Iluš komentáře u knih
Zakoupeno pro synovce v LK - a mohu doporučit. Úsměvný, něžný příběh - člověk si Ondru zamiluje ( zejména jeho myšlenkování)!!!!
Prosím,čtěte - ať není zapomenuto !!!!
"V komunistických lágrech zemřelo ( bylo utýráno) přes 4 000 nevinných lidí ,
popraveno bylo 248. "
Někteří dozorci se chovali stejně jako nacisté.
" Přemýšlím, že jsem nikdy nechápal, jak bylo možné, že lidé mlčeli, když se dral k moci Hitler a pak u nás Gottwald. Jak mlčeli, když přijely v osmašedesátém tanky, a pak jim to vydrželo dalších dvacet let.
A dnes, když opět mlčíme, tomu už bohužel rozumím a je mi do breku z toho, že se nikdy nepoučíme."
" A mlčet znamená podílet se. "
Prosím, nemlčme - mluvme, nezapomínejme!
( prastrýc v Jáchymově, zemřel doma na následky nemoci z ozáření)
Postavy ploché, děj plochý ..... čekala jsem daleko více. Osud p. Podolské nebyl dostatečně propracován, móda taky zde nemá žádné místo. A kdo šije u Podolské ,tak ten už vůbec není vykreslen dostatečně dobře.
Pejsek s kočičkou pečou dort, dají tam vše, co mají rádi ..........ale přesto se mi kniha četla moc hezky ( až na ten konec ,kdy to vypadalo, že autor neví sám, jak vše ukončit).
Tolik matiček a tatíčků - tolik osudů, tolik manželských vztahů. Krátké, úsměvné, - prostě p. Poláček.
" ....co tak dobře napsaná próza dokáže?"
"Někdy nám stačí impuls, abychom se rozhodli něco udělat. A třeba jen stačí říci "NE", když s něčím nesouhlasíme. A i když je strach někdy silnější, stále můžete jen poslat tuhle knihu dál k dalšímu příteli.
Nikdy není pozdě na to, udělat správnou věc."
Taktéž knížka objevena díky e-knihy zdarma . A i několik dní po přečtení jsem plna pocitů, vlastně i otázek. Ale nevím, zda ta hloubka, kterou já v knize nacházím, tak trochu nesouvisí s věkem čtenáře.
Kniha ,která nutí čtenáře dohledat další informace ( je to celé smyšlené, je tady zrnko pravdy?) Navíc se velice dobře čte.
Také jsem čekala více. Námět vypadal velice slibně, ale zpracování pokulhávalo, vlastně přímo kulhalo. Žádné napětí, žádný spád a závěr nemastný - neslaný. Slabší průměr.
" Víš, že někdy nepoznám ,jestli to myslíš vážně nebo si děláš srandu?"
Podobnou otázku si kladu po přečtení této útlé knížky: vážně je tu přesah ( odcházení, moudro, hospic) nebo úsměvné pohlazení při věcech smutných. Nebo také nic : knížky si nás někdy vyhledají samy, poté v nich najdeme něco, co potřebujeme. Já našla klid.
Knížka objevena náhodou (dárek od Mikuláše) a všichni (od předškoláčka až po důchodce) jsme ji přečetli. A všichni jsme dali plný počet bodů ( nebo vlastně hvězdiček).
Nádherné ilustrace, nádherný příběh.
A teď se chystáme na další knihu od téhož autora: O zahradě.
Knihu jsem měla dosti dlouho odloženou - ale pak jsem ji přečetla velmi rychle. A nelituji, naopak. Člověk má v sobě tolik síly, smutné je někdy i trochu krásné.
Tolik otázek se objeví během četby - učinit správné rozhodnutí pod vlivem čeho, koho a následky pro koho, jaké , kdy. Jedna z knih, na kterou musíte myslet ještě velmi dlouho po přečtení.
Kniha je opravdu dobrá. Vtáhne Vás do děje: máte pocit, že jste také v pokoji a účastníte se rozhovoru, cítíte emoce, vnímáte atmosféru. A hlavně přemýšlíte ( nejen o postavení žen) - během čtení i poté.
Nedočteno : romantika? napínavý děj ? četba pro knihomola? Bohužel, nic z toho jsem nenašla.