatří. A už vůbec ne k takové hvězdě, jakou Hana Zagorová byla. Reklama v životopise působí spíš jako potupa.