Jack93 komentáře u knih

Pozoruhodné svědectví muže, který "byl u toho". Pan Shirer zaslouží absolutorium za neskutečné množství práce, kterou odvedl. A za odvahu, kterou prokázal. Působit v Praze, Gdaňsku, Paříži a dalších městech v době největšího napětí, případně přímo za války, s vědomím, že nebezpečí je přímo hmatatelné, vyžadovalo neskutečnou, i když nezbytnou kuráž. A to už vůbec nezmiňuji život v Berlíně, kde leží gró Shirerova deníku. Těžko si někdo z nás dokáže představit život, v němž bychom noc co noc čelili náletům.
Kouzlo Berlínského deníku vězí v tom, že skvěle zachycuje a popisuje postupné kroky nacistů vedoucích k rozpoutání největšího válečného konfliktu všech dob. Díky, pane Shirere! A kdo nečetl Vzestup a pád třetí říše, má co napravovat!

4 21.02.2020

Z uceleného Eichmannova života popsaného na 150 stranách mrazí. Jen si říkáte, jak je možné, že otec malých dětí poslal na smrt statisíce/miliony Židů. Za nejlepší část knihy považuju tu popisující konec druhé světové války, Eichmannovo skrývání před spravedlností a jeho útěk do Argentiny. Dechberoucí je i pasáž věnující se plánu Mosadu na Eichmannův únos. Cílek také velmi dobře popsal důvody, proč po konci války nebylo kvůli začátku studené války a jejím postupném dopadení nacistických válečných zločinců primárním cílem.
Jedinou výtku mám ke špatné korektuře textu, pomalu na každé straně je interpunkční chyba.

4 25.10.2019

Když jsem začínal Ošklivou pravdou, byl jsem příjemně překvapen. Jsem dvakrát tak starší než cílová skupina, přesto jsem se bavil. Proto jsem dal čtyři hvězdičky. U dalších třech dílů jsem jednu ubral, především proto, že - ačkoliv jsem si čtení pořád užíval - mi přišlo, že se všechny díly opakují a splývají v jedno. Po pár týdnech jsem si ale přečetl Výlet za všechny peníze a nestačil jsem se divit.

Od začátku jsem se skvěle bavil a velmi mě udivilo, že devátý díl v sérii předčil dřívější čtyři (čtu na přeskáčku). Možná to bylo tím, že tento díl se neodehrával v průběhu školního roku, ale prázdnin, díky čemuž byl Výlet za všechny peníze tématicky úzce zaměřen pouze na Grega a jeho rodinu. Změna prostředí rozhodně prospěla, protože najednou se zde neřeší útrapy se spolužáky a školou jako takovou, ale nevšední výlet, jaký může potkat jen rodinu Heffleyových. Právě tento nový "koncept" je tím hlavním důvodem, proč je devátý díl tak originální.

Je to opravdu oddychové čtení, takže jdu do knihovny pro další díly! (Nikomu neřikejte, že mi je 23.)

4 22.08.2016

V současné chvíli jakožto knihkupce-studenta mě zajímalo, proč je Greg Heffley takovým fenoménem a proč si pro něj děti neustále chodí. Přestože mezi mnou a cílovou skupinou je rozdíl zhruba 12 let (je-li CS kolem 10), věk jsem si nepřipouštěl. Pata a Mata a Příběh hraček miluju už od dětství a baví mě dodnes, takže vůbec nebylo vyloučené, že si poseroutku užiju.

Nebyla to bůhvíjaká jízda plná humoru a popadání se za břicho, přesto jsem se docela dobře bavil. Greg Heffley rozhodně není žádným vzorňákem. Ne všechny pasáže jsou pro menší děti vhodné, ale když už jsou kluci a holky na internetu aktivní někdy od první třídy, vážně pochybuju o tom, že by je poseroutka mohl nějak "zkazit". Rozhodně bych dětem tuhle četbu nezakázal, i když upřímně, nemůžu to nazývat knihou. Jako rodiče by mě štvalo, že mý děti pořád nemají co číst, když se poseroutka zfoukne do pár desítek minut...

Měl bych ale na děti jednu připomínku - klidně si čtěte Gregovy příběhy, ale nezapomeňte přitom na Foglara, Enid Blyton, Harryho Pottera a Boříkovy lápalie. To je opravdová literatura (rodiče navíc budou moc na chvíli ulevit peněžence, protože přečíst tyto knihy zabere nějaký čas).

