Isew komentáře u knih

Docela hezký příběh pro menší děti. Oceňuji, že se nenásilnou a zajímavou formou dozví o tom, co jsou to hieroglyfy, balzamování, mumie, pyramidy, scarabeus... Propojení zábavy a vzdělávání je přesně podle mého gusta.

3 23.03.2020

Kdyby nebylo čtenářské výzvy, tak bych tuto knihu nedočetla. Od první chvíle bylo zřejmé, že hlavní hrdina má bipolární poruchu. Nikdo z rodiny to neřešil. Nikde se neléčil. Úplně se mi zvedl žaludek z vět: Finch: Proč mě pořád bolí hlava? Matka: Protože si otec z tvé hlavy od dětství dělal boxovací pytel. Tohle vážně není snadné dočíst. Je to rozvláčné a depresivní. Trvalo mi skoro měsíc se tou knihou prokousat. Většinou se těším, až se vrátím k rozečtené knize. Tady jsem se toho spíš děsila.

2 14.03.2020

Bohatý muž Jeremij, v touze dostat se více k Bohu, se zbaví veškerých svých pozemských statků, volí asketický život a na roky se uchýlí na kůl. Modlí se a oslavuje Boha. Přežívá jen dobrodiním jiných lidí, kteří mu, jakožto světci, přináší každodenní obživu. Na druhé straně kejklíř Pantalon, který se trápí svým zavrženíhodným povoláním a zejména tím, že nesplnil svůj slib Bohu, že kejklířství zanechá, jen jak získá víc peněz, aby si mohl koupit malý dům a malé políčko. Problém je, že vždy se Pantalonovi do cesty postaví někdo, kdo nutně potřebuje jeho pomoc. A on pomáhá - válečnému veteránovi; ženě, jejíž rodina byla prodána do otroctví, vždy se najde někdo potřebný a on svůj slib Bohu nedokáže splnit ....
Jednoho dne promluví Bůh k jednomu z nich, aby navštívil toho druhého a učil se od něj. Ke komu z těch dvou promluvil Bůh?

3 26.02.2020

Velmi silná kniha. Téma není vůbec snadné. Navenek spořádaná rodina a pod povrchem naprosto nefunkční a podivné vztahy. Mužské postavy, až na jednu výjimku, naprosto na ránu. Neuvěřitelná sobeckost a sebestřednost nejen téměř všech mužů, ale i matky. Z literárního hlediska jsem ale nadšená. Měla jsem pocit, že tam nebylo snad ani jedno slovo navíc. Vše mělo svůj význam. A i když ne všechno bylo explicitně vysvětleno, dalo se to odvodit. Třeba motivace k nepochopitelnému chování matky. A konec? Otevřený mi rozhodně nepřišel. Naopak. Myslím, že se k této knize budu v myšlenkách ještě dlouho vracet.

28 17.02.2020

Velmi zajímavá sonda do života židovské komunity. Musím přiznat, že mě její fungování, principy a výklady bavily mnohem více než pátrání po vrahovi. Pravděpodobně to byl autorův záměr a u mě vyšel dokonale. U nás židovská komunita není a pokud by byla, pravděpodobně by se mi jako nečlenovi asi těžko podařilo sledovat ji takto zevnitř. Za mě velké plus.

9 16.02.2020

Máj jsem měla v ruce mnohokrát. Úryvky znám nazpaměť, vím i o čem Máj je, ale nikdy jsem ho nepřečetla celý. Díky čtenářské výzvě jsem se do toho pustila a mohu si tento svůj rest odškrtnout.
S žádnou jinou básní nemám spojeno tolik příhod, jako právě s Májem. Úvodní část .. Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas... jsem se naučila už na ZŠ a pak ho odříkávala u maturity. Pasáž ... Po modrém blankytu bělavé páry hynou ... cituji vždy, když jsem v cizině a stýská se mi po domově. A poslední verše - Hynku... na malém hudebním festivalu (cca 50 lidí) někdo volal kamaráda: Hynku! Na to se nedalo reagovat jinak, než mým zvoláním Viléme! a z levé strany vpředu se ozvalo Jarmilo! Je to těžké popsat, aby to neznělo jako klišé, ale atmosféra toho místa se tímto souzněním změnila ve velmi přátelskou.

