Jadla komentáře u knih
Ani nevím proč, četla jsem tenhle díl jako první z celé série a moc se mi líbil. Snad i tím, že se částečně odehrává v knihovně a jde v něm o knížky:)
Často jsem ji využívala, když jsem chtěla něco pochopit, dozvědět se víc o jednotlivých náboženstvích nebo sektách. Jde o knížku podávající základní přehled, ale zároveň dostatečně podrobně a jasně seznamuje čtenáře s jednotlivými vírami. Dnes už by jistě potřebovala doplnit o další, případně poupravit některá data, nicméně stále přínosná a poučná.
Je jen dobře, že existují knihy určené mládeži, zabývající se nejstaršími dějinami našeho státu. Tato se celkem zdařile snaží přijatelnou formou přiblížit osoby Ludmily a Václava a postav kolem nich, jež zasáhly do jejich osudu. A zároveň seznámit čtenáře s existencí Kristiánovy legendy.
Dosud chvályhodné. Ale co knize naprosto schází je přinejmenším doslov nebo slovo úvodem, kdy by autorka čtenáře upozornila na to, že skutečně nejde o literaturu faktu, že s historickými fakty pracuje jen volně a ne vše, co předkládá čtenáři, je údaj podložený i prameny. Chybí mi i zmínka o tom, že legenda je původně vlastně napsána latinsky, a vysvětlení, proč tomu tak je. Mohlo být uvedeno, že datace legendy není dodnes úplně jistá, že osoba samotného Kristiána je poněkud tajemná a s jistotou nikoli známá. Dokonce závěrečné uvedení písně Hospodine, pomiluj ny jako právě stvořené biskupem Vojtěchem!
Knížka je moc hezká a rozhodně užitečná k přečtení, ale o to víc mrzí, že jí zoufale chybí právě těch několik odbornějších slov na vysvětlenou.
Pokládám Poznerův text za nesmírně autentický, to, jak se mu podařilo vykreslit vnímání světa malou, matkou zanedbávanou, osamělou dívkou je podle mne kouskem mistrovství. Zápletka je banální, jde o novelku nijak zatěžující mysl, nicméně pozoruhodnou.
U nás nepostradatelná, denně otevíraná kniha. Syn ji má od roku a půl svého věku a je jeho nejoblíbenějším "čtivem". Obrázky jsou i pro takto malé dítě zajímavé a srozumitelné. Tvrdý papír odolává bouřlivému listování, když hledáme obrázky, kde udělalo auto bác nebo hají nebo kde dělá chrr pšš.
A hlavní předností je za mne to, že přitom nepůsobí infantilně.
Je to už dlouho, co jsem ji četla, zůstal mi dojem unylého, posmutnělého, trochu básnivého příběhu. Zajímavější, živější byla první část dílka, jak spělo k závěru, vleklo se víc a víc.
Výborně se čte, úplně jsem se bála, aby to Perry nevzdal a přišel všemu na kloub.
Docela zajímavé, trošinku smutné čtení. Rozhodně uvízne v hlavě.
Přívětivé počtení, nic složitého k hlubšímu zamyšlení, spíš takové hladivé, potěšující:)
Celé takové unylé. Zaťaté charaktery, fatální omyly, těžké životní osudy. Všeho trochu moc.
Zajímala mě starověká, středověká a raně novověká část dějin. Vše jasně, přehledně podáno, snad jen zbytečně stručně.
Naše představa o malých selských venkovských dětech, které usmolené a bosé běhají do školy na přelomu 19. a 20. století není přesná. Texty v této čítance dokládají, že čtenářskou gramotnost musely mít na vysokém stupni, nejde o žádné primitivní vyprávěnky.
Poetické vyprávění, odvěká zápletka. Pohladí, nepřekvapí. Vlastně mi celý příběh hodně připomněl třeba Londonova Martina Edena. Viktorie je méně dějová, je lyričtější, básnivější.
Také mě nejvíc zaujalo to prostředí Havaje, společnost, která tam žila, chování jejích členů. Ale i samotný příběh se čte dobře, je svižný.
S mírným odstupem času se nejdominantnější čtenářský zážitek z knihy týká Indie, jejích obyvatel, přírody, společnosti, zvyků. Toho, jak se společně snaží žít pelmel národností, vyznání, sociálních vrstev. A také boj člověka s živly a jejich následky. Milostná linie příběhu ztrácí na důležitosti. Asi to také není to nejpodstatnější, co chtěl autor čtenářovi sdělit.
Pro malé děti je to šikovná knížka, při prohlížení s rodiči může dítě hledat v bohatých obrázcích procvičovat díky tomu slovní zásobu, orientaci, rozvíjet fantazii.
Pro malé děti je to šikovná knížka, při prohlížení s rodiči může dítě hledat v bohatých obrázcích procvičovat díky tomu slovní zásobu, orientaci, rozvíjet fantazii.
U nás Alva také frčí, za pokračování první knihy jsme rádi my, rodiče, a hlavně dcera. Ta si pobrukuje písničku z večerníčku během dne a večer čteme a čteme.
Docela prima přečtení, knížka je tím, zač se vydává, odlehčené, nekomplikované a patřičně tenké čtení na dovolenou.