4 25.05.2016

Velmi přehledná a komplexní kniha o "matce měst". A velice poučná. Jako rodilý Pražan jsem pochopil, že Praha mi nabízí tolik krásných míst, o jejichž existenci jsem v některých případech neměl ani tušení (ano, neomluvitelná ostuda!). Už v průběhu knihy mi bylo jasné, že tu je tolik míst k prozkoumání, že mám na příštích 30 let vystaráno.

Vždycky jsem věděl, že je Praha překrásné město, ale až při výčtu všech pamětihodností jsem si uvědomil, že naše metropole je opravdu světový unikát, kde se prolínají všechny umělecké styly v průběhu dějin, a především, že je privilegium v Praze žít.

Teď mě omluvte, jdu zkoumat zákoutí města, o nichž jsem dosud nevěděl. Dvaadvacet let jsem spal a choval se k městu arogantně, ale tahle éra právě končí a začíná nová - éra pozorného zkoumání dechberoucích památek, parků a zahrad. Protože procházet se po Praze je jako přesunout se strojem času do dávné a dnes již legendami opředené historie.

4 01.10.2015

Další z řady Forsythových nesmírně propracovaných knih. Propracovaností děje a Quinnovým cestováním po Evropě (a také Americe) jsem si několikrát vzpomněl na Šakala.

To, co dokáže vymyslet Forsyth, je neuvěřitelné. V jeho podání vypadá plán na změnu světa (v tomto případě ropného a Třetího světa) tak děsivě a reálně, že člověk doufá, že podobní blázni nikde neexistují. Fascinuje mě, jak Forsyth dokáže na takovou zápletku přijít. Spiknutí několika vybraných Rusů a Američanů na zničení amerického prezidenta a odzbrojovací smlouvy považuju za brilantní a díky Forsythově přesvědčivosti za dechberoucí a strašidelné.

Musím také vyzdvihnout psychologii jednotlivých postav. A nesmím zapomínat ani na nečekané zvraty a překvapení, o které není v knihách Forsytha nikdy nouze.

Šakal a Mistr klamu jsou pro mě osobně výš než Vyjednavač, na straně druhé ho stavím před Afghánce, Žoldáky a na rovno s ODESSOU. Je ale pravda, že každá kniha nabízí úplně odlišný příběh z určité doby (studená válka, boj s islámským terorismem, svržení nepohodlného režimu a další), takže je dost těžké jednotlivá díla porovnávat.

4 16.08.2015

Tohle je opravdu "Neuvěřitelný životní příběh"!!! To, co Arnold dokázal, zaslouží nesmírný obdiv. Fascinovalo mě, jak se vždycky upnul k nějakému cíli (ať už to bylo v oblasti kulturistiky, filmu nebo politiky) a dosáhl ho. Takovou vůli má jeden z milionu.

Na životopise bylo nejlepší to, že byla nesmírně čtivá. I když se totiž vůbec nezajímám o kulturistiku, stejně jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Líbila se mi i Arnoldova sebekritika a upřímnost. V mnoha ohledech se jedná o člověka hodného následování.

Mrzela mě jediná věc - že se ani slovem nezmínil o videoklipech, která natočil s Guns N' Roses, AC/DC a Bon Jovim. Jako velký fanoušek těchto skupin jsem tajně doufal, že je Arnie nevynechá.

Pokud jde o jeho filmy, zaujal mě fakt, že se v nich vždycky snažil mít nějakou vtipnou hlášku. Když jsem si je v hlavě projížděl, uvědomil jsem si, že snad v každém snímku se nějaká vyskytuje ("Já se vrátím", "Ty má ale pěknou držku", "Nějak ti došla pára Bennette", "Nerušte mého přítele, je k smrti unavený", "Nám imigrantům děláš ostudu" a spousta dalších).

Takhle podrobně si představuju životopis výjimečného člověka. A doufám, že se k Arniemu brzy přidá i Sly.

4 04.08.2015

V této novele Forsyth opustil globálně politickou scénu, na níž se pravidelně odehrávají jeho velkolepá dílá. Pastýř je z tohoto úhlu pohledu úplně o něčem jiném. Přesto je mu téma velice blízké, protože sám působil jako pilot RFA.

Forsyth Pastýře napsal jako vánoční dárek pro svou ženu, která ho požádala, jestli by pro ni nevytvořil duchařskou povídku. Tak praví slavná Wikipedie.

Nejvíce ze všeho se mi líbil velmi plynulý děj a především nejasný a mystický závěr, který dodal novele na působnosti a trochu toho tajemna. Nelze jinak než za 5 hvězd.

