Jadla
komentáře u knih
Tajemství srdce
Šárka Váchová
Moc se nám líbí, mladší dceři zatím jen obrázky a starší syn poslouchá příběh a nechce, abych přestala číst. Spojení obou pohádek je naprosto přirozené a plynulé, slovní zásoba příběhu je pestrá a bohatá a přitom srozumitelná a nekvětnatá. Pokládám knížku za vydařenou a předčí podle mne vrchovatě mnohé pro děti vydávané příběhy s kýčovitě sladkými ilustracemi a prkenně didaktickým obsahem.
Obří pantofle
Eva Kilianová
Líbí se nám ilustrace, délka pohádek, lépe řečeno krátkost, je výborná i pro úplně malé posluchače, vydrží jim pozornost až do konce příběhu. Jasné, nejsou to žádné dobrodružstvím a dějovými zvraty nabité historky, ale milá, klidná vyprávění, která vedou spíše k zamyšlení a povídání si o tom, co je správné.
Pole a louka: Objevujeme přírodu
Christine Henkel
Obrázky jsou plné zvířátek, ale vypadají dobře, nejsou kýčovité. S dětmi hledáme a nacházíme různé detaily, patří k oblíbeným.
Jede, jede poštovský panáček
Veronika Jelenová
Básničky dětská osvědčená klasika, obrázky ohromně načančané, každý úsměv od ucha k uchu, ale tematicky sedí. Fajn pevný karton a leporelo.
Velký podraz
Roger L. Simon
Nemůžu říct, že by to byla nuda, ale ani dechberoucí počtení. Celou dobu jsem měla pocit, jako bych to, co se právě odehrává na stránkách přede mnou, už četla někde jinde, jednotlivé postavy už někde viděla, rozhovory slyšela, prostě takové otřepané. Ale ne úplný amatérismus a propadák.
Uspávanka s plavčíkem a velrybou
Jan Skácel
Moc hezká. Skvělá ukázka symbiózy textu a ilustrací. Po dlouhé době knížka, kterou si dcera během dne vzala, někam s ní zmizela a četla, dokud nedočetla.
O mráčkovi
Pavel Čech
Je tak inspirativní! Málokterá knížka dovede takovým úsporným způsobem předat tolik. Tolik podnětů, nápadů, možností.
Inheritance
Christopher Paolini
(SPOILER) Za mě nesmírně důstojný a zdařilý závěrečný díl. Nejen vskutku působivé vyvrcholení příběhu v bitvě o Ilireu, ale i to, jak dění zpomalí a všichni se jakoby unaveně nadechnou poté. Přijde mi to od autora odvážné, že neskončí vítězstvím, ale ještě jde malinko dál a nechá své postavy bilancovat, hledat co dál. Protože konec jednoho příběhu, je přece jen začátek dalšího, a tady je ten začátek výjimečně a vítaně naznačen.
Brisingr
Christopher Paolini
Vždycky jsem cítila maličko zlost, když jsem musela přestat číst a dělat něco obyčejného. Vařit, jít spát, zapnout pračku nebo tak podobně. Prostě jsem chtěla číst a číst, abych už věděla, jak to dopadne, a zároveň jsem chtěla, aby to nikdy neskončilo.
Eldest
Christopher Paolini
Čtu celou sérii opakovaně a ani už neumím přesně říct, kde končí a začíná jiný díl, knihy na sebe perfektně a hladce navazují, není to těžkopádné, šroubované. Líbí se mi, jak jsou popsána kouzla. Kde se berou, jak fungují, jak účinkují. Miluju řeč, tedy spíš jazyk, to, jak lze studovat jeho stavbu, vývoj a proměny a opravdu mě okouzlilo, že v tomto příběhu se jeho prostřednictvím čaruje, že slova mají moc a označují podstatu. To je vskutku magické.
Eragon
Christopher Paolini
Na celé sérii je nejlepší, že má vzestupnou tendenci, díl za dílem je lepší, poutavější čtení. Moc se mi líbí, dokonce ji čtu i opakovaně.
Eragon mne zaujal od samého začátku, v hlavních bodech se drží běžných stereotypů fantasy, ale zároveň je svébytný, vlastní.
Dědečkové
Pavel Čech
Dotýkala jsem se dědečků prsty, nejen očima. Fantastičtí a zároveň životní, staří a vrásčití a nádherní, chcete být v jejich společnosti.
Mému romantickému srdéčku chyběl aspoň jeden dědeček, kterého doma čeká babička, v zástěře a s bábovkou na stole.
O Červenáčkovi
Pavel Čech
Je to jako zaslechnout ozvěnu, jako když slyšíte najednou šepot, který vám připomene, co jste kdysi už slyšeli nahlas.
