Izi14
komentáře u knih
Němá barikáda
Jan Drda
Černobílé, propagandistické, patetické, ale... čtivé.
Ano, věděla jsem, do čeho jdu, když jsem sáhla po Drdovi a díle, které bylo napsáno v roce 1946. I přesto mi ale černobílé vybarvení postav (á la Němec = zlý, zbabělý vrah bez špetky svědomí; a Čech = hodný, heroický vlastenec) poměrně vadilo, snad tedy kromě povídky Vyšší princip, kdy mi při závěrečných slovech učitele přejel mráz po zádech.
Jak ale říkám, soubor byl napsán krátce po válce, takže ta čistá nenávist vůči všemu německému a škatulkování na "dobré" a "zlé" je pochopitelné.
Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
(SPOILER) Lev Nikolajevič Tolstoj byl literární génius a muž, který dokázal popsat psychické zážitky, které denně zažíváme, pro které jsme ale doposud neměli pojmenování (a ani nás nenapadlo je pojmenovat). Velkolepé dílo, mimořádně propracované postavy, jejichž osobnost se během těch 900 stran obrátila naruby. Alexej Alexandrovič Karenin, jenž byl na počátku románu sebejistým, sarkastickým a úctyhodným cynikem, se na konci knihy stává směšným naivkou, který se nechá ovlivnit trochu bláznivou Lidií Ivanovnou. Z Anny Kareniny, zpočátku klidné, sebevědomé a ukázněné ženy, se stává podezřívavý, hysterický zbytek toho, čím bývala. Levin naopak, jenž pohlížel na svět jako na něco neskutečně komplikovaného, během posledních pěti stran zjišťuje, že to, v co věří, je ve skutečnosti úplně prosté...
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Kniha plná divnejch hjumaníků, tolčoků, mlíka a supernásilí. Fakt chorošný, jen ten konec byl tak trochu stupído ouldnatě obyčejnej. Čekala jsem nějaký vyvrcholení jako při starým dobrým kartáčování... :) Ale jinak prostě čuděsný!
Podzim patriarchy
Gabriel García Márquez
Nicanore zdvihl zrak a zastavil nepřetržitý déšť, shlédl na zem a vypudil mor, položil ruku na malomocné, kteří vzápětí odcházeli nesmrtelní. Rozséval svou vůli, až se před jeho touhami kalo slunce i ostatní hvězdy. Tohle tam, tamto sem. Mávnutím ruky zahnal vichřici, sloní nohou zašlápl do země zbytky nenávisti lidského pokolení. To všechno ze svého paláce samoty. Když tu v denním tisku zjistil, že je bezmocný.
Gabriel García Márquez, ten kolumbijský velvyslanec smrti, je jedním z nejoriginálnějších a nejpodivnějších autorů všech dob. Během čtení se mi několikrát stalo, že jsem se nesoustředila na smysl textu. To ale vůbec nevadilo. U Márqueze tolik nezáleží na tom, co píše, ale JAK to píše. Atmosféra smrti, kruhu a směšnosti moci, proti níž je naturalistický Zola nebo depresivní Dostojevskij pouhým čajovým dýchánkem, čtenáře připoutá a už nepustí. Geniálně tíživý román!
Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
Za mě nejlepší Kunderův román. Ta lehkost, s níž postavy s iluzí vlastní svobody narážejí jedna do druhé, se skutečně podobá ladným krokům valčíku. Ale právě ta Kunderova lehkost (nesnesitelná lehkost!) je, použiji-li poslední slova v doslovu, mrazivá a hluboká. Kundera je literární bůh a je hanbou národa, že se ho vzdal...
Dobrá znamení
Terry Pratchett
Skvělá kniha!
Humornou literaturu moc nemusím, ale tohle je velká výjimka! Co strana, to výbuch smíchu nebo alespoň pousmání.
Už se těším na seriál, který má letos vyjít. David Tennant a Michael Sheen jsou podle mě pro role Crowleyho a Azirafala naprosto dokonalí, takže mám velká očekávání.
Josef Fouché
Stefan Zweig
Tato kniha by se mi nezdála špatná, kdyby nebyla považována za životopis, tedy literaturu faktu. Je to spíše jakási Zweigova úvaha nad osobnostmi přelomu 18. a 19. století. Bohužel se zde nachází poměrně velké množství historických nepřesností, proto je pro mě dílo zklamáním.
