Jadla komentáře u knih
Moc hezká knížka, i pro nejmenší i pro předškoláky. Kromě obrázků a propojenosti po sobě následujících stran se mi líbilo, že autorka používá smysluplně i slova archaizující, lovčí, kojná, purkrabí, panoš. Protože srozumitelným způsobem z obrázků mohou děti pochopit, co znamenají, a s rodiči si povídat o něčem novém. Z hrstky nebanalnich knížek pro děti.
Po dlouhé době knížka, kterou dcera (10) byla ochotná číst, za což jsem vděčná. Jinak nic, co bych mohla říct pozitivního.
Moc se mi líbila. Nevěděla jsem, že jde o díl ze série, a vůbec nevadilo, že neznám předchozí příběhy, ke kterým si teď jistě vrátím. Pozvolné, ovšem plynulé vyprávění není povrchní, děj je logicky vystavěn, postavy jednají pochopitelně a smysluplně.
Jediné, co mě maličko zamrzelo je závěrečný dialog patologa a policisty. Pointa byla zřejmá, tušená, vhodná a žádoucí, nebylo nutné ji explicitně vyplesknout, autor mohl čtenáři více důvěřovat.
Moc se mi líbila. Vtipná, snad mohu říci dokonce žertovná. Postavy, které dýchají. A přejete jim kapičku štěstí konečně. I samotný způsob vyprávění se mi zamlouval, nic zbytečně zeširoka, autor se nerozkročil víc, než záhodno, a zároveň není třeba nikam spěchat, žádný nervák. Vlídné počtení.
Klasické leporelo, tvrdé stránky, krátké básničky, ilustrace tak akorát, na celé stránky. Verše jsou po formální stránce zdařilé, pro děti jsem četla mnohem horší kulhavé rýmovačky, ale obsah je strašidelný.
Pohraničník se psem věrným
Chodí v noci lesem černým,
Abys mohl klidně spát,
Na hřišti si s dětmi hrát.
Množství obrázků, fotografií, náčrtků. Vše popsané, vysvětlené, chronologicky řazené. I pro rodiče bez zájmu o techniku a ponorky ( například mě:) zajímavé a pro zvídavé děti akorát.
Autor evidentně ví, o čem mluví/píše. Nevím, jestli to může vyloženě pomoci manželům. Může to určitě poněkud potěšit čtenáře a to se taky počítá. A nejsme v tom sami.
Moc hezké, leporelo je vynikající věc, dětské ručičky obracejí strany sem a tam a knížka je pořád hezká a pohromadě. Verše se nám opravdu líbí, co my toho už podobně poztráceli! Beru to teď vlídněji, když se domů vrátíme jen s jednou rukavickou, bez čepice nebo s vrabcim hnízdem místo culiku.
Souhlasím s Helenou8303, touto sbírkou lyrických textů se Nezval prostě netrefil. Nejsou špatné, ale nejsou pro děti ničím zajímavé a bohužel se zabývají věcmi, které jsou dnešním dětem úplně cizí. Nejsem vyznavackou kdovijakych trendů a modernosti, ale některé texty jsou opravdu mimo. Škoda.
Báječný nápad, zvukový přínos téhle knížky je k nezaplacení. Ti úplně maličcí i jejich starší sourozenci (alespoň u nás tomu tak je) si knížku rádi společně prohlížejí a rýmují. A musím říci, že to zkouší i bez knížky, inspirovala je k rýmování i pomocí vlastní představivosti a to je úžasné.
Pohádky jsou úžasné! Svěží jazyk, promyšlená pointa, prostě radost číst. Čtu je nahlas večer dětem a jsou přece jen pro starší posluchače/čtenáře, jsou delší, maličcí neudrží tak dlouho pozornost. Navíc jsou tak rafinovaně humorné:P
Líbí se nám ilustrace, délka pohádek, lépe řečeno krátkost, je výborná i pro úplně malé posluchače, vydrží jim pozornost až do konce příběhu. Jasné, nejsou to žádné dobrodružstvím a dějovými zvraty nabité historky, ale milá, klidná vyprávění, která vedou spíše k zamyšlení a povídání si o tom, co je správné.
