inachisio
komentáře u knih
Dívka beze jména
Marina Chapman
Příběh to byl neuvěřitelně zajímavý a - neuvěřitelný. Mrzelo mě však, že styl psaní by mohl být o mnoho lepší, což vyvážil strhující příběh. Další věcí, která mi tam opravdu chyběla, bylo stručné vyprávění o událostech, které by si zasloužily více slov. Například, jak přemýšlela, když byla s opicemi, jak se její myšlení změnilo ve společnosti lidí etc. Jinak opravdu skvělá knížka, která se četla jedním dechem.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Myslím, že kromě vesmíru je přece jen více věcí nekonečných. Jednou z nich je autorova fantazie. Pořád nedokážu pobrat, jak tohle někdo dokázal vymyslet a napsat. Kniha byla vtipná, velice vtipná, ne příliš dlouhá a opravdu chytrá. Už teď se těším na další díl. Skvělé.
Sophiina volba
William Styron
(SPOILER) Pět set stran je úplně o ničem, jen se tam dozvídáme o autorových sexuálních pronlémech, o tom, jak moc miluje Nathana, který bere drogy a ubližuje Sophii. A po kouskách zvíme půlku života hlavní postavy, z něhož většina je lží a tak si je musíme vyslechnout ještě jednou správně. Po těch nevímkolika sáhodlouze popsaných stránkách zvíme, že Sophie měla syna a jak se ho snažila zachránit. Dalších hodně stran o nevím čem (ty jsem nečetla, protože už jsem to nedala, ale někde tam se dozvíme, že ty děti byly dvě). A na DVOU A PŮL STRÁNKÁCH na straně 645-647 se konečně dozvídáme, koho že si to vlastně vybrala. Z celé knížky, kdy 646 neuvěřitelně nudných stran čekáme na děsně emoční Sophiinu volbu a autor nám ani nedá možnost se pořádně rozbrečet. A pak se zabijou.
Ok, uznávám, že to je dílo s velkým D, ale mohlo by být lepší, strhující a ne nudné tak, že přeskakujete po stovkách stran. Fakt mě to mrzí, protože nápad je skvělý.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Počestné paní, moudří muži, je mi ctí vám oznámit, že jsem dostála svého předsevzetí, a tudíž, přečíst Dekameron. Mohu se tedy od této chvíle nazývat Kulturní ženou. Mám však k tomuto dílu pár připomínek, možná nějakou kritiku, ale i pochvalu. Omluvte mne proto za delší komentář.
Nejprve musím převelice pochválit pana autora, jenž slul Giovanni Boccaccio, za jeho úvod a autorův závěr, jelikož tyto dvě nedlouhé části byly vskutku úchvatné. Mám proto veliké hoře, že se celá kniha neskládala jen z těchto dvou pasáží.
Nemohu však říci, že by se mi nápad a zpracování vůbec nelíbily. Naopak, jsem toho názoru, že kniha účel splnila. V chvílích, kdy jsem neměla nic na práci, těšila jsem se, kdy si zase přečtu nějaký ten pěkný příběh z Arcikuplířky. A skutečně některé byly pěkné, žel ty méně pěkné, se opakovaly stále dokola jen z jinými jmény. Na ty vtipné, trefné a milé příběhy tedy zbylo nemnoho místa. A to je veliká škoda.
Abych vás však nenudila příliš dlouho, napíšu už jen, že dílo mi přišlo velice nadčasové a krásně napsané. Nápad jsem taktéž ocenila, jelikož, shodou okolností naše doba se velice podobá době, v níž byl cyklus sta novel napsán. Překvapilo mě, že i po tak dlouhé době se kromě nových technologií a rovnoprávnosti žen skoro nic nezměnilo.
Abeceda důvtipu
Rudolf Čechura
Skvělá sovětská knížka :), ještě nemám dočteno, ale zatím mě v oblasti detektivování posunula.
Už jsem to dočetla. Mrzí mě jen, že autor někdy něco nakousl a pak řekl, že už se tím nebude zabývat. Některé věci mi přišly moc stručné a kdyby byly víc rozvedené, cítila bych se jako detektiv víc :). Logické úlohy byly skvělé, ale prostě všeho bych tam dala tak třikrát tolik. I tak skvělé a jako příručka nebo návnada k tomu začít na sobě pracovat je to velice povedené.
Pouští a pralesem
Henryk Sienkiewicz
Velice napínavý a dobrodružný příběh jsem nemohla odložit. Samozřejmě mě zaráželo, jak hlavní hrdina snášel všechny útrapy a nikdy nebyl nemocný nebo jinak handicapovaný. Čím víc jsem se však ponořovala do děje, tím zajímavější a čtivější mi připadal. Opravdu velice hezká knížka, k níž se jednou určitě vrátím. Tak byla dobrá. Vynikající líčení a popisy, postavy i znalosti spisovatele byly obdivuhodné a díky nim byla knížka opravdu skvělá.
Rozum a cit
Jane Austen
Nevím, kde začít. Jakmile si přečtete nebo shlédnete film od Jane Austenové (př. Pýcha a předsudek), není už těžké odhadnout, jak skončí druhá knížka. Já jsem to věděla od začátku. V knize bylo pár překvapivých zvratů (které mě v mém původním mínění nezviklaly), ale něco tam chybělo. Čekala jsem něco děsně romantického, ne že by bylo špatně, že to tak nebylo, ale vlastními slovy bych příběh popsala spíš: "popisování života jedné malé rodinky, kde žijí dvě sestry, z nichž jedna nemá city a druhá je naopak příliš sobecky prosazuje. Dále v knížce najdeme strašné drbny, jloupé dámy, pány, kteří myslí jen na peníze a pak marnivé pány." Nechci být příliš kritická. Knihu jsem dočetla a dokonce jsem občas byla i napjatá s zvědavá, jak to dopadne. Čekala jsem však mnohem víc. Styl psaní mě také nijak nenadchnul, příběh ani zpracování rovněž. Čekala jsem od tak známého příběhu víc.
