Jacck komentáře u knih
Nevím jak to hodnotit, váhám mezi třemi, čtyřma nebo pěti hvězdama, a tak udělám kompromis. Co musím vyzdvihnout je Liouův literární styl, dokáže psát poutavě, a dále jeho fantasii, na druhou stranu si myslím, že tady byl placen od stránky. Celá tato kniha je opravda epická, hlavní hrdinka skáče pomocí hibernací neustále do budoucnosti, což autorovi umožňuje představit možný budoucí vývoj lidstva, a děj končí až zánikem vesmíru. Na druhou stranu celá kniha je velmi depresivní a nihilistická. Zažijeme totální zničení trisolaranů, pak totální zničení lidstva, pak totální zničení sluneční soustavy a nakonec totální zničení celého kosmu. Celý ten koncept temného lesa je bizarní a depresivní. Popis cestování mezi dimenzemi je naprosto nevěrohodný. Ve skutečnosti by žádná hmota ve 4D existovat nemohla, protože např. silové zákony by tam působily uplně jinak. Všechny postavy i civilizace se v knize chovají nevěrohodně. Např. celé přesídlení lidstva do Austrálie nedává absolutně žádný smysl, stejně jako nedává smysl mít jen jednoho meditátora, nebo vyslat na hon loď s gravitačním vysílačem Gravity. Celé ty 3 pohádky, do kterých je zákodován návod k novému pohonu, jsou průhledné a trisolarané by je bez problémů rozšifrovali. Ten křivoprostorový pohon nejspíš vychází z Alcubierrova pohonu (warp drive). Takže celkové silný potenciál a bohatá fantasie, ale dolů to sráží spousta nelogičností a nevěrohodností a taky silný nihilismus. Poselstvím je nejspíš ukázat nicotnost a bezvýznamnost lidstva v porovnání s velikostí a trváním vesmíru.
Výborná populární kniha o geologické historii Země od jejího zrodu z hvězdného prachu až po zamyšlení nad jejím koncem 4 miliardy let v budoucnosti. Kniha se zabývá vznikem měsíce, zrodem kontinentů, stěhování kontinentálních desek, vznikem života a jeho provázaností s geosférou, dobami ledovými a dobami tepla, rizikem srážek s meteority, zamyšlením nad globálním oteplováním atd. Doporučeno.
Výjimečná kniha hned v několika ohledech. Autor asi o 200 let předběhl dobu, když v 18. století napsal postmoderní román. Asi nejzvláštnější na celé knize je novátorský způsob vyprávění, kdy vypravěč neustále odbočuje a odbíhá od tématu. Vypravěčem příběhu je fiktivní hrdina Tristram Shandy, který v knize vypráví svůj humorný životopis. Ten životopis začne plozením a teprve v polovině knihy se Tristram dostane k porodu. Krom Tristrama jsou hlavními hrdiny Tristramův otec - podivínský a nepraktický filosof, dále strýček Toby, vysloužilý voják a jeho sluha kaprál Trim, Tristramova matka, Obadiáš, vdova Wadmanová, doktor Slop atd. Celá kniha má zvláštní filosofický inteligentní humor. Nejvíc mne z celé knihy rozesmála církevní klatba na Obadiáše a pak ten anticestopis po Francii v 8mé knize
Ke knížce jsem se dostal po shlédnutí dokumentu The Red Pill (2016). Krátká, ale jasně napsaná knížečka. Feministky autorce (které má diplom z psychologie a sociologie) po jejím publikováni vyhrožovaly smrtí. Dle autorky jsou muži chytřejší/kreativnější/schopní hlouběji cítit a ženy je využívají skrze moc sexuality. Protože muži mají silnější sexuální pud a víc touží po lásce a ženy tyto zdroje kontrolují, tak ve vztazích tahají za kratší konec provazu a ženy je mohou manipulovat, a taky to úspěšně dělají. Cílem typické americké ženy je pomocí manipulací ulovit muže a donutit jej ke sňatku. Ona pak zůstane doma s dětmi a nechá se vydržovat otrokem, co bude chodit do práce a ji živit. Rozvodové zákony jsou nastaveny tak nespravedlivě, že i když se rozvedou, tak má zajištěnu doživotní rentu. Nemyslím že všechny ženy jsou takové jako popsané v této knize, ale rozhodně takové ženy existují. To že ženy jsou jaksi morálnější pohlaví je mýtus.