25 14.02.2020

První povídka o nevzdělaných učitelkách, které mají příliš velkou moc a dokáží svou omezeností a hloupostí neskutečně ublížit, mě neskutečně iritovala.
Druhá povídka o matkách, které na inzerát hledají protějšky svým dospělým dětem, mě docela pobavila. Hlavně, když "děti" do rozehrané hry matek tzv. "hodili vidle".
Třetí povídka mě zoufale nebavila. Vědec, který by nesnesl vedle sebe někoho vzdělaného a svou omezenost si saturuje na ženě.
Všechny povídky spojuje omezenost v jednání, sobeckost a podivná nadutost všech postav. Není to kniha, ke které bych se někdy chtěla vrátit.

2 14.02.2020

Autorka by letos slavila kulaté narozeniny, tak se mi hodila do čtenářské výzvy. A vůbec nelituji. Trochu pomalejší a opravdu smutný začátek postupně gradoval až ke světlejší budoucnosti. Ačkoli hlavní tajemství bylo průhledné a velmi brzy jasné, nevadilo mi to. A říkat někomu Jitřenka, to je vážně moc hezké.

2 09.02.2020

Na rozdíl od ostatních knih v edici, je Drsná doba kamenná průměrná. Informačně je velmi chudá. Zajímavá je časová osa. Pak už jsou informace tzv. balastové. Poslední třetina se zabývá historií Stonehenge a Sillsbury Hill. Tyto historky však nejsou z doby kamenné, ale z doby mnohem pozdější. Kdyby bylo samotné době kamenné v této knize věnováno více prostoru, možná by měla lepší hodnocení.

2 08.02.2020

Není to typ literatury, kterou bych cíleně vyhledávala. Hodila se mi do letošní výzvy, tak jsem po ní sáhla. A nelituji. Zajímavý a dojemný příběh o hledání sebe sama, o odpuštění a o tom, jak minulost dokáže ovlivnit současnost. Hezké.

6 05.02.2020

Oceňuji české prostředí i starý "promlčený" případ z padesátých let.Tajemná identita insidera byla prozrazena velmi brzy, takže očekávaný efekt se nedostavil. Nebylo to špatné, ale do dalšího případu se zatím nepustím.

4 27.01.2020

Málokdy se mi stane, že se mi film líbí víc než kniha. A tady se to stalo. Tím netvrdím, že kniha není dobrá. Zpočátku rozvláčná a ke konci velmi napínavá. Jen ten závěr mě zklamal. Asi potřebuji nějaké dokončení, které (i když bylo trochu přitažené za vlasy), nabídl film. Kniha dokázala stupňovat napětí a tíživou atmosféru. Manželé vyžadují od manželek, aby byly stále upravené, aby měly doma naklizeno, aby jejich jedinou touhou byl uklizený dům a spokojený manžel. Oni to vyžadovali, ale nikde v knize jsem nezaznamenala, že by i oni byli upravení, příjemní apod. Být mužem, určitě by mě nebavilo mít doma loutku bez vlastního názoru. Ale mužem nejsem a nevím, co se mužům honí hlavou. Možná po tom někteří muži opravdu touží.

3 24.01.2020

Od Oldřicha z Chlumu jsem si dala nějaký čas oddych. A pauza prospěla. Možná je to i tím, že jsem sáhla po zdařilejší knize ze série, ale opravdu mě to bavilo. Ani proutník Ota, kterému padají všechny ženy k nohám a žadoní, aby si jich všiml a strávil s nimi noc, mě neiiritoval tolik, jako obvykle. Vondrušku beru jako výplň k mezi jinými knihami. Počítám, že brzy zapomenu, o čem tato kniha byla. Stejně tak, jako u většiny jeho ostatních knih. Do čtenářské výzvy by se mi hodila Podivná svatba na Lichnici. Mrkla jsem na ní a zjistila jsem, že už jí mám mezi přečtenými knihami. Ale vůbec si nepamatuji zápletku. Vondruškovy knihy jsou jednohubka na pobavení, ale nějaká zapamatováníhodná literatura to není.