Pět neděl v balónu
Jules Verne
Žasnu nad neuvěřitelně obsáhlými znalostmi Verneovými a vynikající schopností je zábavně zprostředkovat obyčejným lidem v podobě napínavého příběhu se sympatickými postavami, jenž si zaslouží titul, "přečteno jedním dechem"
Aréna jedna - Otrokáři
Morgan Rice
Gramatika otřesná, příběh neuvěřitelně přitažený za vlasy a přehnaný, ale četlo se to dobře.
Otrokyně, Bojovnice, Královna
Morgan Rice
Kniha mě bavila, ale zdá se, že autorka to strašně přehání, co se týče zvratů, splněných přání a především povahy všech hrdinek, která je zpravidla hrozná.
Sonety
William Shakespeare
Pořád žasnu nad nesmírnou chytrostí Shakespearovou. Byl by tohle schopen napsat nějaký nynější autor?
Malá mořská víla (převyprávění)
neznámý - neuveden
Roztomilá pohádka, jíž jsem četla už jako starší, ale líbila se mi. Nejdřív se mi do ní nechtělo kvůli všeobecné propagandě, ale nakonec to bylo hezké a milé.
Divoká tlupa staví velkou loď
André Marx
Po dočtení mi bylo líto, že už kniha nepokračuje, protože by to bylo opravdu žádoucí. Přečetla jsem ji jedním dechem i přesto, že mi už tenkrát přišel příběh hodně postavený na hlavu. Předpokládám, že to, že se zvířata v knize oslovují "lidi" a že papoušci kakadu se v každém díle jmenují jinak a v každém díle mají i jiné pohlaví, je vina překladu.
Divoká tlupa a tajemná řeka
André Marx
Tento díl byl asi nejpovedenější, nejdobrodružnější a četl se asi nejlíp ze všech. Jako malá jsem ji přečetla jedním dechem i přesto, že mi už tenkrát přišel příběh hodně postavený na hlavu. Předpokládám, že to, že se zvířata v knize oslovují "lidi" a že papoušci kakadu se v každém díle jmenují jinak a v každém díle mají i jiné pohlaví, je vina překladu.
Divoká tlupa hledá pomoc
André Marx
Jako malá jsem ji přečetla jedním dechem i přesto, že mi už tenkrát přišel příběh hodně postavený na hlavu. Předpokládám, že to, že se zvířata v knize oslovují "lidi" a že papoušci kakadu se v každém díle jmenují jinak a v každém díle mají i jiné pohlaví, je vina překladu.
Divoká tlupa
André Marx
Jako malá jsem ji přečetla jedním dechem i přesto, že mi už tenkrát přišel příběh hodně postavený na hlavu. Předpokládám, že to, že se zvířata v knize oslovují "lidi" a že papoušci kakadu se v každém díle jmenují jinak a v každém díle mají i jiné pohlaví, je vina překladu.
Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
Díky této knize jsem pochopila, jak těžké to může rodina autisty mít. Krásně napsaná i zpracovaná, ale přišla mi trochu nedokončená. Pro děti a dospívající je to ale určitě vynikající knížka, která dokáže člověku živě ukázat, jak to chodí. Četla se sama.
Řeka bohů: Román ze starého Egypta
Wilbur Smith
Řeku bohů jsem milovala. Především kvůli prostředí starého Egypta, o nějž jsem se, hlavně tehdy, ale i teď hodně zajímala. Také jsem se hned zamilovala do hlavních postav, zajímavé zápletky i stylu psaní. Nyní už bych to tak slavně neviděla. Kniha se mi pořád líbí, ale druhá půlka mi přijde trochu nadbytečná a kapku nucená. Také je velice naivní, když si představím, co všechno postavy umí (vyjmenovávat to nebudu, to by bylo opravdu nadlouho). Historické nepřesnosti prominu. Přesto si myslím, že je to vynikající dílo a jednou si ho možná přečtu znova.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Musím říct, že jsem si knihu představovala úplně jinak. Jako krásnou, smutnou knížku o dvou zamilovaných s rakovinou, z nichž jeden nebo oba umřou. Vesměs to bylo podobné, až na to, že ta knížka byla vtipná. A to hodně. Dokonce tak, že jsem se u ní nahlas smála a musela jsem ty části číst opakovaně. Ve stránce emoční byla skvělá - nezklamala - na konci jsem brečela (a to hodně). Navíc byla kniha hodně chytrá. To, co tam bylo, nevím, zda bych byla já, jako 16-ti letý teenager schopna vyslovit (a někdy i pochopit). A navíc byla strašně dobře napsaná (někdy mě vyprávění zas tak nebere), tak dobře, že jsem ji přečetla jedním dechem. Myslím, že díky téhle knížce jsem si uvědomila některé důležité věci, a že se díky ní dívám na svět zase trochu jinak.
Spor o poníka
James Aldridge
Knížka se mi moc líbila už od začátku. Nemám co vytknout, popis byl skvělý, příběh také. Milé a nenudící.