4 01.08.2015

(SPOILER) Kdy jindy napsat komentář k Počátku než v den 60. narozenin Axla Rose? Při pohledu na hodnocení jednotlivých knih o profesorovi Robertu Langdonovi jsem si říkal, že Počátek půjde s kvalitou o něco dolů oproti předchozím dílů, proto mě velmi mile překvapilo, že tomu tak nebylo. Ba právě naopak! Zatím poslední příběh v této sérii mě naprosto uchvátil a v několika ohledech byl dle mého názoru vůbec nejlepší. Především se mi líbil jeho společenský, až filozofický přesah a vize budoucnosti, velice přesvědčivě podaná stejně jako odpovědi na ústřední dvě otázky Edmonda Kirsche. A to vyvrcholení! Popravdě řečeno ve mně zanechalo rozporuplné dojmy, ale nikoli proto, že by se Brownovi nepovedlo, nýbrž kvůli tomu, že vše do sebe zapadlo šokujícím způsobem...

3 06.02.2022

Vzrušující čtení nejen o divokých 80. letech v NHL, ale i o životě u nás (nespravedlivě) méně známého hokejisty, což má na svědomí především režim, v němž Fryčer strávil prvních 22 let svého života (a také zjevně jeho povaha, když pozornost médií po obratu v roce 1989 nevyhledával).
Skvělá ukázka dobře napsaného životopisu. Fryčerovo vyprávění je přímočaré, otevřené a upřímné. Na rozdíl od jiných autobiografií Fryčer nehází špínu na druhé, ale sám k sobě je kritický. Zcela bez pochyb mohl zajít do ještě větších detailů, protože například o jeho rodinném životě se dozvídáme minimum. Na druhou stranu gró díla pro mě spočívá především v popisu jeho cesty do NHL a následné kariéry v nejlepší sportovní soutěži na světě. A toho jsem se nasytil bohatě.

3 27.07.2021

Kdybych nevěděl, že na obálce stojí jméno Felix, myslel bych si, že čtu další Dickovku. Je vidět, že se syn od svého otce mnohému přiučil, jelikož naprosto dokonale na něj navázal (nepochybně se na tom projevil i fakt, že poslední knihy za Dickova života vznikly společným úsilím). Hazard mě vtáhl do děje od úvodní věty. Doslova. Chytlavější začátek si nelze představit.
Moc se mi líbilo finanční prostředí, do něhož Francis mladší zasadil děj. Přestože jde tato oblast mimo mě, vše bylo srozumitelně vysvětleno. Zhruba v polovině knihy jsem se od čtení nemohl odtrhnout. Poté mi přišlo, že se děj trochu natahoval, ale nic to nemění na tom, že jsem se skvěle bavil až do konce. A závěrečné rozuzlení k tomu jen přispělo.
Nejpodstatnější rozdíl oproti Dickovkám mi přišel v tom, že hlavní hrdina není osamělý a nepotká svou lásku v průběhu děje, nýbrž je už zadaný. Po více než třech desítkách přečtených knih od Dicka Francise mě to ihned (v pozitivním slova smyslu) zarazilo.

3 26.08.2020

V životě už jsem přečetl spoustu knih, ale nikdy žádnou, která by nabízela takový detailní pohled do duše jednoho člověka. Marcii Davenport se to v případě Jana Masaryka povedlo, a to přímo dechberoucím způsobem. Nutné je ocenit i její slovní zásobu a barvitá líčení jejích i Masarykových pocitů. Vylíčení vztahu k Praze je pak kapitolou samo o sobě.
Pro českého čtenáře je část pojednávající o Masarykovi nejpodstatnější, ale upřímně by mě zajímalo celé dílo Too Strong For Fantasy. Marcia Davenport se znala s řadou úžasných lidí, podle komentáře jedné ze čtenářek na Goodreads s Albertem Einsteinem či Katherine Hepburn.
Autorku fascinovala Praha, mě zase naopak způsob, jakým jsem k jejímu dílu přišel. Seznámil jsem se s ní v knize Mosty do Tel Avivu od Jiřího Šulce, která nabízí řadu dialogů mezi ní a Masarykem. Už v průběhu čtení její knihy mi bylo jasné, odkud Šulc čerpal, jelikož v Mostech skvěle popisuje Masarykovy myšlenky a rozpoložení. Když jsem pár týdnů po přečtení Mostů hloubal, co budu číst, narazil jsem v knihovně na Poslední portrét Jana Masaryka, který jsem nevědomky zdědil po babičce. Už kdysi jsem měl knihu v ruce, protože jsem si ji vzal od babičky domů, ale tehdy jsem absolutně neměl tušení, kdo Marcia Davenport je. Protože se ale zajímám o historii, věděl jsem, že bych si ji jednou rád přečetl. To bylo zhruba před 5-6 lety. Že k ní ale dojdu takto, by mě v životě nenapadlo.