7 16.01.2020

Moc hezký a napínavý příběh. Enid Blytonová zkrátka umí. Jen ti dospělí... V sérii záhad jsou rodiče vylíčeni jako ti, kteří sice mají děti, ale nemají je moc rádi a jen jak to jde, šoupnou je někam pryč. Jen aby s nimi nemuseli být. V této knížce je také otec, který nemá rád děti. Budu si muset o Enid Blytonové něco načíst, abych objevila, proč jsou v jejích knížkách dospělí vždy vylíčeni buď jako zloději, podvodníci, nebo jako ti, kteří děti nemají rádi. Ale to neubírá nic na napínavém a dobrodružném příběhu.

7 09.01.2020

Poutavý název a umístění příběhu na hřbitov je velkým plusem této knihy. Příběh samotný už tak dobrý není. Mé děti sice poslouchaly, ale nijak zvlášť je to také nebavilo. U jiných knížek se sami dožadují další kapitoly, tady ne. Vlastně i ten závěr byl takový nijaký.

2 03.01.2020

Stejně jako v případě Trhliny, jsem volila načtenou formu z dílny Českého rozhlasu. Vhodně zvolená hudba dokreslila tíživou atmosféru. Asi v polovině, při výletu z chaty do lesa, to bylo tak neuvěřitelně monotonní a předvídatelné, že jsem přeskočila kapitolu. A kupodivu jsem opravdu o nic nepřišla. Po opuštění chaty to začínalo nabírat na obrátkách a konec mě překvapil. Nebylo to špatné.

5 03.01.2020

Je to takové .... nedodělané. Když to porovnám třeba se skvělou knížkou Ztraceni v čase (která se věnuje podobnému tématu), tak jsou zajatci Ďáblova chřtánu velká slabota. Z příběhu by se dalo jistě vytěžit mnohem víc. Logo ČT na obálce naznačilo, že se asi jednalo o přepis filmového scénáře. Ale ani ve filmu si nedovedu moc představit, že by to fungovalo. Hezký název, hezká nápad, ale obsahově nic moc.

2 02.01.2020

Gončarov se Strži reflektuje měnící se klima ruské společnosti. Staré pořádky se začínají hroutit a ve vzduchu je cítit společenská změna. Tu do ospalého venkova přináší buřič, anarchista a revolucionář Volochov. Jeho protipólem je šlechtic Rajskij, který je znechucen petrohradskou společností a přijíždí na venkov na svůj statek, který spravuje jeho babička, silná žena, spravedlivá a schopná statkářka, uznávající staré pořádky. Jeho sestřenice Marfinka poddajná a hloupoučká dívka, která je se svým životem spokojená a také zde nachází druhou sestřenici Věru. Silnou, romantickou a hrdou intelektuálku.
Na pozadí měnící se společnosti se rozehrává příběh, který sice nepatří k tomu nejlepšímu z ruské literatury, ale za přečtení určitě stojí.

2 21.12.2019

Pokud bych byla nepolíbená knihami o Sherlockovi Holmesovi, tak bych byla nadšená. Takhle jsem rozuzlení tušila a wow efekt se nedostavil. To ale neznamená, že to není zajímavý příběh. Conan Doyle nezklame, ale na Psa Baskervillského to nemá.

3 12.12.2019

Jako dítě jsem knihy Eduarda Štorcha milovala. Četly jsme s dcerami před spaním a i ony byly nadšené a dožadovaly se dalších a dalších kapitol. Samotným se jim to však četlo hůře, protože jazyk je archaický a autor s přechodníky nešetří. Ale to nic neubírá na tom, že je to nádherný příběh, kde se čtenáři nenásilnou formou dozví o životě pravěkých lidí. A Havranpírko je pravěký borec, kterému ani samotný Mirek Dušín nemůže konkurovat.