Inferion7 komentáře u knih
Knihu bych rozdělil na 2 části. Ta první čítá asi 90 %
celého obsahu a je o průzkumných cestách a dobývání vrcholu od šílených a
bláhových pokusů až po téměř úspěšný výstup v roce 1939, poté další výpravy
až po rok 1954, kdy bylo vrcholu dosaženo. Druhá část pak zmiňuje výstupy a
tragédie po roce 1954 do současnosti, zejména tragédie roku 1986 a 2008. Všichni,
kteří se na K2 vydali, tak zcela propadli jejímu kouzlu, byli zcela posedlí. K2
jim dost dala, ale i sebrala, nikomu skutečné štěstí ale nepřinesla – aspoň ne
nikomu do roku 1954, včetně italské výpravy.
Trochu mě zaskočilo, že autor zmiňoval jména jako Messner,
Diemberger, ale jméno Rakoncaj se v knize neobjevilo ani jednou – vždyť jí
vylezl jako první a na velmi dlouhou dobu jako jediný člověk dvakrát – minimálně
za zmínku to stojí.
Jestli kdy někdo předvedl nadlidský výkon, tak právě Gyalje Sherpa. Nejen, že přežil onu šílenou cestu z vrcholu, ale také zachraňoval, což je nejen riskantní, ale také považováno za téměř nemožné. I nejlepší z nejlepších, když udělá vše správně, tak může během pár vteřin skončit, vždy je potřeba mít nějaké to štěstí, které se některým členům z různých expedic otočilo zády. Příběh je velmi silný, navíc podpořený kvalitním dokumentem, snad jednou i velkolepým filmem podobnému Everestu (2015) o tragédii z roku 1996. Sled špatných náhod, nepřipravenost, nedostatečná aklimatizace, rozdílnost fyzické přípravy všech členů (a že jich bylo), vše vedlo k jedné z nejhorších tragédií v Karákorámu, možná nejhorší na K2, v přímém přenosu. Onen závěr knihy, s pro mě naprosto šokujícím mediálním tlakem, silný příběh norských manželů, pocity beznaděje, bolesti, lítosti, krutosti, změny statusů z živých na mrtvé během okamžiku činí z tohoto příběhu určité poučení, že nejtěžší osmitisícovka nepatří všem. Autentických fotografií není mnoho a určitě by se dalo vytěžit z krásné K2 více, ale vše nahrazuje dokument Summit, který pro doplnění vřele doporučuji zhlédnout.
K2 od Rakoncaje je skvost. Je to také první kniha o K2, kterou jsem četl a netýkala se Abruzziho cesty, ale kruté a chladné severní stěny z Číny, což přináší úplně nový pohled na horu. Fotky z této strany jsou fenomenální.
V italské expedici si vydobyl uznání, několik měsíců prožil v krutých podmínkách, zažil ohromné teplotní rozdíly. Vpřed ho hnala neuvěřitelná odhodlanost vystoupat na vrchol, dokonce si s Agostinem „dovolili přespat“ nějakých 60 metrů pod vrcholem, což do té doby málokdo „vyzkoušel“ a vůbec přežil.
Několikatýdenní vynášky museli být unavující, zhoršené počasí znamenalo katastrofu, ale jak se počasí umoudřovalo, tak Rakoncaj vylétl vzhůru. Po sportovní stránce se jednalo o mistrovský počin, po té lidské o skromného, ale hrdého Čechoslováka, který proslavil naše země ve světě.
Kniha je velmi čtivá, dá se zvládnout na jeden zátah a rozhodně nenudí. Nevím, kolik si z ní odnesou lidé, kteří Adama příliš nesledují nebo ti, kteří o lezení nemají moc ponětí - kniha je rozhodně psána tak, že čtenář minimálně nějaké ty základy musí znát. Mně se rozhodně moc líbila, Adama sleduji již nějaký ten rok a na závodech (online) mu vždy fandím. Je to bez pochyby úkaz, který ve světě nemá obdoby - jako první člověk na světě vylezl cestu 9b+ a následně posunul lidskou hranici na úroveň (zatím) 9c. Z knihy je cítil zápal a nadšení z lezení, které skutečně miluje.
Jediné, co mě překvapilo je, že nezmínil nic o cestě La Dura Dura, kterou lezl společně s Chrisem Sharmou. Tato cesta se stále řadí mezi ty nejtěžší (9b+) a přelezli ji zatím jen oni dva.
"Doufal jsem, že se situace zítra nezhorší. Byl jsem si víceméně jistý, že na hřebeni nemáme daleko do konce obtíží a že budeme nejpozději zítra odpoledne zpátky v základním táboře." Pár hodin poté zažil Joe nejhorší týden svého života, během kterého zhubl 19 kilo na pouhých 46 kg tělesné váhy. Opravdu velmi mrazivý příběh z pohledu obou dvou horolezců.
Výborné pokračování. Je super, že se o každé osmitisícovce díky 2 dílům Hor shora člověk vždy něco dozví. Ve všech knihách má Radek skvělé fotky, které muselo být nesmírně náročné vyfotit. V krutém mrazu si sundat rukavice a fotit je celkem brutální. Vřele doporučuji všechny jeho knihy. Dobře se čtou, vše píše tak, jak to je a hlavně zdolal všechny a každá jednotlivá osmitisícovka vždy něčím zaujme.
Čas, dřina, utrpení, vztek, otočka zpět na BC, čekání a pak celé znovu a nakonec dosažení vrcholů jednotlivých hor. To vše kvůli pobytu na vrcholcích trvajícímu pouhých několik desítek minut. Obdivuhodný je pro mě zejména "neustálý" a vytrvalý návrat ke K2. Kniha se čte dobře, na fotky se kouká parádně.