Čtu celou sérii opakovaně a ani už neumím přesně říct, kde končí a začíná jiný díl, knihy na sebe perfektně a hladce navazují, není to těžkopádné, šroubované. Líbí se mi, jak jsou popsána kouzla. Kde se berou, jak fungují, jak účinkují. Miluju řeč, tedy spíš jazyk, to, jak lze studovat jeho stavbu, vývoj a proměny a opravdu mě okouzlilo, že v tomto příběhu se jeho prostřednictvím čaruje, že slova mají moc a označují podstatu. To je vskutku magické.
Na celé sérii je nejlepší, že má vzestupnou tendenci, díl za dílem je lepší, poutavější čtení. Moc se mi líbí, dokonce ji čtu i opakovaně.
Eragon mne zaujal od samého začátku, v hlavních bodech se drží běžných stereotypů fantasy, ale zároveň je svébytný, vlastní.
Není špatně napsaná, styl je svižný, čtivý, ale... Hlavní postava, detektiv náležející ke slovutné Veřejné bezpečnosti, je čtenáři (a cíleno je/bylo na mladého čtenáře) předkládán jako milý chlapík, vlastně takový dobromyslný strejček, také trochu jako cvičený pes, který se neptá nadřízených proč, ale prostě jde a provede.
Jednotlivosti jsou v příběhu celkem prima, neotřelé, podnik Aréna, způsob hlavní postavy, jak komunikuje se čtenářem,detektiv je i vtipný a takový čerstvý, motiv telefonního seznamu a další. Ale jako celek, záveřečný novinový článek, to, co si mladí čtenáři mají odnést jako poselství, je obludné.
Jako děcko jsem ji dostala ve škole za výborný prospěch. Říkala jsem si tehdy, že se teda moc nevytáhli a mohlo za to vysvědčení být raději na zmrzlinu nebo tak, ale postupně jsem zjistila, že tehdy (první rok zase) pančelka měla šťastnou ruku a zvolila báječnou knížku. Čteme si ji teď s dětmi a znovu mi naskakují v paměti verše i celé básničky, předškolní dcera se některým mohla usmát, mají velký úspěch. Tehdy i dnes.
Výborně zpracovaná antologie se zajímavým průvodním slovem editora. Zpracované iniciále autorů, případně předpokládaného autorů, jednotlivých románů jsou přinejmenším stejně zajímavým čtením jako romány samy. Editor odvedl skvělou práci i při výběru příběhů, jsou rozmanité po všech stránkách, antologie zahrnuje pestrou škálu postav (rozvedené ženy, nemanželské děti, selky, obchodníky, tuláky, zástupce zlaté mládeže, podruhy, strážce hranic, kriminálníky a další a další) i prostředích (letiště, zapadlá rusínská údolí, město, vesnici,...). Všechny příběhy jsou nacpané spíš větší než menší mírou sentimentality, ale to patří k žánru. Jsem vlastně milovnicí starých dobrých kompozic a mám ráda, když to, co čtu, má konec. Tedy jasný konec. A toho si v této knize každý užije dosyta.
Se synem (2 a půl) jsme nejprve nutně hltali každou dostupnou knížku o autech, mašinách a jiným podobných vercích a teď přišli na řadu dinosauři. A tahle patří mezi nejoblíbenější, obrázky jsou tak akorát strašidelné, odlehčené hledáním hlavních postaviček (pačovíčta, mtvišty a blouta v našem podání). Vřele doporučuji všem rodičům malých budoucích čtenářů.
Anekdoty, které dovedou pobavit i uvnitř. Zasmějete se, někdy víc, někdy jen tak zlehka pod fousy, ale hlavně poskočí srdéčko, je pohlazena dušička. Knížkou si listuji už roky, začtu se, kde náhodně otevřu, a vždycky, když zase zavírám a odkládám, je mi lépe, veseleji, nebo aspoň méně smutno.