inikori komentáře u knih
Mrazí a mrazí. S takovou beznadějí jsem se ještě nesetkal.
,,A my jsme ještě pořád ty hodný?“
Nezbytná knížka pro všechny v pomáhajících profesích. Doporučuji zejména dobrovolníkům, kteří pomáhají aniž by prošli sebezkušenostním výcvikem, či studiem oboru, který se pomáháním zabývá. Teda alespoň pokud nemáte v úmyslu zničit sebe i všechny okolo:) Je lehce čitelná a přitom plná mouder.
Naprosto brilantní kus. Byť není pravděpodobné, že se běžný člověk či psychoterapeut setká s člověkem s touto poruchou, je tato kniha velmi inspirující. To co Oxnam prožíval jako skutečnost, nám může sloužit jako krásná metafora, která nám pomůže pochopit vnitřní konflikty, které se odhrávají v každém z nás. Velkou výhodou pro čtenáře (a nevýhodou pro nakladatele) je, že se tato kniha (pro mne naprosto nepochopitelně) moc neprodává a tak se často dá sehnat v různých slevách. Doporučuji jako velmi výhodný nákup - mistrovské dílo, schované v zapadlém vetešnictví:)
Ach Ti klasičtí němečtí autoři. Číst Stepního vlka pro mne bylo utrpení. Nedokázal jsem se identifikovat s hlavní postavou, byl pro mne krajně nezajímavý, nudný, otravný. Často jsem protrpěl 5 stránek, aby mne alespoň trochu zaujaly 2 odstavce. Od setkání s Hermionou to bylo trochu lepší, stále jsem trpěl, ale věděl jsem, že chci knížku dočíst. Popisuje duši HH mnohovstevnatě, důkladně a hluboce. Jeho uzdravování vedlo přes propasti, vrcholy i temné slepé uličky a nakonec jsem si dokázal asi 3 stránky i vnitřně prožít a užít. Jsem moc rád, že jsem vydržel a ještě raději, že už to mám za sebou. Zalíbení HH v Goethovi a Mozartovi není náhodné. Zpracování je 5*, čitelnost pro mne 1*. Takže nehodnotím.
Tady je o náboženství a víře úplně všechno a ještě se u toho parádně pobavíte.
Na tuhle knížku jsem měl samé dobré reference. Prý se jedná o klenot. Pro mne je to však házení perel sviním. Na pochopení mi schází nejspíš intelekt (i když nejsem úplný trotl) a hlavně neznalost jiných filozofických pramenů, jejichž znalost Buber nejspíš bere jako samozřejmost - třeba Bible:) Fakt jsem se snažil, ale nedokázal jsem to dočíst.
Budu-li porovnávat s Nočním klubem, chyběla tomu romantika klasického RPG, kdy se hrdina stále zdokonaluje a roste. Ve Stronciu byl Longin od počátku v podstatě nezničitelný, takže trochu nudný. Řežby byly často fádní. Přesto se mi zas po nějaké době stalo, že jsem si nepřál, abych už knihu dočetl. Bavil jsem se a konec mne docela zasáhl, že jsem zvažoval i 5*. Ale na 5* Stroncium prostě nemá. Ovšem veřejněprospěšná poprava se v mém slovníku asi usídlí:)
Skvělé! Dokáže vtisknout prapodivný tělesný pocit, který si dokážu i po letech po prvním přečtení znovu vyvolat, zvláště slyším-li jednu z písniček skupiny Krleš, kterou jsem v té době poslouchal:) Emocionálně silné dílo, které oceňuju i za výborně zvládnutou psychologii postav. Skvělě popsaná regrese, přejímání rodičovských rolí dospívajícími sourozenci, které (BACHA SPOILER!) nevyhnutelně od prvních stránek směřovalo i k sexuálnímu naplnění. Ale na incestu kniha rozhodně nestojí. Ovšem určitě stojí za přečtení!
Konec Přemyslovců. Člověku je líto, že dopadli, jak dopadli, ale kdyby nevymřeli po meči, nikdy jsme neměli Karla IV a kdo ví, jak by to tady vypadalo. Nejsem historik, ani literární vědec, ale mám rád české dějiny a příběhy, které mají co říct a s touto knihou (i celou epopejí) jsem velmi spokojen.
Kniha o mém nejoblíbenějším králi z celé epopeje. Nejsem historik, ani literární vědec, ale mám rád české dějiny a příběhy, které mají co říct a s touto knihou (i celou epopejí) jsem velmi spokojen.
Asi jediná kniha z celé epopeje, kde jsem se orientoval ve všech postavách. Vděčná svým námětem, kdy se opomíjený syn prodírá až k vrcholu. Nejsem historik, ani literární vědec, ale mám rád české dějiny a příběhy, které mají co říct a s touto knihou (i pokračováními) jsem velmi spokojen.
Klasická historická Švandrlíkovina. Bulvární přiblížení významných postav naší historie. Je příjemné popřemýšlet o našich vládcích s nadhledem a úsměvem. Klidně bych knížku doporučil dětem školou povinným, třeba jim usnadní cestu k dějepisu.
Kvalitně zpracovaná přehledová práce. Ideální pro základní orientaci v tématu a inspiraci pro další vzdělávání. Bohužel v češtině toho o sebepoškozování moc nevyšlo, odkazy jsou na zahraniční literaturu.
"Bezděčně jsem vztáhl ruce po nádherném vidění, abych ji políbil - Ji - mou vzněšenou a hrdou Vlast." - autorovo moralizování a patos mi mnohdy lezlo na nervy. Nicméně to vše bylo opravdové, plně prožívané. Miloš Ešner prožil peklo, má na své vidění světa plné právo a má můj obdiv. Knížky jako je tato, jsou potřebná mementa.
Podnětná knížka zabývající se mj. pasivní agresí (a obranami ega), agresivními fantaziemi, pocity viny, spravedlností, narcismem... Přes její podtitul (Podněty k seberozvoji) se rozhodně nejedná o obrázkovou kuchařku s jednoduchými recepty. Doporučuji spíše odborníkům a laikům, kteří mají zájem o hněvu a jeho smyslu hlouběji přemítat.
"Lidé, kteří jsou pasivně agresivní, nepovažují za agresivní sebe, nýbrž jiné lidi. Jejich chování však působí velice nepřátelsky."
Některé pasáže dokázaly skvěle vtáhnout, další byly precizní z hlediska psychologie osob, dále oceňuji vcelku trefný nadhled na zaručeně správné vědecké teorie, které se na nás denně valí. Knížka obsahuje dost silných míst, ale celou dobu jsem měl pocit, že moc nedrží pohromadě. Asi by se mi víc líbila jako soubor krátkých povídek a z nich bych některé vyřadil. Po skvělé Betonové zahradě je pro mne spíše zklamáním. Kdyby to bylo možné, dal bych 3,5*.
Těžko se hodnotí. Je to krásný dětský brak, který se mi lehce četl v dětství i v dospělosti. Buď máte Švandrlíka rádi, nebo ne:)
Příběh skvělý, vyprávění trochu zmatečné.
Z více úhlů nahlížená situace kolem Jana Husa, plus exkurse do života napříč společenskými vrstvami, plus klasicky dobrá čitelnost Vondrušky.
Zdařilá zeměplocha, která není ani tak o fotbale, jako spíše o Pratchettově oblíbeném tématu - xenofobii. Jsou tam mágové, je tam Vetinari, je tam Nóblhóch (žádné příbuzenstvo).