J.Connor
komentáře u knih
Vyvrhel
Samir Hauser
Je mi i z nějakých osobních zážitků zřejmé, že Samir asi osobně nebude vždy nejlepší parťák do nepohody a poslední léta už mi některé snahy šokovat přijdou až moc na krev. Stále je však pro mě jednou ze zásadních postav porevolučního hudebního undergroundu a Vanessa bude už navždy svítit jako jedna z kapel, které na mě měly v mládí zásadní vliv a co se v mládí naučíš, že.... Síla Samira asi nikdy nebyla v nějaké zpěvní virtuozitě, ale byla to vždy show a textař je to excelentní. Dar jazyka se projevuje i v této knize, která se čte jedním dechem a pár pasáží člověk musí větrat i delší dobu, byť zvyklý na ledacos a vlastně je tam i celkem dost prostoru k zamyšlení, byť to zprvu může působit jen jako povrchní příval šokujících historek. Chápu, že autorův styl (v širokém slova smyslu) nemusí být pro každého, ale o to se tento pán opravdu nikdy nesnažil a je to dobře. Byť bylo jasný, že tohle nebude úplně vyčerpávající kronika 90. let, tak stejně z toho prostě cítím, že je to trochu odfkláknutý, sorry. I bych pochopil, že autorův styl není nějaké hluboké zpytování sebe sama a spíše nazírá okolí, tak je to stejně promarněná příležitost. Historek i figurek je vlastně jen pár, spousta vele zajímavých linek jen načrtnutá a rychle opuštěná (dětství, rodiče aj.), případně se nějaké linky či věci už objevily v předcházející Bibliii, ale nechce se mi vytvářet nějakou srovnávací analýzu. Nicméně řečí čísel, kniha má 256 stran, z toho 50 stran jsou hudební texty (máme na CD a něco i v Biblii), 20 stran rozhovor se Staňkem a cca 40 stran nerealizované scénáře. Neříkám, že to nejsou zajímavé věci, ale po odečtení obrázků tady zbude cca 100 malých stran memoárů. Nelituju koupě a fanouškům trochu ostřejší zábavy nebo prostě Vanessy / Samira čtení doporučit určitě mohu, ale je to jen jednohubka a já čekal mnohem víc, především co do kvantity, ale i co do hloubky některých linek, ale tam už to můžu vnímat jako nějakou licenci, styl, osobností rys. Prostě memoáry se píšou i několik let a má to svůj důvod a je trochu škoda, že tahle stručná knížka může stát v cestě vydání nějakých budoucích, objemnějších. Ale nevím, třeba to jen patří do současného světa, kdy už mají lidi problém dočíst odstavec nebo titulek a vlastně tenhle turbo průlet padesáti lety života jednoho excentrika je dostačující, udělejte si názor sami. Subjektivně v mých očích také hodnocení knihy neprospívá nedávno zhltnutá biografie Marka Lanegana, který přeci jen, při vší úctě k Hauserovi nebo pražskému podsvětí obecně, hrál v mnoha ohledem poněkud jinou ligu.
Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
Philip K. Dick
Film už léta zbožňuju a očekávání tak byla vysoká. Kniha nabízí jiná východiska či otázky a její temnota je poněkud hlubší. Rozhodně to není špatné čtení, nicméně se prostě nemůžu oprostit od filmu, jehož působivost je až monumentální a kniha mi takový zážitek nenabídla. Zajímavé je, že zásadní postava filmu, Roy Batty, která svou popularitou dle mě zdaleka předčí i Deckarda, je zde odsouzena k poměrně ploché figurce s nedostatkem prostoru.
Mé srdce pohřběte u Wounded Knee
Dee Alexander Brown
Ke knize jsem se dostal již v útlém věku jako fanoušek všeho indiánského. Po Mayovkách pěkně kruté vystřízlivění.
Strach a svrab v Las Vegas
Hunter Stockton Thompson
Legenda. Kromě neutuchající akce a přívalu šíleností je mistrným záznamem vystřízlivění z ideálů 60. let.
Kája Saudek
Tomáš Prokůpek
Perfekt. Za prvé je třeba ocenit komplexnost pojednání. Za druhé čtivost a smysl vypíchnout to podstatné, suchopárnost a přílišná popisnost typická pro spoustu teoretických statí o umění/umělcích naštěstí chybí. A za třetí se mi líbí, že autorka přistupuje k dílu K.S. objektivně a z nadhledu, není to žádný tribute od adorujícího fanouška. Povinnost do knihovničky, čertvíproč původně vydaná v malém nákladu.
