Isew komentáře u knih
Zajímavá knížečka o možných paralelních světech. Příběh byl poměrně krátký, nebyl nudný a násilně natahovaný.
Zajímalo vás někdy, jestli se Sněhurka po svatbě s princem ještě viděla se sedmi trpaslíky? Jaké šaty si přála mít Růženka na svatbě? Tyto a jestě jiné otázky zodpoví další z Disneyho knížek pro princezny. Jsou to velmi milé pohádky. Dcerám se knížka moc líbila a mně taky.
Stephen Leacock je můj oblíbený humorista. Některé jeho povídky jsou naprosto brilantní. K mým nejoblíbenějším patří Paní Nashmelilová kupuje starožitonosti a Paní Trumberryová si dává hádat. Pak je ve výboru mnoho povídek, které jsou dobré. Např. Včasné vstávání Primuse Jonese. Pak je pár, které jsou, dle mého názoru, nudnější. Ale to se dá u takto rozsáhlého výběru čekat. Vždyť je tam téměř 40 povídek. A to už je pořádná porce.
Zajímavá korespondence dvou neznámých lidí, které spojil jeden špatně odeslaný email. Emailová konverzace se ze začátečního pobavení posune do velmi osobní roviny. Až přijde čas se setkat. Konec byl nečekaný, ale líbil se mi.
První polovina knihy ještě docela ušla. Pak jsem se ztratila a ještě jsem se nenašla, i když jsem se snažila. Uzavírám. Nedočítám.
Zajímavý výlet do doby, kdy se vedly bouřlivé debaty o výstavbě a potřebě dálnice. Zajímavý postřeh doktora, který všechny motoristy považoval za hazardéry se svým i s cizími životy. Období, kdy ne každý vlastnil automobil, ale za to byl na něj náležitě pyšný a na silnici se choval jako by mu patřila a ostatní mu jen překáželi. Autor vykresluje toto období jako permanentní boj na silnici. Vždyť i ta první řetězová havárie vznikla tak, že automobil udělal záměrně myšku motorkáři, který byl vytlačen ze silnice. Co následovalo bylo jen logickým vyústěním nedodržování bezpečné vzdálenosti a vzájemné neohleduplnosti.
Předpokládám, že obsah knihy Strašidelný hotel za pár let úspěšné zapomenu. A nebudu to považovat za ztrátu. Zpočátku se kniha neuvěřitelně táhne a styl psaní je poplatný době vzniku. Dalo mi hodně přemáhání, abych knihu neodložila. Vlastně mi bylo úplně jedno, co se stalo, proč se to stalo a kdo za to může. Spád to začalo mít v okamžiku, kdy hraběnka začala psát svou divadelní hru. Pak to odsýpalo. Dojem z knihy to však moc nevylepšilo.
Snažila jsem se. Opravdu. Dala jsem knize několik dalších šancí, ale nešlo to. Je mi úplně jedno, jak to dopadne a proč. Asi se to nikdy nedozvím a myslím, že vůbec o nic nepřijdu.
Milostné eskapády nezadané třicátnice. Ona je předkladatelka, má kamaráda gaye a kamarádku stalkerku. A ano. Je tu ještě pan Božský (pardon Krásný). Ona ho má ráda, on jí ne. Ona má ráda ji, ona jí ne. Tak a to je asi v kostce všechno.
Knihu jsem dostala bez přebalu a nečetla jsem ani anotaci. Podle názvu jsem očekávala středověký román. Čekalo mě překvapení. Je to příběh z Československa z osmdesátých let minulého století. Na zámku v Kamenici byly ukradeny tři staré, avšak ne příliš cenné, obrazy. Den předtím se na zámku konalo divadelní představení místního recitačního souboru. Kdo je pachatelem? Jak krádež provedl? Kdo je pachatelem se dalo dost dobře odhadnout již na začátku příběhu. Drobné detaily a souvislosti byly dovysvětleny v závěru. Nejednalo se však o klasickou detektivku. Detektivní motiv byl jen epizodou v běžném příběhu mladých i starších obyvatel a návštěvníků Kamenice. Byla to příjemná a nenáročná četba.