3 18.05.2020

Kiss jsou jednou z mých neoblíbenějších kapel a byli vůbec prvním rockovým uskupením, které jsem poslouchal. To díky nim jsem zhruba v devíti objevil kouzlo rocku, toho nejlepšího hudebního žánru na světě nabízejícího úchvatné riffy, texty, melodie a svůdné fanynky.
Všichni původní členové Kiss už vydali autobiografie. Jako první se k sepsání memoárů odhodlal Simmons a bylo to skvělé čtení, i když je to tak dávno, že od té doby proteklo Vltavou hodně vody. Stanleyho dílo Face The Music: A Life Exposed se dosud nepochopitelně nedočkalo českého překladu. Četl jsem ho v angličtině, ale byl jsem z něj trochu zklamaný kvůli tomu, že se Paul až moc opíral do všech kolem sebe. K jeho image mi to nesedělo. V češtine zatím nevyšla ani Crissova autobiografie, kterou jsem nečetl.
Ze všech členů Kiss mám odjakživa nejradši Stanleyho, proto jsem si nebyl jistý, jestli se mi Frehleyho zpětný pohled na kariéru před obdobím Kiss a v době mimo kapelu bude líbit. Ale blížily se Aceovy narozeniny, tak jsem si řekl proč ne. Od začátku se mé obavy naprosto rozplynuly. Čtení Frehleyho životopisu uteklo stejně rychle jako Kissácká show, která se do Prahy vrací téměř neustále. Navážení do Genea a aktuální sestavy mě nikterak nepřekvapilo, popravdě jsem to čekal mnohem horší. Ke Stanleymu pak Ace mnoho výčitek neměl.
Upřímně jsem odjakživa víc věřil dvojici Gene - Paul než Peter - Ace. Aceův životopis na tom nic nezměnil. Výčet jeho automobilových havárií a (ruku v ruce s tím jdoucích) drogových dobrodružství je natolik zarážející, že není divu, že se mezi ním (spolu s Crissem) a Genem a Paulem rozevřela propast. Nebýt Geneova a Paulova nasazení, nebyli by Kiss tam, kde jsou, protože na zbylou polovinu originálního složení nebyl časem žádný spoleh. Je vůbec zázrak, že Ace 27. dubna oslavil 69. narozeniny po tom, co prožil.
P. S. Diskuzi o obalu ponechme stranou. Některé věci jsou zkrátka nepochopitelné.

3 04.05.2020

Bohužel, nejde to. Téměř všem knihám dávám plný počet hvězd, ale u Války světů to není možné. Ne proto, že sci-fi vůbec nečtu a není to můj šálek čaje, nýbrž kvůli zdlouhavým popisům a minimálnímu počtu dialogů. Válka světů se mi nečetla lehce. Přesto jsem rád, že jsem se do ní pustil, protože jde o klasické dílo světové literatury. A navíc jsem chtěl pochopit, proč v roce 1938 způsobila rozhlasová interpretace díla v podání režiséra Orsona Wellese paniku v amerických městech.
Co musím ocenit, je Wellsovo vizionářství. Ne že by na některou část světa zaútočili marťané, ale jak se píše v dovětku, úder marťanů na Londýn a blízké okolí připomíná pozdější bombardování Londýna nacisty.

3 26.01.2020

Krvavý román. Tak by se stručně dala shrnout Andělská hra, protože počet mrtvol nebere konce. První polovina knihy, možná dvě třetiny (zpětně těžko určit, kde přesně nastal bod zlomu) jsou strhující. A to natolik, že díky čtení uběhla cestu busem mezi Prahou a Drážďany stejně rychle jako jízda metrem mezi Můstkem a Muzeem.
Napětí a nezodpovězených otázek přibývá (stejně jako mrtvol) a vy se jen nemůžete dočkat závěrečného rozuzlení, protože si myslíte, že ukojí vaši zvědavost a vyrazí vám dech. Jenže to se bohužel nestane, v určité pasáži se příběh zadrhává, děj se neustále natahuje a epický konec nikde. Navíc ani postava Davida Martíny není z kategorie nejsympatičtějších.
Po přečtení zůstaly dojmy trochu rozpačité. K plnému počtu hvězd jsem se rozhodl ze dvou důvodů. Zaprvé proto, jak mě příběh z počátku strhl. A zadruhé díky tomu, že jsem věřil, že až následující díly přinesou světlo na nezodpovězené otázky. Jenže Nebeský vězeň toho moc nevyjasňuje, spíše naopak. Zejména ne epilog z Andělské hry, který nedává moc smysl. Ubrat některému ze Zafonových děl hvězdičku mi ale přijde jako kacířství...