Inteligentní scifi. Nebudu tu popisovat děj. Ale hlavním tématem/nosnou myšlenkou knihy je zamyšlení se nad transhumanismem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Transhumanismus
Člověk je výsledkem 8 milionů let evoluce (kdy jsme se odštěpili od šimpanzů), další velká revoluce začala před 10-ti tisíci lety s přechodem na zemědělství, a ještě jedna velká revoluce začala před 250-ti lety s vědecko-průmyslovou revolucí. Neustálá spirála vědy a pokroku v medicíně, na jedné straně schopnost prodlužovat život, vylepšovat lidské tělo protézami a implantáty, na druhé straně schopnost měnit svou vlastní DNA, odstraňovat z ní choroby a vylepšovat sebe sama. Lidé převzali evoluci do svých vlastních rukou, už nejsou jen výsledkem přirozeného přírodního výběru. Schismatrix je název pro budoucí lidstvo, které opustilo zemi a kolonizovalo sluneční soustavu v různých habitatech. Každý ten habitat zkoumá možnost transhumanismu různým způsobem, jsou zde frakce mechanistů, kteří jdou cestou implantátů a techniky, a pak tvárných (shapers), kteří jdou cestou genetického šlechtění a vylepšení. Vyšlechtí např. tzv. superbrights (supernadané), kteří mají IQ víc než 200. Celá kniha se odehrává v nejasné budoucnosti a jsou vždy jen značeny dekády, tj. např. 82, 95 atd., století není uvedeno, ale představoval jsem si to tak 2700. Kniha se odehrává asi v rozsahu 150-ti let a sleduje různé konflikty dvou hlavních protagonistů. Lidstvo podstoupí první kontakt s mimozemštany, prvně jen s rasou obchodníků, pak i s jinými. Kniha končí opuštěním limitací lidského těla. Část lidstva dokázala geneticky předesignovat sama sebe, aby mohla žít v oceánech Europy (měsíc Jupitera).
PS: s kyberpunkem to dle mého nemá zas tak moc společného. Očekával jsem variaci na Blade Runnera nebo Ghost in the Shell a ten celkový dojem byl nakonec úplně jiný
Brak, tím myslím celou tu nauku. Stejně jako u nás se na skutečné duchovní jádro křesťanství nabalilo v průběhu věku spousta balastu v podobě církve, legend, zázraků, svatých atd., tak to samé se stalo budhismu. Na původní buddhovu nauku o osvobození se nabalilo spousta pohádek, mýtů, legend, uctívání. Tyto pohádky o tom, co se děje s duší po smrti, patří dle mého k tomuto typu iluzí. Žádná reinkarnace není. Kdo se jednou dostane za hranice ega, tak pochopí, že ego je závoj mája vytvořený hmotou (mozkem) a že je produktem okolí a podmínění. Za egem se nachází Život a ten Život je inkarnovaný všude a ve všem a po všechny časy. V tomto Životě se nachází nesmrtelnost. Co by se asi tak inkarnovalo? Naše osobnost? Naše vzpomínky? Naše hříchy? To jsou jen iluze, které si ego vytvořilo v touze po pokračování sebe sama. Pokud je však ego neskutečné, iluzorní, tak co by se mělo inkarnovat?