Kraftwerk: Člověk, stroj a hudba
Pascal Bussy
Velice čtivá a zajímavá biografie jedné z nejdůležitějších kapel moderní hudební historie. Zřejmě především díky tajnůstkářství Kraftwerk se kniha musí obejít bez typických součástí hudebních biografií, tedy bulvárnějších pasáží a většiny "historek z natáčení" a zbývá pouze hudba / dílo. Což vůbec není na škodu. Ač jsou pro mě Kraftwerk jako pro fanouška elektronické a industriální hudby samozřejmě svatou modlou, nebyl jsem na druhou stranu nikdy hardcore fanda, co by vlastnil spoustu desek a pídil se po každé informaci. Přesto mě kniha detailně mapující snad každou skladbu, kterou kdy vytvořili a vydali, nijak nenudila (naopak) a jsem přesvědčen, že každého, kdo má alespoň elementární zájem o moderní hudbu, musí zaujmout. Ke zdejší anotaci bych dodal, že kniha vyšla jako speciální 100. číslo časopisu XMAG a obsahuje i stručnou historii tohoto fenoménu od jeho zakladatelů včetně fotek všech obálek.
Míň než nula
Bret Easton Ellis
Film je celkem solidní a americká literatura u mě tak nějak tradičně vede, takže na Ellise jsem se již dlouho chystal a volba padla právě na prvotinu. Upřímně řečeno mě útržkovitá, popisná a zdánlivě totálně nevzrušivá forma svým způsobem šokovala a velké WTF viselo ve vzduchu. Jenže kniha na čtenáře působí jako mírná žíravina, která leptá a leptá a na konci nepříliš dlouhé novely se dostavil nevídaný pocit prázdnoty a zmaru úzce korespondující s hlavním hrdinou. Opravdu mimořádně působivé dílo, kde výrazný emocionální účinek stojí ve zdánlivém rozporu s jednoduchou formou. Kniha je navíc snad aktuálnější než v době svého vzniku vzhledem k obecně vzrůstajícímu blahobytu euroatlantidy a atakům prázdnoty v době, která postrádá autenticitu.
Démon alkohol
Jack London
Pasáže popisující jednotlivé zážitky a životní období jsou velmi čtivé a poutavé, úvahy o společnosti, prohibici, zkrátka ty sociologické již s odstupem času řekněme "roztomilé", kdy autor rád popírá sám sebe. Přeci jen tohle asi nebyla úplně Jackovo parketa, tedy socialisty, které pro volební právo žen zas moc není, ale tu prohibici by odhlasovat mohly. Nejlepší je v tomto ohledu však asi závěr, kde je na několika stranách popisováno všechno zlo způsobené pitím a následně je až oslavní pasáž, co vše díky němu zažil, že v podstatě nelituje a do žádných chlapeckých klubů bez pití stejně s kámošema nechodili, i když mohli.
Srdce temnoty / Na pokraji sil
Joseph Conrad
Opravdu nevím, jak tuto knihu hodnotit. Nejsem nějakým fanouškem přílišné doslovnosti, ale zde abych si toho v ději domýšlel tolik, že je to až iritující. Zajímavý záznam hrůz kolonialismu a otroctví se poměrně rychle vytrácí a zůstávají působivé podněty k zamyšlení. Jenže zase se jedná spíše o výstřely do tmy, které nejsou nijak více rozpracované. A opět, nechci samozřejmě na položené "otázky" nějaké sáhodlouhé odpovědi, ale aby na člověka v tomto ohledu více zapůsobily a opravdu donutily k úvahám, bylo by, alespoň pro mě, potřeba je trochu rozvinout. Na druhou stranu spousta výjevů a pasáží ve mě zůstává i drahnou dobu po přečtení a dále se zahryzávají. Fakt nevím, nechám to tedy s hvězdami někde uprostřed. Mimochodem svou lásku ke Conradovi ve filmu vyjádřil i Ridley Scott, viz loď Nostromo.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Jedním dechem. Je to sice stále v podstatě šestákové čtení, nicméně výtečné.
Rumový deník
Hunter Stockton Thompson
Škoda, že toho zatím od Huntera u nás nevyšlo víc.... Rumový deník se mi nelíbil o nic méně než druhé dvě mnohem slavnější autorovy knihy. Neodolatelný odér exotiky a hlavně výtečné zachycení (trochu divočejšího) období v životě muže.