Co se týče stylistiky, nemůžu si stěžovat. Snad jen se mi zdá zbytečně rozepisovat naprosto jasnou myšlenku, kterou autor už několikrát opakoval, na čtyři pět stran.
Nutno podotknout, že se o tuto dobu už několik let zajímám, takže jsem možná až příliš kritická. Přečtěte sami a uvidíte.
Napoleon - díl I. - Generál Bonaparte (1769–1804)
Jiří Kovařík
Zatím nejlepší Napoleonův životopis, který jsem kdy četla. Autor umí podat historii velice zábavnou formou.
Všem, kteří se zajímají (nebo chtějí zajímat) o napoleonské války a osobu Napoleona samotného, tuto knihu doporučuji!
Doctor Who - Shada
Douglas Adams
Douglas Adams má tu skvělou vlastnost, že vás rozesměje i v největším smutku. Zatím nejlepší Doctor Who kniha, kterou jsem četla. Jasných 5 hvězdiček a už se nemůžu dočkat na Město smrti, které jsem si ještě během četby Shady koupila.
Thrawn
Timothy Zahn
Timothy Zahn opět nezklamal. Velmi příjemná oddechovka o jedné z nejlepších postav ze Star Wars světa okořeněná politickými intrikami na pozadí.
Těším se na pokračování.
Bitva
Patrick Rambaud
Velmi čtivý román o bitvě u Aspern a Esslingu. Mám však pocit, že Rambaud vylíčil císaře Napoleona příliš negativně (chybí mu Kovaříkova objektivita), proto dávám 4 hvězdy...
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Rodion Romanyč Raskolnikov. Už jen vyslovením tohoto jména mrazí v zádech.
Nejde mi do hlavy, proč tu čtu komentáře jako "pohled do nitra zločince." Nevnímám Raskolnikova negativně, naopak s většinou jeho pochmurných úvah souhlasím. Hlavní hrdina nezabil člověka, zahubil veš, jak sám tvrdí. Nesekl po hlavě stařeny, nýbrž po hlavě myšlenky. Opovážil se zvednout ruku a uchopit osud. Tu tíhu neunesl, ale přesto... sáhl po svém osudu.
Román však není zaměřen jen na Rodiona, otevírá nám podstaty téměř všech postav, analyzuje každý pohyb, každičkou pohnutku. Zvlášť mě uchvátily charaktery Svidrigajlova a Porfirije Petroviče.
Klobouk dolů, dávám pět hvězdiček, i když si dílo zaslouží mnohem víc.
Désirée
Annemarie Selinko
Tato kniha mi otevřela dveře do strhující historie napoleonských válek. Dnes už se považuji za znalce této doby a o Napoleonovi sama píšu. Za to jsem autorce nesmírně vděčná.
Z literárního hlediska jde o nádherně napsaný román, i přesto, že se s hlavní hrdinkou a především s postavou Bernadotta názorově neshoduji. Tuto knihu doporučuji všem, kteří se zajímají o 1. polovinu 19. století, ale především těm, kteří se o ní dozvědět teprve chtějí.
Bídníci
Victor Hugo
Bídníci jsou pro mne největším dílem všech dob a upřímně nevěřím, že bude napsáno něco nádhernějšího než tento román. Bídníci - to je život. Je to kniha, v níž jsem nalezla více lidskosti než mezi tisícovými davy, jimiž se každý den proplétám. Paradoxně jsem si oblíbila postavu Javerta, který se zdá být zpočátku chladný, později se ale dočítáme, že v jeho nitru se odehrává naprostý převrat a že jeho žilami neproudí led, ale spíše oheň. Těžko svými neobratnými slovy vyjádřím, co vše toto dílo popisuje, proto to nechám na vás. Přečtěte a uvidíte.
Francii a světu
Victor Hugo
Victor Hugo je pro mne největším autorem všech dob, proto jsem se krátce po přečtení Bídníků vrhla na jeho poezii. Nezklamal. Báseň Budoucnost mi pokaždé zalije oči slzami. Tuto sbírku doporučuji i těm, kteří na verše zrovna nejsou, neboť Hugo píše své básně velmi prozaicky a jasně (cit v nich však nechybí).
