iceVS komentáře u knih
Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, zda autor při svém dokonalém povědomí o zločinu a policii má i osobní zkušenost s drogami. Po této knížce o tom ani nepochybuju :-)
To bylo jako italská opereta na čínském tržišti. Barevné, ukřičené, zmatené, osoby i děje proklikávaly jak ze čtyř různých filmů... Navíc mám podezření, že se při psaní téhle knihy musel Ed náramně bavit a smát děsně nahlas, protože tohle je fakt úlet :-)
Ale celkově - byla jsem ráda, že jsem to dočetla, pobavila jsem se, ale vracet se nebudu.
Cordelie přijme zakázku dělat o víkendu bodyguarda sebestředné herečce na jistém ostrově, v uzavřené společnosti. Uplyne sto stránek a ejhle, jsme na ostrově. Uplyne dalších sto stránek a z potencionální oběti je rozmašírovaná mrtvolka... a zbývá už jen pouhopouhých dvěstěpade, abychom došli k řešení... Podezřelých je pouhá hrstka a s každou stránkou jsou podezřelejší a podezřelejší...
Je to takové... rozkošatělé... :-)
Ale nestěžuju si, zrovna tady je to vcelku k věci, byť popis každého kousku nábytku tu a tam vypíná moji pozornost. Ale příběh se mi prostě líbí.
Spíš bych zmínila takovou pro mě trochu pozoruhodnou věc, které už jsem si všimla v prvním díle. Kniha je tak zvláštně napsaná, že skoro nejde příběh datovat do nějaké konkrétní doby. Tady tedy tu a tam padla zmínka o konkrétním letopočtu, ale měla jsem pocit, že ze samotného textu bych nerozpoznala, zda se příběh odehrává ve dvacátých letech minulého století, či skutečně v osmdesátých. To se mi vlastně moc líbilo, a zároveň jsem se cítila lehce ztracená a dezorientovaná. Hezky si mě povodila...
Zde se stylem autorka dokonale a absolutně přiblížila knihám od Agathy Christie.
Rejdařská povídka byla taková... smutná... Nejen proto, že to byl příběh o nenaplněných přáních i osudech, ale taktéž autor mistrně zvládnul Maigretovo osobní pohnutí. Během následujících pár dní měl odejít do důchodu a uvědomoval si, že vlastně neví, zda to tak chce. Člověka to donutilo zamyslet se nad komisařovými osobními pocity.
Druhá povídka byla naprosto nádherná a perfektní. Z dob, kdy Maigret byl Maigretem (a v plné síle) a Paříž ještě bývala Paříží.
Pryč z mé knihovny...
Srovnala bych se s tím, že od samého začátku mě kniha příliš nebavila, srovnám se i s tím, že i když záhadu brilantně (a pokerově) vyřeší hlavní hrdina, který není z detektivní branže, není vysvětleno, proč se do té situace vůbec dostal. Tedy pominu-li větu, že se nudí a chce trochu vzrušení. To příliš nesedělo...
Ale hlavním důvodem čiré nelibosti k této knize je absolutně hnusná blbá čeština, ještě navíc s ošklivou hrubkou. Překladatel bezpochyby umí anglicky, ale cit pro češtinu tedy neměl... :-(
Tak mladá a tak chladnokrevná... Musím se přiznat, že by mě opravdu zajímalo, jak si Cordelia v budoucnu vedla.
Z mého pohledu je kniha spíše filozofickým pojednáním. A tudíž jsme se trochu nesešly. Ale je to ryze subjektivní hodnocení...
Cestování mě v životě poněkud minulo, asi i proto nijak zvlášť nevyhledávám literaturu na toto téma. Ale tahle kniha byla fajn. Místa barvitě popsaná, přidáno spoustu perliček či historických zajímavostí a exotické pochoutky mi téměř voněly až pod nos :-)
Velmi příjemné čtení.
Kniha plná luxusu, nevšednosti, přetvářek, pozlátek a starostí, kam pověsit nového Degase. Přesto jsem se od ní nedokázala odtrhnout. V uplynulém roce jsem přečetla několik knih, které byly propojeny stejnou partou lidí: Hemingwayovi, Fitzeraldovi, Coco, Vanderbiltovi, Warhol, Capote...