Goldfinger
Ian Fleming
Bondovky jsou klasické odpočinkové čtení pro pány se všemi ingrediencemi, které dané publikum požaduje. Zde Bond např. zajde v milostném dobrodružství tak daleko, že přeučí i šéfku lesbického gangu. Od jiné spotřební zábavy Bonda dělí právě ona zmiňovaná omáčka, detailní popisy exotických lokací, podrobnosti o dobové technice, politice, sportu, bontonu, oblékání, stravování atd. - již jen ta asi desetistránková partie golfu s Goldfingerem! Právě tato omáčka dle mého názoru tahá Bonda z vod průměrného "rodokapsu".
Příběh festivalu
Eva Zaoralová
Pro dlouholetého fanouška KVIFF, za nějž se považuji, je to vlastně nutnost. Kniha je skvěle zpracovaná, velmi bohatě zásobená fotografiemi a paní Zaoralové se její obsah povedl skvěle vycentrovat. Neaspiruje tedy na nějakou kompletní a podrobnou kroniku, jak je zde i uváděno, ale tvoří čtivou sondu do historie jedné z nejvýznamnějších kulturních akcí u nás, přičemž, řečeno filmovou řečí, nemá přepálenou stopáž, zůstává čtivá pro "laika" a zároveň nezapomíná na nic podstatného. Mně osobně jen přišlo, že možná ta poslední etapa cca 10-15 let je pojatá možná až příliš stručně a jelikož se mě jako účastníka týká právě tato, byl jsem v tomto ohledu mírňounce zklamán.
Mink
William Faulkner
Rozhodně Minka nepovažuji za špatnou knihu a přečetl jsem jej s chutí, bohužel se ale jedná o dílo s dvěma velmi nevyváženými polovinami, což snad může pramenit i z toho, že se jedná o část vytrženou z většího celku. Zatímco tedy schylování se ke zločinu a následné události jsou velmi působivé, druhá polovina a obrat na jinou postavu již takovému přízvisku zdaleka nedostojí. Problematické může být i to, že zatímco první polovina se dějově odehraje na ploše několika měsíců, druhá trvá spoustu let, aniž by se to však odrazilo na objemu textu, a tak je vykreslení osudů zákonitě mělčí. Mohl to být autorův záměr, ale měl jsem také osobní problém s identifikací s hlavním hrdinou, prosťáčkem, který si za všechno vlastně tak trochu mohl sám, zatímco jeho "protivníci", alespoň v této novele, nevyznívají až tak negativně. Právě to může být ona vytrženost z kontextu... Rád jsem si nicméně doplnil alespoň maličko vzdělání ohledně páně Faulknera a byť nadšením nijak nehýřím, rozhodně nad autorem nelámu hůl, protože kniha měla několik skvělých momentů, pasáží.
Futurista: Život a filmy Jamese Camerona
Rebecca Keegan
Možná jsem jen dlouho nečetl nějaký životopis, ale bavil jsem se náramně, navíc za 20,- v LK skvělý kauf. Jako fanoušek filmu bych možná uvítal i větší detailnost, je však možné, že by to bylo na úkor čtivosti. Je taky fakt, že bych se zrovna u takové knihy ani nebránil tradiční foto příloze.
Království bukkake
Bret Easton Ellis
Na pokračování Míň než nula jsem se moc těšil a byť mají kromě společných hrdinů a autora i další styčné body, již na mě tolik nezapůsobila. Imperial bedrooms je spíše než nihilistický popis určité vrstvy společnosti svého druhu paranoidní detektivkou, kde je vůbec sama zápletka odhalována až nesnesitelně dlouho a výsledná katarze už nebyla tak silná, protože detektivní rovina, nepříliš zajímavá, se dostává až příliš do popředí...Ale Americké psycho stejně výhledově dám, jen si musím dát od Ellise na chvíli pauzu.
Čtyři spravedliví
Edgar Wallace
Pro mě průměrný detektivní thriller, který se vlastně i docela táhnul, spád kniha dostala až ve druhé půli.
Fantomas kontra Juve
Pierre Souvestre
V podstatě průměrné šestákové čtení nenabízející nic zvláštního navíc, což pro mě bylo trochu zklamáním. Zkusím ještě někdy v budoucnu ten komplet 3 x Fantomas, kde se mi snad dostane alespoň více napětí, doufám až hororového.