Hodnocení celé série. Jordanovo kolo času je nejspíš nejrozsáhlejší série, jakou jsem ve svém životě přečetl. Na počet stran je rozsáhlejší než Malaz. Četl jsem to asi 2 roky. Vždy 2 díly, pauza pár měsíců, 2 díly atd. Ze začátku se to rozjede jako fantastická série a prvních asi 5-6 dílů je výborných. Pak Jordanovi začne lehce docházet dech a knihy cca 7-10 jsou trochu hluché. Bohužel Jordan zemřel před dokončením série, ještě před smrtí však přenechal podrobné instrukce k dokončení cyklu Brandonu Sandersonovi, který si na tom vlastně udělal jméno. Poslední kniha celého cyklu (Paměť světla) ještě není tuším přeložena do češtiny, ale četl jsem ji anglicky a Sanderson odvedl fantastický kus práce. Změna autora není skoro poznat a pokud ano, tak k lepšímu. Celý příběh a celý svět je epický a svou zápletkou trochu připomíná Pána prstenů. Mágové v minulosti experimentovali a prokopali se skrze realitu, kde narazili na Temného. Muži díky tomu ztratili schopnost magie a magie zůstala pouze ženám, proto jsou pouze čarodějky. Co je na celém cyklu trochu iritující jsou nekonečně detailní popisy oblečení všech postav a taky některé hlavní hrdinky. Za celou sérii dám 4 hvězdy, přičemž platí, že za díly 1-6, 11-14 bych dal hvězd 5
Asi nejlepší populární kniha o obecné relativitě od jednoho z jejích hlavních průkopníků. Kniha je plná nejen fyziky, ale i vhledu do života fyziků. Fascinující byly kapitoly o fyzicích vyvíjejících jaderné zbraně v USA i v Rusku za studené války. Stalinské pronásledování inteligence včetně Lva Landaua. Poslední kapitoly obsahují spekulace o cestování červíma dírama.
Kéž by mi zase bylo 12 let a mohl bych si to přečíst znovu poprvé
Edmontova posedlost pomstou je očividně silnější než jeho láska k Mercedes. Napsané je to mistrně, plné napětí, stránky se jen otáčí.
Masnáví je geniální dílo. Obdivuju, že překladatel ten překlad dokázal zveršovat, nadruhou stranu je očividné, že nepochopil, a tím pádem se mu ani nepodařilo správně přeložit, duchovní význam některých veršů. To člověk zjistí, pokud si najde některé zahraniční překlady, např. ten od Whinfielda
http://www.omphaloskepsis.com/Library/masnavi.pdf
lehce nadprůměrná detektivka pro čtení na dovolenou a na zabití času, která však nijak zásadně neobohatí. Jedinou originální věcí byla ta hyperbarická komora. Docela se mi líbily postavy Karla Morcka a Asada a Karlův černý humor. Přečetl jsem i následující knihy série oddělení Q a hodnocení bych dal podobné, protože všechny ty knihy jsou si podobné.
Jeden z předních západních zpravodajských expertů, zakladatel "soukromé CIA" STRATFOR, se snaží analyzovat vývojové trendy ve světě a extrapolovat je na příštích 100 let. Je vidět, že nový konflit mezi Západem a Ruskem se mu povedl předpovědět celkem přesně. Rusko dle něj tento konflikt prohraje někdy kolem roku 2020. Samozřejmě čím dál do budoucnosti se v prognozách pohybuje, tím spekulativnější jsou. Těžko předpovídat budoucnost. Co například udělá současný explozitivní rozvoj robotiky a AI s trhem práce?
Výborná kniha asi od asi nejhlubšího myslitele křesťanství od dob samotného Krista, myslitele pokud jde o hloubku myšlenek v rámci křesťanství dodnes nepřekonaného. Mistr Eckhart byl duchovně osvícený jedinec, podobně jako Buddha, Kristus, Krišnamurti, Ramana Mahariši, Džaláluddín Rumí. Vygooglujte si třeba "Traktát o odloučenosti", pokud chcete zjistit, o čem je jeho dílo. Je to o tom oprostit a očistit duši od všeho vnějšího, a jen v té oproštěné čistotě a nevinnosti se v duši rodí Bůh.