3 15.01.2020

Můj první komentář v roce 2020 a doufám, že na tomto výborném webu jeden z mnoha desítek v nadcházejících 12 měsících.
Zběžné prohlédnutí knihy ve vás probudí pocit, že půjde o výjimečně chutnou lahůdku, jelikož podobná monografie o olympijských hrách je v české literatuře ojedinělá. To už jsem si pomyslel, když jsem se s dílem Martina Kováře seznámil v minulém roce při práci na diplomové práci. Tehdy jsem si z něj přečetl jen vybrané části, ale tři měsíce od úspěšného dokončení studia jsem se rozhodl ke knize vrátit a přečíst ji od začátku do konce.
Úvodní část pojednávající o založení MOV je bravurní a pro mě jako velkého sportovního fanouška a milovníka historie nesmírně zajímavá. Kapitoly o vzniku a rozvoji sportu v Británii a vývoji Londýna před pořádáním jeho první olympiády z roku 1908 mě však moc nenadchly a vážně jsem pomýšlel na čtyři hvězdičky. Čtení mě nebavilo, což se mi téměř nikdy nestává.
Pak ale přišly na řadu kapitoly o Velké Británie a Londýně během druhé světové války a po ní, které se četly se vzrušením pramenícím z množství zajímavých informací, a s nimi změna názoru na hodnocení knihy. Závěr nastiňující rozvoj komercializace her, britský politický vývoj na přelomu tisíciletí a dynamickou evoluci Londýna před olympiádou 2012 jen potvrzuje, že jde o vskutku unikátní knižní počin.
Na rozloučenou si dovolím uvést citát z úvodu knihy od britského historika Dominica Sandbrooka: "Výzkum sportovních událostí a všeho, co s nimi souvisí, může přispět k poznání minulosti stejně jako výzkum politických či hospodářských dějin; ostatně druhé nejvýznamnější datum v anglických dějinách je rok 1966."

3 01.01.2020

Basket, resp. NBA sleduji minimálně, ale díky názvu a auře Bulls a Lakers jsem po knize sáhl. A také proto, abych si jako sportovní novinář doplnil vzdělání. Investovat volný čas do čtení Jedenácti prstenů si nemůžu vynachválit. Lepší volbu nešlo učinit. Odměnou mi byla úžasná jízda Jacksonovou hráčskou a především jedinečnou trenérskou kariérou, při níž jsem se při stěžejních bitvách a dějinných okamžicích NBA ocitl na palubovce po boku Jordana, Pippena, Shaqa, Kobeho a dalších legend nejlepší basketbalové soutěže na světě.

3 06.12.2019

Jaroslav Holík se s nikým a ničím nepáral. Na ledě, v osobním životě ani v autobiografii. I proto je kniha tak poutavá, což je umocněno i dobou, v níž prožil hráčskou kariéru. Neméně zajímavá je i jeho trenérská dráha, zejména působení u dvacítek, a výchova jeho dvou dětí, především Bobbyho, který to dotáhl ke dvěma Stanley Cupům s New Jersey. Proto jsem knihu přečetl jedním dechem za tři dny. Je skvělé ponořit se do doby, kterou znám pouze z vyprávění nebo televizních dokumentů.

3 25.11.2019

Výborná kniha s chytlavým příběhem. Přestože mě právnický svět nikdy nezajímal, Francis(ové) ho popsal(i) tak záživně, že vás od úvodní stránky strhne a necháte se jím unášet. Také je třeba ocenit postupné rozvíjení psychologie jednotlivých postav. Rozhodně jedno z nejlepších Francisových děl.

3 13.08.2019

Už od úvodní stránky velmi čtivá kniha, kterou ani na chvíli neodložíte. Jde o neobyčejně pojatou autobiografii, protože Orr se příliš neohlíží za svými individuálními výkony a neuvěřitelnými úspěchy. Z tohoto legendárního obránce číší obdivuhodná skromnost a raději než sebe vyzdvihuje všechny, díky kterým se stal jedním z nejlepších hráčů v historii NHL.

3 01.12.2018