Jadla komentáře u knih

Čtu ji nepravidelně znovu a znovu. Po letech nebo i kratších úsecích se k ní stále vracím. Hlavní postava františkána Viléma mi je velmi blízká a období je pro mne nevyčerpatelnou studnicí zájmu.
U jiných knížek je opakované čtení jiné, stačí si připomenout první větu, zápletku, postavu a vím, můžu přeskočit odstavec a pokračovat. Tuhle čtu od začátku do konce pořád je něco nové, poutavé, přímo vybízí k novým myšlenkám. Vždycky mě znovu naplní vírou v pravdu, v nezbytnost hledání pravdy.
Jsem nadšenou čtenářkou detektivek. Málokterá je tak dobrá, aby ji stálo za to číst znovu. Ale Jméno růže pro mne není detektivkou. A popravdě mě zaráží, kolik čtenářů ji čte jako detektivku. Zápletka s vraždami a mrtvolami je vedlejší, je to jen prostředek pro vyjádření toho, co chtěl autor říci. A při každém dalším čtení je ta detektivní vrstva příběhu ta méně a méně podstatná, zajímavějším a podstatnějším se stává to ostatní sdělení.
Film mě dost zklamal, bohužel, čekala jsem asi příliš mnoho. Dobrá je ale i rozhlasová dramatizace, stojí za poslechnutí.

Mám ji už úplně salátovou. Jednoduše, jasně, stručně a věcně vysvětluje základní pojmy, ilustrace jsou názorné. Mnohé už zapomínám, ale je prima vědět, kde hledat a najít.

4 11.06.2020

Některé básničky si z dětství ještě pamatuji z hlavy, některé jsem si připomněla a s dětmi si je povídáme před spaním. Ilustrace jsou ke každé z nich nádherné, vždycky dovedly jakoby polechtat fantazii a nechat ji rozeběhnout.

11.06.2020

Četla jsem jako mladá a teď znovu jako o něco míň mladá a tolik se mi líbila! Nejenom pro úžasně rozverné, veselé, zábavné a hravé příběhy, ale i pro ty vážnější, při kterých se srdce zachvěje. Líbí se mi na celé knize snad právě to nejvíce, že je humoristická, opravdu se při ní od srdce směju, a zároveň v ní je dost moudrosti a něčeho, co lze poněkud křečovitě nazývat mravním poselstvím. Takový splínový vyprošťovák.

7 11.06.2020

Četla jsem ji jako děvčátko, povinně nahlas jsme ji museli předčítat ve škole. Navzdory tomu ve mně zůstal silný dojem, dodnes si vybavuji některé obrazy, situace, momenty, i když možná nepřesně a přibarvené vlastní představivostí. Bylo mi moc líto babičky, kufr na půdě s nálepkou, poslouchání za gaučem, neustále přítomný pocit něčeho nesprávného, že to tak nemá být, ne a ne, jako malounko bodající osten. To se autorce opravdu povedlo.
Koupila jsem teď dceři knížku do ucha, budeme poslouchat.

13 10.05.2020

Mám obzvlášť ráda obsáhlá vypravování, stovky stránek souvislého příběhu. Kdybych mohla cestovat časem, chtěla bych hned při druhé cestě vidět českou vesnici v 19. století. To tedy nemůžu, ale můžu si přečíst Jiráska a to je skoro, jako bych mohla.
Líbí se mi šíře příběhu, vyvážený poměr děje a popisu, věrohodné charaktery postav, zkrátka čtení hladí a hladí a záhy nekončí. Myslela jsem si, že se F.L. Věkovi hned tak něco nevyrovná, ale U nás mu zatím kráčí se ctí po boku.

Je to už déle, co jsem knihu přečetla, a když jí teď listuji, vybavuji se zhruba příběh, celkem tuctový a předvídatelný, znovu si připomínám celkem obstojný jazyk autorův, vyvážený poměr popisu a dějovějších partií, kniha patří k tomu poklidnému čtení s dávkou malebné přírody, trochou milostných pletek a uspokojivým koncem.

24.03.2020

Mám ráda smaragdky, ne vždy jde o poutavou záležitost, ale nikdy to není vyloženě propadák. Tuhle ovšem nedočtu. Zápletka založená na dvojčatech.

Tak nějak si nedovedu utvořit jasnou představu, jaká tato žena skutečně byla. Častokrát si přečtu životopis a mám nějakou přesnější představu o člověku, kterého popisoval. Nemusí být samozřejmě správná, ale to je jiná věc. S Fridou Kahlo tápu. Vůbec to nemyslím jako výtku této knize, připadá mi, že je to ten z nejpřesněji vystihujících literárních portrétů vůbec, ale přesto. Jako by malířka byla nezlomný, pořádnou rychlostí se valící kámen, navzdory všemu a všem, pořád dopředu, pořád rychleji. Ale zároveň působí tak křehce, zranitelně, smutně, jako kolibříček.
Velmi oceňuji to, že se autorka nezabývala vleklým vysvětlováním, úvahami, podrobnými popisy. Naopak, letmé zmínky, prostá fakta, vlastně skoro kalendářový výčet jednotlivých vybraných událostí, proložený vlastními vzpomínkami Fridinými (ano, mohlo být voleno lepší písmo), vytváří pozornému čtenáři jasnější obraz a životnější představu Fridy než sebepřesnější a podrobnější líčení.