Rychlé šípy, žila jsem jimi, s kamarádkami jsme samozřejmě měly také klub, na tričkách vyšité velmi kostrbaté šípy, ale nevadilo to. Šly jsme do sklepa pro bobříka odvahy, toho mlčení jsme nikdy nezískaly. Teď je už dávno konec výpravám, sezení u jednoho stolu na starých židlích na půdě, psaní kroniky, nad jejímiž stránkami se usmíváme. Není ale konec přátelství. Nescházíme se každá týden, ale víme, že tu jsme jedna pro druhou, kdyby bylo třeba. A totéž se přihodí i chlapcům v Čechově příběhu. Není konec, jen vyrostli.
I když to zní banálně, připomnělo mi čtení písničku Svěráka a Uhlíře, kluci, kluci s klukama, pak s holkama a pak zase s klukama. Prostě to tak chodí, však oni se k sobě zase vrátí, jsem si jistá. A doufám, že Červenáček znovu potká to děvče ze zahrady.
136 briliantů
Vítězslav Houška
Není špatně napsaná, styl je svižný, čtivý, ale... Hlavní postava, detektiv náležející ke slovutné Veřejné bezpečnosti, je čtenáři (a cíleno je/bylo na mladého čtenáře) předkládán jako milý chlapík, vlastně takový dobromyslný strejček, také trochu jako cvičený pes, který se neptá nadřízených proč, ale prostě jde a provede.
Jednotlivosti jsou v příběhu celkem prima, neotřelé, podnik Aréna, způsob hlavní postavy, jak komunikuje se čtenářem,detektiv je i vtipný a takový čerstvý, motiv telefonního seznamu a další. Ale jako celek, záveřečný novinový článek, to, co si mladí čtenáři mají odnést jako poselství, je obludné.
Pro Tebe
Pavel Čech
Nejraději mám ten o třešních. Je v něm tolik lásky, pokoje, vzájemnosti! Kdybych mohla, měla bych velké reprodukce obrázků doma na zdech a dívala se na ten nejprostší a nejčistší příběh života každý den.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Ze všeho nejvíc bych řekla zajímavá. Zajímavá četba, musela jsem, plna dojmů, o samotářích všem doma vyprávět, až už mě nikdo nechtěl poslouchat. Byla jsem při čtení znovu a znovu a víc a víc ohromená, a to z různých příčin, jak malounko někomu stačí ke spokojenému životu a zachovanému duševnímu zdraví nebo naopak jak někdo může působit vyšinutě a nebýt tím v nejmenším znepokojen. Jak se mohou mít rádi, a mají, po letech těžkého života bratři, s jakým odevzdáním lze přijímat osud.
Nemyslím, že jde o nějakou propagaci samotářského stylu života, jak jsem četla v komentářích níže, nic tak povrchního. Ti lidé nejsou zajímaví jen proto, že jsou samotáři.
Saturnin zasahuje
Miroslav Macek
Vypadá to, že se autorův styl usadil, celé vypravování je méně křečovité, čtivější, vlídnější než první díl pokračování. Méně zbytečné výpomoci z originálu, osobitější a tím i vydařenější. Dobře dávkované lahodění sentimentální strunce čtenáře, což jsem s potěšením přijala.
Špalíček veršů a pohádek
František Hrubín
Jak to bylo, pohádko? Héééj rup, už ji nesem. Větší už tam neměli. Po trávě se nejlíp tráví. Vyprávím je dětem večer v posteli před spaním, potichu, někdy i několikrát dokola, a stejně se neomrzí. Tak je vyprávěla i maminka nám. A v srdci doufám a věřím, že je budou moje děti vyprávět těm svým. Větší poklonu snad ani nemohu vyjádřit.
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli
Michaela Učňová
Milé čtení, takové hladivé. Těší mě vyrábět domácí tvaroh, teď zkouším žitný kvásek, na zahradě už máme vybrané místo pro jablonku některé ze starých odrůd. A občas pomyslím na svého dědečka, jeho rodiče a rodiče jeho rodičů a na všechny předchozí generace, které pracovaly a těšily se z podobných věcí jako my dneska. A tato knížka pomáhá, abychom nezapomněli.
Sleduje tě
Charlie Gallagher
Příjemné počtení, perfektně přijatelné charaktery hlavních kladných postav, odpovídajícím způsobem napínavé, řekla bych dobře střižená detektivka. Nic originálního. Stále hledám současnou knížku, která by předčila očekávání.
Moc by mě zajímalo, jak obálka souvisí s příběhem, který je pod ní?