Dostojevského magnum opus, úžasný filosoficko-psychologický román, kde bratři Karamazovi symbolizují různé stránky duše člověka. Asi jedna z nejlepších knih, jaké jsem četl
Sbírka povídek od amerického autora fantasticky a hororu, který žil ve stejné době jako H.P. Lovecraft and Robert E. Howard, a jeho dílo je jimi ovlivněno a leží někdo napůl mezi nimi. Osobně bych řekl, že z nich má asi nejvytříbenější jazyk a styl, který působí místy až básnicky, a taky má skvělou fantasii. Některé ty povídky byly fakt dobré. Škoda že jsou všechny poměrně krátké a žádná nepřesahuje 20 stran.
Hodnotím celý Úsvit noci, tj všech 7 knih v češtině, 3 v angličtině, celkem asi 3000 stran. Trvalo mi něco přes rok sérii s přestávkami přečíst. Je to celkem dobře napsaná odpočinková space opera. Odehrává se to asi ve 27 století, lidstvo už má nadsvětelný pohon, kolonizovalo stovky planet, rozštěpilo se do dvou poddruhů, navázalo kontakt se dvěma druhy emzáků. A pak nastane krize, díky nehodě vznikne trhlina v realitě, která do našeho vesmíru začne vypouštět duše zemřelých lidí, které začnou posedat těla živých. No a celých těch 7 knih série je o tom, jak se lidstvo s touto krizí vypořádává. Má to sympatické hrdiny, zajímavé antihrdiny, pár neotřelých scifi nápadů a co je hlavní, Hamilton to dokázal docela dobře zakončit. Což je u cyklu takového délky důležité, protože člověk pak nemá pocit, že plýval svým časem. Např. Malazská kniha padlých mne svým zakončením hodně zklamala.
Závěr Kantosu Hyperionu. Z Aeney se díky časové dilatace stane 20-ti letá dívka. Raula, Aeneu a androida Bettika opět nahání Pax po několika různých planetách. Aenea je nějakým typem mesiáše, nejspíš modelovaná dle Ježíše Krista. Hlavní hrdina je nesympatický ufňukánek, který pořád jen žárlivě řeší, s kým Aenea spala když nebyli spolu. Román se snaží popsat velkou lásku mezi Raulem a Aeneou, ale moc to nefunguje. Co mi ale vadí nejvíc je to, že Simmons nedokázal Kantos smysluplně dokončit. Ignoroval celé dějové linky z prvních dvou knih, ze Štíra nakonec udělal Kassada, zcela zapomněl na lidského Boha a na boha UI. První dvě knihy určitě stojí za přečtení, u těch dalších dvou si nejsem jistý.
Je to asi poslední z velkých Dostojevského románů, který jsem nečetl. Navíc všechny ostatní jsem četl jako náctiletý, takže bylo zajímavé se k Dostojevskému vrátit o 20 let později. A jen mne to utvrdilo v tom, že Dostojevsky je mistr spisovatel. Tento román líčí příběh 19-ti letého Arkadije Dolgorukého, který přijede do Petrohradu za svou rodinou, přičemž ji prakticky nezná, protože vyrůstal jako levoboček v internátu. Celý román dle mého líčí jeho duševní vývoj a boj o záchranu vlastní duše ve složitém světě tehdejší společnosti. Centrální linka se točí kolem jistého kompromitujícího dopisu, který Arkadij náhodou získá a tím dopisem má moc zničit život jedné šlechtičtně. Rozebírají se složité vztahy k nevlastnímu otci, a složité vztahy jeho otce s jeho matkou.
Severní Korea je v současnosti asi nejhorší politický režim na této zeměkouli, pozůstatek stalinismu, kde stále existují gulagy a kult osobnosti kolem dynastie Kimů - Kim Ir-sen, Kim Čong-il a Kim čong-un. Autor v knize popisuje svůj útěk z SK a prokládá to vhledy do historie a fungování režimu v SK. Je to naprosto orwellovská totalitní společnost ovládaná krutýmy psychopaty. Zajímavé jsou i vztahy mezi Čínou a SK, kde Čína utečence chytá a vrací je zpět do vlasti, SK vysílá komanda tajných agentů do zahraničí, aby důležité uprchlíky chytali atd.