iveta83
komentáře u knih
Zeptej se prachu / Ask the Dust
John Fante
Fanteho jsem coby Bukowskeho vzor dlouho prehlizela a zaregistrovala ho az z nekolika zminek v Irovskeho "Beadnikovi". To me donutilo si precist nektere Fanteho knizky a "Zeptej se prachu" byla prvni z nich.
V podstate je to opravdu predchudce Bukowskeho, jen mene vulgarni, myslenim a postojem k zivotu velmi naivni a ve vztahu k zenam spis nejisty a drzici si odstup. Jeho city ke Camile jsem ale nechapala. Byl do ni zamilovany, chtel s ni byt, ale nedokazal si pri kazde prilezitosti odpustit urazit jeji puvod.
Po Bandiniho tapani a hledani sebe sama v prvni polovine knizky se mi tak vic zamlouvala polovina druha, kdy se jeho touhy stat se spisovatelem naplnily a nezustavalo tak jen u nekdy az detinskeho brekotu pred fotografii nakladatele Hackmutha.
Davam ctyri hvezdy, a to i za smutny konec knihy, na ktery mi v hlave nejakou dobu urcite zustane.
Šunkový nářez
Charles Bukowski
Rozhodne se jedna o nejlepsi prozaicke dilo Bukowskeho. Prvnich par stranek me od cteni odradilo. Kratke jednoduche vety, Bukowski jako male dite. Nevedela jsem, co od knihy ocekavat. Uz od navstevy Bukowa nemocneho stryce a pokusu o kradez pomerancu v sadech se vsak pribeh rozjel a nasledna skolni leta uz s sebou prinasela spoustu zabavnych a zajimavych momentu.
Bukowski se vsak zameril spis na popis stinne casti sveho detstvi a dospivani, jako byly souboje s otcem pri sekani travy nebo problemy s akne, coz se mi zase pres ctivy obsah necetlo prilis snadno. Je zrejme, ze si s sebou vsechny tyto zazitky nesl i do pozdejsich let, coz se projevovalo na jeho vztahu k lidem a predevsim zenam.
Prestoze mi bylo po docteni smutno, Sunkovy narez si pet hvezd urcite zaslouzi.
Poštovní úřad
Charles Bukowski
Po Sunkovem narezu druhy roman, ktery jsem od Bukowskeho cetla.
Uz samotne tema me zaujalo - psat o praci na poste, navic kdyz autorem je opilec, ktery ma vsechno na haku.
Z obsahu knizky jde jasne poznat, ze Bukowski se na poste necitil dobre. Pri cteni urcitych pasazi (problemy s nadrizenymi, neustale prescasy a unava, tezko splnitelne vyzadovane normy...) se mi honilo hlavou, jestli to mel Chinaski vubec zapotrebi? Pokud vystridal desitky zamestnani, proc zustal tak dlouho prave v praci, ktera ho fyzicky i psychicky nicila nejvic?
Jindy jsem neprilis nerozumela jeho vztahu k zenam a tomu, ze se sebou v urcitych situacich nechaval zametat. Mohla za to snad potreba nezustat sam?
K Bukowskemu mi vzdy vic sedely povidky a basne, ale jako romanova prvotina si predevsim za ctivost a dekadentni tematiku, ktera me proste bavi, ctyri hvezdicky zaslouzi.
Příběhy sráče
Jaroslav Irovský
Po "Obycejnem zivote" jsem se konecne dostala i k "Pribehum srace" a musim rict ze je tato kniha daleko syrovejsi nez prave "Obycejny zivot". Depresi a pocity bezmoci a bolesti v kombinaci s litry proliteho alkoholu jsem podvedome citila z kazde povidky a nebylo mi pri jejich cteni moc dobre po tele, i kdyz i tady je ve velke mire obsazeny Irovskeho smysl pro humor a sarkasmus.
Davam Sraci pet hvezd, prestoze se mi "Obycejny zivot" diky vetsimu mnozstvi humoru a nadsazky libil vic.
... s duší beadníka
Jaroslav Irovský
Pred par lety jsem se na DK zaregistrovala jen kvuli hodnoceni sbirky Obycejny zivot. Dodnes ji totiz povazuju za to nejlepsi, co jsem si od nejakeho soucasneho ceskeho autora mohla precist.
Podobne dojmy mam i z tohoto romanu. Miluju Irovskeho skvely smysl pro humor! K tomu ctivy popis jednotlivych minipribehu, osobity hlavni hrdina a hlavne nadsazka, ktera je spolu se zminenym humorem u Irovskeho stylu psani natolik specificka a v ceskych literarnich vodach ojedinela, ze nebyl problem precist roman na jeden zatah.
Pokud Irovsky v rane tvorbe priznaval inspiraci Bukowskim, pak ho pri srovnani jejich debutovych romanu svou zabavnosti jednoznacne prekonava.
Davam plny pocet hvezd a jednoznacne doporucuji k precteni.
O(byčejný) život
Jaroslav Irovský
Kvuli tehle knize jsem se rozhodla zaregistrovat. Proc? Uz dlouho se mi nestalo aby me nekdo ze soucasnych ceskych autoru takhle dostal. To co me zaujalo nejvic je ctivy syrovy styl psani a rozmanitost temat. Hlavne skvele dialogy zenou kazdy pribeh dopredu bez sebemensiho zavahani a pointa povidek vygraduje az posledni napsanou vetou.
Irovsky si navic zrejme rad a uspesne hraje se ctenarovymi emocemi. Po par vylozene vtipnych tematech pri kterych jsem se smala na cele kolo, prisly povidky plne smutku, bolesti a jedna z nich (Pribeh delnickeho domku) me dohnala az k slzam. Hlavnimu hrdinovi nejde nefandit, uz proto jak se srdnate za pomoci sarkasmu a spousty skveleho humoru pere s kazdou nepriznivou zivotni situaci.
Davam pet hvezd a urcite doporucuju, pro me osobne je to jedna z nejzajimavejsich novych ceskych knizek co jsem za posledni dobu cetla. Autorovi take dekuju za krasne venovani.