6 23.02.2020

Ach ouvej. Bylo toho málo. Takové drobounké střípky a člověk by chtěl víc a větší!
Bylo moc milé si zase počíst o "starých známých", byť jen takhle epizodicky.

2 14.02.2020

Mám ráda obsáhlé příběhy. Pořádně tlusté knížky a vícedílné romány jsou prostě mou krevní skupinou. Výhoda je, že obvykle i dobře vypadají v knihovně:)
F.L.Věk je úžasný. Nejprve jsem viděla asi dva díly toho černobílého seriálu, ale nechtěla jsem čekat zase týden na další díl, tak jsem otevřela knihu a už ji neodložila. Doba probouzejícího se národního vědomí, obnovy češtiny, doba odvážných moudrých mužů, ale i velkých celospolečenských reforem, jako by se v život obracelo rčení o tiché vodě.
Četla jsem a četla, o Thámovi, fandila Krameriovi, úplně vidím starouška Dobrovského, hrozivého pana otce Věka, tiché a velebné prostory zrušených klášterů, plné ulice Pražanů, když přijížděl císař ke korunovaci, požár Věkova obchodu, slyším kostelní varhany, pochod vojáků, pleskání deště na venkovských rozbahněných cestách. Pro mě jde o úžasné zobrazení jedné epochy.
A abych nebyla zase tak nadšením rozohněná, v posledním díle mi moc a moc chybělo zachycení nálezu Rukopisů. To si Jirásek mohl odpustit o nich takhle takticky pomlčet.

6 05.02.2020

Líbí se mi, že nejde o přeslazený dětský příběh, že se tu objevují skuteční zástupci hmyzího světa a že se o nich i něco dozvíme. Obrázky jsou moc hezké, zase nic příliš načančaného, jak v současných knížkách pro děti někdy bohužel bývá.

3 02.02.2020

Ani nevím proč, četla jsem tenhle díl jako první z celé série a moc se mi líbil. Snad i tím, že se částečně odehrává v knihovně a jde v něm o knížky:)

02.02.2020

Znám zatím jen jako audioknihu, ale i pro posluchače jde o báječný zážitek, napínavý, vtipný příběh, který posloucháme s dcerou a lbí se oběma.

2 02.02.2020

Pořád se tak nějak ostýchám dát do přečtených knihu, kterou jsem nečetla, ale poslouchala jako knížku do ucha. Nicméně i jako poslech je báječná. Posloucháme ji s dcerou především večer před spaním, ale i když je čas během dne a neomrzí i několikrát znovu, jde o živý, vtipný příběh.

2 02.02.2020

Často jsem ji využívala, když jsem chtěla něco pochopit, dozvědět se víc o jednotlivých náboženstvích nebo sektách. Jde o knížku podávající základní přehled, ale zároveň dostatečně podrobně a jasně seznamuje čtenáře s jednotlivými vírami. Dnes už by jistě potřebovala doplnit o další, případně poupravit některá data, nicméně stále přínosná a poučná.

02.02.2020

Moje srdeční záležitost. Byla by mezi těmi, které bych si vzala s sebou na pustý ostrov. Dostala jsem ji od maminky, když ji Albatros čerstvě vydal a šlo o lásku na první čtení. Byly jsme tehdy (a pořád jsme) čtyři holky, co jsme spolu vyrůstaly. Měla jsem rozdělené, která jsme která, Markéta, Jo, Líza a Amy. Mockrát jsem si v životě vzpomněla na skromnost, trampoty, dobrotu, poslušnost, odhodlanost děvčat Marchovic. Sice žijí v jiné době, ale rodina, přátelství, trápení zůstává stejné napříč generacemi.

4 02.02.2020

Je jen dobře, že existují knihy určené mládeži, zabývající se nejstaršími dějinami našeho státu. Tato se celkem zdařile snaží přijatelnou formou přiblížit osoby Ludmily a Václava a postav kolem nich, jež zasáhly do jejich osudu. A zároveň seznámit čtenáře s existencí Kristiánovy legendy.
Dosud chvályhodné. Ale co knize naprosto schází je přinejmenším doslov nebo slovo úvodem, kdy by autorka čtenáře upozornila na to, že skutečně nejde o literaturu faktu, že s historickými fakty pracuje jen volně a ne vše, co předkládá čtenáři, je údaj podložený i prameny. Chybí mi i zmínka o tom, že legenda je původně vlastně napsána latinsky, a vysvětlení, proč tomu tak je. Mohlo být uvedeno, že datace legendy není dodnes úplně jistá, že osoba samotného Kristiána je poněkud tajemná a s jistotou nikoli známá. Dokonce závěrečné uvedení písně Hospodine, pomiluj ny jako právě stvořené biskupem Vojtěchem!
Knížka je moc hezká a rozhodně užitečná k přečtení, ale o to víc mrzí, že jí zoufale chybí právě těch několik odbornějších slov na vysvětlenou.

01.02.2020

Blaze každému,kdo otevře a začte se.

4 26.01.2020

Musím říci,že to je jedna z té hrstky,kterou má už navždy na dohmátnuti od postele. A otevírám ji ve dnech dobrých,skvělých,zlých i obyčejných,otvírám ji tu i onde,v noci i zvečera, a pokaždé je to silná infuze ryzího potěšení.