Díky tomu jsem měla pocit, že je tak nějak víc znám, že mi jsou bližší, proto i čtení o nich pro mě bylo poutavější. I když to byli zřejmě velmi povrchní lidé.
Místy mi značně nesedělo (a i dost rušilo) použití některých výrazů, cit pro jazyk máme ovšem každý jiný. A napsat "naplněnými pytly", to zaslouží nakopat, pane Dušku.
Ezoterika je mi bytostně vzdálená. Ale proč nepřijmout fakt, že bolest není radno potlačit, nýbrž najít její příčinu?
Kniha vcelku důsledně vysvětluje, že mysl a schránka spolu souvisí víc, než jsme si ochotni přiznat. Některá fakta jsem přijala za své, některá úplně přijmout nechci či nedokážu, ale převládají pozitivní pocity.
A autor je velmi charismatický muž :-)
Příjemné, úsporné a civilní vyprávění. Téma, které tu už párkrát bylo, byť v nějaké té obměně. A dvě tak ošklivé hrubky, že musím dát o hvězdičku míň, než jsem chtěla. Protože se mi tahle povídečka četla pohodově.
Miluju staré fotky míst, která jsem znávala. Ráda si přečtu cokoli na toto téma. Jediným problémem jsou sochy. V devadesáti procentech jsem nedokázala rozluštit, co mají představovat :-). Ale kniha je velmi zajímavá.
Jasné, stručné, přehledné. Kdyby k tomu byla přidána i pevná vůle, hvězdiček by bylo pět :-)
Z mé strany omyl. Nalákalo mě atraktivní téma - a pak jsem se musela brodit myšlenkami hlavního hrdiny, který byl tak rozerván, tak sexuálně puzen, tak žádoucí, tak chápající, tak jiný a vyčnívající... Kombinace Dylana McKaye a Olgy Schinepflugové. Její "myšlénkování" jsem taky příliš nedávala.
Korektura to dorazila. Množství překlepů, slova mezi řádky rozdělena proti všem pravidlům, názvy ulic ve tvaru Na příkopě, Staré město...
Kniha se tvářila jako intelektuálský vrchol, ale nějak jsme se spolu nesešly.
Očekávala jsem (jak se ukázalo, tak oprávněně) 500 stran na téma sex, drogy a rock and roll. Z mé strany čirý voyeurismus, (nerozumím ničemu z dříve jmenovaného). Zajímalo mě, jak to Keith dokázal přežít.
Je zjevné, že synci z Albionu jsou nezdolní a nezlomní.
Výborná kniha. Jen mě trochu mrzí, že pružnost souvisí s věkem :-)
Drobná knížečka, která se nadšeným kamínkářům hodí do terénu. Velmi zajímavá je historická část, která je doplněna dobovými ilustracemi.
Holt - slovy klasika - "U nás v Čechách hodí pasák kamenem za stádem, a kámen má často větší cenu než celé stádo!"
:-)
Po letech letoucích jsem se k ní vrátila. A přidávám hvězdičku, je to fakt mistrovské dílo.
Jen mě zarazily ty ukrutný hrubky místy...
No... smutný je, že přese všechnu tu ironii má vlastně autorka pravdu.
Halina je fenomén, dokázala se odlišit a napsala spoustu vtipných věcí. Že z téhle knížečky nejsem na větvi nijak neshazuje to, že si myslím, že je to úspěšná žena.
Když jsem tuhle knihu našla na burze, nedokázala jsem pochopit, proč se jí někdo zbavuje. Milovaný Jiříček, ten nejsladší cholerik... Po jejím přečtení ji tam opět vracím. To nejsou ani tak vzpomínky na Jiříka, jako spíš reklama na tehdejší programy TV Nova a sebereklamy některých osobností. Ovšem nikdy, opravdu nikdy, bych se nevzdala série knih Sovákových vzpomínek.
Sovča byl (a je) nej. Ať už jako rytíř Brtník, Dařbuján, agent W4C, profesor David Moore, král Rosebud IV., nebo můj nejzamilovanější - Antonín Skopec :-D
Bude to tím, že nejsem jinoch či mladý muž, nedokážu tohle moudro docenit. A děkuji bohu, že dnešní knihy již neobsahují oslovení "drahý čtenáři"... :-)
Poučení: Drahý čtenáři, nedokážeš-li sbalit ženskou, zkus ji prostě ukecat - za sebe dodávám: Jen raději nějak jinak :-)