Příjemná jednohubka, která určitě mile překvapila. O Radkovi jsem se zase něco nového dozvěděl a kniha určitě stojí za přečtení, doplní tak skládanku o postavě Radka Jaroše. Na konci knihy jsou opět překrásné fotky velehor.
K2, hora, se kterou se Radek Jaroš nazlobil asi nejvíce, tolikrát mu nedovolila dosažení vrcholu, že je naprosto nepochopitelné, kde vzal Radek takové množství motivace a energie, aby se dokázal i popáté vrátit. V úvodu je až šílené, co zažil po Annapurně ohledně omrzlin a následné amputace i zdravého prstu. Radek je skutečně inspirativní člověk, který po sportovní stránce dokázal, co málokdo na světě, stálo ho to dost, ale zdolal všech 14 nejvyšších vrcholů, bez kyslíku. Po 13 letech se dočkal svého vrcholu, v jeho letech mimořádným výkonem. Sny jsou od toho, aby se plnily…
Bémova určitě lepší kniha, 2. o osmitisícovce, sice téměř o čtvrt kilometru nižší, ale daleko náročnější na zdolání. Předsudky nechte stranou, kniha kompletně změní váš pohled na osobnost Pavla Béma, jeho písemný projev mě opravdu neskutečně mile překvapil, kniha se čte krásně. Fotky jsou nádherné. Balení nejvíce překvapí svým „horolezeckým překvapením uvnitř“, které ocení myslím lezec či horolezec každé úrovně. Panoramatický plakát z vrcholu K2 potěší i doplněním ostatních úžasných štítů Karákorámu. Výstupové trasy, cesta z Askole až do BC K2, vše detailně popsáno tak, že by se čtenář mohl hned vydat na onen Baltoro trek sám. Kdo si pořídil i Třetí Everest, tak má doma pěknou sbírku suvenýrů. Pavel Bém si mezi horolezci získal tímto výstupem solidní uznání, aby také ne, vylézt K2 po svých, bez velké komerční expedice, je poctivý a velkolepý fyzický a sportovní výkon – a to vše bez umělého kyslíku. Myslím, že krásnější kniha o K2 (možná o horách obecně) se mi do ruky už nedostane.
Balení této knihy je skutečně exkluzivní. K jaké jiné knize kromě solidního a autenticky psaného příběhu dostanete ještě pravý lampión z Nepálu, kámen s mantrou, praporce lungta, respektive všech 5, Buddhovy listy, mapu Everestu a DVD. Sice knihu rychle přelétnete, často listujete desítkami (možná stovkami) fotografiemi, které neskutečně přiblíží podobu úžasného Everestu i jeho okolí, ale každý odstavec stojí za to. Mimo samotného Everestu máte možnost nahlédnout do nepříliš všedních kultur Nepálu, Tibetu, Bhútánu a Indie. Za nejlepší část považuji průchod obávaným ledopádem Khumbu, kterému se expedice snažila vyhnout, jen těžko se dá uvěřit, jak rychle se jeho podoba mění, tato kniha mi zatím nejlépe ukázala, jak nebezpečný a krásný skutečně ledopád je.
Profesor Ardito Desio ve své knize o K2 zmiňuje 2 hlavní cíle expedice - vrchol K2 a vědeckou práci v oblasti průzkumu Karákorámu. Kniha nás seznámí s pohořím z hlediska geografického, historií výstupů, poděkování předešlým expedicím za cenné informace a o dlouholetém plánování o dobytí vrcholu. Je až neuvěřitelné, jak ohromná expedice se na horu vydala, zahrnovala přes 500 nosičů a nejlepší italské horolezce své doby, kteří do té doby působili pouze v Itálii. Italská houževnatost jim získala prvenství v dosažení nejtěžší osmitisícovky, druhé nejvyšší hory na světě. Dlouhých 23 let trvalo než se na její vrchol znovu podívala lidská noha.
Velikán Messner napsal tuto knihu dlouho poté, co na ni vylezl. Tento průkopník své doby vytvořil dokonalou, avšak nebezpečnou cestu tzv.“ Magic line“, kterou chtěl dosáhnout na vrchol. Avšak bez použití kyslíku a s příliš vysokým rizikem se tohoto snu vzdal a horu vylezl italskou Abruzziho klasikou. V této knize stručně popisuje její „dobývání“, úspěchy i neúspěchy, vzdává hold Jerzymu Kukuczkovy a seznamuje čtenáře s objevením hory – často uvádí, proč se která oblast jmenuje tak, jak se jmenuje. Postupně vysvětluje, co se na dané expedici přihodilo, kdo lezl kterou cestu, zvláště uznává nové cesty a seznamuje nás se stručnou historií hory, dále kronikou a knihu doplňuje seznamem všech expedic a následně úspěšné výstupy na vrchol. Fotky na tehdejší dobu jsou opravdu mimořádné, najdeme např.: K2 od Concordie, K2 ze severu, Muztagh tower, Chogolisu a jiné majestátní vrcholky v okolí K2.
Josef Rakoncaj bezesporu patřil ke světové špičce vysokohorského lezení. Málokterý horolezec by se dokázal otočit jen kousek od vrcholu Everestu a zachránit si život. K2 byla jeho první osmitisícovka, její vrchol zdolal, jako první člověk na světě, podruhé, čímž se nesmazatelně zapsal do světového prvenství. Dokonce při prvním výstupu bivakoval pod vrcholem. Jedná se o fotoknihu doplněnou úspěšnými i neúspěšnými výstupy z osmitisícovek. Na svoji dobu jsou fotky fenomenální, když se zváží nehostinné podmínky, ukrutná zima Karákorámu a Himaláje, vysoká nadmořská výška a obtížný terén, mačky, cepín, komu by se na těch všech „kopcích“ chtělo tahat foťák že?